hulina komentáře u knih
ta kniha je zvrácená, stejně jako autor, doporučuju nečíst
Poctivá a působivá kníha. Dostala mě, dojala mě, nadchla mě. 100 let starý příběh a přitom aktuální. Moc se těším na pokračování a doporučuji dál.
Olga Tokarzcuk se smyslem pro humor. Milostný příběh jako obraz na hedvábí, literární detektivka, trocha duchařiny, napětí a růžová knihovna a všechno to drží skvěle pohromadě. Začala jsem číst ráno a skončila večer. Z knihy dýchá optimismus a mládí autorky, což se mi strašně líbilo, těším se na další knížky!
Málokterý chlap dokáže říct, co si myslí a dokonce přiznat slabost. Jan Němec to, podle mě, v Možnostech milostného románu dokázal a to není málo. Rozebral svůj vztah s milovanou ženou do posledního detailu, vyjádřil nároky, které na ten vztah měl, odrazil protivníky rozhovorem s autorem a dal prostor i Nině. Prožitý vztah je rozpitvaný do posledního zákoutí, soukromí je odkryté, ale tím, že je vše venku dostává příběh obecnou rovinu a vyskakují z něj na povrch obecné pravdy o vztazích a paralely, které mě zasáhly. Myslím si, že nejde o exhibicionismus, ale o snahu o naprostou upřímnost, a té si velmi cením!
Celeste Ng ve své knize popisuje různé varianty mateřství, vztahu matky a dítěte a dělá to důkladně. Poznáme tedy matku, co chce dítě prodat, matku, která nemůže mít dítě, matku, která "ukradne" dítě, matku, která si dítě chce vzít zpátky, matku, která dítě nechce .... a to je vše .... jenom popis událostí. Kniha mě nebavila a měla jsem problém ji dočíst. Celé to jen klouže po povrchu a uvnitř nezanechá vůbec nic.
V podstatě jediné co mě od Hájíčka bavilo na plný počet a jedno zhltnutí byla Rybí krev. Vyrůstala jsem ve stejné době, na vesnici a bylo to opravdu přesně tak.
Olga Tokarczuk dokázala napsat to, o čem často přemýšlím, uhodit na nějakou schovanou strunu ..... třeba statkář Popělský a Matka Boží Ješkotelská .... výborná věc
Je to výborná kniha o lidských osudech. Po každém příběhu jsem si dala krátký oddech, abych to vstřebala.
Donutilo mě to přemýšlet, ale ne bilancovat, skvělé!
Neskutečně dobrá kniha. Pomalu se před námi odkrývá život Claudie, tak jak ho viděla ona sama i jak ji viděli lidé kolem ní. Claudie se prodírá životem trochu jako slon v porcelánu, ale je výrazná osobnost a zůstává svá. Střed jejího života je přesto láska.
Knihu jsem četla víckrát a vždy zjistila, že jsem si předtím něčeho nevšimla. Příběh je dokonale propracovaný, nutil mě přemýšlet o tom, nakolik je důležité vystoupit z davu, mít odvahu nebo naopak zůstat v mlčící většině. Nakolik dějiny a nahodilé události ovlivní a kolikrát i zničí člověku život nebo mu naopak nabídnou diamant. Je to i kniha o lidských slabostech a pochybách a o tom, co ve výsledku člověk navenek prezentuje. V příběhu je neustále přítomna určitá míra kontroverze, nesouhlasu, napětí, excelentní věc.
Christiane i její manžel byli bezpochyby zajímaví lidé už před společným přezimováním na Špicberkách. Nicméně na vyprávění Christiane mě zaujaly dvě věci ... její vztah k mužům, který se mi nesmírně líbil, respekt šmrncnutý nadhledem a obdivem a pak postupující pohlcení arktickou přírodou a pocitem souznění s ní. Obyčejné lidství a upřímnost bez příkras. Feminismus bych v tom nehledala ani trošku, jak jsem četla v jiných recenzích. Moc ráda bych si s autorkou popovídala, ale to už bohužel nejde.
Prostě, kupte si to :-).
Je to příběh o radosti ze života, o tom základním, co je skryté pod civilizační nálepkou.
A taky o velké odvaze.
Navíc se kniha dobře čte, má dobře vyvážené cestopisné kapitoly s osobními dojmy, trefnou ironii i pochopení. Všechno do sebe zapadá.
Jsem nadšena, jdu ven :-).
Morálka v pohnuté době není černobílá věc. O knize ještě pořád přemýšlím, protože nabízí víc úhlů pohledu a řeší, i když ve vztahu k válce, nadčasové problémy. Moc se mi líbila taky ilustrace na obálce. Doporučuju :-)
V první půli mě z knihy mrazilo, kontrast mezi realitou života otroků a fikcí, úniku z pekla v podobě podzemní železnice je podaný působivě. Podmínky na plantážích musely být opravdu děsivé. Bílý muž vyvraždil rudé muže, aby pak přivezl černé muže, kteří by pro něj pracovali.... to se mi honilo hlavou, když jsem knihu četla. V druhé půlce se mi, ale, zdálo, že kniha trochu ztrácí dech. Nevím, nakolik jsou údaje uvedené v této části historicky přesné, ale jak se v průběhu knihy stíraly rozdíly mezi fikcí a fakty, kniha mě už tak nebavila, napětí mizelo.
Celkově ale knihu doporučuji k přečtení, ta doba byla tak šílená, že je potřeba o ní psát.
Jak člověka dokážou poznamenat mezní situace dějin, které nedokáže ovlivnit a jak se na to rychle zapomene nebo se vše zkreslí. Jde sice o povídky, ale vše je propojené nejen postavami a Jakubem, ale i jakýmsi celkovým pocitem zvratů i zmaru. V dnešní pohodlné době už na něco takového nejsme zvyklí a je dobré si to s pokorou připomenout.
No, za mě to aspoň trochu happy endem skončilo a Bernarda mi bylo líto. Příběh mi připomněl film "Jako malé děti" s Kate Winslet. Daniel Glattauer napsal moc dobrou knihu, pohotovou, svižnou, ale na druhý pohled vážnou, tedy aspoň pro mě .... doporučuji.
Výborné a inspirativní. Jednu dobu jsem hledala odpovědi na otázky u psychologů, ale nemělo to smysl, nic navíc nevěděli. Ty správné otázky a odpovědi jsem našla v této knize. To je to, co se chci dozvědět o sobě, o společnosti, o naší době. Humanitní vědy rozhodně žijí a pokud nám dokáží poskytnout nadhled nad tím, co se děje nebo alespoň otázky, které si běžně člověk nepokládá, pak je to skvělé.
Tak nějak mi to přišlo až moc na efekt. Zajímal mě příběh o architektuře a historii, ale bylo to jak čtení červené knihovny. Za mě spíš ne.
Jsou to jemné a citlivé povídky. Děj je jednoznačný, nicméně každé povídce se daří vzbudit jistou atmosféru, nevyřčené pobídnutí k zamyšlení. Jednotlivé příběhy mi připadaly spíše jako obrazy, u kterých jde o celkový dojem. Také mě zaujal způsob života v kibucu, i když v dnešních souvislostech spíše v negativním slova smyslu. Určitě budu pokračovat s dalšími knihami autora.
Na povrchu je to jen nenáročný milostný román, který je ale protknutý spoustou myšlenek autora, historických souvislostí, filozofování a upřímnosti postav. To mě na příběhu bavilo.
Co mě ovšem odpuzovalo byl způsob uvažování jednotlivých postav, celková atmosféra a nastavení vztahů. Jestli je náhled mužů na ženy a vztahy opravdu takový, a tím myslím hlavně Tomáše, pak raději dcerám doporučím, ať se na to vykašlou ... :-).
Knihu jsem si vybrala na základě nadšených recenzí ostatních čtenářů, ale teď tak nějak nevím...
Pokud by příběh sestával pouze z dějové linie všímavého podivína a jeho vztahu k psímu kamarádovi, tak proč ne.
Ovšem druhá linie příběhu o vztahu podivína-syna a jeho otce, či spíše o jeho konci, mě vyděsila .... jak to, že pes je víc než člověk, i když člověk nejspíše krutý a zlý ...?
Co se samotného textu týká, nelze než obdivovat spisovatelskou zručnost autorky; detaily předmětů, rostlin, situací, které člověk běžně nepostřehne ... kniha je velmi dobře napsaná, ovšem průběh příběhu a pointa mi prostě přijdou mimo.