hs777 komentáře u knih

Jak je těžké být dítětem. Připomnělo mi citát Antoine de Saint-Exupéryho: “Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje”. To, co je pro dospělého banalita, může pro jemnou dětskou duši znamenat zásadní až neřešitelný problém. Tím spíš, když díky své jinakosti nezapadá nebo ani nechce zapadat do dětského kolektivu. Myslím, že není zdaleka jen pro dětské čtenáře.

36 04.03.2020

Nejdříve se ztratí kocour a poté ho nečekaně opustí manželka. Od té chvíle se začne Tóru Okada brodit svými vzpomínkami, představami a sny, aby se dostal do svého nitra. Do cesty se mu připlete několik tajemných žen, tradičně nechybí hudba, sex a studna. Murakamovsky citlivé, hloubavé a já jsem si jako vždy tento magický, fantaskní svět a příběh velmi užila.

36 01.03.2020

Skvělé pokračování - Jude si své trauma statečně a sama nese dál, Uriah je jí velmi silnou oporou a přitom řeší a samozřejmě vyřeší vraždění inspirované Fibonacciho posloupností. Jedna z nových postav okolo Jude slibuje velmi zajímavou zápletku do dalšího dílu.

36 22.01.2020

Asi nemá smysl komentovat, protože bych se jen opakovala a opravdu nevím, kde hledat další superlativy. Jednoduše geniální, i když vlastně pořád nevím nic a nezbývá než čekat na další pokračování - snad to nebude trvat dlouho.

36 14.05.2019

Jak píše JitkaJak - knihu buď odložíte, nebo dočtete a budete nadšeni. Já jsem z těch, kteří vydrželi, i když to rozhodně nebylo lehké, ještě po 300 stranách jsem se nebyla jistá. Radka Denemarková si nebere servítky a pojmenovává stav věcí těmi pravými slovy, někdy i pravými jmény, takže ti, kdo nesmýšlejí stejně, budou asi pobouřeni. Pro mě je to velmi zvláštní a neobyčejná kniha.

36 10.03.2019

Mám osobní zkušenost v rodině ne přímo s hluchotou, ale se silnou nedoslýchavostí. Myslela jsem si, že většinu překážek a úskalí znám nebo dokážu odhadnout. Omyl, ani slyšící z nejbližší rodiny to nedovedou. Ještě o to víc obdivuji svou příbuznou, co všechno dokázala. A byla jsem naprosto šokovaná zákazem znakování ve školách pro hluché děti ještě v devadesátých letech!

36 24.02.2019

Po Podzimním příběhu jsem se hned pustila do dalšího dílu - Zimního ohně, který byl neméně skvělý. Autor velmi rád kombinuje dvě časové roviny, ze kterých umí brilantně přecházet, takže je vám vlastně jedno, kterou linku čtete, obě jsou nesmírně napínavé. Jeden zvrat jsem čekala, ty další už byly překvapením. Všem doporučuji.

35 14.08.2020

Také úplně nefandím povídkám, ale tohle je povedená sbírka, navíc od výborných českých autorů z prostředí, které každý důvěrně zná a většinou nerad navštěvuje. Žádná nezklamala, ale nejvíc mě pobavil Marek Epstein.

35 01.07.2020

Bernard Minier se zatoulal do jiných vod a vůbec to nebylo špatné. Akční, napínavé, nechyběly slepé uličky i nezbytné zvraty .... jen u tématu moderních IT technologií a umělé inteligence jsem čekala nějaké bombastické odhalení, a to se bohužel nekonalo.

35 31.03.2020

Nejsem přítelem řešení oko za oko, zub za zub, ale v některých případech jsem schopná zavřít obě oči. Svižné čtení na jeden večer, pro muže poučné. Jak říká Danny DeVito ve Válce Roseových: “Ve dvou věcech ženský nikdy neporazíš - v lásce a v pomstě".

35 21.03.2020

Dan Brown mne nemůže zklamat. A ta neustále stejná šablona? Není jediný, kdo takto píše - Carter, Gerritsen, Hailey, Deaver - téměř každá série má typické schéma a to je vlastně důvod, proč se těším na každý další díl.
Tentokrát jde o téma současnější, aktuálnější - technologie, umělá inteligence, budoucnost lidstva a prostředí mně neznámého Španělska. Bavilo mě zmiňovaná místa a díla dohledávat na internetu a přitom se mi neustále honila hlavou hlavní myšlenka - kam lidstvo spěje. A i když jsem záhy před koncem tušila, odkud vítr vane, stejně nemůžu dát méně než plný počet.

35 23.02.2018

Role autora jako pouhého zprostředkovatele je skvělý nápad a jestli je to pravda nebo fikce, je mi úplně jedno. Strohý přepis komunikace s Igorem, odkazy na existující webové stránky a autorovy skeptické poznámky jsou velmi sugestivní a přispěly k mé rozpolcenosti ohledně autenticity příběhu. Přitom dohromady o nic nešlo - parta čtyř lidí (plus minus jeden) si vyrazila do hor, kde se pár lidí ztratilo. A já přitom měla splašený tep a při nečekaném zvuku jsem nadskakovala na židli. Tohle se Jozefu Karikovi vážně povedlo.

35 19.01.2018

Olgu Tokarczuk mám ráda, ale tady jsem se s ní vůbec nepotkala. Pro mne až moc podivné.

34 14.02.2021

Anotace budí dojem banálního romantického příběhu. Možná proto, že mi není dvacet, jsem v příběhu Michaela a Caitlin viděla trochu víc. Oba žijí v poklidném, stabilním, ne úplně šťastném manželství, a když objeví svou náklonnost, nechtějí na fungujícím a zaběhlém stereotypu nic měnit. Každý rok, dlouhých dvacet let, si pro sebe vyhradí pár chvil, kdy se navzájem cítí být milováni, chápáni, přijímáni bez výhrad a pěstují si pocit, že obětovali své štěstí a lásku, protože jsou zodpovědní. Kdyby ale nebyli, vydržel by ten krásný pocit souznění tolik let?

34 26.04.2020

Připojuji se k těm komentářům, které tato McEwanova kniha nadchla a pohltila. Nekonečné detailní popisy počasí, prostředí, atmosféry, osob, emocí a k tomu očekávaná tragédie visící v tom dusném horkém vzduchu jednoho odpoledne, která všem změní celý život. První a třetí část je bezchybná, závěr naprosto dokonalý.

34 30.03.2019

Nádhera - to vystihuje všech 850 stran v mé čtečce. Nechybí nic, co mám u Murakamiho ráda - tápající a putující hrdina, tajemno, mystično, hudba, jídlo, realita versus sny, pomalý děj se spoustou odboček, otázky napsané i nevyřčené. Tentokrát i zasvěcení do technik malování a popisy obrazů, které jsou tak sugestivní, že jsem je viděla před sebou jako živé. Těšila jsem se na každou z těch mnoha stran.

34 20.02.2019

Podivínský, ale sympatický biolog pátrá vlastním způsobem a na vlastní pěst po podezřele zmizelých dívkách a nalézá bohužel jejich těla. Není to thriller, při kterém by mi tuhla krev v žilách, ale zaujal, pobavil a poučil. Ke čtyřem hvězdičkám přispěla i nepřehlédnutelná obálka.

34 04.02.2019

Knihy Roberta Bryndzy jsou prostě sázka na jistotu a ke zdejším pochvalným komentářům není co dodat. Potěšilo mě, že ani s pátým dílem neztratil dech.

34 24.11.2018

„To odpoledne, kdy jsem se setkala s panem Ičiró Tanakou, bylo doopravdy to nejhorší i nejlepší v mém životě.“

Proměna malé Čijo vytržené z rodného místa a od své rodiny v dospělou světoznámou gejšu Sajuri rozhodně nebyla procházka růžovým sadem. Vyprávění v první osobě a s časovým odstupem je velmi působivé a náhled “do kuchyně” vzniku úspěšné gejši hodně změnil můj pohled na tyto japonské tajuplné společnice. Úchvatná kniha a doporučuji nejen čtenářkám.

34 22.10.2018

U knih Chrise Cartera bych se jen opakovala - jedním dechem a skvělý, skvělý, skvělý. Ti co už ho znají, se mají na co těšit, ti co ještě neznají, mohou objevit nového vynikajícího autora. Neodpustím si malé rýpnutí k překladu. Větu “aby mě čert vzal” příště prosím už ne.

34 20.10.2018