hetzerjoke komentáře u knih

Audiokniha. Je to takové jednoduché fantasy podle ohraného mustru, které je sice tak trochu zanesené žánrovým klišé, ale zároveň si na nic nehraje a plně se soustřeďuje na svou cílovku - dospívající. Tam, kde Pán Prstenů nabízí podobenství boje dobra proti pokušení zla, vystačuje si Hraničář s analogií na výběr střední školy a dospíváním. Nebabrá se v květnaté mluvě, dialogy spíše jen tak odbývá a svět buduje jen do nezbytné hloubky, lépe řečeno mělčiny. Nebudu to této knížce vyčítat, ale pochválit ji za to také nemohu.

6 18.08.2024

Posloucháno jako audiokniha. Bylo to moje první setkání se Sapkowského fantasií a zároveň taková nouzová volba, jelikož jsem předtím poslouchal Pána prstenů a měl jsem chuť na víc středověkého fantasy. A hned první povídky "Zaklínač" a "Zrnko pravdy" mi učarovaly svou živelností, akcí, humorem i promyšleností; začínal jsem větřit fantasy obdobu Stopařova průvodce galaxií, protipól vážným a hlubokým Sci-fi. Ten pocit se udržel ještě u "Konce světa", ale pak moje nadšení polila ledová sprcha. "Poslední přání" a "Otázka ceny"? Co to kurwa. Jen co autor opustil monology a vyprávění a do scén pustil 3 a více person, začala se množit hluchá místa, patos a nepříjemný pocit rádobyvtipné divadelní frašky, kterou navíc oplzle probleskovala pubertální lascivita. Jejej, to jsem se zklamal. Kdybych měl vyřknout nějaký rozsudek, dobré příběhy a špatné tvoří křehkou rovnováhu. Poznámka pro mé budoucí já: na Sapkowského Geralta nezanevřít, ale tu jeho popularitu brát s rezervou. Ona je to přeci jen bábovka vyhnaná práškem. PC práškem.

6 27.02.2024

Restaurant na konci vesmíru má jedinou slabinu. Následuje po dokonalém Stopařově průvodci po Galaxii a čtenář tak je už z části připraven na absurdní situace; autor naštěstí nespoléhá jen na šílené planety a vynálezy, ale také na živelné a mnohdy dokonale vypointované rozhovory. Pořád velmi čtivé a veselé.

6 24.11.2023

Svým způsobem svižná (ale přeci jen čtyřistastránková) knížka, která čtenáře zasvěceně seznámí s turbolentními léty po smrti Václava III. a mocenskými škatulaty na papežském i císařském trůnu, které tuto éru provázely. Knížka mi vlastně dost připomínala o fantasy prvky ochuzenou Hru o trůny. Méně akční, méně napínavou a tak trochu uzpůsobenou pro potřeby tradičního Vondruškova čtenářstva. Dvorských intrik, románků a domáckého klábosení zde naštěstí není příliš a i trochu příliš okatá lascivita se dá přestát, protože osou příběhu je stále stará dobrá politika středověku - uzavírání aliancí, vyhlašování válek a řešení, jak si namazat kapsu zlatými groši a přitom poplenit hrady svého soka, dokud je to sok a ne spojenec. Žabomyší války mezi českou šlechtou v kombinaci s těžce nesympatickou Eliškou Přemyslovnou mi nejednou připomněli, že král Jan Lucemburský sice není z pohledu našich dějin hodnocen nijak dobře, ale nelze se mu divit, že si k naší kotlině plné hašteřících rodů nedokázal najít cestu. Knížka je také příjemně realistická v detailech, bitvy jsou nepřehledné, porody nebezpečné a věřit se nedá nikomu (a už vůbec ne Italům z Lombardie). Hvězdy ale dolů strhnout musím, protože z milionu dějových linek jich pár vyšumělo do ztracena, jmen bylo až příliš a dynamika kapitol prakticky neexistovala. Autor toho nastudoval dost a zřejmě se snažil ten objem zajímavostí a souvislostí předat dál, až zapoměl, že píše historický román. A román není učebnice.

6 28.08.2023

Ráma jako kniha je přesně takový, jaký jej pravděpodobně očekáváte - hard Sci-fi s dlouhými popisnými sekvencemi a velkou zátěží na vaši představivost, během které si budete připadat jako Kryštof Kolumbus, když poprvé probádal Ameriku. Příběh setkání s mlčícím vesmírným objektem podává autor vkusně a s vědeckou odtažitostí, přičemž sice nabízí zevrubné detaily i několik možných vysvětlení, hlavní část závěrů však ponechává na čtenáři. Cenou za pohádkovou expozici neznámého objektu s fantaskní fyzikou je bohužel (jako ve většině podobných Sci-fi) ochuzení dynamiky (byť zde ne tak mocně jako třeba v Solaris) a jen povrchní práce s charaktery. Příběh zde v základní kostře nechybí, ale je znát, že je spíše nadbytečný a skutečnou hlavní premisou není výprava expedice, ale čtenářova. Kdo si tuto klasiku pořídí, patrně nebude zklamán, pokud upraví svá očekávání a nebude čekat kdovíjak čtivé drama plné strhujících dialogů.

Setkání s Rámou se nese ve znamení neklidu a strachu, zároveň je však přesně takové, jaké by jste jej očekávali v realitě - pod taktovkou vědců a profesionálů, zbavené osobních výlevů a konfliktů. Může se to zdát jako vědomé trápení a dnes již překonaná praxe (čtivost a forma nad poselství!), ale byl to právě tento přístup, který Sci-fi pozvedl nad brak.

6 26.07.2023

Knihu jsem si pořídil jako středoškolák a po pár stránkách jsem ji odložil jako příliš rozvláčnou a složitou ke čtení. Vrátil jsem se k ní po necelých pěti letech a nyní – světe div se – jsem si ji užil mnohem více a po dočtení ji musím dát plný počet hvězd. Čím to?

Touha pátera Jocelina k výstavbě velmi vysoké a velmi nákladné kostelní věže totiž není tématem, které na sobě nese jasný a napínavý děj plný zvratů a případného vyvrcholení. Golding zde naopak nechává promlouvat emoce a podobenství, pomocí na první přečtení nesrozumitelné věty skvěle navozuje atmosféru a nevyhýbá se ani dynamickým pasážím. Svým prapodivným jazykem nám předkládá rodící se šílenství hlavního hrdiny, prolínané snovými sekvencemi o hřejivém andělském poslu s šesti křídly a vtírajícím se ďáblovi, čekajícímu ve zpívajících sloupech i v plavých vlasech kostelníkovi manželky. Paleta postav, které se kolem Jocelina a jeho (a ta věc opravdu je jenom jeho) věže je vcelku pestrá a charaktery jsou velmi dobře představeny i vyvíjeny, přestože nejvíce prostoru získává především kněz. Občas se čtenáři jistě nabídne myšlenka, není-li vše v knize vyprávěno natolik z Jocelinova pohledu, že vše může být zcela jinak.
Při popisu černé základové jámy vás bude hrůza nutit číst dál a dál, jak věž poroste, jistě si prožijete dva zcela rozdílné vztahy k Jocelinově touze po jejím dokončení a možná spatříte podobenství jeho snahy k snaze člověka všeobecně. Chaos a šílenství pocítíte díky obrazovému autorovu psaní až v kostech a když dojde na závěr, pravděpodobně vám přes všechny ty útrapy a bláznovství hlavního hrdiny líto.
Věž je velmi silné dílo, které stojí neprávem v pozadí Pána much a jeho nepochopení je z velké části zaviněno až příliš přirovnávajícím a citovým jazykem.

„Už spadla?“
„…Ještě ne.“

6 02.02.2023

DEA EX MACHINA!
Nad hodnocením nemá cenu váhat. I kdyby knížku tisíckrát odsuzovali jako pohádku pro malé děti, já na ni nemůžu najít jediného záporného rysu. Vše je skvěle vyvážené, děj má spád, mnoho silných emotivních momentů (konec!) i úseků, nad kterými se lze velmi dospěle zamyslet (blyštivý drát). Postavy jsou uvěřitelné a mají každá svou specifickou osobnost, díky čemuž si čtenář může najít svého oblíbence a nefandit pouze ústřední dvojici bratrů. To nejlepší pak na konec - jazyková stránka. Úchvatné, košaté, poetické věty, za které by se nestyděl ani Tolkien (k jehož pánu prstenů je Daleká cesta za domovem právem připodobňována).

6 21.12.2021

Herger: Máš-li strach z výšek, pak jej dnešního dne překonáš. Tak se postavíš veliké výzvě a budeš prohlášen za reka.
Ibn Fadlán: Nechci být rekem.

A takových hlášek ostříleného bojechtivého vikinga a vyděšeného nikdy nic nechápajícího araba je knížka plná. Od první stránky do poslední jsem se moc bavil a velmi mi sednul styl vypravování - zápisky z deníku. Crichton dokázal způsob tehdejší mluvy skvěle nasimulovat a nejednou jsem si myslel, že čtu opravdový historický deník. Napětí, které vládlo okolo mlžných netvorů celý příběh příjemně zatajemnilo a místy krvavější scény ho umocnili. Krásná kniha, kterou by měli fanoušci Crichtona číst povinně.

Herger: Je rozhodnuto.
Ibn Fadlán: Co je rozhodnuto?
Herger: Drž zuby u sebe.

6 28.03.2017

Švejk je skvělý, mnohem lepší než často srovnávaná Hlava 22. Nekonečná studnice (s)prostonárodních mouder, příhod a hospodských průpovídek; to v první řadě. Protiválečná satira, dělající si legraci z rakouského vojenského schéma a pestré škály blbosti jejích důstojníků; to v v druhé, podprahové řadě. A naposledy zemitá a výstižná sonda do tradiční české mentality, o kterou je sice v tom moři byrokracie, maloměšťáctví a tuposti poslední dobou těžké zavadit, ale kterou každý zná a miluje.

5 08.12.2024

"Lomikare, lomikare! Do roka ha do dna vyzývám tě na boží súd! Hyn se hukáže,

Česká literární klasika, kterou se není nutné obávat přečíst i v současnosti. Dnes se koneckonců květnatý složitý jazyk opět vrací do módy a Jiráskova staročeština se dá nejen poměrně lehce číst, ale v určitých momentech přímo lahodí zraku. Zachycení hraničářského nářečí starých Chodů je příjemně živelné a přestože dialogy občas postrádají dynamiku, kniha jako celek příjemně ubíhá a dá se říct že se pořád něco děje. Příběh Koziny a hraničářské vzpoury je velmi vrstevnatý a obsahuje mnoho motivů i postav, které autor víceméně pečlivě dotáhl do konce a uzavřel. Psohlavci mají mnohé atributy novodobé legendy, ale udržují si realistické kulisy, zvraty i vyvrcholení; historii podávají věrně, byť značne romanticky přibarvenou. Ale pořád je to hezké čtení, které sice není napínavé (jak to s Kozinou skončí ví každý školák), ale i tak má co nabídnout a v člověku může probudit zdravé vlastenectví. Však i Jan Kozina vojnu s císařem nechtíl, vědíc, že te blbost.

5 09.03.2023

Letův vizionářský plán se naplnil a celým vesmírem se šíří vlna nové kolonizace vzdálených planet, nazývaných jednoduše "rozptyl". Neexistuje jednotná vláda a o moc spolu (jako ostatně vždy) soupeří mocnosti Bene Gesseritu, Tleilaxanů, Iksanů a Ctněných matre; odpadlické větve sesterstva, navracející se z neznámých důvodů z Rozptylu. Herbert se po mnoha psychadelických knihách o spasitelích, filozofii a prorocích vrací k základu, ze kterého začínal - z politikaření. Ale už to není ono.
Autorovi rozhodně nelze upřít talent na budování světa, skvělé byly např. pasáže popisující náboženská šílenství na Rakis či průchod špinavými ulicemi planety Gammu, působivé kulisy navíc poměrně často oživí akce v podobě nějaké té přestřelky či slovního i pěstního souboje.
Škoda ale je, kdyby Herbert neopustil od své (bráním se říct "samoúčelné") tejemnosti a alespoň lehce nenaznačil, jaké mají jeho nové postavy plány a zájmy; proč dělají to, co dělají. Dobrá, dějovou linku Lucilly a Tega bojujícího s pubertálními výstřelky gholy Idaha jsem ještě jakž takž dokázal sledovat, ale politcké a náboženské události na Rakis byly natolik zmatečné, že jsem o ně velmi rychle ztratil zájem a jen jsem čekal, kdy mi je nějaká postava na konci knihy vysvětlí. Ale ouha, místo happyendu se na konci dočkáme jen náznaku podstaty, a proto musím knihu, byť s mnoha vynikajícími místy, o pár hvězdiček ochudit.

5 24.06.2022

Stará dobrá knížka, ve které jsou hrdinové stateční a padouši zlí. Příjemné, oddechové čtení s výborně napsanými dialogy mezi hlavními postavami, vtipem a typicky Mayovským dedukováním, kdy jediný zálesák dokáže z jediné stopy předpovědět celý plán banditů včetně času i místa provedení. Naivita je zde naštěstí pokládána realistickými momenty, např. Utahy, kteří Shatterhanda nesnáší, i když je hned třikrát odmítne zabít. Pochopitelně nejlepší část knihy nastane s příchodem Old Shatterhanda, ale i Firehand a Tetka Drollová dokázali při obraně Butlerovi farmy prokázat své hodnoty a těším se, že je v nějaké další Mayovce opět potkám.

5 07.02.2021

Cujo trpí vším, čím knihy Stephena Kinga trpívají - že začátku je strašně rozvleklý, obsahuje celou řadu nedůležitých vedlejších dějových linek a na každé stránce se nelze vyhnout otravné myšlenkové asociaci nějaké postavy, která na každé prohnutí mraků reaguje sáhodlouhou vzpomínkou na dětství a hromadou v půlce ukončených myšlenek. Celé je to takové patetické, špatně se to čte, pokud zrovna nemáte náladu.

Abych ale jen nekritizoval, musím vyzvednout příjemné a výborně popsané hlavní charaktery, a to v čele s maxipsem Cujem a jeho smutném boji proti vzteklině. Příběh sice příliš neplyne, ale je poměrně zajímavý a čtenáře nutí k strachování se. Aby se těm ubohým duším, které King na svých stránkách mučí nepřibylo ještě další trápení.
Kniha je to strhující, ale spíš než horor je to taková náhrada za večerní televizní krimi noviny. Pouze krev, sliz a zlomeniny, ty horor nedělají.

5 23.12.2020

Kdo zná Mayovo dílo jen z dnes už legendárních filmů typu Poklad na stříbrném jezeře nebo Mezi supy, četl především notoricky známé knihy z prostředí divokého západu a že existuje nějaký Kara ben Nemsi efendi zná jen ze Stínu pádišáha, ať už jako knihy nebo jako již méně známé filmy z produkce Artura Braunera, ten ať neváhá.
MAHDÍ SPOLU SE SVOU TRILOGIÍ JE TU PRO NĚJ!

5 08.08.2016

Tak tahle série mne zaujala ještě víc než ve stínu pádišáha. Neokoukané postavy(hlavně pak Ahmad abd el Insáf) skvělým způsobem prožívají boj proti otrokářům v nádherně vymalovaných pustinách a městech. Nemůžu než dodat, že lovci lidí jsou výborný začátek poutavé série...

5 12.01.2016

Poprvé jsem přečetl (jak jinak) na základní škole a vždy jsem na to rád vzpomínal, takže jsem se rozhodl si po deseti letech dát opakování. A funguje to. Je jedno, jak je člověk starý, jaké trápení ho zrovna souží a kolík daňových přiznání musí zítra vyplnit; s otevřením této knížky z čtenáře spadnou léta a už zase se toulá mezi beduíny a Kurdy, padouchy a hrdiny, napříč dobrodružným světem. A s odstupem času jeden ocení i tu morální výuku - kdoví, kým bych byl, kdybych místo Mayovek četl (zhnusený povzdech) mangu.

4 12.02.2025

Proč má ta knížka kruci modré hodnocení?

Verne pod vlivem Poeho napsal nezvykle dospělý a děsivě realistický příběh ztroskotání na pustém moři, který je ale stále příjemně dobrodružný a verneovsky morální. Oproti jiným autorovým příběhům to svižně a poutavě utíká, není zde příliš času věnováno popisům okolí a díky deníkové formě má děj dynamiku. Posádka a cestující nešťastného Chancelloru jsou dobře vykresleni, jsou zde lidé zlí, dobří (těch je menšina) i pragmaticky smýšlející (těch je většina). Charaktery se lámou, zoufalství sílí a jak jedna po druhé mizejí v nenávratnu, dochází k věcem, na které u Verna opravdu nejsme zvyklí a které bych dětem snad ani nedoporučoval.
Chancellor mi připomněl, že mnoho knih od Julese Verna jsem nikdy nečetl, a ani o nich neslyšel. A po všech těch moudrých, náročných a hlubokomyslných bichlích mám chuť prožít další dobrodružství!

4 20.09.2024

Audiokniha. Musím uznat, že na Verneovku (byť samozřejmě inspirovanou Poem) nezvykle drsné a mysteriózní, expedice do tajemného moře uvnitř Antarktidy měla několik silných momentů, nechyběla zrada ani boj s přírodou. Verne není typický mistr hororů a spíše si libuje v dobrodružství než v tajemnu, i tak je ale Ledová sfinga velmi dospělá novela, která si zaslouží mít lepší hodnocení než například Pět neděl v balóně...

4 21.07.2024

Je smutné, že jsem fanouškem Tolkiena a filmovou trilogii znám do posledního dialogu a obrazu, ale knižní předlohu jsem četl donedávna pouze jednou a to jako žák základní školy. Tehdy se mi i s Hobitem velmi líbila, ale vlastně jsem jí četl jen tak mělce, hledal akci, souboje a bitvy. Návrat do Středozemě díky Nedokončeným příběhům mi připoměl, že ačkoliv je Pán Prstenů ve své podstatě pohádkou, může i dospělý člověk prohlásit: "Je to má nejoblíbenější knižní série" a nemuset se stydět před zastánci Camuse, Orwella, Hemingwaye; že je to krásně napsaná literatura s nádhernými přírodními pasážemi, veskrze lidskými dialogy a přemýšlivým tempem, ze kterého probleskuje autorův přesah do přemítání o lidském životě. A Nedokončené příběhy tento v trilogii naznačený přesah rozvádějí, byť spíše do dějového oblouku.

V knize se dočkáme rozšíření známých Tolkienových příběhů a vykreslení mnoha pozadí slavných událostí, postav a objektů; mnohdy se jedná spíše o torza a cimrmanovské rekonstrukce autorových fragmentů. Ale i to málo (tedy, málo: ono toho vlastně je dost) je půvabné. Styl prvního a druhého věku připomíná legendy, Túrinovo prokletí středověkou baladu, Námořníkova žena je hodně překvapivě lidským a rozvážným příbehem (do kterého Tolkien posadil typické úvahy nad muži a ženami, láskou k přírodě proti zálibě v vlastní, lidské tvorbě). Závěrečné pojednání se už opět vrací k prozaičtějšímu vyprávění a encyklopedické rozvláčnosti, díky kterým do sebe děj prvních knih lépe zapadne. To vše od jednoho geniálního, před sto lety tvořícího spisovatele. Možná si s přečtěním této knihy si někteří fanoušci rozvzpomenou, že nemají rádi knihy, ale film. A někteří si rozvzpomenou, že to cítí opačně...

4 19.03.2024

Rozhodně lepší než předchozí díl, ale neřekl bych, že lepší než Netopýr. Tedy alespoň ne jednoznačně. Vyjmenovat slabé stránky sice nezabere mnoho času, protože krom rozvláčné první poloviny a opletaček kolem vztahů v obou časových liniích jak z červené knihovny bylo napětí téměř všudypřítomné, zvraty byly nečekané a zasazovaly tvrdé direkty jak mým teoriím, tak hlavní postavě, kterou je již tradičně sympatický asociální belmondo Harry Hole, prototyp severského kriminalistického vikinga. Případ propašované útočné pušky jej tentokrát zavede (po exotickém Thajsku a Austrálii) do důvěrně známé domoviny a my jsme tak trochu ochuzeni o poznávání cizí kultury, zato však získáváme zajímavý vhled do mentality poválečného Norska, ve kterém se mísí popírání minulosti s neofašistickými rebeliemi a dost noir atmosférou. Pro mně celkem deziluze, takhle jsem si slunnou Skandinávii nepředstavoval. Navíc tu máme velmi netradičního pachatele, ne nějž je směřováno mnoho pozornosti. Je ale trochu škoda, že v této skvěle napsané a vypointované detektivce občas schází to hlavní: policejní vyšetřování. Vrah uniká a jeho oběti se množí, přesto jsou vyšetřovatelé vždy o krok pozadu a finále je spíše než vítězství poctivé detektivní práce "jen" epickým vyvrcholením, které padouch sám připraví. Souhrnem, Červenka je velmi napínavý thriller, ale trochu moc se babrá ve vztazích a ztrácí se jak v nebřebernu jmén, tak stránek. Je to skvělé počteníčko, ale Netopýr...tfuj, to sem kacíř.

4 30.01.2024