hokaca komentáře u knih
Kniha mi byla několikrát doporučena. Přibližně do poloviny jsem si říkala, že nic moc. Nerozuměla jsem, proč byla mi byla tak vychvalována. Ale jak stránky přibývaly, začalo mě obalovat to dusivé bahno. A teď po dotčení už nemůžu ani dýchat. Takže ano, za mne si to 5* zaslouží.
Pro mě zatím nejslabší díl, řekla bych trochu vycpávka. Ale stejně je tahle série moje srdcovka!
Tato kniha ve mě nechala hluboký pocit! Myslím, že má hodně co předat a člověk by ji neměl brát jen jako knihu pro ženy. Má obrovský přesah! Za mě jedno velké doporučení!
Ze začátku jsem se do čtení musela nutit, ale druhá půlka mě bavila. Jak to celé dopadne jsem netušila a proto mě lákalo číst dál a dál. Jak to bylo s logikou nebo vývojem hlavní postavy hodnotit nechci. Důležitý je pro mě pocit po dočtení a ten byl fajn.
Já jsem se vážně snažila.. Ale to nedám.. Tuhle knihu nosím v hlavě už téměř od jejího vydání. Četla ji tenkrát spolubydlící na intru a nějak ve mě utkvěla. Konečně nastal ten správný čas - kvůli čtenářské výzvě. Jenže mě to vůbec nebaví, přijde mi to složitě psané a vlastně úplně o ničem. Asi si vážím svého času víc, tudíž odkládám v půli.
To je pohlazení. Z knihy mám přesně ten pocit, jako bych byla zachumlaná v dece a pila horkou čokoládu. Rozumím proč se série jmenuje Útěky. A mimochodem mám chuť si to doma zhyggovat.. :D
Kniha byla bezpochyby skvělá. Jen mi trochu přijde, že první dvě třetiny se nic moc neděje a v té poslední je to fakt sešup. Možná by ta část, kdy je vyšetřování na mrtvém bodě, mohla být o něco kratší.. A co bych možná vytkla, jsou podobná jména. Ale rozumím, že pro Švédy to takový problém není.
Za tak krátký čas se tam stalo tolik věcí.... Do poslední věty se v knize něco děje. Nebyla to sice taková ta akce, kdy jste napjatí jako struny, ale vlastně celou dobu čekáte, jak tohle dopadne. A takový "konec" jsem rozhodně nečekala. Moc se těším na další díl.
Hledám slova a nenacházím.....
Knihy většinou jako dárek nedávám, ale tuhle budu pravděpodobně rozdávat na potkání..
Tak tohle mě fakt bavilo! Do poslední stránky jsem knihu odkládala jen nerada. Líbilo se mi, jak byl příběh protkán opravdovými případy. Jediné, co mne na začátku knížky vyloženě rozčilovalo, byl opakující se výraz IKSTÉ... Naštěstí se intenzita použití velmi zredukovala a já se tím uklidila. Napětí mě však klidnou nenechalo a vyústění pro mě bylo vážně překvapivé. Tento žánr moc nečtu, ale myslím, že v sérii budu pokračovat.
První díl byl úplně super. Na druhý jsem se vážně těšila a v pokračování čtení mě nutila, jen zvědavost. Prvních cca 150 stran bylo zklamání. Přečetla jsem si tedy jiné recenze, kde čtenáři slibovali zlepšení. A opravdu druhá půlka knihy už stála za to a krásně si připravila čtenáře na třetí díl. Neznámý žalm, i protože nás více seznámil s Jinosvětem, byl jen takovou vyplní. Což mi přijde vážně škoda.
Nejdříve jsem viděla film a po knize sáhla jen kvůli výzvě. A musím přiznat, že je to poprvé, co se mi víc líbilo filmové zpracování než knižní. Nějak jsem se neuměla vžít do pocitů a bylo to pro mě takové ploché, což se o filmu říct nedá.. Každopádně za přečtení jsem ráda. Vzhledem k tomu, jak je knížka tenká, určitě za čas přečtu znovu a uvidím, zda se mé vnímání změní.
Z knihy jsem nadšená. Nebyl to jen obyčejný příběh, ale úžasně poukazuje na problematiku předsudků, šikany a otvírá mnoho důležitých témat. Člověk by měl nejprve použít hlavu, než začne jednat či oduzovat. Díky konci, který je vlastně začátkem, hned sahám po druhém dílu.
Milé čtení, u kterého jsem se přistihla, že se přiblble usmívám. Příběh volně plynul a já zapomněla na svět kolem. Až u nás vyjdou, ráda si přečtu i jiné autorčiny knihy.
Za mě super knížka. Určitě není samospásná, ale věřím, že dokáže spoustu věcí osvětlit. Minimálně pochopíme, že co je pro jednoho samozřejmostí, pro druhého může být dost náročné. Co jeden vnímá jako jasné vyznání, druhý nemusí chápat a zbytečně tak dochází k nedorozuměním. Vybízí nás k tomu, vztahy s lidmi vnímat a přistupovat k nim vědomě. Moc bych knihu doporučila i jako prevenci vztahových krizí.
Na začátku jsem byla nadšená, dokonce jsem chtěla knihu doporučit. Čím dál jsem se dostávala, tím rychleji mě to přecházelo. Naopak narůstal pocit rozporuplnosti a nepochopení. Závěr šel už úplně mimo mne. Na jednu stranu nás autoři vybízejí k absolutnímu zbavení se všeho, včetně knih a návštěv workshopů a na druhou stranu nám na konci doporučují své knihy, semináře a učení...? Vlastně jsem nepochopila, proč bychom měli chtít stav bytí, který je v poslední kapitole popisován. Co bychom ze života měli? Během čtení mě často napadalo: co to jako má být?! Na tuhle otázku odpověď nevím, ale co vím zaručeně je, že Moudrost lůna už znovu číst rozhodně nebudu.
Za mě naprostá oddechovka.. Taková dovolenková jednohubka, o které už za půl roku nebudete vědět, o čem byla..
Tyjo, asi mi došla slova.. Když jsem knihu četla poprvé jako dítě, zhltla jsem ji na jeden zátah. Teď už jsem si příběh vůbec nepamatovala, ale pocit a vzpomínka na prolité slzy zůstala. S odstupem času a mnoha lety navíc mě závěr úplně rozbil. Jsem tak moc v rozpacích, že bych nedokázala objektivně dát hvězdičky. Nechám tedy mé první hodnocení.....
Knížka se mi moc líbila a myslím, že je to jedna z těch, které si člověk musí přečíst vícekrát. Vždy najde něco nového. Principy života jsou schovány v příběhu, který klidně plyne.