huhuhu
komentáře u knih
Myšlenky za volantem 2
Marek Eben
Stejně dobré jako 1. díl. Doufám, že pan Eben nepřestane psát.
Medvídek Vilda se raduje
Lucie Sunková
Knížka je spíše pro mladší, předškolní děti, ale užili si ji i naši školáci. Je to takové milé, laskavé čtení, nic moc se tam vlastně neděje, ale dětem se to líbí.
Dáma s kaméliami
Alexandre Dumas, ml.
Myslela jsem si, že to bude jedna z těch knih z doby romantismu, která se už v dnešní době nedá číst, ale opak je pravdou. I zdejší vysoké hodnocení dokazuje, že i přes veškerou sentimentalitu a naivitu vyprávění A. Dumase ml. o "dámě s kaméliemi" dokáže zaujmout i dnešního čtenáře.
Pavouček Pája
Pavel Šrut
Krásné, milé příběhy o pavoučcích, které si užíval nejen 7letý syn, ale i já.
Jen aby, řekla moje žena
Michael Třeštík
Tohle byl náhodný nález z knihobudky, od kterého jsem si nic neslibovala. Ale nakonec to nebylo špatné, mnohé Třeštíkovy komentáře mě pobavily.
Král David
Louis de Wohl
Zatímco Longinovo kopí nabídlo nový a neotřelý pohled na biblický příběh, tady jsem nic takového nezaznamenala, jde víceméně o beletristické převyprávění příběhu starozákonního krále Davida. Ale rozhodně je to uspokojivé čtení a zajímavé nahlédnutí do nám vzdálené doby i kultury, kde se s nikým nejednalo v rukavičkách. Ráda si přečtu autorovy další knihy.
Bob a Bobek, králíci z klobouku
Vladimír Jiránek
Boba a Bobka máme rádi. Večerníček je sice nejlepší, ale i knížku jsme si se synky užili.
Poznámka: Komiksový Bob a Bobek sice taky existuje, ale tohle vydání komiks není.
Malý Bobeš 2
Josef Věromír Pleva
7letý syn si malého Bobše velmi oblíbil, takže jsme se pustili i do druhého dílu. Synovi se líbily hlavně různé rošťárny, které Bobeš prováděl, dětské hry a vztahy mezi dětmi. Já zase oceňuji, že autor před dětmi netají ani negativní stránky života (chudoba, smrt bratříčka, Maruščin tatínek opilec...), takže je to čtení i dost poučné. Bohužel poslední kapitoly jsou už hodně poplatné minulému režimu, takže celkový dojem z knihy dost zkazí, některé pasáže jsem přeskakovala.
Pláňata
Petra Dvořáková
Kniha mi lecčíms připomínala Dědinu (každodenní život na venkově) a Vrány (toxické vztahy v rodině). Opět je to takové "ze života", ale hodně je zdůrazněna ta negativní stránka - jak už je u P. Dvořákové zvykem.
Novinářky
Linda Bartošová
Velmi zajímavé čtení. Líbila se mi ta pestrost - přestože všechny zpovídané ženy jsou novinářky, pracují v různých médiích na různých postech, liší se i generačně, zkušenostmi, povahou... Rušivá byla akorát až moc úporná snaha autorky dostat do rozhovorů co nejvíc feministických témat, někdy i na úkor témat, ke kterým by daná novinářka měla víc co říct. A taky je škoda, že v textu zůstalo dost překlepů.
Všechny cesty vedou do Santiaga
Ladislav Zibura
Pouť do Santiaga mě láká už léta, tak jsem byla ráda za možnost projít si ji (zatím?) aspoň takto. Láďa Zibura je navíc ten nejlepší průvodce - nejen proto, že francouzskou trasu absolvoval už podruhé. Je totiž hrozně zvídavý, trochu odrzlý a velmi komunikativní, takže dokázal zjistit spoustu informací jak o caminu samotném, tak i o ostatních poutnících. Je to zvláštní, v knize se pořád jen jde a jde, občas pije kafe a spí, ale v Láďově podání je to hrozně zajímavé, až vás z toho skoro taky bolí nohy.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Všechny knihy od Mornštajnové jsou čtivé, ale tahle je po Haně druhá, která se mi vryla pod kůži.
Nemocí stala se pravda
Marek Vácha
Texty v této knize jsou hodně různé - společensky angažované, duchovní nebo i velmi osobní. Dobré jsou všechny, ale některé jsou přímo skvosty!
Pipi Dlouhá punčocha (4 příběhy)
Astrid Lindgren
S Pipi to mám podobně jako s Ronjou. V dětství jsem si k ní taky nenašla cestu, myslím, že jsem se knihu pokoušela číst, ale nebavila mě. Možná jsem se k ní dostala v nesprávném věku. Pro samostatné čtení je totiž vhodná spíš až pro starší a zkušenější čtenáře (dlouhé kapitoly, dlouhé odstavce, málo obrázků), ale zdá se mi, že příběhy pobaví spíš mladší děti. Náš 7letý syn byl nadšený, Pipiným rošťárnám se smál a oba jsme si společné čtení užívali.
Sophiina volba
William Styron
K přečtení Sophiiny volby je potřeba hodně času a trpělivosti a zvlášť pasáže, které se netýkají Sophiina příběhu, ale dost nezajímavého a pasivního vypravěče Stinga, jsou na můj vkus zbytečně podrobné a rozvleklé. Ale Sophiin příběh jde až na dřeň, autor čtenáře nešetří, otázka dobra a zla (a s tím související viny) je zde nahlížena ze všech možných úhlů pohledu a čtenář navíc dlouho tuší, že vše nevyhnutelně směřuje k Sophiině poslední volbě.
Prázdné místo
J. K. Rowling (p)
Jak už tady mnozí psali, prvních 200 nebo 250 stránek je k neučtení, několikrát jsem to už chtěla vzdát. Je totiž potřeba vyznat se asi ve 20 postavách a pochopit vztahy mezi nimi, čehož jsem dlouho nebyla schopná, hrozně se mi to všechno pletlo. Navíc ten rozjezd je takový pomalý. Ale pak už příběh dostává spád, začíná se toho spousta odhalovat a dít, takže zase naopak nechcete dát knihu z ruky. Nejvíc oceňuji práci s postavami, které rozhodně nejsou ploché a černobílé, a nahlédnutí do jejich myšlení, pocitů, motivů apod. A taky to, jak skvěle Rowlingová odhaluje a ukazuje pokrytectví ve společnosti. Nejen té britské, řekla bych.
Kosí bratři
Ludvík Středa
Já jsem si knížku o kosích bratrech moc neužívala, ale 6letý syn byl spokojený.
Ronja, dcera loupežníka
Astrid Lindgren
V dětství mě kniha nenadchla a nic jsem si z ní nezapamatovala, možná jsem ji četla ve špatném věku. Je pravda, že pro samostatné čtení dítětem je asi celkem náročná. Ale teď při společném čtení se syny (9 a 6 let) jsme si to užili, já i kluci.
Sběratel sněhu
Jan Štifter
Pěkné propojení minulosti a současnosti, reálna a nadpřirozena, paměť míst. A zajímavé pojetí osudových okamžiků v životě, kterým člověk neuteče. Jen v tom množství postav jsem se chvílemi ztrácela.
Zahrada
Petra Dvořáková
P. Dvořáková umí psát příběhy, které jsou plné emocí a na které musíte ještě dlouho po dočtení myslet. Tohle je jeden z nich. Dopředu jsem nevěděla, o čem bude, což bylo skvělé, protože autorka téma hezky krůček po krůčku odhaluje. Taky se mi líbilo, že daná problematika není nahlížena černobíle, můžeme vše vidět pohledem Jarka, ale zkusit se vžít i do pocitů a obav jeho sousedů... Naopak pohled autorky na církev je velmi jednostranný, všichni věřící jsou v knize zobrazováni buď jako fanatici, nebo veskrze negativní postavy, popř. jsou aspoň nějak "divní". Zatímco tedy autorka v jedné oblasti různé předsudky a stereotypní představy kritizuje a odsuzuje, v jiné je naopak přejímá a podporuje.