huhuhu komentáře u knih

Téma holocaustu zpracované z trochu jiného úhlu pohledu, než s čím jsem se zatím v literatuře setkala. Autorka se zaměřila na osud jednoho z Wintonových dětí, zajímavý byl i pohled na život v Terezíně očima hudebníků. Příběh je dojemný, dobře se čte a krutosti byly naštěstí trochu upozaděny (o vyhlazovacích táborech se dozvídáme jen z doslechu). Akorát tam na mě bylo až moc náhodných setkání, což příběh činilo méně uvěřitelným.

5 17.06.2023

Pro mě to bylo velmi smutné čtení o tom, jak ti, kteří mají lesy na starost, je většinou vlastně nejvíc plundrují, protože jim vůbec nejde o stromy a lesy jako takové, ale v první řadě o vlastní zisk (tedy těžit co nejvíce dřeva). Třeba nad zmínkou o tom, jak německé společnosti těží dřevo v dosud nedotčených oblastech rumunských Karpat, mi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Zároveň kniha vede k zamyšlení nad tím, co je vlastně opravdu ekologické, protože leccos z toho, co se jako ekologické obvykle prezentuje, může být ve skutečnosti pro přírodu mnohem horší než to, co jsme dosud vnímali jako škodlivé... Naštěstí autor zařadil i optimistickou závěrečnou kapitolu o tom, že příroda si nakonec sama poradí, pokud jí tedy dáme šanci a necháme ji na pokoji...

5 29.05.2023

Knihu jsem si zcela náhodně vybrala v knihovně, když jsem hledala nějaké čtivo v angličtině. Vůbec jsem tedy netušila, že se jedná o pokračování světového bestselleru, a nic moc jsem (kromě procvičení angličtiny) neočekávala. O to víc jsem byla překvapena, a to hlavně fascinujícími dialogy a skvělým vylíčením sebemenších pocitů. Děj sám o sobě by byl vcelku banální, možná kýčovitý, možná málo uvěřitelný, ale díky stylu kniha přináší zajímavý čtenářský zážitek.

5 11.05.2023

Náš pětiletý syn byl z pohádek o Šroubkovi a Matičce nadšený, takže nemůžu nedat pět hvězdiček, i když já sama mám výhrady ke grafické podobě textu (chybějící interpunkce, chybně psané uvozovky apod.). A magnetodynamicko-motoricko-senzorická ruka měla také úspěch. :-)

5 06.03.2023

Fenomén "bohyňování" je bezesporu zajímavý a je dobře, že jej mnozí podrobně popsali dříve, než zanikl. Kniha J. Jílka je takovým souborem všeho, co se o bohyních ví. Téma se probírá z různých úhlů pohledu a pohledem různých lidí (nechybí ani setkání bohyní se spisovateli A. Kutinovou nebo A. Jiráskem), což je největší předností, ale zároveň i slabinou celé knihy. Slabinou proto, že všechny podstatné informace se dozvíte už na začátku, a pak se to všechno vlastně jenom opakuje a nic nového nepřijde.

5 05.12.2022

Není to lehké ani radostné čtení, ale stojí za to. Dlouho jsem se do knihy nemohla začíst, ale asi od poloviny jsem se naopak nemohla odtrhnout.

Nejdřív mi vyprávění o nejrůznějších kuriózních postavičkách žijících v jedné ulici asociovalo Povídky malostranské. Ale postupně do textu začíná pronikat prožitá zkušenost hrůz holokaustu i blížící se šestidenní válka (r. 1967) …

Kromě osudu postav je kniha plná filozofických úvah týkajících se smyslu života a víry v Boha. A přese všechno, co Židy potkalo, z ní čiší obrovská láska k životu.

5 27.10.2022

Typicky murakamovský příběh, napsaný tentokrát stylem filmového scénáře, který se odehrává během jedné noci v Tokiu. Kniha je poměrně krátká, dobře se čte, takže ji zvládnete... asi i za méně než jednu noc.

5 19.07.2022

Když jsem kdysi četla Pálenku, očekávala jsem něco jako cestopis, takže jsem byla zpracováním dost překvapená. Teď už jsem předem věděla, co mám čekat, a dostalo se mi toho vrchovatou měrou. Autor píše vlastně stále stejně, jen kulisy se změnily (dostáváme se do gruzínského Tbilisi). A když se čtenář naladí na autorovu notu, funguje to perfektně: neschopnost hrdiny zůstat na jednom místě, jeho zvláštní rozlítanost a roztěkanost, tíhnutí k duchovnu, úvahy o jazycích, schopnost vžít se do druhých lidí, ale ne žít s nimi..., to vše je fascinující. Jsem zvědavá, do které země se autor/hrdina vydá příště. Nebo už někde zakotví?

5 14.03.2022

Autorka si jako obvykle vybrala silné a nelehké téma a zpracovala jej velice úsporně. Pro mě ale byla tato úspornost tentokrát spíše na překážku, rychlé plynutí příběhu mi bránilo v tom, abych se více sžila s postavami. Některé osudy byly jen tak lehce načrtnuté, třeba by mě zajímalo více podrobností ze života Theova otce, jeho vztahu s Theovou matkou před tím, než se rozvedli apod.

5 11.01.2022

Moc se mi líbí, jak J. Gaarder píše. Skvělé zachycení atmosféry a plynutí času, trochu tajemna a "tak akorát" filozofie. A k tomu typicky norská chata u jezera mimo civilizaci... Smutný příběh, ale celkově nádhera!

5 20.11.2021

Když o věcech mezi nebem a zemí nehloubá teolog či filozof, ale kabaretiér a klaun. Skvělé!

5 16.07.2021

Kniha, která má potenciál vyvolat diskusi, přináší nejen vhled do života, myšlení a názorů ženy - kněze, ale je též cenným svědectvím o fungování podzemní církve, resp. její brněnské větve, v době pronásledování jakýchkoliv projevů víry komunistickým režimem. Podrobně se též věnuje osobnosti P. Felixe Davídka, jehož byla paní Javorová pravou rukou.

Rozhovor probíhá v přátelské atmosféře, ale je zároveň hodně emotivní, často se zde odbíhá od tématu nebo se leccos opakuje. Autor knihu sice doplnil vysvětlivkami, ale ani to mi někdy nestačilo a trochu jsem se v té záplavě jmen nebo jen naznačených situací ztrácela. Přesto je jasné, že paní Javorová je obdivuhodná žena a má co říct. Nejvíc mě koneckonců zaujaly části, které nejsou ani tak o podzemní církvi, jako o paní Ludmile samotné, o tom, jak vnímá své kněžství, duchovní život apod. Nepochybuji o tom, že takové ženy by ve funkci kněží byly pro katolickou církev velkým obohacením.

5 14.02.2021

Kontrola společnosti dovedená ad absurdum. Děj nepříliš rozsáhlého románu se sice odehrává v Osmanské říši v 19. st., ale je jasné, kam autor svou kritikou míří - především do Albánie své současnosti (román vyšel v Tiraně r. 1981 a okamžitě byl zakázán), ale též všude tam, kde vládly a vládnou totalitní režimy. Kniha nabízí nejen hluboké myšlenky, ale (přes svou ponurost) i uspokojivý čtenářský zážitek. Doporučuji.

5 13.12.2020

Velice zajímavé čtení o životě nejsevernějšího národa světa na počátku 20. století. Je neuvěřitelné, v jakých drsných podmínkách dokážou lidé žít! Fascinující je například strava (běžné je jedení syrového zmrzlého masa, největší pochoutkou je maso shnilé apod.). Pověsti a mýty působí trochu zvláštně, ale po poznání některých aspektů inuitského života je člověk chápe o něco víc. (Četla jsem nové vydání z roku 2018, které je moc pěkně udělané.)

"Na lovu sobů je pozoruhodné, že člověka zcela ovládne jisté napětí. Mluví jen o sobech, myslí jen na ně, zavře-li oči, aby spal, vidí soby, a když konečně usne, zdá se mu o sobech."

"Byl celkem čtyřikrát ženatý a z těchto čtyř manželství měl patnáct dětí. Jeho první žena zabloudila na ledovci a umrzla. Druhou ženu zasypala lavina, pod níž zmrzla. Třetí ženu zahubila nemoc a čtvrtá žena umrzla. Z jeho patnácti dětí zemřelo jedno hladem, čtyři umrzly a pět sklátily nemoci. Sám Qumangaapik zmrzl ve sněhové bouři."

"Když tenkrát přišla na lidi velká nouze a museli se uchýlit k tomu, že se navzájem pojídali, nedělali to nikdy ze zlé vůle, ale z hladu a zoufalství. Lidé sami o sobě nejsou zlí, ale nouze s nimi zle nakládá. Hlad a neštěstí můžou dohnat lidi k tomu, že snědí i ty, které mají rádi. Neštěstí lidi ničí."

5 03.08.2020

Tři angličtí gentlemani Jerome, Harris a George, hrdinové dnes již legendární knihy "Tři muži ve člunu", jsou zpět. Sice o něco starší (Jerome a Harris též ženatí), ale stále nadšení zažít nějaké to dobrodružství. Tentokrát se vydali na kolech na kontinent, přičemž na svých toulkách nevynechali ani Prahu a Karlovy Vary.

Volné pokračování "Tří mužů ve člunu" se mi líbilo o něco méně než první díl. JKJ je výborný, když si dělá legraci sám ze sebe a ze svých dvou kumpánů. Takové situace v knize samozřejmě nechyběly (třeba když se tři muži při výstupu na kopec pohoršovali nad tím, že mají Němci na každém kopci hospodu, ale když ji na tomto nenašli, byli hrozně zklamaní, ač si to samozřejmě nepřiznali, a okamžitě vyrazili směrem, kde nějaká měla být), ale bylo jich o dost méně než "ve člunu". Místo toho si autor utahoval spíš z Němců, což už nebylo tak vtipné, zavánělo to spíš pomlouváním a leckteré čtenáře to i pohoršilo (viz některé komentáře zde).

Mně to zase až tak urážlivé vůči Němcům nepřišlo, vnímala jsem v tom stále tu typickou Jeromovu ironii a nadsázku, se kterou si dělá legraci ze všech a ze všeho, ale vtipné to taky příliš nebylo, spíš k zamyšlení nad tím, jak Angličané tehdy vnímali Němce, co z toho pro Němce platí i dnes apod.

https://www.reflex.cz/clanek/causy/88053/jerome-klapka-jerome-v-praze-zahadny-pomnik-muze-s-chocholem-na-klobouku-a-zakerne-nemecke-pivo.html

5 18.06.2020

Kniha přináší pohled psychoanalýzy na klasické pohádky. Vzhledem k tomu, že některá tvrzení psychoanalytiků mi přijdou trochu divná a ujetá, občas jsem kroutila hlavou i nad tvrzeními týkajícími se motivů a symbolů v pohádkách, o kterých se psalo v první části knihy. Ale zase musím uznat, že výklady a rozbory konkrétních pohádek v druhé části knihy dávaly smysl, i když byly dost neuvěřitelné a šokující (třeba Karkulka). Je ale pravda, že pohádky byly původně určeny dospělým, takže spousta násilí, sexu apod. by nás neměla zase až tak překvapovat. Zaujaly mě různé verze a varianty některých pohádek.
Každopádně, kdyby autor v knize tolikrát neopakoval a nezdůrazňoval, jak jsou klasické pohádky pro děti hrozně, ale fakt hrozně důležité, asi bych po přečtení knihy dospěla k názoru, že jsou pro děti naprosto nevhodné. :-)

5 13.04.2020

Knížku jsem náhodou objevila v knihovně a byla jsem na ni hodně zvědavá. Věděla jsem, že Orko píše skvěle, ale na druhou stranu mě téma Antarktidy příliš nelákalo. Teď po přečtení musím říct, že je to nádherná kniha. Orko se na Antarktidu dívá ze všech možných úhlů pohledu - jako biolog, kněz, dobrodruh, estét, ekolog... Od všeho je tam něco (nechybí ani humor) a dohromady to vytváří jedinečnou atmosféru. Velice zajímavé a působivé čtení!

"Po příjezdu do školní jídelny v gymnáziu šok... Ve vzteku mne napadlo, že se postavím k odpadům a budu jíst jen to, co naši studenti chtějí vyhodit. Měl bych se výtečně."

5 01.03.2020

Jak už tady mnozí psali, prvních 200 nebo 250 stránek je k neučtení, několikrát jsem to už chtěla vzdát. Je totiž potřeba vyznat se asi ve 20 postavách a pochopit vztahy mezi nimi, čehož jsem dlouho nebyla schopná, hrozně se mi to všechno pletlo. Navíc ten rozjezd je takový pomalý. Ale pak už příběh dostává spád, začíná se toho spousta odhalovat a dít, takže zase naopak nechcete dát knihu z ruky. Nejvíc oceňuji práci s postavami, které rozhodně nejsou ploché a černobílé, a nahlédnutí do jejich myšlení, pocitů, motivů apod. A taky to, jak skvěle Rowlingová odhaluje a ukazuje pokrytectví ve společnosti. Nejen té britské, řekla bych.

4 04.11.2024

Před započetím četby jsem se docela bála, aby to nebylo moc "ezo", ale nakonec musím říct, že jsem v knize našla spoustu zajímavých a inspirativních myšlenek a hlavně přístup ke zdraví a nemoci, který rozhodně dává smysl. Na rozdíl od běžného pojetí klade velký důraz na propojení tělesného a psychického zdraví a zodpovědnost každého z nás. Pár ezo myšlenek tam sice bylo a obdiv autora k našemu nejvyššímu ezo guru J. Duškovi taky o lecčems vypovídá, ale nakonec toho nebylo tolik, aby mě to při četbě výrazně rušilo nebo abych celý koncept funkční medicíny zavrhla.

4 26.05.2024

Velmi obdivuji autora, že svou negativní zkušenost dokázal přetavit v něco pozitivního (pomoc dalším obětem, osvěta, prevence), čehož součástí je i tato kniha. Je jasné, že to vyžadovalo velkou dávku odvahy!

Přiznávám, že se mi do knihy dlouho nechtělo, věděla jsem, že to nebude - vzhledem k tématu - lehké čtení. A nebylo. Když jsem četla před spaním, nemohla jsem pak v noci vůbec spát.

Že bude kniha o sexuálním zneužívání, jsem samozřejmě věděla dopředu, ale překvapilo mě, jak moc to bylo spojeno a propojeno s manipulací a psychickým vydíráním. Velmi oceňuji odborné informace, které příběh doplňují a celou problematiku dovysvětlují. Jako každý normální rodič chci své děti před potenciálními predátory ochránit, ale pokud člověk neví nic o tom, jak zneužívání obvykle "funguje", může děti chránit před něčím, co statisticky vzato příliš velkou hrozbou není (náhodné přepadení na ulici), ale přehlédnout něco na první pohled zcela neškodného, co hrozbou naopak být může (velmi "přátelský" člověk z blízkého okolí dítěte).

Za mě tedy velice užitečný počin: kniha, kterou by si mělo přečíst co nejvíc lidí.

4 26.02.2024