hulina
komentáře u knih

Výborné a inspirativní. Jednu dobu jsem hledala odpovědi na otázky u psychologů, ale nemělo to smysl, nic navíc nevěděli. Ty správné otázky a odpovědi jsem našla v této knize. To je to, co se chci dozvědět o sobě, o společnosti, o naší době. Humanitní vědy rozhodně žijí a pokud nám dokáží poskytnout nadhled nad tím, co se děje nebo alespoň otázky, které si běžně člověk nepokládá, pak je to skvělé.


Mexikopedie je laskavá a poctivá, plná radosti a nadšení. Supr!


Klidná a tichá kniha, životní změna. Moc se mi líbí, jak vypravěčka lidi nekritizuje, ale jen popíše, nechává ostatním prostor. Přitom je v knize i napětí, ale probleskne jen někdy. Je cítit smutek po dceři, obava z nových věcí, ale tak nějak s nadhledem. Líbilo by se mi umět zvládat situace podobně.


Tak nějak mi to přišlo až moc na efekt. Zajímal mě příběh o architektuře a historii, ale bylo to jak čtení červené knihovny. Za mě spíš ne.


Neskutečně dobrá kniha. Pomalu se před námi odkrývá život Claudie, tak jak ho viděla ona sama i jak ji viděli lidé kolem ní. Claudie se prodírá životem trochu jako slon v porcelánu, ale je výrazná osobnost a zůstává svá. Střed jejího života je přesto láska.
Knihu jsem četla víckrát a vždy zjistila, že jsem si předtím něčeho nevšimla. Příběh je dokonale propracovaný, nutil mě přemýšlet o tom, nakolik je důležité vystoupit z davu, mít odvahu nebo naopak zůstat v mlčící většině. Nakolik dějiny a nahodilé události ovlivní a kolikrát i zničí člověku život nebo mu naopak nabídnou diamant. Je to i kniha o lidských slabostech a pochybách a o tom, co ve výsledku člověk navenek prezentuje. V příběhu je neustále přítomna určitá míra kontroverze, nesouhlasu, napětí, excelentní věc.


Laskavý cestopis, krásné fotografie, skvělé mapy, poutavě napsané. Těším se na pokračování.


A mně se to líbilo moc. Chce to, ovšem, aktivního čtenáře, příběh pravděpodobně nebude bavit hltače červené knihovny. Tato linie je tam sice taky, ale doplněná životním osudem Kateřiny a celé to propojuje historická linka. Až pojedu do Vídně, tak si příběh doplním o svou osobní linii, kouknu se na stavby, které viděla Kateřina a oživila Anežka, jako vypravěčka příběhu.
Posbírat souvislosti o české stopě ve Vídni muselo dát hrozné práce, a tak bych tím tomuto úsilí chtěla vzdát hold.


Jsou to jemné a citlivé povídky. Děj je jednoznačný, nicméně každé povídce se daří vzbudit jistou atmosféru, nevyřčené pobídnutí k zamyšlení. Jednotlivé příběhy mi připadaly spíše jako obrazy, u kterých jde o celkový dojem. Také mě zaujal způsob života v kibucu, i když v dnešních souvislostech spíše v negativním slova smyslu. Určitě budu pokračovat s dalšími knihami autora.


Christiane i její manžel byli bezpochyby zajímaví lidé už před společným přezimováním na Špicberkách. Nicméně na vyprávění Christiane mě zaujaly dvě věci ... její vztah k mužům, který se mi nesmírně líbil, respekt šmrncnutý nadhledem a obdivem a pak postupující pohlcení arktickou přírodou a pocitem souznění s ní. Obyčejné lidství a upřímnost bez příkras. Feminismus bych v tom nehledala ani trošku, jak jsem četla v jiných recenzích. Moc ráda bych si s autorkou popovídala, ale to už bohužel nejde.


Prostě, kupte si to :-).
Je to příběh o radosti ze života, o tom základním, co je skryté pod civilizační nálepkou.
A taky o velké odvaze.
Navíc se kniha dobře čte, má dobře vyvážené cestopisné kapitoly s osobními dojmy, trefnou ironii i pochopení. Všechno do sebe zapadá.
Jsem nadšena, jdu ven :-).


nešlo to dočíst, prostě ne

V podstatě jediné co mě od Hájíčka bavilo na plný počet a jedno zhltnutí byla Rybí krev. Vyrůstala jsem ve stejné době, na vesnici a bylo to opravdu přesně tak.


Poctivá a působivá kníha. Dostala mě, dojala mě, nadchla mě. 100 let starý příběh a přitom aktuální. Moc se těším na pokračování a doporučuji dál.


Morálka v pohnuté době není černobílá věc. O knize ještě pořád přemýšlím, protože nabízí víc úhlů pohledu a řeší, i když ve vztahu k válce, nadčasové problémy. Moc se mi líbila taky ilustrace na obálce. Doporučuju :-)


Jak člověka dokážou poznamenat mezní situace dějin, které nedokáže ovlivnit a jak se na to rychle zapomene nebo se vše zkreslí. Jde sice o povídky, ale vše je propojené nejen postavami a Jakubem, ale i jakýmsi celkovým pocitem zvratů i zmaru. V dnešní pohodlné době už na něco takového nejsme zvyklí a je dobré si to s pokorou připomenout.


Bože, to byla ale nesmyslná sbírka dramatických událostí, klišé, moralizování a podivných zvratů ...


"neumí čésky" ...příběh o milostných záležitostech po francouzsku a v tom je ten problém ... je to psáno v náznacích, myšlenkách, je to nesouvislé, rádoby umělecké ... prostě francouzské, ach jo


ta kniha je zvrácená, stejně jako autor, doporučuju nečíst

Olga Tokarzcuk se smyslem pro humor. Milostný příběh jako obraz na hedvábí, literární detektivka, trocha duchařiny, napětí a růžová knihovna a všechno to drží skvěle pohromadě. Začala jsem číst ráno a skončila večer. Z knihy dýchá optimismus a mládí autorky, což se mi strašně líbilo, těším se na další knížky!


Málokterý chlap dokáže říct, co si myslí a dokonce přiznat slabost. Jan Němec to, podle mě, v Možnostech milostného románu dokázal a to není málo. Rozebral svůj vztah s milovanou ženou do posledního detailu, vyjádřil nároky, které na ten vztah měl, odrazil protivníky rozhovorem s autorem a dal prostor i Nině. Prožitý vztah je rozpitvaný do posledního zákoutí, soukromí je odkryté, ale tím, že je vše venku dostává příběh obecnou rovinu a vyskakují z něj na povrch obecné pravdy o vztazích a paralely, které mě zasáhly. Myslím si, že nejde o exhibicionismus, ale o snahu o naprostou upřímnost, a té si velmi cením!
