Horselen komentáře u knih
Ani nevím proč, ale od knihy jsem čekala román s nádechem thrilleru... nu nedočkala jsem se, avšak zklamaná určitě nejsem :D. Když už jsem si našla čas na čtení, nemohla jsem přestat.
Jediné, z čeho jsem nebyla až tak odvařená, byl konec. Asi jsem čekala, že pravda vyjde najevo daleko dříve.
!SPOILER!
Překvapilo mě, ze autorka nechala v závěru Kyu zestárnout a zemřít, na můj vkus to bylo až moc rychlé a člověku to nedává velký prostor pro fantazii, jak žila dál. Je to takové moc definitivní. Taky mě mrzí, že detaily a skutečný průběh vraždy jsme se vlastně nikdy nedozvěděli. Hodně by mě zajímala reakce Chase v osudnou noc a vysvětlení, jak se na oné věži vlastně ocitli spolu. Nemůžu uvěřit tomu, že by věřil, že se s ním Kya chce znovu sejít po tom, co se mu dlouhodobě úspěšně vyhýbala a po jeho pokusu o znásilnění. Naopak oceňuji soudní proces, je vidět že autorka vzala v potaz mnoho skutečností a minimálně menší právnickou řešerši si určitě udělala.
Na závěr dodám, že mi přišlo hezké, jak se nás snažila pomocí červené čepice navádět na myšlenku, že vrahem byl ve skutečnosti Tate.
Z dobrého důvody tyhle knihy nečtu. Nedokážu to. Nedokážu nebrečet, i když si ani ze čtvrtky neumím představit, co všechno musely oběti války přežít. Ani si to představovat nechci.
Myslím, že nikdo nemá ponětí, jak těžké je s tím žít, a možná že se to opravdu ani nedá. O to víc obdivuji ty, kteří se nebáli promluvit.
Od knihy jsem neočekávala nic a dostala jsem mnohem víc než odškrtnutou položku čtenářské výzvy.
Tohle byla pecka! Nikdy bych nevěřila, že je to česká fantasy. Obdivuji autorku za to, že nám ukázala, že nic není jen černobílé. Líbilo se mi, jak byla Ilan zvídavá, že v jejím pohledu některé věci vypadaly horší nebo lepší, než ve skutečnosti byly. Že je každá strana viděla jinak.
Styl psaní mi naprosto vyhovoval, zaujalo mě, že svět sklenařů byl popsán pěkně od samého začátku. To je v málokteré knize.
Jako bonus se mi podařilo na slovníček narazit při čtení začátku knihy, většinou dozadu nekoukám. Takže jsem byla nadšená, že si můžu všechny pojmy v klidu zopakovat.
Jediné co mi trochu chybělo, byla nějaká mapa. Už se nemůžu dočkat dalšího dílu.
Od první stránky první knihy této série až do konce dokonale promyšlené, nanejvýš propracované a originální dílo, rozebrané do nejmenších detailů, které vám do sebe zapadnou. Slovy to ani nelze vyjádřit. Chvíli na mě zase bude působit "knižní kocovina".
Přestože jsem knihu nečetla poprvé, všechno jsem prožívala znovu. Byla jsem stejně napjatá jako kdybych příběh nikdy nedržela v ruce a úpěnlivě jsem čekala, že se osudy některých mých oblíbených postav změnily. Přestože jsem věděla jak to dopadne, bála jsem se.
Na této sérii jsem vyrůstala a zanechala ve mně mnoho. Přišlo mi, jako kdybych byla součástí kouzelnického světa.
Fakt, že ke konci i profesorka použila kletbu, která se nepromíjí, jen dokazuje, že Rowlingová urazila značný kus cesty od pohádky pro děti.
A co si budeme povídat, i já jsem si oblíbila známé:
"After all this time?"
"Always" ♥
Druhá světová válka, zejména holokaust, byl, je a bude téma, které je silné samo o sobě. Ve čtenáři vyvolá velký ohlas i spoustu emocí, proto napsat takovou knížku je těžké z jiného úhlu pohledu.
Knih na tohle téma bylo napsáno mnoho. Přestože jsem jich moc nečetla, znám i lepší příběhy.
Vyprávění o upírovi mi nevadilo, ale opakování některých části bylo opravdu zbytečné. Celkově bych ocenila, kdyby byla kniha o něco kratší.
Delší dobu jsem se potýkala s menší čtenářskou krizí a žádná kniha nebyla dost dobrá. A pak jsem si přečetla Sůl moře.
Že nacisti za války vyhladili miliony Židů a dalších skupin, ví asi naprosto každý.
O Wilhelmu Gustloffovi jsem nikdy v životě neslyšela. Nikdy mě nenapadlo uvažovat o tom, jak dopadli němečtí civilisté a lidé, kteří s válkou nechtěli mít nic společného. Vždy se mluvilo jen o těch, kteří bojovali. Ne o těch, kteří neměli kam jít, přišli o rodinu a snažili se utéct.
A nenapadlo mě ani to, že Sověti, kteří u nás byli považováni za "zachránce a osvoboditele", někde působili právě naopak. Že i v Německu bylo spoustu nevinných lidí.
Knížka měla velmi krátké kapitoly, takže se četla velice dobře a ani střídání pohledů mi nevadilo, brzo jsem se zorientovala.
Dlouho jsem ji odkládala a o to víc jsem teď překvapená, jak mě chytla za srdce. Určitě není poslední, kterou od téhle autorky budu číst.
Ještě teď mám husí kůži. Colleen nikdy nepsala o lehkých tématech, ale tahle kniha byla emočně tak nabitá, jak jen mohla být.
Celou dobu jsem se ptala, jestli bych sama zvládla odejít. Nejhorší na tom všem je, že se takové věci opravdu stávají dennodenně.
Příběh měl i slabé stránky, ale za ten konec dám plný počet hvězdiček.
Myslím, že to co Lily udělala, bylo to nejlepší.
Už asi všechny knihy Aleny Mornštajnové budu srovnávat s Hanou, která ve mě rezonuje i po několika letech. A ta je jedinečná. Listopád nebyl tak dobrý, ale asi je to i tím, že jsem čekala něco trochu jiného. Každopádně obdivuji, že autorka dokáže ukazovat, že život není fér a že ne každý příběh končí šťastně, to dává jejím knihám sílu.
Jedna z těch povinných knih, které opravdu stojí za to, si přečíst. Obsahuje myšlenku, ne jen prázdná slova. Navíc má pouze pár stránek, které rychle ubíhají.
Neskutečně návyková četba, ze které vám vyschne v ústech. Donutí vás přemýšlet, donutí vás se bát a ukáže vám, jak rychle se z lidí mohou stát zvířata, pokud jsou k tomu ty pravé podmínky.
Moje první myšlenka po dočtení: "TY KRÁÁSO!" Pro jednou mi došly slova, nedělám si srandu. Během posledních stránek mně hlavou proběhly tak různorodé pocity, až jsem si říkala, jestli to je normální.
Tenhle díl, ačkoli byl tak dlouhý, byl o milion procent lepší než první. Většinou u čtení nebrečím, ale konec mě totálně dostal na kolena. Po Tamlinovi bych nejradši něčím hodila a takový obrovský zvrat jsem nečekala! Kniha předčila všechna moje očekávání. Nestává se mi moc často, že dojmy z knížek mi vydrží, ale cítím, že tahle se na mě podepsala.
Už hořím nedočkavostí kvůli dalšímu dílu. Spousta lidí kritizuje erotické scény a možná, že tahle kniha opravdu není pro náctileté, ale já jsem z ní nedokázala spustit oči. Rozhodně doporučuju!
Jedná se o knihu, kterou můžete přečíst klidně za hodinu, ale zároveň to bude jeden z vašich hlavních pokladů v knihovně.
Svým zpracováním a mnoha moudrými slovy vybízí k nejednomu přečtení. K poezii se nicméně musíte propracovat v té správné náladě.
Kéž bychom tuhle knihu měli na maturitním seznamu, je to jedna z těch výjimek, která vás opravdu chytne. Oscarový film jsem nikdy neviděla a ze začátku mi chvíli trvalo se začíst.
Jazyk je trochu jiný, než v současné literatuře, ale podle mě jen umocňuje zážitek .
Ač příběh nekončí zrovna šťastně, mnohokrát jsem se zasmála nad McMurphyho snahou vzdorovat sestře Ratchedové.
Není pochyb o tom, že autor opět prokázal svou nápaditost, originalitu a schopnost zamyslet se nad problémem do hloubky. O skryté myšlenky tudíž není nouze. Ukazuje, jak snadné je ovlivnit ostatní, když má člověk moc, jak se každý na jednu a tu samou věc může dívat jinak.
Představuje nám svět, kde lidé vyhráli nad smrtí a přesto ta hrůza z toho, že nikdo neví, kdy nastane jeho poslední hodinka, trvá, protože o pokosení rozhoduje čistě statistika nebo náhoda.
Nicméně mě mrzí, že anotace prozradila příliš mnoho z děje a nebyla jsem tolik napjatá, jak bych asi byla normálně.
Příběh chlapce, který přežil, bych dokázala odvyprávět i pozpátku. Stejně si v něm ale pokaždé najdu něco nového, co mě chytí za srdce. Jelikož nové vydání má naprosto boží obálky, musela jsem je mít.
+ Miluju ty drobné detaily, které nám autor podstrkuje (název konkrétního pachu z mrtvoly, oblečení á la nějaká osoba atp.). Dá se z toho i něco naučit.
+ Miluju ten osobitý styl psaní, tak typický pro Nesbøeho.
+ Zbožňuju Harryho Holea, líbí se mi, že se autor už i víc zaměřuje na mezilidské vztahy
+ Série se dá číst na přeskáčku, i když u nejnovějších dílů už to nedoporučuju
+ Přesně mi to sedlo do nálady
- Zatmění bylo, víc než ostatní knihy, občas až moc nechutné
- Nebylo to tak napínavé jako dřív, u některých odboček bylo od začátku jasné, že jsou jen odbočky a dokonce jsem odhadla vraha (respektive napadl mě v průběhu čtení)
- Poslední čtvrtina knihy už mě tolik nebavila a závěr mi přišel přitažený za vlasy
- Je škoda, že si člověk za ty roky nepamatuje tolik detailů z minulých dílů, na které je odkazováno
Jedna z nejlepších contemporary knížek, jakou jsem v poslední době četla. Motivy velice originální, atmosféra kempování byla vynikající. Figurují zde problémy běžného života, žádné nereálné věci. S hrdinkou dokážete soucítit. Celkově ve mně kniha vyvolala hodně emocí. Dobré zážitky střídají ty špatné, a zároveň i proto máte pocit, že se pořád něco děje. Rozhodně se chystám i na další knížky od autorky.
Vážně nezvyklá kniha, která je psaná jen formou rozhovorů a vy i přesto máte pocit, že se pořád něco děje.
Jasně, neustále se opakuje sex, drogy a alkohol, ale zároveň je to i příběh o lidských vztazích, lásce a vášni k hudbě.
Tahle kniha pro mě znamenala vystoupení z komfortní zóny, šla jsem do ní naslepo a nečekala jsem, že se mi bude tolik líbit.
Obálka mi přijde naprosto perfektní. Strašně jsem si všechny písničky chtěla poslechnout, ale bohužel...
Jediné, čemu jsem nevěřila, bylo chování a postoj Camilly k celé situaci s Daisy.
Nemůžu si pomoct, ale prostě už to není ono. Obzvlášť, když je v dnešní době moderní nacpat za každou cenu do všech knížek LGBT tématiku. Já jsem člověk, který proti tomuhle tématu rozhodně nic nemá, ale do fantasy knihy, která se zabývá především něčím jiným, se mi to vážně nehodí. Co je moc, to je příliš.
A fakt si nemyslím, že je nutné každého s někým párovat, dokonce bych skoro řekla, že je to kontraproduktivní.
Nicméně po pomalém rozjezdu, jsem se přece jen začetla. Ocenila bych, kdyby byla knížka třeba o 100 stran kratší.
Úplně původní svět stínů pro mě byl zážitek. Byla to jedna z prvních fantasy, které jsem četla opravdu s chutí, takže z nostalgie ještě zůstanu.
Tento díl patří k mým nejoblíbenějším. Nejen, že v porovnání s filmem obsahuje kniha mnohem více informací a stejně tak je filmové zpracování zatím nejméně podobné knize, ale začíná zde nová a temnější stránka kouzelnického světa. Líbí se mi, že se poprvé dozvídáme o povoláních v kouzelnickém světě.
S čistým srdcem můžu říct, že Umbridgeovou opravdu nenávidím. Naproti tomu se mi chce brečet, když si uvědomím, co se stalo Siriusovi. Brumbál na mě působí jako velice chytrý, i když výstřední stařík. A rozhovor, který vede na konci s Harrym mě dovedl k slzám.
Jediné co mi opravdu vadilo, byla špatná korekce textu a velký počet chyb.