Hypatia1010 komentáře u knih
Ještě lepší než celá série o Časodějích a ta se mi líbila hodně. Kniha se zajímavým a originálním námětem, četla se moc dobře. Příběh mě velmi zaujal a vtáhl do děje, a to ani nejsem cílová skupina. Každopádně jsem si četbu užívala a doporučuji.
Myslím, že tato kniha není vhodná pro rychločtenáře, tedy ty, co jsou zvyklí se do příběhu zakousnout, přečíst jedním dechem během jednoho nebo dvou dnů. U knihy Město nad městem Lucie Brejšové se vám tohle nepodaří. A je to tak dobře. Tuhle knihu je lepší si pomalu vychutnávat. Sednout si někam do pohodlného koutku s hrnkem dobré kávy při ruce a pozvolna se nořit do příběhu plného barev, chutí a vůní. Příběh je plný popisů krajiny, architektury a atmosféry nejen brazilských měst. Dojem na mě udělalo líčení čtvrti Santa Teresa, kdy jsem se v duchu přenesla do exotických míst, z nichž na mě působilo horko a vlhko, skoro jako bych tam skutečně byla. Takový pocit jsem při čtení zažívala já, autorka totiž dokáže popisovat tak živě, že máte dojem, že jste se do popisovaných míst přenesli.
Hlavní hrdina Marco může někomu připadat jako nemastný, neslaný hrdina, ale já z něj cítila spíš nejistotu, pochybnosti o sobě samém a také trochu hledání smyslu života. V určité fázi života takové „bloudění“ zažije asi každý. Marco měl navíc potřebu poznat své kořeny, protože brazilská část rodiny tvořila jen nepatrnou část rodinné historie, aby dokázal lépe pochopit sám sebe.
Jsem ráda, že jsem na knihu v knihovně narazila a měla jsem tak možnost jejím prostřednictvím nahlédnout do exotické Brazílie.
(SPOILER) Zajímavý příběh, zajímavé téma i doba. Dosud jsem o modrých lidech z Kentucky nikdy neslyšela, ale zvědavost mi nedala a zjistila jsem, že takoví lidé v těchto končinách skutečně žili. Příběh zaměstnankyně pojízdných knihoven s touto zvláštní barvou pleti mě velice zaujal. Doba, do které je situován určitě nebyla jednoduchá, a myslím, že autorka dokázala vystihnout atmosféru malého městečka v neúprosných horách a povahy i osudy lidí velmi věrohodně. Občas mi až běhal mráz po zádech, jindy mi ukáplo pár slz, jak jsem prožívala osudy Cussy Mary neboli Modřenky a jejích malých i velkých čtenářů. Cussy Mary chtěla prostě jen zapadnout a mít možnost žít stejný život, jako ostatní lidé v městečku. Jenže v době plné předsudků jí to nebylo umožněno. Nakonec jí nechtěli dopřát ani štěstí po boku milovaného muže.
Hlavní hrdinku jsem si zamilovala hned, byla laskavá a obětavá, navíc byla inteligentní a houževnatá. Musela se poprat se spoustou příkoří, ale přesto si uchovala milou povahu a optimismus. Povaha Jacksona Lovetta sice nebyla tak dopodrobna vykreslena, ale choval se galantně a jako jeden z mála neměl vůči svému okolí žádné předsudky, takže byl pro Modřenku vlastně ideální. Sice se je lidé pokusili rozdělit, ale z epilogu je cítit, že se jim to tak docela nepovedlo, a za to jsem moc ráda, protože Modřenka si šťastný konec rozhodně zasloužila.
Jsem moc ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou a měla možnost si ji přečíst, protože byla vážně skvělá.
Z knihy mám poněkud protichůdné pocity. Na jednu stranu to bylo dost zajímavé čtení, i když občas mě rozptylovalo časté přeskakování v čase, na druhou stranu mě ani kniha ani trochu nepřesvědčila o lidských kvalitách paní Baarové o Josephu Goebblesovi nemluvě. Lídě Baarové rozhodně neupírám herecké kvality a samozřejmě uznávám, že to byla krásná a okouzlující žena, jenže z knihy jsem nabyla dojmu, že byla v podstatě velmi sebestředná, pro kterou její krása a mužský obdiv znamenaly víc než by záhodno. A občas mi připadalo, že si paní Baarová upravovala pravdu, jak se jí zrovna hodilo.
Oceňuji však velké množství obrazového materiálu, který skvěle dokumentuje nejen herecké úspěchy Lídy Baarové, ale také události ovlivňující její život.
(SPOILER) Na třetí díl série Beatrice Hyde-Clareová jsem se velice těšila. První dva díly mě moc bavily a doufala jsem, že i třetí díl bude skvělý. No, musím říci, že byl o malinko horší než předchozí díly, ale pořád byl velice čtivý a zábavný.
Akorát mě tentokrát detektivní zápletka a její vyšetřování připadala přece jen trochu moc umělá a nedostatečně zpracovaná. Vůbec celý díl byl takový jakoby uspěchaný a ten konec ze všeho nejvíc.
V obou předchozích dílech jsem si docela dlouho lámala hlavu, kdo by mohl být pachatelem. Tentokrát jsem to odhadla hned, jak se v příběhu objevila o něm zmínka. V tomto díle jsem si kromě hlavních hrdinů oblíbila také Floru, která od prvního dílu prošla určitým vývojem a konečně se u ní projevil charakter a inteligence. Další zajímavou postavou je samozřejmě lady Abercrombiová.
Musím říci, že tentokrát mě docela zklamal konec příběhu, který byl podle mě hodně uspěchaný a nepropracovaný. Já bych si třeba přála vědět, jak se asi tvářila Beina teta, po oznámení vévodova zasnoubení. A teď jsem zvědavá, jestli bude série ještě pokračovat, nebo zda jsme se tímto dílem s Beou a jejím vévodou rozloučili definitivně.
Titul jsem si vybrala kvůli čtenářské výzvě, ale velmi jsem se na něj těšila, protože podle anotace jsem si říkala, že by se mohlo jednat o zajímavý a napínavý příběh, navíc podtržený tím, že vyšetřovatelkami případu záhadného zmizení ženy z Chesterovy usedlosti měly být samotné sestry Brontëovy. Bohužel příběh tak docela nesplnil má očekávání. Přestože byl celkem napínavý, autorčin styl psaní mi zrovna moc nesedl a místy jsem se musela vyloženě nutit číst dál. Rozuzlení příběhu bylo překvapivé, takže v tomto ohledu jsem mohla být spokojená. Nicméně v průběhu čtení jsem si často říkala, že skutečné sestry Brontëovy by takto nejspíš nejednaly. Jejich vystupování a chování nebylo zrovna uvěřitelné. Občas mi připadalo, že se děj zbytečně vleče a chybí mu skutečný náboj.
Nicméně musím velmi ocenit, že byl příběh koncipován střídáním perspektiv - tedy že byl příběh popsán z pohledů všech tří sester. Přičemž musím říci, že nejvíce si mě získala Emily.
Myslím, že příběh měl daleko větší potenciál, který však autorka nedokázala plně využít, což je podle mě škoda. Přesto oceňuji autorčin nápad, a proto jí dám ještě šanci a přečtu si i další případ sester Brontëových.
Zajímavý příběh, trochu magický a trochu strašidelný. Četlo se mi to velmi dobře, i když s některými pasážemi jsem měla občas trochu problém a musela se jimi prokousávat. Celkově se mi však příběh líbil, byl napínavý a rychle mě vtáhl do děje.
Jedna věc mě ovšem překvapila, čekala jsem, že se Xanthe dá dohromady s Liamem, ale autorka má zjevně jiný záměr.
Je to má první kniha od této autorky, ale další díly této série už na mě čekají v knihovně, takže doufám, že se k nim brzy dostanu.
(SPOILER) Fajn oddechové čtení. Žádný hlubokomyslný příběh, prostě klasická romantika s nádechem erotiky. Určitě to není čtení pro prudérní osoby. A jistě, nějaká ta vulgárnější slova se v textu objevují, ale který normální člověk mluví úplně slušně, že? Ačkoliv dvě připomínky bych měla - že si Kline teprve po několika letech společné práce všiml, že je Georgie milá a přitažlivá žena. A druhá, když Georgia začala tak vyšilovat kvůli svým domněnkám, že ji chce podvést s její nejlepší kamarádkou, jen na základě žádosti o schůzku a pak jejich vztah ukončila, aniž by chtěla slyšet nějaké vysvětlení. Ale jinak jsem si oba hrdiny oblíbila od samého začátku. A jejich přátelé byli také moc fajn, takže se těším na jejich příběh.
(SPOILER) Za mě tedy rozhodně skvělé čtení. Líbilo se mi poměrně neobvyklé prostředí vědeckých pracovníků a studentů postgraduálu. Olive mi připadala opravdu úžasná, trochu potrhlá, ale každopádně velice laskavá, obětavá a s dobrým srdcem. Koneckonců právě tyto vlastnosti stály za tou šarádou s randěním s Adamem. Není divu, že se Adam do Olive zamiloval hned při prvním setkání. I jeho jsem si rychle zamilovala. Přestože měl u studentů postgraduálu spíš negativní pověst k Olive se od začátku choval moc hezky a neustále se jí snažil pomáhat.
Velmi jsem si oblíbila také Olivinu kamarádku Anh a sympatický mi byl i její spolubydlící Malcolm nebo Adamův kolega a kamarád Holden.
Příběh samotný je vtipný, zajímavý a velice dobře se mi to četlo. Určitě se ke knize v budoucnu vrátím. A protože jsem se u téhle knihy tak dobře bavila, moc se těším i na další autorčina díla.
Věděla jsem předem, že tohle bude obtížná četba a nebýt čtenářské výzvy, tuhle knihu bych si s největší pravděpodobností nevybrala. Ale nakonec jsem ráda, že jsem po titulu sáhla. Velice oceňuji autorčinu odvahu upřímně a bez příkras popsat, jak se vůbec stala alkoholičkou, a jak probíhal její nelehký boj, který musela svést sama se sebou i se svým okolím, aby se mohla vrátit na správnou cestu a opět začít žít plnohodnotný život a být co nejlepší matkou pro svou dceru.
Závislost na alkoholu je problém, který je společností dost často opomíjen a bagatelizován nebo úplně přehlížen. O to víc je mi sympatická autorčina snaha svou výpovědí na problém upozornit a zviditelnit ho.
Nejsem přesvědčená, že by o sobě autorka smýšlela jako o spisovatelce a z mého pohledu to ani není důležité. Svým počinem prostě chtěla jen docílit záměru vyburcovat společnost a změnit tak vnímání problému. A pokud tato snaha povede k zpřístupnění potřebných informací a pomůže alespoň jednomu člověku, je to dobrá cesta a úctyhodná aktivita.
Některé aspekty autorčina života mi byly dost známé, protože jsem se s nimi ve svém životě také potýkala, naštěstí pro mě jsem je dokázala řešit ne tak zničujícím způsobem.
Moc autorce fandím ohledně aktivit spojených s neziskovou organizací, dokazuje tím, že je oddaná svému přesvědčení.
Každopádně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a získala tak nový náhled na věci, které mě samotnou dlouho ovlivňovaly a svým způsobem mě i trápily. život s alkoholikem opravdu není snadný a ta zkušenost vás poznamená na celý život. Ale díky této knize jsem dokázala pochopit pár věcí, které mi dříve unikaly a to je pro mě přínosem.
Příjemná oddechovka, prostě typická historická romance, která nijak zvlášť nevybočuje, ačkoliv námět a hlavně hlavní postavy jsou poněkud méně uvěřitelné. Vévoda, který byl již v dětství zapuzen vlastní rodinou, a který se vévodou původně ani stát neměl si zvolí za manželku schopnou a chytrou dceru svého správce Emery. Příběh sám o sobě ani není nijak zvlášť originální, ale četlo se to dobře a u knihy jsem si odpočinula v hektickém adventním období. Celkově knihu hodnotím 3,5 hvězdy.
Druhý díl série byl stejně skvělý jako ten první a já si ho užívala od první chvíle. Francesca byla úžasná. Ačkoliv se s ní už od raného dětství život zrovna nemazlil udržela si pozitivní přístup k životu. Díky své přátelské povaze kolem sebe shromáždila lidi, kteří jí nahradili rodinu. Tuck byl v podstatě zlatíčko, i když si také z dětství nesl trauma, které ho ovlivňovalo i v dospělosti. Od jejich prvního setkání v maskách jsem s velkým zájmem sledovala vývoj jejich vztah. Fran jsem si zamilovala okamžitě. S Tuckem to bylo sice malinko složitější, ale zaujal mě už v předchozím díle a brzy jsem si oblíbila i jeho. Přes jeho temnější chvilky byl vlastně docela fajn, jen se stále nedokázal vyrovnat se svým traumatem z dětství a matčinou nenávistí. Dost jsem si oblíbila také vedlejší postavy - všechny Franiny přátele a hlavně Tuckova spoluhráče a spolubydlícího Jaspera.
Příběh byl vtipný, svižný a přitom lehce pikantní. Četlo se mi to moc dobře a zvládla jsem ho přelouskat rychle. Vlastně se mi nechtělo ho vůbec odkládat, jenže povinnosti mají vždy přednost (bohužel) a bez spánku se také neobejdu (opět bohužel).
"Všichni máme temnou stránku. Lidi, které potkáváš na ulici, lidi, se kterýma pracuješ, lidi, který miluješ, lidi, který nenávidíš. Kde není temnota, tam není místo pro světlo. A když tě temnota zasáhne, a to se stane, záleží jenom na jedné věci. Musíš jít pořád dál, krok za krokem, dokud se nedostaneš zpátky na svoji cestu."
(SPOILER) Zpočátku jsem si myslela, že to bude jen další oddechovka s příběhem ze studentského prostředí. A svým způsobem to tak i bylo, ale nejedná se o žádný tuctový příběh, kdy k sobě dřívější nejlepší přátelé po delším odloučení znovu nacházejí cestu. Noah se v první řadě jevil spíš jako negativní postava, rozhodně ze začátku, ale současně bylo hned zjevné, že je obtěžkán nějakým tajemstvím, které ho stále sžírá a nutí se chovat jako s prominutím hajzlík a trochu jako debil. Svým chováním ubližuje nejen sobě, ale hlavně všem kolem. To mi zrovna na ideálního partnera nesedí.
Styl psaní a příběh sám o sobě mi připomínal dílo Jennifer L. Armentrout a její sérii "Jako led". Noaha trápí pocit viny za smrt Livina bratra, navíc má docela rozháranou duši umělce a nad vším až příliš přemýšlí. Aby alespoň na chvíli unikl svým pocitům a myšlenkám uchyluje se k sexu bez citu, alkoholu a občas také drogám. Po návratu Liv do jeho života se to ještě zhorší. Nebýt kamaráda Anthonyho, nejspíš by sám sebe už dávno zničil. Liv v něm přes veškeré jeho snahy stále vidí svou spřízněnou duši a chce ho zpátky ve svém životě. Navíc si rychle uvědomí, že její city k Noahovi jsou silnější než kdy dřív. Ale současně má poslední šanci, jak se nenechat vyhodit z redakce univerzitního časopisu a to znamená, že musí napsat článek, který se příčí její povaze i přesvědčení. A ten článek má být o Noahovi.
Vztah Liv a Noaha je po celou dobu plný zvratů a napětí, takže se čtenář nemá moc šanci nudit. Jen ten konec mi připadal takový nedotažený, nebo spíš málo propracovaný a rychlý. Ale četbu příběhu jsem si celkem užívala a těším se na další díly - hlavně na díl s Matyldou (tak doufám, že nebudu zklamaná).
"Lidi nemůžeš zachránit, můžeš je jen milovat a držet je za ruku, když se snaží zachránit sami sebe."
(SPOILER) Příběh Novy a Ronana mě neskutečně bavil. Užívala jsem si každou chvíli, kterou jsem s knihou strávila. Oba hlavní protagonisté mi byli sympatičtí od samého začátku a jejich vztahu jsem moc fandila. Jasně, jedná se o klasickou romanťárnu s celkem jednoduchým příběhem, prostě milá a vtipná oddechovka. Ale v příběhu se dají najít i okamžiky k zamyšlení.
Nova se po nečekané smrti své matky vrací do rodného městečka, aby převzala péči o svou mladší sestru, která je autistka a má tudíž specifické potřeby. Tím byla Nova ještě víc sympatická, protože upřednostnila potřeby své sestry před svými sny a plány. Nova brzy zjistí, že jejím sousedem je muž, se kterým kdysi v New Yorku strávila jednu noc. Ronan zpočátku Novu nepozná, ale posléze zjistí, že už se setkali a společná noc ho přiměla změnit svůj život. Nyní v malém jižanském městečku trénuje školní fotbalový tým a čeká na větší příležitost. Jenže po setkání s Novou začíná pomalu přemýšlet, zda se jeho sny a plány mezitím poněkud nezměnily.
Úžasná byla také Sabine, mladší sestra Novy a vlezlá sousedka Lois měla také něco do sebe. Strašně jsem se smála při čtení scény, kdy Ronanovi svěřenci ukradli kozu-maskota nepřátelského týmu a jak to nakonec Nova zvládla napravit.
Kniha rozhodně splnila svůj účel, protože jsem se u ní dobře bavila i odreagovala a současně si přišla na své i má romantická stránka.
V dospívání byla tato kniha jednou z mých oblíbených a četla jsem ji několikrát. Po letech jsem se k ní vrátila v rámci čtenářské výzvy a pořád mě hodně bavila. Navíc mě přiměla s nostalgií zavzpomínat, jaké kousky jsme v té době vyváděly s mými kamarádkami (a že občas byly opravdu hodně ztřeštěné). :-)
Katka mi připadala jako fajn holka, která se chovala přiměřeně svému věku. Snaha působit dospěle a vyzrále se střídá s okamžiky dětinského chování a nejistoty - prostě puberta, no. Katka se v knize potýká se svou první zamilovaností doprovázenou žárlivostí a pocity vlastní nedostatečnosti.
Trochu mi v knize chybělo podrobnější vykreslení Petrova charakteru - zřejmé bylo akorát, že je dobře vychovaný a zdvořilý, ale jinak rysy jeho povahy zmíněny nebyly.
Každopádně autor uměl svým poutavým vyprávěním zaujmout.
Zajímavá obálka a poutavá anotace byly důvodem, proč jsem po knize sáhla. Ovšem docela dlouho mi trvalo, než jsem se do knihy dokázala ponořit, takže přiznávám, že mě kniha zas tak moc nenadchla. Teprve v okamžiku, kdy si Kitty a Radcliffe začali vzájemně vyhrožovat, dostal děj alespoň nějaký spád. Pak už jsem si příběh užívala o něco víc. Do té doby jsem Kitty vnímala jen jako zlatokopku, i když s dobrým úmyslem zajistit sebe a své sestry. Od začátku mi sice imponovala svým odhodláním, ale teprve v tu chvíli jsem v ní viděla hlubší charakter. Dojem na mě udělala také svou smělostí a šarmem. A ještě víc si mě získala, když se dokázala zamyslet nad svým jednáním a chybami, dokázala si přiznat, že byla zaslepená svým posláním až přestala vnímat své okolí a ignorovala přání nebo potřeby svých blízkých, a snažila se vše napravit.
Radcliffe se zpočátku jevil jako odtažitý a trochu arogantní, prostě šlechtic každým coulem. Ale i on měl své kladné vlastnosti, jimiž zcela splňoval představu hlavního hrdiny.
Tentokrát jsem malinko zklamaná. Obvykle jsem z knih této autorky spíše nadšená, ale tahle kniha mě příliš neoslovila. Na můj vkus byla opravdu hodně slow-slow-slow burn a za mě rozhodně zatím nejslabší autorčino dílo. Začátek knihy výhradně ve formě e-mailové korespondence mi připadal příliš nudný. Chybělo mi tam to jiskření a interakce mezi hlavními postavami, na které jsem zvyklá z jiných knih Mariany Zapaty. Navíc mi nesedla ani Ruby ani Aaron. Ruby se na svůj věk chovala velice nevyzrále. Nejen, že jí chybělo sebevědomí, ale občas se chovala prostě jako puberťačka a ne jako dospělá osoba. V jejím charakteru jsem nenašla žádnou hloubku. Žádný výrazný rys jsem ovšem nezaznamenala ani u Aarona. Děj jen tak lehce plynul po povrchu bez velkých zvratů a akce.
(SPOILER) Knihu jsem četla v rámci čtenářské výzvy (Kniha ukrajinského autora). Přestože je kniha (tedy celá série) určena hlavně mladším čtenářům, i mě četba o časodějích, hodinářích, vílách a dalších podivných bytostech velice bavila. Kniha je psaná poutavě a postavy jsou vykresleny přesvědčivě. Konec je hodně neurčitý, takže čtenáře nutí sáhnout po dalším dílu, aby se dozvěděl, jak to bude dál nejen s Vasilisou, Dianou, Fešem, Nikem, Leškem i ostatními z obou světů (ať už s Ostaly nebo Eflary). Přátelství mezi Vasilisou a jejími novými kamarády, a ochota si navzájem pomáhat, je důležitým tématem celého příběhu.
Každopádně už jsem si sehnala další díl a jsem moc zvědavá, jak se příběh bude dál vyvíjet. Hodně mě zajímají úmysly a pohnutky Vasilisina otce. Něco už bylo naznačeno, ale chci vědět, jak to všechno dopadne. A zda se klíčníkům podaří odvrátit střet obou světů.
Knihu jsem si vybrala kvůli čtenářské výzvě, ale tentokrát jsem zvolila formát audioknihy, což možná bylo štěstí, protože podání Vojty Dyka a jeho imitace známých osobností české umělecké a politické scény mě přimělo k úsměvu spíš, než suchý britský humor samotného díla. Jinak musím konstatovat, že tohle nebyl úplně můj "šálek čaje". Nicméně jsem si to docela užila. Nejvíc jsem si oblíbila Arthurova mimozemského kamaráda Forda. A také mě dostal depresivní robot Marvin - dost možná by mě také dohnal k sebevraždě, kdybych pořád dokola měla poslouchat jeho depresivní poznámky. Arthur Dent mě nijak moc nezaujal, takže jsem celkem chápala Trilian, že si vybrala Zaforda, který byl o dost zajímavější.
Celkově jsem to prostě brala tak, že dílo je vlastně parodie a tudíž mě zase tolik nezklamalo, jak zde píší někteří čtenáři.
A asi teď pro jistotu budu u sebe neustále nosit ručník - jen kdyby náhodou ;-)
Tak nevím. Jedinou kladnou vlastnost bych v tom našla - už se k tomu nemusím nikdy vracet. Tohle byla opravdu nepovedená parodie na Božského bastarda po Česku a částečně jsem tam nacházela i shodu s Padesáti odstíny, ale v ještě trochu horším provedení. Ačkoliv nerada odkládám knihy nedočtené, u této to jinak nešlo. Škoda, čekala jsem od ní víc. Autorka má příjemný styl psaní, takže s jiným námětem by možná předvedla, že má cenu jejím počinům věnovat pozornost.