huhuhu komentáře u knih

Originální, fascinující a nezapomenutelné vyprávění o šesti generacích rodu Buendíů žijících ve fiktivním jihoamerickém městečku Macondo. V tomto románu je snad všechno: historie i mýtus, reálno i nadpřirozeno, komično a tragično, rození i umírání, válka a mír, vášeň i lhostejnost, vzestup a pád, chudoba i bohatství, banalita i exotika, čistota i mravní zkaženost, humor i melancholie. K tomu porce ironie, nadsázky a řada symbolů. A hlavně všudypřítomná samota, která je rodovým prokletím. Samota uprostřed velké rodiny, samota uprostřed davu, samota dobrovolná i vnucená. Život se točí v kruhu, osud je neúprosný, jména postav i jejich příběhy se opakují a vše - vlivem vnějších okolností (banánová společnost, přírodní katastrofy) i z vnitřních příčin (úpadek mravů) - spěje k postupnému rozkladu a nevyhnutelnému zániku.

Ano, i já jsem brzy začala mít zmatky ve jménech postav (Arcadio, Aureliano, Amaranta), příbuzenských vztazích a časové linii, ale postupem času jsem přicházela na to, že to vlastně nevadí, protože v Macondu platí trochu jiná pravidla, než na která jsme zvyklí, a jen jsem se nechávala unášet nepřetržitým proudem vyprávění.

V osudech rodu Buendíů se podle mého názoru odráží historie Kolumbie i celé Latinské Ameriky 19. a 20. st. a v obecnější rovině též osud celého lidstva (nechybějí paralely k biblickým příběhům – prvotní hřích, potopa, apokalypsa). Také lidé obecně se nedokáží poučit ze svých chyb (a z chyb svých předků) a stále je opakují, vzestup střídá pád… Autor ukazuje, kam to všechno pomalu a neúprosně spěje… Drsné!

Zkrátka kniha, kterou by žádný knihomol neměl minout.

18 30.09.2020

Úžasná kniha, autorem kvalitně a poctivě odvedená práce. Obdivuji, jak si dokázal získat důvěru samotářů, oceňuji, jak k nim dokázal přistupovat s respektem, bez hodnocení a podsouvání vlastních pohledů... Samotní hrdinové mě překvapili. Čekala jsem lidi, kteří odcházejí do samoty uprostřed přírody proto, že jsou moudří a vyrovnaní, ale opak byl ve většině případů pravdou. Často právě až v přírodě našli (nebo pomalu nacházejí) sami sebe. Některé příběhy byly inspirativní, jiné spíše odstrašující, ale ve všech případech jde o velkou odvahu žít jinak, než je v dnešní době běžné. A važme si toho, že jsou stále ještě místa, kde to jde.

18 13.08.2019

Kniha, kterou by si měl přečíst každý. Ne kvůli jejím literárním kvalitám, ale kvůli její informační hodnotě. Není to sice čtení na dva večery, navíc se člověk může občas ztrácet ve spoustě podobně znějících čínských jmen nebo (minimálně na začátku) v historických souvislostech, ale stojí to za to. V knize se skvěle prolínají dějiny Číny s osudy tří žen z jedné (autorčiny) rodiny (babička, matka a dcera, což je samotná autorka, která později emigrovala do Británie). Ač jsem obeznámena s tím, co komunisti páchali u nás, stejně jsem při čtení od začátku do konce nevycházela z údivu. Tolik krutosti, tolik násilí, tolik absurdity! Výborně vylíčené vymývání mozků nebo zbožštění předsedy Maa! Neméně zajímavé (a někdy i kruté) bylo nahlédnutí do tradiční čínské kultury a společnosti (viz neuvěřitelný zvyk lámat dívkám chodidla hned v první kapitole nebo obecně postavení žen ve společnosti), díky němuž čtenář velmi dobře pochopí, proč tolik lidí zasvětilo svůj život komunistické ideologii. Doporučuji!

17 28.03.2023

Velmi čtivá kniha, která má velký záběr (co se týče časového úseku, množství postav i zvratů v ději) a zaujme i svým stylem a kompozicí (využití Seifertovy poezie v názvech kapitol, náznak událostí v první kapitole a její propojení s kapitolou poslední...). Přesto mám pocit, že ve mně vlastně nic nezanechala, celé vyprávění působilo dost chladně a osudy jednotlivých postav mě příliš nevzaly za srdce. Zvlášť hlavní "hrdina" Václav Mánes byl takový "nijaký", pasivní, v podstatě nechal ostatní, aby řídili jeho život... Snad i proto celá kniha působí také trochu povrchně. Člověk si skvěle počte, ale to je tak všechno. Ale když člověk neočekává víc, jako oddechovka to je výborné.

16 28.09.2022

Fascinující jízda vlakem po zemích bývalého Rakouska-Uherska podle bedekru z roku 1913 v doprovodu téměř stoletého staříka Winterberga, který trpí záchvaty historie. Není to kniha pro každého, spíš pro literární fajnšmekry a pro ty, kteří „se umějí dívat skrz historii“. Čtenář si během této nevšední cesty po „the beautiful landscape od battlefields, cemeteries and ruins“ (jak by řekl Angličan) vzpomene tu na Hrabala, tu na Švejka, tu na Spalovače mrtvol. A hlavně - Winterberg je svérázná a hodně originální postava, na jakou jsem v literatuře už dlouho nenarazila. Občas mi, stejně jako panu Krausovi, svou mnohomluvností a opakováním téhož (ano, ano, příliš mnoho historek, příliš mnoho historie) lezl na nervy, ale vždycky jsem se k němu zase ráda vrátila. Bitva u Hradce Králové v roce 1866, žároviště v Reichenbergu, hřbitovy, mrtvoly, železnice, překolejení Alp, Cornus sanguinea… Pěkné, pěkné!

16 10.07.2022

Trochu jsem se obávala, že tuto knihu o stavu současné společnosti z r. 2017 už čtu vlastně dost pozdě, ale opak je pravdou. Některé myšlenky v posledních dnech nabývají na obrovské aktuálnosti. Třeba kapitolu o Rusku jsem četla shodou okolností zrovna v den, kdy Putin napadl Ukrajinu. Ve světle těchto událostí mi při četbě lezl mráz po zádech – Rusko je v knize velmi prozíravě vykresleno jako největší bezpečnostní hrozba dneška. I další myšlenky jsou více než aktuální. Třeba vděčnost Havlovi a dalším porevolučním politikům, kteří nás dovedli do NATO. Nebo naopak neprozíravost většiny politiků po Havlovi, kteří naprosto kašlali na vytváření spojenectví a vztahů naší země s ostatními státy (a naopak nám v zahraničí dělali spíš ostudu). No a témata populismu, dezinformací, Babiše a Zemana jsou taky stále aktuální – všechny je tu ještě pořád máme.

Všem, kteří ještě nečetli, knihu moc doporučuji.

16 28.02.2022

Pro mě to byla spíš taková oddychovka, ze které jsem nebyla tak nadšená jako z předchozích Hájíčkových knih. Vcelku banální příběh, místy až trochu kýčovitý (letní románek s Filipem), ale četlo se to velmi dobře, literární aluze mě potěšily a taková ta typicky "hájíčkovská" melancholická atmosféra, která se mi moc líbí, tam taky byla.

16 02.11.2021

Milé a příjemné čtení, typický Láďův nadhled, optimismus a smysl pro humor. Tím, že cestoval po Česku, mohl též naplno využít své výborné komunikační schopnosti a kamarády, které má po celé zemi. A přestože si myslím, že naši vlast celkem znám, dozvěděla jsem se i leccos nového.

15 15.12.2023

Opět velmi čtivá kniha, jako ostatně všechno od A. Mornštajnové. Akorát tam na můj vkus bylo až moc postav, témat, událostí a osudů, méně by možná bylo více (šlo by pak jít víc do hloubky). A závěr byl trochu násilný a málo uvěřitelný, ale jinak uspokojivé čtení.

15 05.11.2023

Už dlouho jsem nečetla tak výborně napsané povídky od českého autora. Mají úžasně vykreslenou atmosféru (místy přecházející až do nadpřirozena - ale ne tolik, aby to vadilo) a tvoří jednotný celek, a to nejen svým prostředím (jižní Čechy) a opakujícími se motivy a tématy (paměť lidí a míst, nenarozené děti...), ale i dalšími drobnostmi, které je spojují a které čtenář odhalí při pozorném čtení.

15 17.10.2023

Jako lingvisticky zaměřený člověk oceňuji především autorčinu práci s nářečím, pomocí kterého skvěle charakterizovala jednotlivé postavy generačně i sociálně. Jazyk jsem si prostě užívala. Co se týče obsahu, bylo to někdy až úmorné čtení, zvlášť nejdelší kapitola (o rodině prodavačky Maruny), která se dost vlekla. Při jejím čtení jsem v některých chvílích měla pocit, že čtu vlastně jen samé vesnické drby, které mě vůbec nezajímají.

Celkově to je hodně negativně zaměřený text, do této nejmenované "dědiny" na Vysočině se koncentrovaly všechny nešvary, které na venkově bezesporu najdeme (závist, pomlouvání, hamižnost...), přičemž pozitivní vlastnosti a vztahy byly v podstatě opomenuty. Jednotlivosti jsou rozhodně skvěle odpozorované a působí realisticky, jako celek to je trochu přehnané, ale asi to byl autorčin záměr, protože jinak by ty špatnosti tak nevynikly.

Každpádně zajímavý počin a jsem zvědavá na další knihy P. Dvořákové.

15 12.05.2022

Nečekala jsem, že to bude tak kruté... Samotné téma domácího násilí se pochopitelně netýká jen Afghánistánu (a dít se může i mezi partnery, kteří se brali zcela dobrovolně a z lásky), ale specifické bylo, že v daných společenských podmínkách (kdy žena nemůže ani sama na ulici) pro Marjam a Lajlu nebylo z té situace úniku a vyústění příběhu bylo vlastně jediným možným "řešením"... Jinak mě zaujaly i politické události a změny režimů, se kterými autor čtenáře na pozadí příběhu nenásilně seznamuje.

15 11.04.2022

Hrdý Budžes je jedinečný a pro mě nepřekonatelný, ale tohle bylo také velmi dobré. Z příběhu zmizela Helenčina roztomilá naivita, gymnazistka Helena si už moc dobře uvědomuje, v jaké době žije. Právě skvělé vylíčení atmosféry doby normalizace považuji za největší klad knihy - ta šeď, všudypřítomné pokrytectví, marnost, bezmoc, neustálý vztek a naštvání všech na všechny.

15 08.03.2022

Ač je první díl trilogie podle mého názoru nepřekonatelný, i toto bylo velice dobré čtení. Nepostrádá nic z toho, co od talentované a originální autorky A. Bolavé očekávám. Úžasná práce se stylem a jazykem, jedinečné vykreslení atmosféry, nejrůznější barvy, zvuky, chutě, vůně a pachy, využití nadpřirozených prvků. Právě posledně jmenované mi u jinak realistických próz obvykle vadí, ale když to autor/ka umí, může fantastično působit uvěřitelně a stát se přirozenou součástí zobrazovaného světa. A to je podle mého názoru právě případ knih A. Bolavé. Těším se na další autorčiny počiny!

15 30.01.2022

Oceňuji výběr silného a stále aktuálního tématu (ačkoli se děj knihy odehrává v 90. letech). Výborně napsaná byla hlavně postava záporáka Mirka. Není to, jak by člověk možná mohl očekávat, žádný hnusák a slizoun, ale naopak velmi charizmatický, zábavný a oblíbený člověk, kterého mnozí obdivují. Spoustu toho dokázal, mnohým dětem z „divadelňáku“ nahrazuje nefunkční rodinu a dává jim poprvé zažít pocit jedinečnosti a výjimečnosti. Navíc je to umělec, takže mu projde leccos, co by jiným neprošlo. Zároveň se ho ale všichni tak trochu bojí. Skvěle jsou ukázány manipulativní praktiky, které používá k tomu, aby dosáhl svých cílů, a až mrazí z toho, jak snadno mu všechno vychází a prochází (omotat kolem prstu si umí nejen děti, ale i jejich rodiče). „Divadelňák“ mi v lecčems připomínal sektu (naprostá autorita vedoucího, snaha o izolaci dětí od ostatních kamarádů apod.). Dále oceňuji i formu, kterou byla kniha napsána (využití divadelních dialogů pro promluvy dětí, které jako by stále jen něco hrály, „papouškovaly“, byly loutkami v rukou svého vedoucího), a povedené ilustrace.

14 18.11.2022

Milé a úsměvné odpočinkové čtivo doplněné vtipnými komiksovými stripy, při kterém se navíc dozvíte leccos ze zákulisí divadelních představení, filmů a seriálů. Obzvláště oceňuji Mariinu upřímnost, smysl pro humor, sebeironii a nadhled, s nimiž přiznává svoje nejrůznější trapasy, chyby a nedokonalosti.

14 18.01.2022

Fascinuje mě, kolik hloubky a citu dokázala autorka vtělit do tak útlé knížečky. To se některým autorům nepodaří, ani když napíšou několikasetstránkový román.

14 20.11.2020

Pokračování bestselleru "Raději zešílet v divočině" se mi líbilo ještě o něco víc než první díl. A to se mi kniha o šumavských samotářích líbila fakt hodně! :-)

Samotáři z "Jako v nebi..." mi byli takoví bližší a lépe pochopitelní. Na rozdíl od těch šumavských mi nepřišlo, že by před něčím utíkali, ale spíš že si prostě jdou za "tím svým", ať už je to cokoliv. Mými favority jsou paní Provázková a bratr Anděl, hodně materiálu k přemýšlení mi poskytla paní Karin, u které mě omráčila její bezmezná úcta ke všemu živému (a vlastně i neživému - tedy podle většiny lidí), a to včetně myší, klíšťat nebo... kamenů.

A samozřejmě smekám před výborným Alešem Palánem i skvělými fotografiemi, které text doprovázejí.

14 29.06.2020

Povedená kniha rozhovorů s neuvěřitelně moudrou a inspirativní ženou. Paní Svatošová je obrovská bojovnice a silná osobnost, ale zároveň velice pokorná žena. Její hlubokou víru by jí mohl nejeden křesťan závidět. Rozhovory se dotýkají mnoha témat a musím říct, že všechna stála za to. Velice mě zaujalo např. vyprávění o P. Kubíčkovi, moc jsem o něm dosud nevěděla.
Dovolím si osobní poznámku: Pí Svatošová si ve svém životě ráda všímá různých "náhod". Zdá se mi, že moje četba téhle knihy byla také takovou "náhodou". Začala jsem ji číst v době, kdy jsem absolutně netušila, že pro mě téma smrti (někoho blízkého) bude zanedlouho aktuální. Pozitivní přístup pí Svatošové k tomuto nelehkému tématu mi v náročné situaci hodně pomohl a je pro mě stále velkou oporou. Zřejmě to nebyla náhoda, že jsem se k téhle knize dostala zrovna v době, kdy jsem ji potřebovala.

14 16.12.2019

Dlouho jsem se do knihy nemohla začíst, všechny postavy mi byly krajně nesympatické a celé prostředí londýnské smetánky hrozně protivné. Ale postupně mě temný příběh do sebe začínal vtahovat víc a víc, až mě úplně pohltil... A konec samozřejmě nemohl být jiný.

13 23.10.2023