huhuhu komentáře u knih

Krátké úvahy, poukazující jak na nesmírnou krásu a radost, které život přináší, tak na obrovskou bolest a vnitřní utrpení, které taktéž patří k životu. MV je neuvěřitelně upřímný, upozorňuje na svá selhání, vypisuje se ze svých životních krizí. Zároveň ale píše velmi obrazně, poeticky, takže je nutné číst mezi řádky, ale ani tak si čtenář mnohdy není zcela jistý, zda porozuměl správně.

"Hřích není urážkou Boha... Hřích je urážkou Tebe samotného. Tvé pomluvy pomlouvají Tebe, Tvé lži jak granáty trhají Tvoje tělo na kusy, Tvoje zloba Ti rve vlastní duši a ve své nenávisti nenávidíš sám sebe. Každá střela, kterou vyšleš, se odrazí jak od zrcadla a zasáhne Tě."

"Neexistuje nevyslyšená modlitba... Tím hlavním důvodem, proč se modlím, totiž je, aby se zmenšila vzdálenost mezi mnou a nebem. Důvodem modlitby nejsou prosby, jako spíše prostá přítomnost... Důvodem modlitby je přítomnost, bytí, ve kterém nic nechci, nic nežádám, jen jsem... Věř, že Tvá modlitba nezapadla. Že se něco stane. Že každá vteřina, kterou dáš Bohu, něco udělá se světem a především s Tebou... Věř, že se vždycky něco změní... "

10 15.08.2023

Jidáš, román o zradě a samotě, určitě není pro každého, ale já jsem si jeho čtení vychutnávala. Spíše než samotný příběh studenta Šmuela zde jsou v centru pozornosti nejrůznější filozofické, náboženské či politické úvahy. Děj plyne pomalu, nic moc se toho vlastně nestane, i když postupně odhalovaná minulost všech postav je plná neradostných, až tragických okamžiků. Ale autor dokáže psát zajímavě i o banálních věcech (příprava snídaně, vycházka po městě), umí skvěle vylíčit atmosféru a má perfektně vyvinutý smysl pro detail, jak už ostatně vím i z jeho dalších knih.

6 09.07.2023

Nedávno jsem navštívila Památník Karla Čapka ve Strži, kde mě zaujaly Čapkovy citáty, a dostala jsem chuť přečíst si jeho další myšlenky. Bajky a podpovídky tento účel splnily perfektně. Žasla jsem nad tím, jak Čapek dokázal jednoduše vyjádřit hlubokou myšlenku, a jak jsou jeho aforismy trefné, nadčasové, geniální. Třeba: "Mezinárodní dohoda: My králíci jsme se dohodli s kuřaty, že se nebudeme navzájem požírat. Uvidíme, co tomu řekne jestřáb." Taky povídky mě zaujaly, nejvíc asi Paštika, Muž, který dovedl lítat, a Anonym.

6 30.06.2023

Myslím, že potenciál příběhu nebyl zcela využit, ale synům (5 a 8 let) se líbil a chtěli číst pořád dál a dál.

3 30.06.2023

Některé cesty P. Horkého jsou (pro mě) už trochu extrém, ale moc hezky se o nich čte. :-) Kniha není přímo cestopis, ale soubor autorových článků z časopisu Žlutý - takové pestré čtení z celého světa, které obsahuje i spoustu zajímavých myšlenek, úvah a postřehů. Formát vhodný... třeba na cesty. Jenom té spousty překlepů je škoda.

2 24.06.2023

Román moldavského spisovatele je pro mě velmi příjemným překvapením. Autor nešetří ironií a sarkasmem, situace, do kterých se dostávají oba protagonisté, jsou plné tragikomiky a absurdity. Inspirace Kafkou je nepopiratelná. Ač se děj knihy odehrává v (mnohým Čechům) neznámém, až trochu exotickém Moldavsku, mnohé, o čem se píše, je českému čtenáři nepříjemně povědomé. A to ani nemluvím o aktuálnosti knihy v souvislosti s děním na Ukrajině... Rozšíření znalostí o národnostní a jiné problematice v Moldávii je skvělým bonusem k zajímavě vystavěnému příběhu. Ráda si přečtu autorovy další knihy.

2 24.06.2023

Pokud člověk tuto knížku srovnává s běžnou literární produkcí pro děti, zajásá, že má v ruce konečně zase jednou něco zajímavějšího. Pokud by ale měřítkem byly např. Děti z Bullerbynu, příběhy o skřítcích a jiných pohádkových bytostech mohou být zklamáním. Nejvíc nás zaujal hned první příběh, podle kterého je nazvaná celá kniha, a trochu nás mrzelo, že už nebude pokračovat (název knihy je trochu zavádějící). Autorka se v příbězích nevyhýbá ani smutným, až tragickým stránkám života, ale jsou tam přítomny tak nenápadně, že si toho děti možná ani pořádně nevšimnou.

8 19.06.2023

Téma holocaustu zpracované z trochu jiného úhlu pohledu, než s čím jsem se zatím v literatuře setkala. Autorka se zaměřila na osud jednoho z Wintonových dětí, zajímavý byl i pohled na život v Terezíně očima hudebníků. Příběh je dojemný, dobře se čte a krutosti byly naštěstí trochu upozaděny (o vyhlazovacích táborech se dozvídáme jen z doslechu). Akorát tam na mě bylo až moc náhodných setkání, což příběh činilo méně uvěřitelným.

5 17.06.2023

Silný a zajímavý příběh, ale myslím, že mohl být zpracován lépe - méně povrchně a trochu rafinovaněji. Takhle to pro mě bylo dost předvídatelné, ale i tak jsem četla celkem se zájmem.

6 08.06.2023

Výborně napsané povídky zachycují život ve fiktivním kibucu v 50. letech. Ten je na první pohled poklidný, ale pod povrchem se zde odehrávají větší či menší lidské tragédie. Autor má smysl pro detail a bezvadně dokáže vylíčit atmosféru i nejrůznější emoce. Ukazuje nejen postavy, které jsou plné idealistického nadšení pro život v kibucu, ale i ty, pro které je problematické neustále podřizovat osobní zájmy zájmům kolektivu, nebo které trápí samota, ač jsou neustále obklopeny "svými" lidmi.

3 03.06.2023

5letého syna knížka při společném čtení velmi zaujala. Ale myslím, že ani ne tak příběhy, jako spíš samotnými postavičkami. Dokonce si je pak ve školce kreslil.

4 03.06.2023

Pro mě to bylo velmi smutné čtení o tom, jak ti, kteří mají lesy na starost, je většinou vlastně nejvíc plundrují, protože jim vůbec nejde o stromy a lesy jako takové, ale v první řadě o vlastní zisk (tedy těžit co nejvíce dřeva). Třeba nad zmínkou o tom, jak německé společnosti těží dřevo v dosud nedotčených oblastech rumunských Karpat, mi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Zároveň kniha vede k zamyšlení nad tím, co je vlastně opravdu ekologické, protože leccos z toho, co se jako ekologické obvykle prezentuje, může být ve skutečnosti pro přírodu mnohem horší než to, co jsme dosud vnímali jako škodlivé... Naštěstí autor zařadil i optimistickou závěrečnou kapitolu o tom, že příroda si nakonec sama poradí, pokud jí tedy dáme šanci a necháme ji na pokoji...

5 29.05.2023

Kniha si zcela jistě neklade žádné velké literární ambice, ale chce čtenáře seznámit s tématem, o kterém toho většina z nás moc neví, a to velmi přístupnou a jednoduchou formou. Vnímám ji jako velmi záslužný počin, protože rozšiřuje obzory a snad i trochu přispěje k většímu pochopení toho, jaké je to být "hluchavkou".

7 29.05.2023

První kniha o Olive mě nadchla, tak jsem si nemohla nechat ujít pokračování. A musím říct, že je stejně dobré, v něčem možná i lepší. Čtenář už Olive zná lépe, takže jí lépe rozumí a více s ní soucítí... Jediné, co mě štvalo, byl překlad, a to hlavně dialogů. Ty jsou většinou přeloženy doslova a v češtině prostě znějí divně.

4 22.05.2023

Nejvíc mě zaujal první příběh, hlavně dialogy, na kterých je skvěle ukázáno, jak manipulátor každou situaci dokáže obrátit ve svůj prospěch, a i když se v dané situaci provinil on, vychází z ní nakonec jako vítěz a jeho partnerka se cítí provinile. Pouze konec mi přišel málo uvěřitelný, nezdá se mi, že by se Jáchym tak snadno vzdal, čekala bych spíš další přemlouvání, vyhrožování, vydírání, pronásledování apod. Druhý příběh by mi přišel realističtější, kdyby se odehrával v jiné zemi a jiné církvi, do českého katolického prostředí (alespoň podle mých zkušeností) moc nepasuje. Vzhledem k tomu, že je autorka známá svým protikatolickým postojem, velmi oceňuji, že do příběhu včlenila i kladnou postavu kněze Ambrože. Poslední příběh mi líčením lékařského prostředí připomněl Chirurga. Myslím, že největším problémem Nadi nebylo ani tak nízké sebevědomí, jako spíš pokřivený žebříček hodnot.

12 11.05.2023

Knihu jsem si zcela náhodně vybrala v knihovně, když jsem hledala nějaké čtivo v angličtině. Vůbec jsem tedy netušila, že se jedná o pokračování světového bestselleru, a nic moc jsem (kromě procvičení angličtiny) neočekávala. O to víc jsem byla překvapena, a to hlavně fascinujícími dialogy a skvělým vylíčením sebemenších pocitů. Děj sám o sobě by byl vcelku banální, možná kýčovitý, možná málo uvěřitelný, ale díky stylu kniha přináší zajímavý čtenářský zážitek.

5 11.05.2023

Přínos této knihy vidím především v tom, že (nejen americké) čtenáře seznamuje s tím, jak probíhaly deportace na Sibiř a život v gulagu (a že se vůbec něco takového dělo). A to přístupnou a jednoduchou formou, vhodnou asi hlavně pro mladší čtenáře (hlavní hrdinka je 15letá dívka). Pokud ale člověk o tomto tématu již něco ví nebo očekává kvalitní literární zážitek či nějaký hlubší přesah, zřejmě mu tato kniha nic moc nepřinese... Mně zde chybělo hlavně hlubší psychologické prokreslení postav, všechny postavy mi přišly dost ploché. Myslím, že na dané téma existuje kvalitnější literatura, ale zase je jasné, že ne každý si ji přečte, a díky knihám, jak je tato, se povědomí o tématu dostane k více lidem.

12 08.05.2023

Příběhy zaujmou a pobaví děti i dospělé.

6 06.05.2023

Více než 50 duchovních promluv šesti osvědčených katolických kazatelů, které vznikly v období lockdownu a týkají se hlavně Velikonoc, proto je dobré číst je někdy v té době, což se mi povedlo. Některé texty mě zaujaly více, jiné méně - ale to je u takového množství jasné.

"Louis Évely říká v jednom kázání manželům, že láska začíná tehdy, když si myslíte, že už se nemilujete. Do té doby jste měli možná rádi svoji představu o tom druhém, ale možná jste ho neměli rádi takového, jaký skutečně je. Láska je překonaná nenávist nebo lhostejnost, podobně jako víra je překonaná pochybnost a naděje překonávané zoufalství a beznaděj."

Rady na cestu podle P. Vacíka:
1. Choďte mnohem více do přírody.
2. Dostatečně spěte, pijte a hýbejte se.
3. Nebuďte sami a buďte štědří.
4. Investujte čas do solidní spirituality.
5. Mějte něco, na čem vám opravdu záleží.
6. Sledujte to, co rozeznáváte jako plodné zdroje, a využívejte jich.

3 30.04.2023

Ztrácení, opouštění, odcházení, smrt... Většinou pohledem stárnoucích mužů. Přes nelehké téma se povídky čtou lehce, přečteno jsem měla za dvě odpoledne.

3 28.04.2023