huhuhu komentáře u knih

Pozoruhodná kniha. Velice mě zaujala, i když jsem o ní už mnohé předem věděla (i to, jaký tragický osud Annu čeká).
Nejvíc mě překvapilo, jak vyspělý je Annin styl psaní i uvažování, i když hlavní témata jsou pro takto starou dívku typická (spory s rodiči, první lásky, pitvání se ve stále stejných problémech, hledání sebe sama). Anna byla neuvěřitelně statečná dívka a silná osobnost a válečné zážitky a zkušenosti uspíšily její dospívání. Nesporný je její literární talent - kdyby přežila, jistě by literaturu ještě o mnohé obohatila.
Zajímavé bylo sledovat vliv událostí na psychiku obyvatel Zadního domu. Naprosto chápu, že to musela být šílená ponorka, že si všichni hrozně lezli na nervy, že byli nervózní, protivní atd. Navíc často řešili malichernosti, protože na tom nebyli tak špatně jako třeba lidé v koncentráku, kde už jde jen o holý život. Vlastně je smutné, že v knížce všichni vyznívají dost nesympaticky, i když za normálních okolností by takoví zřejmě nebyli... Ani vztah mezi Annou a Peterem by pravděpodobně jinde a jindy vůbec nevznikl...

9 10.06.2019

Pavel mi hrozně připomínal Pavla ze Selskýho baroka. Taky je to takový ztroskotanec, který má svoji životní vášeň, miluje jihočeskou krajinu a přírodu, svoji svobodu, ztroskotá mu vztah s manželkou, má špatný vztah s bratrem a celkově je ve vztazích dost naivní a důvěřivý...
Jinak oceňuji neotřelý námět, hledání vltavínů mě dost zaujalo, i když kameny mě ve skutečnosti vlastně vůbec nezajímají. :)

6 02.06.2019

Moje první kniha od Palahniuka. Šíleně mi lezla na nervy (hlavně opakujícími se větami a nechutnými detaily), ale zároveň jsem byla hrozně zvědavá, jak to bude pokračovat a hlavně jak to všechno skončí. Vlastně pořád ještě nevím, co si o tom myslet. Je to bizarní, šílené, hnusné, ale zároveň originální, fascinující a plné skrytých významů.

1 20.05.2019

Čekala jsem něco úplně jiného, příběh odehrávající se na Islandu nebo tak něco... :-) Ale rozhodně jsem nebyla zklamaná.

2 03.05.2019

Zajímavá sbírka současných pověstí a fám. Musím přiznat, že většinu jsem nikdy neslyšela, známým mých známých se holt asi nestávají. Dokonce ani černou sanitku jsem z dětství neznala, ale to bude asi tím, že po vesnicích nejezdila:)) Na základě názvu a obálky knihy jsem čekala víc hrůzostrašných příběhů (ale jsem ráda, že jich moc nebylo). Většinou šlo o příběhy vtipné nebo takové, u kterých si říkáte, co je to za nesmysl a jak tomu někdo může věřit. Ale je fakt, že jsem si sama taky myslela, že škvorové lezou do uší:)) A některé historky mají reálný základ, což přiznává i autor knihy, který téměř ke každé pověsti napsal podrobný komentář. Tyhle analýzy, souvislosti a výsledky bádání českých i světových folkloristů obzvlášť oceňuji, bez nich by kniha byla taková nijaká. Autor toho musel strašně moc načíst a probádat, klobouk dolů.

3 31.03.2019

Minimalismus jako takový se mi líbí, i když asi nejsem schopná ho plně praktikovat (ale každý pokrok se počítá). Je to ekologické, nekonzumní,... a uklízení pak nezabere tolik času. Každý člověk má doma totiž spoustu věcí, které nepotřebuje, nepoužívá a třeba vlastně ani nemá rád. Zbavování se harampádí je očista nejen pro domov, ale přináší úlevu i duši. Oprostí nás od minulosti a dovolí nám více se soustředit na přítomnost a budoucnost.
Bohužel v knížce se vlastně mluví o tomtéž stále dokola, jen třeba z různých úhlů pohledu, jako kdyby autor předpokádal méně inteligentního čtenáře, který si nedomyslí, že to, co platí o hračkách, lze aplikovat třeba i na knihy nebo oblečení... :))

1 26.02.2019

Milé, pozitivní čtení do depresivního období.
P.S. Témata spíše pro ženy (děti, vztahy, láska) a spousta citů a pocitů. Takže si moc neumím představit muže, kterého by tahle kniha zaujala.
P.P.S. Žádné hlubokomyslné myšlenky a dost se to opakuje (v časopise to určitě fungovalo líp), ale na zlepšení nálady to je fajn.
P.P.P.S. Pěkné ilustrace.

7 18.02.2019

"Odpudivost vypravěčky a rozvrácenost jejího vyprávění dosahují takové míry, že text se místy vzpírá čtení." (recenze M. Kittlové na iliteratura.cz)
Vidím to také tak. Styl by mi zase až tak nevadil, s četbou i takového textu jsem schopná si poradit, ale obsah mi vůbec nesedl a hlavní postava už vůbec ne. Bylo to na mě moc šílené, kontroverzní a zbytečně vulgární.
P.S. Zajímalo by mě, kdo byl předobrazem slavného spisovatele T. K. (pokud někdo)

8 14.02.2019

Tohle byl můj šálek kávy. Ale chápu, že to není kniha pro každého. Moje důvody k nadšení z Loutkáře jsou spíš osobní: Děj se odehrává v Norsku (Oslo, Lofoty..., často místa, která znám...), mám ráda lingvistiku (etymologie jsem si fakt pročítala s chutí) a pro podivínské postavy mám většinou tak nějak pochopení:)) Navíc jsem dopředu o knížce nic nevěděla, což bylo jednoznačné plus, takže jsem byla překvapena, že Jakop chodí na pohřby lidí, které nezná, a že Pelle není člověk. Kdo to ví dopředu, je o dost ochuzen (anotace v knize bohužel vše prozrazuje, ale naštěstí jsem si ji dopředu nepřečetla). Je to kniha psaná formou dopisů (adresovaných Agnes) o samotě, o životě bez rodiny a bez přátel, o neschopnosti navázat s druhými kontakt. A taky kniha příběhů. Příběhů slov i lidí. (Hodně drsný mi přišel konec života Runara ve sklepě.) Kniha s nespolehlivým vypravěčem. Skončilo to opravdu tak, jak Jakop píše?

8 07.02.2019

Oddychové čtivo. Velmi čtivé, celkem vtipné, hodně propletené. Ženské postavy jsou sice na první pohled velice různorodé (věkem, sociálním postavením, zaměstnáním atd.), ale ve skutečnosti se mi zdá, že jde o jednu osobu jen v různých situacích. Všechny ženy v knize totiž uvažují stejně, mají stejný smysl pro humor... a používají stejný typ souvětí, v němž pospojují kdeco. Propojenost postav a příběhů mi zpočátku přišla zajímavá, ale pak už toho bylo moc. Jednak to působilo nevěrohodně, jednak to bylo už dost předvídatelné...
Ale i tak se kniha četla dobře, rychle a celkově potěšila.

4 24.01.2019

Mapa Anny je spíš takový labyrint. Labyrint vztahů, a to vztahů problematických a různě pokřivených. Líbilo se mi, že jednotlivé povídky mohou existovat samy o sobě, ale dohromady tvoří zajímavou mozaiku. Šindelkova práce s jazykem je obdivuhodná, autor chrlí obrazy jeden za druhým, nezapře v sobě básníka. Nepíše příběhy (ty se mu, stejně jako postavě Spisovatele, "hnusí"), ale vytváří atmosféru. Někdy je to hravé a vtipné, někdy cynické. A někdy vlastně až skoro přehnané. Třeba postava Architekta (a hlavně jeho dům) mi přišla už trochu přitažená za vlasy. Ale celkově mě kniha (hlavně svým stylem) fascinovala a určitě si něco dalšího od MŠ přečtu.

4 23.11.2018

Pocházím ze Sedlčanska, autora znám a regionální historie mi je blízká, takže jsem knihu s chutí přečetla. Krčín byl obdivuhodná osobnost a jeho činorodý život je opředený i spoustou záhad, tajemství a pověstí.

3 12.11.2018

Na téhle útlé knížce mě nejvíc fascinovalo, jak to zpočátku všechno vypadalo hrozně idylicky. Syn je sice "jiný", ale rodiče se mu s obrovskou a nekonečnou láskou, trpělivostí a pochopením věnují. Stejně tak učitelé ve škole... Postupně se ale ukazuje, jak je to hlavně pro rodiče (a starší sestru) hrozně těžké. Jak padají únavou, jak je syn (nevědomky) vlastně terorizuje, vysává, jak jeho agresivní a nepochopitelné chování ničí jejich vztah a rodinu. Ale přes to všechno jdou dál a synovi veškerou tu lásku, trpělivost a pochopení stále znovu a znovu dávají... Obdivuhodné!

1 19.10.2018

Tak předně jsem ráda, že si autorka pro svůj román zvolila téma odsunu. Téma citlivé, choulostivé a v beletrii dost opomíjené. Za komunismu naprosto tabuizované. Dnes už se o něm sice mluví více než dřív, ale stále je to něco, co není příliš v obecném povědomí. Ve školách se o odsunu neučí a většina lidí jen ví, že "proběhl". Vlastně je to stále určité tabu, část naší novodobé historie, ke které se nechceme moc znát. Radši se my Češi vidíme jako ti chudáci, kterým ostatní vždycky jen ubližovali. Nebo jako mírumilovní dobráci, kteří se i se Slováky rozešli v míru a pokoji... Ale nic není černobílé a existuje i pohled z druhé strany, jak román skvěle ukazuje.
Nebylo to jednoduché čtení. Ne, nevadilo mi, jako mnohým, střídání vypravěčů, je spousta knih, které jsou po této stránce mnohem komplikovanější. Tady, co se týče formy, nic obtížného nebo netradičního nebylo. Ani v událostech kolem postav jsem nezaznamenala žádné nejasnosti (kdo je Barbořiným otcem, je celkem brzy naprosto jasné). Kniha se čte dobře, brzy mě pohltila, ale - je to všechno strašně depresivní! Drsné, kruté, mrazí z toho. Zvlášť když člověk ví, že tohle se doopravdy dělo...
Chudák Gerta. Vůbec ji neviním z toho, že se časem stala hrozně pasivní, že měla komplikovaný vztah s dcerou, že se pořád vracela k tomu, co prožila, a nemohla to překonat a žít dál... Vždyť jenom to, co jí dělal její otec, by vystačilo na celoživotní trauma. A ona toho na bedrech nesla mnohem, mnohem víc. Jen proto, že se "špatně" narodila. Jak si pak člověk váží toho, kdy a kde žije.
ŽB jsem přečetla jedním dechem, Gertu jakbysmet. Za oběma knihami je znát spousta práce - obdivuji, kolik toho autorka prostudovala. A ještě jednu podobnost pozoruji - v obou knihách jsou obětmi především ženy, ty vždycky všechno schytají. A skoro všichni chlapi jsou všiváci.
Zaujaly mě osudy ostatních odsunutých žen (jak se s touto životní tragédií vyrovnávaly každá po svém), dojímala mě dobrota paní Zipfelové, zajímalo by mě, co se stalo s Karlem, překvapila mě Janinka.
Citát: "A víš, co proti tomu můžeš udělat? Suma sumárum nic moc. Zespoda s tím hýbnout nedokážeš. Ale něco přece. Nenechat se rozšlápnout a těšit se sama ze svého. Ze svého prostého, krásného života, který bude tak malý, že už jim nebude stát za to ho znova lámat. Víš. To můžeš udělat." (Hermína)

27 25.09.2018

Ideální čtivo na cestování po bývalé Podkarpatské Rusi. Od dob Olbrachta se tam zas tolik nezměnilo. Jenom Nikola tam už neběhá, ale je možné navštívit v Koločavě jeho hrob. Jo, a oborohy tam mají pořád...:)

3 13.09.2018