Hobo
komentáře u knih

Chcete jiný pohled na historii 2. světové války? Přečtěte si Starikova! Řada věcí vás zarazí, ale zároveň donutí k přemýšlení.


Je poměrně zajímavé přečíst si o sociální politice z dob, kdy vznikala, a navíc ještě z Rakousko-Uherska a z doby uprostřed 1. sv. války. Tedy spíše se jedná o politickou ekonomii, nikterak to ovšem nevadí. Dobře se dá přemýšlet nad tím, kam se svět za těch sto let posunul a jak se sociální politika změnila z dobrých úmyslů ve zlý nástroj manipulace a útlaku. Někde zřejmě udělali soudruzi z NDR chybu... Nicméně nemám v úmyslu psát z mých myšlenek, které se mi vynořovaly, dlouhou esej, to ponechám myšlenkám dalších přemýšlejících čtenářů.


Povídková kniha se mi špatně hodnotí, ne všem povídkám bych dal stejný počet hvězdiček. A tak jenom uvedu, že 5* bych dal té poslední: Portréty dětí. Ale Nečekaná variace je také velmi dobrá. Celkově nutno říci, že všechny jsou celkem vyrovnané, jde o příjemné čtení.


Publikace s tradičním souhrnným výkladem egyptských dějin. Nic nového se sice nedočtete, ale kvalita spočívá především v mnoha reprodukcích. V podstatě se jedná o kvalitní obrazovou publikaci s doprovodným textem. Za prohlédnutí a přečtení ale stojí, zájemce o podrobnosti může sáhnout po speciálnějších historiografiích, např. po nestárnoucím Zamarovského Bozích a králech starého Egypta.


Byl jsem značně překvapený, že existuje současný autor s takovým slohem, vtipem, s takovou nečeskou fabulací. Nejvíc mi při četbě vyvstával Márquez, podobnost však byla taková - česká. Určitě se podívám i po dalších jeho knihách.
Tak jen na ochutnávku:
Zašel také do kostela za otcem Kadlubem, aby se před válkou smířili. Starý farář mu vyvolávání démonů už dávno odpustil. Nalil do pohárů mešního vína a zavdali si.
Hovor se rychle stočil na otázku, zdali je válka dílem lidským, či Božím. Augustin byl toho názoru, že Bůh je strůjcem všeho, kdežto Kadlub věřil, že by nevymyslel něco tak hloupého, jako je válka. Augustin však nesouhlasil:
"Když může všechno, proč by nemohl být taky hloupý, je-li to jeho vůle?"
"Chceš mi tu povědět, že Pánbůh je blbec?" zeptal se farář spíš udiveně než rozhořčeně.
"A to zas ne, důstojný pane," bránil se Augustin. "Jen si říkám, že myslet, že Bůh musí být ze všech nejchytřejší, je pýcha rozumu a taky vzdělanosti. Jako by inteligence byla ta nejvznešenější ze všech vloh. To si vymysleli učenci, aby zdůvodnili, proč nepracují."
"Avšak rozum byl dán pouze lidem," namítl farář. "Aby rozeznali dobré od zlého."
"No právě že jenom nám. Třeba je to jen taková úchylka. Jinak by to měla i zvířata a rostliny. Ostatně k rozeznání dobra od zla stačí cítit bolest a radost."
"Ale jak by mohl být všemohoucí, jestliže by nebyl vševědoucí?" zoufal si padre.
"Podobně jako Röntgenovy paprsky X nebo zemětřesení, prostě bezmyšlenkovitá síla. Naproti tomu lidská cesta ovládání přírody skrze rozum a smyslové poznání vypadá hrozně chytře, jenomže nakonec vždycky vede k sebezáhubě."
"Synu, do téhle dálky s tebou nepůjdu," řekl Kadlub smírlivě. "Ale dávám ti požehnání, aby ses nám z té vojny vrátil živý a zdravý na duchu i na těle."


Nevím, čím to je, v době, kdy jsem dílo četl, by mě to mělo nudit. Ale nenudilo. Dýchla na mne poklidná atmosféra a celý ten rok kolem mne proběhl s příjemným pocitem...


Není to lehké čtení, navíc ztíženo mnoha tiskovými a překladatelskými lapsy. Ale je to čtení naprosto úžasné, vymykající se běžným knihám. Zřejmě nejsarkastičtější dílo, které jsem kdy četl, satira, jdoucí až na dřeň. Určitě se k tomu budu vracet.
A k tomu všemu ještě ta rovina proroctví! Proroctví čtené po padesáti letech! A vy jen koukáte, jak se naplňuje...


Dobrý, čtivý a zajímavý cestopis o setkáních s obyčejnými lidmi. A z faktu, že autor je novinář, je patrný i druhý rozměr knihy - tolik se bojí ruské propagandy, že ji vidí téměř všude. Jen ne propagandu z vlastní, západní strany. Vadí to ale jen trochu, pokud píše o tom, co viděl a poznal, je uvěřitelný. Jen ty závěry...


Po přečtení jsme prostě s manželkou museli do Brna... A ani na místě nás nečekalo zklamání.


Velmi poučné a poučené čtení. Kde jsou ty doby kdysi v pravěku, kdy jsem Kellera považoval za sice vzdělaného, ale poblouzněného marxistu. Možná kdysi byl, stejně jako já, byť v jiném směru, ale to už je dávno pryč. Souhlasím s Kartsy. Kniha pro přemýšlivé.


Už je to hodně dlouho od přečtení poté, co kniha vyšla v Klubu čtenářů, takže se neodvažuji detailně hodnotit. Ale vím, že je to po čertech dobré čtení.


K tomuto dílu mě hnala spíše zvědavost, ale celkově jsem nebyl zklamán. Nejvíc je z toho patrné, jak se po 30 letech změnilo očekávání čtenářů, jak se děje knih posunuly k vyšší akčnosti. Usuzuji, že jde o vliv filmu a zejména televize a nechci vidět, kam to povede. Zdá se, že tendence k braku se prudce zvyšuje.
Nicméně v Noci trifidů jsem si početl, byť vývoj děje jako by kopíroval vývoj filmu. Myslím, že Wyndham by byl spokojen.


Autorka sebe sama opravdu nešetří, a to je hlavní důvod mého hodnocení. Oceňuji ale i věcný, takový neliterární nepřikrášlovaný sloh, který vytváří důvěru. Tak by to mělo u autobiografie být.
A jestliže na začátku knihy píše, že se jí v Česku zdála nuda (ono to možná tak úplně nebylo, potřeba výdělku hrála také roli), ocenil jsem, že poslední odstavec uvedla větou: "Těšila jsem se na úplně nudný život."
Osobně byl to zařadil do povinné četby paní a dívek, i když, na všechno si musíme přijít sami...


Čtivá, jasná konstrukce, nevyvratitelná fakta. Snad jen já osobně po zkušenostech víc dám na konspirační teorie. Nelze sice popřít fakta o byrokratizaci a nové aristokracii, myslím si však, že podobné fenomény jako Soros nebo Bilderberg apod. přece jen nejsou pouhou součástí, ale stojí významně nad tím. Alo ono to vlastně na věci moc nemění.
Autor několikrát zmiňuje Karla Poppera a jeho dílo o otevřené společnosti. Především se věnuje jeho závěru o potvrzení falzifikací a správně tomu podrobuje i vlastní téze. Zdá se však, že nebere v úvahu skutečnost, že i Popper je součástí frankfurtské školy a ať již vědomě či nevědomě jedním z destruktorů naší civilizace. Autor si pravděpodobně neuvědomuje, že i Popper se svou "otevřenou společností" podílel na vzniku tekuté společnosti, kterou na několika stranách popisuje. Neboť kde je otevřenost, musí být i něco uzavřeno, nelze vše otevírat a relativizovat. Každá společnost potřebuje i tabu, chce-li být stabilní. Tady mohl jít Hampl trochu víc do hloubky (ono by těch míst bylo asi víc), ale fakt je, že zvýšením rozsahu by kniha ztratila na sevřenosti. Autorovým úmyslem určitě byla i čtivost pro běžného čtenáře, nikoliv filozofická či sociologická hloubka. A to se mu podařilo.
V každém případě stojí za přečtení a zamyšlení.


Začal jsem, aniž bych něco tušil o jakýchsi trhlinových válkách. Ale hlavně, že jsem si četbu dobře užil. Skvělý zážitek od začátku do konce.


Ne každý dokáže psát o mafii.


Patří k nejdůležitějším mnou přečteným knihám. Co dodat?
V každém případě jsem nějakou dobu po přečtení autorku přeceňoval, než jsem objevil v jejím filozofickém konstruktu slabiny.
Kniha se ale čte velmi dobře a poskytuje mnoho podnětů k přemýšlení.


Byl jsem připraven již přečtením Zdroje, který mě donutil seznámit se i s objektivismem Ayn Randové, nicméně rozsah Atlasovy vzpoury mě nejprve vyděsil. Nutno ale říci, že četbu jsem si opravdu užil (koneckonců Tři mušketýři ve všech dílech taky nejsou zrovna útlí).
Zejména první dva díly mě oslovily a na rozdíl od některých kritiků mi nevadila určitá plochost postav. Chápu, že Randová psala dystopii a zavržením Atlasovy vzpoury bychom museli zavrhnout Morovu Utopii, Campanellův Sluneční stát a další známá díla s obdobným zaměřením. Každý dobrý román je nosičem idejí. Je možné soustředit se na kritiku těchto idejí, ale soustředit se na literární hodnoty znamená posuzovat dílo z té méně důležité stránky. Ideje jsou ideje a jako takové jsou ideální, bez hran a stínů. Pokud by Randová měla popisovat všechny stíny, musel by být román minimálně 3x obsažnější a to už by opravdu bylo neúnosné (nehledě na to, že Randová sama se viděla zcela nestínově...). Když ideje podáte bez oněch stínů, vystoupí na odiv v plném světle a již svou existencí vykreslí svůj opak ve stejně jasném ostrém světle. Teze a antiteze. A je A, B je B. Hranice jsou jasné a koleje vedou dokonale vedle sebe. Takto já osobně čtu Utopii a všechny ostatní ideově jednoznačné romány včetně Orwellovy Farmy zvířat.
V tomto pojetí mě nejvíc uchvátila zejména kapitola VI.-Nekomerční sféra, která podle mého dosáhla až balzakovských rozměrů. Koneckonců Balzac ve své Božské komedii i Randová řešili oba stejný problém, byť každý ve své době a svými způsoby.
Z literárního hlediska bychom museli zavrhnout kapitolu, v níž se Dagny ocitne v Atlantidě, ale je jasné, že tomu se autorka nemohla vyhnout a právě ve chvílích popisu dokonalé společnosti se vystavujeme nebezpečí komičnosti; proto jsem tuto kapitolu nehodnotil. Podle mého nejslabší částí díla je rozhlasový projev Johna Galta, ve kterém Randová porušila svou zásadu nevměšovat filozofii do románu; kdyby obsah vměstnala do pěti, nu buďme velkorysí, do deseti stránek, bylo by to únosné. V této třetí části, všeobecně slabší, mohla podle mého rovněž zcela vynechat pasáž o mučení Galta. Jeho vzdor, kdy vše snášel téměř s úsměvem na rtech, byl už opravdu směšný. Pokleslá kovbojka.
Celkově však dílo hodnotím na všechny hvězdičky, neboť zápory jsou vysoce překryty klady. Jsem rád, že jsem si to mohl přečíst, nelituji vynaloženého času. V dnešní bruselské době je dobře, že to ještě mohlo vyjít.
Nejvíc osobně souzním s recenzí J. Kelbla z XB-1C.


Moje oblíbená sci-fi ještě z doby, kdy jimi nepřetékaly pulty a kdy bylo možné přečíst vše, co v té době vyšlo. Pravda, výběr byl malý, ale vskutku kvalitní. I tuto jsem přečetl s neskonalým nadšením.
