huhuhu komentáře u knih
Četla jsem v dětství, ale nic jsem si z knihy nepamatovala. Teď jsme četly s 10letou dcerou a už se nedivím, že mi v paměti nic neuvízlo. Kniha neurazí, ale ani nenadchne, přijde mi taková průměrně šedivá - přesně jako byla doba, ve které se příběh odehrává.
5letý syn si velmi oblíbil Černíkovy pohádky o kohoutkovi a slepičce a knihu Za zvířátky do pohádky, tak jsme zkusili i tuhle knížku o tučňácích. Jsou to krátké a jednoduché texty, občas humorné, často skrývající poučení. Ale musím přiznat, že kohoutek a slepička se dětem líbily víc.
Jsem na rozpacích, jak hodnotit. I když odhlédnu od toho, že četba je to často nepříjemná, ba místy nechutná, tak stejně nevím... Co se týče literárního hlediska, je kniha napsaná výborně. I když jde o prvotinu, je znát, že autorka má neskutečný talent a psát prostě umí. Jenže ten příběh je takový... nijaký a o tom nejzajímavějším se prostě nepíše, nebo jen v náznacích. Ty nejdůležitější věci ze života hlavní postavy nevíme, zato se dozvídáme spoustu podrobností, které ani vědět nechceme. :-) Je možné, že tam jsou skryty hlubší myšlenky, leccos by tomu i naznačovalo, ale žádná jednoznačná vodítka, která by potvrdila některé mé domněnky (např. o vztahu první a druhé Niny, o pobytu babičky v Africe, který mi byl krajně podezřelý apod.), jsem tam nenašla, ač jsem některé pasáže četla opakovaně. Ale zase oceňuji, že mnohé náznaky mě nutily o příběhu více přemýšlet.
Moc ráda čtu rozhovory s moudrými lidmi. P. Aleš Opatrný takový bezesporu je. Nejvíc mě zaujal oddíl věnovaný zpovědi.
Velmi kvalitně vedený rozhovor s člověkem, který má co říct. Bylo to skutečně zajímavé čtení, nemohla jsem se od knihy odtrhnout. A už se těším, až si přečtu knihu o Číně.
Kniha, kterou by si měl přečíst každý. Ne kvůli jejím literárním kvalitám, ale kvůli její informační hodnotě. Není to sice čtení na dva večery, navíc se člověk může občas ztrácet ve spoustě podobně znějících čínských jmen nebo (minimálně na začátku) v historických souvislostech, ale stojí to za to. V knize se skvěle prolínají dějiny Číny s osudy tří žen z jedné (autorčiny) rodiny (babička, matka a dcera, což je samotná autorka, která později emigrovala do Británie). Ač jsem obeznámena s tím, co komunisti páchali u nás, stejně jsem při čtení od začátku do konce nevycházela z údivu. Tolik krutosti, tolik násilí, tolik absurdity! Výborně vylíčené vymývání mozků nebo zbožštění předsedy Maa! Neméně zajímavé (a někdy i kruté) bylo nahlédnutí do tradiční čínské kultury a společnosti (viz neuvěřitelný zvyk lámat dívkám chodidla hned v první kapitole nebo obecně postavení žen ve společnosti), díky němuž čtenář velmi dobře pochopí, proč tolik lidí zasvětilo svůj život komunistické ideologii. Doporučuji!
Tahle knížka je milým pohlazením po duši. Laskavé, trochu čapkovské rozjímání nad obyčejnými věcmi s mírně duchovním přesahem (ale vhodné i pro nevěřící). I v těchto textech je vidět, že A. Palán je nejlepší, když píše o svých setkáních se zajímavými lidmi. A že je přitahoval (nebo vyhledával?) snad odjakživa. :-) V knihovně měli i druhý díl, tak teď lituji, že jsem si ho rovnou nepůjčila, rozhodně by mi nevadilo v Palánových příjemných fejetoncích pokračovat.
Četla jsem v angličtině, abych si procvičila jazyk, a tenhle cíl kniha splnila perfektně. A vlastně mi i vyhovovalo, že to bylo obsahově takové nenáročné. Někdy z toho trochu trčela autorova snaha být vtipný za každou cenu, ale některé vtípky byly povedené.
Náš pětiletý syn byl z pohádek o Šroubkovi a Matičce nadšený, takže nemůžu nedat pět hvězdiček, i když já sama mám výhrady ke grafické podobě textu (chybějící interpunkce, chybně psané uvozovky apod.). A magnetodynamicko-motoricko-senzorická ruka měla také úspěch. :-)
Řádových sester si velmi vážím a jejich život mě fascinuje, proto jsem velmi uvítala tuto možnost poznat některé z nich blíže. Kniha je milá a laskavá - stejně jako její protagonistky - a jsem ráda, že má potenciál bořit předsudky a mýty týkající se řádového života, které v naší společnosti přetrvaly z dob komunismu. Uvítala bych i pokračování s názvem Bratři. :-)
Přestože jde o knihu s celkem předvídatelným dějem, její styl (strohý, reportážní se smyslem pro detaily, kontrasty a smyslové vjemy) z ní dělá velmi naléhavou četbu, od které se nemůžete odtrhnout. Leccos mi připomnělo další knihy současných českých autorek s podobnou tematikou, které jsem četla (Hana, Peníze od Hitlera), ale J. Katalpa píše zase trochu jinak a určitě se podívám i po jejích dalších knihách, které mě dosud míjely.
Příběhy Mylišáků, tj. myšáka a lišáka, známe z časopisu Puntík. Pětiletý syn si je oblíbil, tak je teď máme doma i v knižní podobě. Milé a laskavé čtení pro předškolní i mladší školní děti.
Zatím nejlepší kniha, kterou jsem od P. Dvořákové četla. Čtivý, silný příběh jedné "obyčejné" rodiny, od kterého jsem se nemohla odtrhnout, se skvěle prolíná s paralelním světem vran. Motiv vran dodává příběhu na pohádkovosti, stejně jako boj dobra se zlem (zvláště postava matky připomíná pohádkové macechy). Je pravda, že postavy mohou působit ploše a černobíle, ale v této novele mi to vůbec nevadilo - i přes to na mě příběh působil velmi autenticky a realisticky. Navíc vyvolává znepokojivé otázky týkající se výchovy dětí nebo třeba toho, do jaké míry může člověk zvnějšku nahlédnout do situace konkrétní rodiny a odhadnout, kdy už je potřeba zasáhnout.
Světice (Edith Stein) píše o světici (Terezii z Avily / Terezii od Ježíše). Životopis španělské mystičky, která žila v 16. st., samozřejmě obsahuje Tereziiny mystické zážitky, ale nechybí ani líčení zcela praktických záležitostí, jako byly například všelijaké strasti, které doprovázaly založení řádu bosých karmelitánů. Útlá knížečka hlubokého obsahu, který nemysticky založený člověk (jako já) zdaleka nemůže pochopit a plně docenit.
Pokaždé, když jsem knihu četla, se mi začalo chtít spát, přestože je velmi zajímavá a poutavě napsaná. :) A navíc se věnuje tématu, které se týká naprosto každého, takže je dobré o něm něco vědět. Líbilo se mi, jak je autor do tématu spánku (a spaní samotného) zapálený a jak přístupně dokáže psát i o dost odborných věcech, zaujalo mě, co všechno se dnes o spánku už ví. Zároveň jsem četla i negativní kritiku této knihy, v níž jistý A. Guzey autorovi vyčítá, že se v ní dopustil řady nepřesností, chyb v citaci apod. Já osobně ale knihu nepovažuji za text vědecký, ale populárně naučný, ke kterému jisté zjednodušení (a tudíž i nepřesnosti) patří, takže bych to tak přísně nebrala. Důležitější mi přijde, že autor blíže seznámil čtenáře s nejrůznějšími aspekty týkajícími se významné oblasti našeho života, a přiměl je k hlubšímu zamyšlení nad něčím, čemu možná mnozí z nás normálně příliš pozornosti nevěnují.
Za mě spokojenost. Jako všechny knihy od A. Mornštajnové je i tato velmi čtivá, k tomu oceňuji výběr zajímavého tématu, které vede k zamyšlení, a nechybělo ani dojetí... Zvolená podoba alternativní historie (pro mě) byla navíc velmi uvěřitelná.
Komu se líbil 1. díl rozmlouvání klauna s Bohem, tomu rozhodně doporučuji přečíst si i toto pokračování. Vlastně se mi zdá, že je ještě o chlup lepší.
Většina z nás nemá příležitost a asi ani odvahu popovídat si s někým divným, odlišným, žijícím nějak jinak... Jsem ráda, že Aleš Palán to dělá za nás. Díky němu a jeho knihám tak máme možnost nahlédnout do soukromí a osudů lidí, kteří žijí jinak, po svém. Nejvíc mě zaujal pouliční básník Šimon, Petrova pěší cesta do Jeruzaléma, Flypovo bydlení ve sklepě a osudy paní Lenky vždy nějak související se svířaty.
Už dlouho jsem nečetla nic tak divného... Kniha je sice originální a zajímavá, ale zdá se mi, že její potenciál nebyl zcela využit. Hlavně mi přišlo škoda, že Adina schizofrenní identita (v jejím těle bojuje o nadvládu množství démonů) je ukazována pouze na její interakci s milenci a nic moc dalšího se o jejím životě nedozvídáme. Navíc mi byla hlavní postava natolik vzdálená, že jsem se do ní prostě nedokázala vžít...
Do Orlických hor jezdíme s rodinou téměř každou zimu na lyžovačku a při té příležitosti obvykle navštívíme i Neratov ("naše" chalupa je hned v sousední vsi). Takže jsem se moc těšila, až si přečtu rozhovor s P. Suchárem, který stojí za všemi těmi většími i menšími zázraky, které se tam děly a dějí. Doporučuji (přečíst i navštívit)!