huhuhu
komentáře u knih

Krásná kniha. Ukazuje nejen obrovskou lásku herce R. Lukavského k divadlu, ale hlavně ho představuje jako velmi slušného, zásadového a odvážného člověka, který se i za minulého režimu dokázal držet svých přesvědčení a hodnot. A do třetice je zde - mezi řádky - vidět krásný vztah mezi vnučkou a dědečkem, což knize dává další rozměr.


Mistrovské dílo. Úžasný literární zážitek, na který si musíte vyhradit dostatek času.


Pokud bychom knihu hodnotili pouze z literárního hlediska, asi by ji nešlo považovat za nijak výjimečný počin. Výjimečná je však z hlediska informací, které přináší, a silných příběhů, které odkrývá. I když jsem už leccos o totalitních režimech četla a myslela jsem si, že mě už ničím nemohou překvapit, opak byl pravdou. A to spousta dalších absurdit a hrůz (např. koncentrační tábory) zůstala jen naznačena...


Vzhledem k tomu, že se považuji za vysoce citlivou osobu a na toto téma jsem zatím nic nečetla, byla pro mě kniha jednoznačně přínosem. Zaujal mě třeba postřeh o tom, jak se z vysoce citlivých lidí při překročení jejich hranic mohou stát velice necitliví a agresivní jedinci. Mohu potvrdit. :-) Ale jak už tady mnozí psali, kniha není moc dobře napsaná nebo přeložená. Měla jsem vydání s upraveným překladem, ale stejně to nebylo ono, nicméně netuším, jak kniha vypadá v originále, možná, že leccos jde na vrub autora. Na nervy mi lezlo třeba neustálé omílání toho, že by se člověk měl "vycentrovat" nebo "zůstat u sebe" - pod tím si ani po přečtení celé knihy nejsem pořádně schopná nic konkrétního představit.


Sci-fi ani dystopie nevyhledávám, ale Ishiguro je sázka na kvalitu. Hlavní postavou je sice robotka, ale ve skutečnosti je kniha tak nějak hlavně o lidskosti.


Rozhodně originální kniha pro děti, autor se docela vyřádil, co se týče vymýšlení nejroztodivnějších cukrovinek a vůbec celého světa továrny. Ale nejzajímavější nám vlastně přišla část před tím, než se Karlík dostane do továrny (7letý syn byl neuvěřitelně napnutý, jestli Karlík najde zlatý kupón, vůbec nemohl při čtení v klidu ležet v posteli). Pak už je to hodně popisné (vyloženě si říkající o filmové ztvárnění), písně Umpa-Lumpů jsou zdlouhavé. Jo, a jako rodič oceňuji výchovný podtext. :-)


Stejně dobré jako 1. díl. Doufám, že pan Eben nepřestane psát.


Knížka je spíše pro mladší, předškolní děti, ale užili si ji i naši školáci. Je to takové milé, laskavé čtení, nic moc se tam vlastně neděje, ale dětem se to líbí.


Myslela jsem si, že to bude jedna z těch knih z doby romantismu, která se už v dnešní době nedá číst, ale opak je pravdou. I zdejší vysoké hodnocení dokazuje, že i přes veškerou sentimentalitu a naivitu vyprávění A. Dumase ml. o "dámě s kaméliemi" dokáže zaujmout i dnešního čtenáře.


Krásné, milé příběhy o pavoučcích, které si užíval nejen 7letý syn, ale i já.


Tohle byl náhodný nález z knihobudky, od kterého jsem si nic neslibovala. Ale nakonec to nebylo špatné, mnohé Třeštíkovy komentáře mě pobavily.


Zatímco Longinovo kopí nabídlo nový a neotřelý pohled na biblický příběh, tady jsem nic takového nezaznamenala, jde víceméně o beletristické převyprávění příběhu starozákonního krále Davida. Ale rozhodně je to uspokojivé čtení a zajímavé nahlédnutí do nám vzdálené doby i kultury, kde se s nikým nejednalo v rukavičkách. Ráda si přečtu autorovy další knihy.


Boba a Bobka máme rádi. Večerníček je sice nejlepší, ale i knížku jsme si se synky užili.
Poznámka: Komiksový Bob a Bobek sice taky existuje, ale tohle vydání komiks není.


7letý syn si malého Bobše velmi oblíbil, takže jsme se pustili i do druhého dílu. Synovi se líbily hlavně různé rošťárny, které Bobeš prováděl, dětské hry a vztahy mezi dětmi. Já zase oceňuji, že autor před dětmi netají ani negativní stránky života (chudoba, smrt bratříčka, Maruščin tatínek opilec...), takže je to čtení i dost poučné. Bohužel poslední kapitoly jsou už hodně poplatné minulému režimu, takže celkový dojem z knihy dost zkazí, některé pasáže jsem přeskakovala.


Kniha mi lecčíms připomínala Dědinu (každodenní život na venkově) a Vrány (toxické vztahy v rodině). Opět je to takové "ze života", ale hodně je zdůrazněna ta negativní stránka - jak už je u P. Dvořákové zvykem.


Velmi zajímavé čtení. Líbila se mi ta pestrost - přestože všechny zpovídané ženy jsou novinářky, pracují v různých médiích na různých postech, liší se i generačně, zkušenostmi, povahou... Rušivá byla akorát až moc úporná snaha autorky dostat do rozhovorů co nejvíc feministických témat, někdy i na úkor témat, ke kterým by daná novinářka měla víc co říct. A taky je škoda, že v textu zůstalo dost překlepů.


Pouť do Santiaga mě láká už léta, tak jsem byla ráda za možnost projít si ji (zatím?) aspoň takto. Láďa Zibura je navíc ten nejlepší průvodce - nejen proto, že francouzskou trasu absolvoval už podruhé. Je totiž hrozně zvídavý, trochu odrzlý a velmi komunikativní, takže dokázal zjistit spoustu informací jak o caminu samotném, tak i o ostatních poutnících. Je to zvláštní, v knize se pořád jen jde a jde, občas pije kafe a spí, ale v Láďově podání je to hrozně zajímavé, až vás z toho skoro taky bolí nohy.


Všechny knihy od Mornštajnové jsou čtivé, ale tahle je po Haně druhá, která se mi vryla pod kůži.


Texty v této knize jsou hodně různé - společensky angažované, duchovní nebo i velmi osobní. Dobré jsou všechny, ale některé jsou přímo skvosty!


S Pipi to mám podobně jako s Ronjou. V dětství jsem si k ní taky nenašla cestu, myslím, že jsem se knihu pokoušela číst, ale nebavila mě. Možná jsem se k ní dostala v nesprávném věku. Pro samostatné čtení je totiž vhodná spíš až pro starší a zkušenější čtenáře (dlouhé kapitoly, dlouhé odstavce, málo obrázků), ale zdá se mi, že příběhy pobaví spíš mladší děti. Náš 7letý syn byl nadšený, Pipiným rošťárnám se smál a oba jsme si společné čtení užívali.
