hrdlickova_61 komentáře u knih

Moje generace se s malovaným čtením setkala přinejmenším v červeném slabikáři od Václava Junka - a dobře si na to pamatuju, jak se nám to líbilo, mít v textu místo některých slov obrázky. Třeba v kapitolce o tom, jak pole jsou zavátá, i les je zavátý. Ota má psa Lupa a Lup nese klacek ("Lupe sem, Lupe nes!") - a článeček je přečtený o to rychleji a radostněji a zbývá ještě čas na prohlížení podrobností.

Hodně se toho našlo a asi ještě najde i v Mateřídoušce. I Sluníčko bylo hezké. Nebo vtipné a vkusné knížky od Jiřího Havla. A tak mě potěšilo, když jsem viděla v obchodu další podobnou publikaci, tentokrát od Adolfa Dudka. Pohádky jsou vybrány z těch našich nejznámějších, vzadu je připojený i slovníček obrázků... prostě je to víceméně zaručeno, ta obliba u dětí i u rodičů : o)

Knížek tohoto typu je spousta a jsou dětmi i rodiči právem oblíbené. Tahle má ještě tu další přednost, že je celá o tom, co máme my všichni z DK tak rádi: o knížkách.

Posuvné a otočné prvky jsou volené tak, aby se daly snadno uchránit před poničením. A tak se dají výjevy z knihkupectví prohlížet donekonečna a pořád tam něco nového objevovat. Nebo si můžou čtenáři představit, že se děj odehrává v knihovně, protože zrovna v tomhle obchodě mají ve zvyku s knížkami i jen tak sedět a prohlížet je. Nebo je tam pán, který dětem předčítá. Zkrátka - hotový knižní ráj : o)

3 09.01.2023

Tahle knížka už sotva někdy znova vyjde, protože působí zastaralým dojmem. A protože se v rodinách určitě používala až do úplného roztrhání, nikdy jsem ji neviděla ani v antikvariátu. Kdybych ji ale sehnala a mohla se do ní občas podívat, moc by mě to těšilo.

A ani by to nemuselo být s vnoučaty - prohlížela bych si ji jen tak pro sebe, pro vzpomínku na dětství. Mám s ním spojené, mimo jiné, právě i obrázky Vojtěcha Kubašty, mám je nakoukané a zažité, je mi "v nich" dobře a nevadí mi ani typický budovatelský ráz padesátých let, vzhledem k tomu, že pracovitost, pomoc rodičům, veselé hry, družnost mezi dětmi, zvídavost, pořádkumilovnost, učenlivost... na tom není vůbec nic špatného. Žádný z těch motivů za to nemůže, že si jej lidé často spojují s představou politických procesů a jiných nepravostí té doby. Mně knížky tohohle druhu nikdy nijak protivné nebyly, ani jako malé čtenářce, ani teď po letech. Nopak - jsem za ně vděčná a obdivuju um a pečlivost, s jakou byly pro nás tehdy připraveny.

2 07.01.2023

Myslím, že by tahle stará knížka mohla zajímat jak obyvatele z okolí Volyně, tak i čtenáře odjinud. Ukazuje život tak prostě, jak se kdysi události odehrávaly a jak to bylo jistě podobné i v jiných krajinách. A ještě je to podáno čtivě, citlivě a v návaznosti na osudy a myšlenky skutečných Menčíků z Dobrše a jejich vrstevníků.

… Staří světáci popíjeli v hospodě u Dražných, mladí u Soukupů. Zábava starých tekla jako pivo, u Soukupů se však brzo započala hádka a schýlila se k pranici. Cihláři nadali cirkusákům komediantů, cirkusáci nazvali je otrhánky z cihelen. „Komedianti ven!“ ozval se v zápětí povel k útoku. Židle zarachotily, sklenice se hrozivě zdvihly, až jejich obsah vyšplíchl po šenkovně. Lejsek obrátil židli, utrhl z ní nohu a napřáhl ji proti cirkusákům. Napadení tasili nože. Rozvášněný chasník nepřemýšlí, co bude dále, až klacek nebo sklenice zasáhnou hlavu protivníka. Že přijde četník z Přečína, spoutá mu ruce řetízky a odvede k soudu do Volyně, že bude jedna rodina naříkati a druhá trnouti úzkostí o raněného syna…

str. 53

„… Hle, v čelo našeho státu povolal národ náš takového statečného, novodobého rytíře, jenž po celý život bojoval o vítězství pravdy a nakonec pustil se hrdinsky v těžký zápas za svatá práva národa, v němž zvítězil statečností a silou svého ducha. V něm máte svůj názor, jej následujte!“ řekl Menčík vroucně, ukazuje na obraz štíhlého, vážného presidenta, vsazený do nejkrásnějšího rámu, jenž vyšel kdy z Menčíkových rukou.

str. 180

2 14.12.2022

O knížce si můžete vytvořit představu mimo jiné i díky autorovu webu - https://www.jankopecky.cz/. Jeho fotografie jsou nejen technicky dokonalé, ale jsou velmi hezké i z výtvarného pohledu. Ještě je potřeba připočítat okolnosti vzniku, kdy je nutno povedené snímky patřičně "vychodit" v terénu, stavět si maskovací přístřešky, dbát na bezpečnost fotografovaných živočichů i rostlin, atd. Pan Kopecký vyučuje na JČU, zatímco cesty s aparátem do přírody jsou jeho celoživotním koníčkem.

3 07.12.2022

Z téhle knížky mám velkou radost. Myslím, že hry Josefa Kainara nejsou obecně moc známé, a přitom za to rozhodně stojí. Například u nás doma se jako dramatik zapsal přímo zlatým písmem díky veršované Zlatovlásce (máme ji na kazetě a poslouchali jsme ji s dětmi tak často, že jsme ji znali zpaměti). A i hry pro dospělé se vyznačují tím samým, co Kainarovy básnické knihy – bohatým jazykem, neotřelými nápady, hlubokými myšlenkami, hravostí…

U nás v knihovně máme na gramodesce hru „Nebožtík Nasredin“, vydanou v roce 1979, v hlavní roli s Vlastimilem Brodským – a na tu mám vzpomínku z doby, kdy jsme si ji (začátkem osmdesátých let) opakovaně půjčovali s mým bratrem. Každá deska měla tehdy lístek s daty a podpisy. Na téhle bylo podpisů po čase asi 10, přičemž se střídala jen dvě jména. Bratrovo a moje. Divili jsme se tehdy, proč ostatní nemají o tohle vtipné dílko zájem, když nám je tak milé. Doufám, že jeho knižní podoba si své příznivce najde. A ostatní hry také : o)

2 30.09.2022

Tenhle díl ze série „Dům myšek“ jsem viděla jako první ze všech, a sice na akci Svět knihy. Hned se mi moc zalíbil, a tak jsem si prohlédla i ostatní a byla jsem nadšená. „ABC“ je z nich vlastně asi ten nejméně zajímavý, protože jednotlivé obrázky nemají tak výraznou návaznost, ale nevadí to, protože tak jako tak je v něm co prohlížet a představovat si a domýšlet a bavit se tím. A určitě si potom i zahrát na něco podobného, ať už jsou po ruce plyšáci z myší rodiny, nebo z jiné. Byla jsem na akci celý den, viděla toho hodně, ale série o myškách byla pro mě tím hlavním objevem : o)

2 24.09.2022

Knížky z této série mě okouzlily na první pohled a vrátily do dětských let, kdy jsem si podobné scény sama s hračkami vytvářela. Když jsem pak viděla u kamarádky knížku s vyfotografovanými plyšovými pejsky, prožívajícími různá dobrodružství, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Bohužel už nevím, jak se jmenovala. Možná tady na DK někde je a jednou se tu s ní, třeba náhodně, potkám. Ale i kdyby ne, tak příběhy opravdových myších postaviček v opravdových kulisách, nápaditě autorkou vytvořených, mi také postačí k radosti a už se těším, až se u nich sejdeme i s vnoučaty. Zrovna tenhle díl nazvaný „Muzeum“ se jim bude líbit asi obzvlášť : o)

2 24.09.2022

Co všechno by vám přišlo na mysl při pohledu na jablko ležící na stole? Někdo by na něj dostal chuť, někdo by si jej prohlédl, jaké je, někdo by jej uklidil někam jinam… ale klučina z téhle knížky má nejrůznějších dojmů tolik, až to čtenáře vysloveně okouzluje. Za sebe můžu říct, že i přes svou (řekla bych) bohatou fantazii a při mnoha příležitostech prověřenou nápaditost bych zůstala docela daleko za ním. Nejvíc se mi líbila úvaha, že jablko je možná nějakým tajným znamením. U toho je obrázek čtyř legračních bytostí, z nichž každá má také jablíčko a jedna z nich říká: „Hele, další do party“. Na dalších stránkách jsou další bláznivé představy. Veselé i strašidelné. Jablko může být převtěleným pradědečkem nebo návnadou důmyslné pasti nebo… dál už vlastně nic prozradit nechci, doplňte si něco svého sami. A pak to můžete porovnat s knížkou : o)

4 24.09.2022

U svých dětí, vnoučat i u čtenářů u nás v knihovně mám vyzkoušené, že k velmi oblíbeným knížkám patří od útlého věku takové, kde je možné donekonečna prohlížet nepřehledné obrázky zabydlené spoustou postaviček. Inspirují k vymýšlení příběhů, ale také k hledání někoho nebo něčeho určitého - jen tak pro zábavu, na čas.

Kniha A. Viltové a L. Drobného o Praze k takovým patří, je vkusná a nápaditá a nepochybuju o tom, že se bude líbit jak předškolákům, tak i mladším školákům. Nehledě na to, že pátrání s dětmi i zálibné procházení jednotlivých stran kolikrát baví i dospělé. A navíc v tomhle případě jsou zahrnuty i scény z vánočního času, což bude nepochybně také vítané. Takže vřele doporučuju : o)

4 24.09.2022

S touhle knížkou nemám moc zkušeností, protože v knihovně se půjčuje málo a doma jsme ji s dětmi neměli. Ale jde o moji oblíbenou autorku, a tak jsem byla zvědavá a přečetla jsem si příběh malé Natálie jen tak pro sebe. Pěkné obrázky ukazují obyčejné výjevy z všedních dní a je poznat, že děvčátko, i když se tváří trochu posmutněle a zamyšleně, má hodné rodiče i staršího bratra a děti kolem sebe a samotou netrpí. Děj knížky je přesně takový a mám to jako čtenářka ráda, když se neděje nic dramatického a můžeme se pokojně vcítit do dětských představ a nápadů. Rodina se připravuje na příchod miminka, všichni se těší a jsou zvědaví, bude-li to chlapeček, nebo holčička. Šestiletá Natálie si je jistá, že domácí pohoda a vzájemnost vydrží i do budoucna – a tenhle pocit spolehlivě převládá nad každou její prchavou obavou.

„… Venku šumí, šumí déšť. Dlouhý, šedý, vonný déšť. Tomáš je ve škole a maminka odešla pod květovaným deštníkem k panu doktorovi. Kvůli miminku, které prý stále prudčeji ťuká drobnými prstíky na její srdce. Jenom tatínek je doma a pracuje v ateliéru. Natálie lží na bříšku na huňatém koberci a hledí do obrázkové knihy…“
(str. 51)

4 24.07.2022

S vnoučaty jsem tuhle knížku ještě nečetla, ale z nedočkavosti jsem ji už předem zhltla sama, protože mám ráda jak texty J. Žáčka, tak obrázky A. Borna. Nejvíc se mi líbila veršovaná pohádka o vojákovi a lakomé selce - o tom, jak voják vařil polévku ze sekery.

Pan Žáček dovede zveršovat, na co si vzpomene, a tak přebásnil i všeobecně známé příběhy, například "Hrnečku, vař!" A jak pěkně: posuďte sami : o)

... "Jémine, to je nadělení!
Co dělat, svatá dobroto?"
A dcera vyřkla zaklínadlo,
tak aby slovo k slovu padlo:
"Hrnečku, dost!" A bylo to.

Jen hora kaše tady zbyla
a dole pod ní ves i sad.
Sedláci kleli: "U sta hromů!"
A kdo šel tudy zrovna domů,
musel se kaší prohryzat.

str. 84

5 25.06.2022

U podobných knížek mě vždycky nejvíc těšila dobrá vůle autora přispět k naší spokojenosti a úspěchům. A tak mi nevadilo, že ne se vším souhlasím nebo že něco odporuje mým zkušenostem. Zajímalo mě zkrátka, co si myslí ten který psycholog a jaké zkušenosti má on. V případě tohohle titulu se mi navíc líbilo, že je text doprovázen množství citátů, z nichž některé jsem si zapamatovala. Třeba: „Do každého životního období vstupujeme poprvé. Proto nám tak často – nezávisle na počtu prožitých let – chybí zkušenosti.“ (La Rochefoucauld, str. 310).

Hlavně ale je mi sympatické spojení odborného textu s kreslenými vtipy. To bylo v 70. a 80. letech minulého století docela časté a příspěvek kreslířů býval pro mě tím hlavním, co mě zaujalo. Zvlášť, když šlo o takové mistry, jako byl v tomhle případě Vladimír Jiránek. Představte si třeba takovou situaci: Malé děťátko dostane ostré kázání od tatínka, pak od maminky, pak od bráchy… A tak vztekle nakopne svého medvídka… Načež ho obejme a tak tam oba pak sedí vedle sebe, ponořeni do svých myšlenek, přituleni jeden k druhému (str. 16).

Nebo: Paní s klasickým jiránkovským psychiatrem se brodí vysokým obilím a paní říká: „Musí tu někde být, pane doktore. Vykřikl: Do lesů! Do polí! A začal utíkat.“ (str. 197).

Nejdřív jsem tuhle knížku viděla v dětství v knihovničce u kamarádky. Obálka mi připadala divná: obličej holčičky zamračený, šatičky špinavé… prostě jsem se jen podívala a sáhla po něčem jiném. A přece – i tak si ty první dvě vteřiny pamatuju, a tak na to jednoho dne po letech došlo, že jsem někde v antikvariátu zalistovala a začetla se. To už potom ta jiskra přeskočila hodně rychle : o)

Asi nejradši mám povídání lesa o tom, jak těžké a důležité je šumět:

Co ty víš
Co S tím mám
vŠeCky ptáČky uSpat Sám
Od Setmění do Svítání
SůviČky se Spánku brání
kolébám je Sem a tam
Sem a tam a
Sem a tam
ach ta Sojka malilinká
Co to práCe dá než Spinká
ve dne zaS
Sám a Sám
Zpívám Sličným SaSankám…

str. 9-10

4 21.06.2022

Většinu z písniček z téhle knížky určitě znáte zpaměti, ale jsou tam ke všem i noty a hezké obrázky a je radost si listovat a těšit se, až u toho budou děti. Tedy, v mém případě vlastně vnoučata. S dětmi jsem ovšem to samé zpívala taky a mám na to hezké vzpomínky. Třeba na to, jak se dcerka jednou nečekaně zmínila, že „Honzíkovi chutnají lidi“. Na okamžik jsem nevěděla, kam s tím, ale rychle mi došlo, že půjde o nějakou zkomoleninu z písničky. Pak už to bylo snadné, vybavila se mi výzva „Jez, Honzíčku, jsou dobrý, jsou perníkem sypaný, budou-li ti dobře chutnat, jsou tam ještě takový“ : o)

Teď v knížce jsem si ještě doplnila poslední sloku, kterou jsem neznala:

Hrách a kroupy, to je hloupý,
to my máme každej den,
ale vdolky z bílý mouky
jenom jednou za tejden.

str. 30

2 21.06.2022

Malá starostlivá holčička domlouvá plyšovému Míšovi: „.. Copak jsi to za medvěda? Spaní není žádná věda. Sny jsou sladší nežli med, já ti budu vyprávět…“ A díky milým veršům Jiřího Žáčka a obrázkům Vlasty Švejdové si můžeme s dětmi povídat nad knížkou i my. Třeba o tom, jak „… spí už slova, spí už noty, všichni padli do dřímoty, polštáře i peřiny, hodiny i vteřiny…“ Mohla bych přidat spoiler a prozradit, jestli Míša přece jenom usne, ale neprozradím to : o)

3 21.06.2022

Už když jsem po knížce poprvé sahala, věděla jsem, že ji budu s radostí doporučovat v knihovně mým čtenářům. Obrázky Vlasty Švejdové znám už dřívějška a stejně tak umění Jiřího Havla pobavit a překvapit a třeba i nenápadně poučit. Jeho rýmy plynou tak přirozeně jako v obyčejné řeči, a ještě je to legrační a plné nevšedních nápadů.

Namátkou:

Historická událost

Kočka našla pod stolem
dědečkovy brejle.
Hned si řekla: „Ejhle,
rozhlédnu se kolkolem,
nejdřív ovšem k myší díře…“
Příšerně se lekla ale,
neboť místo myšky malé
stálo v díře velké zvíře!

Konec pošeptám jen dětem,
ať to velcí neslyší:
Poprvé, co svět je světem,
prchla kočka před myší!

str. 40

2 21.06.2022

„… A tak poprvé v životě spatřil řeku – to hladké, svíjející se mohutné zvíře, z jehož hrdla se derou hrkotavé zvuky a jež pronásleduje předměty i živé tvory a zase je s chichotáním vyplivuje, načež tuto hru vnucuje dalším a dalším kamarádům, sápe se po nich a oni se mu vysmekávají, aby byli vzápětí znovu polapeni a unášeni o kus dál. Všechno bylo jedno veliké třepetání a chvění – všude samé mihotání, pableskování a jiskření, šelestění a víření, brebentění a zurčení. Krtek byl očarován, uchvácen, uhranut. Ťapkal podél proudu podoben malému děcku, jež cupitá po boku někoho, kdo vypráví úžasně poutavé historky. A když ho konečně přepadla únava, usedl na břeh. A řeka nepřestávala brebentit a hrčivě sypala z rukávu ty nejpozoruhodnější příběhy na světě, příběhy, jež se rodí v samém nitru Země, která je řece svěřuje, aby je předávala dál a dál, dokud je nepohltí nenasytné moře…“
str. 11-12

Přesně takhle na mě působí celá tahle knížka – na každé další stránce čeká na malého a klidně i na dospělého čtenáře něco, co strhne jeho pozornost a pak ho zase ukolébá nějakým podrobným popisem, hravým a nápaditým, tak akorát dlouhým, aby neunavil a aby naladil na další děj, na zábavu i poučení z něj. Jak o tom svědčí většina ostatních komentářů, děti pro tohle smysl mají - pokud mu neodvyknou...

4 21.06.2022

„… A tak poprvé v životě spatřil řeku – to hladké, svíjející se mohutné zvíře, z jehož hrdla se derou hrkotavé zvuky a jež pronásleduje předměty i živé tvory a zase je s chichotáním vyplivuje, načež tuto hru vnucuje dalším a dalším kamarádům, sápe se po nich a oni se mu vysmekávají, aby byli vzápětí znovu polapeni a unášeni o kus dál. Všechno bylo jedno veliké třepetání a chvění – všude samé mihotání, pableskování a jiskření, šelestění a víření, brebentění a zurčení. Krtek byl očarován, uchvácen, uhranut. Ťapkal podél proudu podoben malému děcku, jež cupitá po boku někoho, kdo vypráví úžasně poutavé historky. A když ho konečně přepadla únava, usedl na břeh. A řeka nepřestávala brebentit a hrčivě sypala z rukávu ty nejpozoruhodnější příběhy na světě, příběhy, jež se rodí v samém nitru Země, která je řece svěřuje, aby je předávala dál a dál, dokud je nepohltí nenasytné moře…“
str. 11-12

Přesně takhle na mě působí celá tahle knížka – na každé další stránce čeká na malého a klidně i na dospělého čtenáře něco, co strhne jeho pozornost a pak ho zase ukolébá nějakým podrobným popisem, hravým a nápaditým, tak akorát dlouhým, aby neunavil a aby naladil na další děj. Jak o tom svědčí většina ostatních komentářů, děti pro tohle smysl mají, pokud mu neodvyknou. Zrovna „Žabákova dobrodružství“ tedy můžou určitě přispět k tomu, aby se obliba košatých příběhů a bohatého jazyka udržela.

1 21.06.2022

Knížka je určena dětem od 9 let, ale zaujme určitě i dospělé. Je kouzelná na víc způsobů. Mimo jiné v tom, že jsou v ní i některé návody na kouzelnické triky. Díky optické iluzi můžete předvést publiku ohýbání lžičky nebo třeba proměnit dřevěnou lžičku na pružnou, gumovou.

Jednotlivé kapitoly mají lákavé názvy („Díra ve vaší tváři“, „Člověk dvou tváří“, „Vylezte na nejvyšší horu“, „Vítězství myšlenky nad hmotou“…), texty jsou doprovázeny neméně slibnými obrázky. Někdo asi bude v knížce jen tak ze zvědavosti objevovat jednu záhadu po druhé, napřeskáčku. A najednou to bude přečtené celé. Kdo bude postupovat od začátku do konce, ten nejspíš ocení i její logické uspořádání a úplnost.

Blíží se prázdniny, některé děti se asi chystají si od čtení „odpočinout“, ale bylo by dobré, kdyby četly i v době volna. A navíc, čtení je přece ve skutečnosti zábava, a ne školní látka. Tahle knížka je myslím jednou z těch nadějných, s šancí snadno přilákat i slabší čtenáře a jejich pozornost udržet : o)

2 21.06.2022