ibáG komentáře u knih

Pro mě další zásadní kniha v mém čtenářském životě. Je důležité na některé jevy veřejně ukázat. Sociální kritika.

Přečetla jsem poctivě ostatní hodnocení čtenářů a přijde mi, že někteří vidí především socialistickou nebo dokonce rudou propagandu a zahodí tím
celou knihu. Je dobré odlišit sociální, socialistické a rudé. Doslov do toho nemíchám, bolševikovi se toto téma samozřejmě hodilo. Ale chtěli byste dnes pracovat jako v době vzniku knihy? Jde o to, zda dokážete kriticky myslet.

Také bych nehodnotila hl. hrdinu, proč dělal to či ono... vždyť je to autorova fabulace a potřeboval nějakou nit, aby na ni návlekl vše to, co chce sdělit. A je toho opravdu požehnaně. Různými situacemi je protkána celá kniha. Stačí pozorně číst.

Principy kapitalismu popsané v knize jsou stále stejné (hrabat pro sebe, i když už mám dost, a ostatní odírat na dřeň). Dnes jsou naštěstí sociální práva, která ovšem nespadla z nebe, a díky kterým nepracujeme tak jako v roce 1905.

Autor jako zaměstnanec novin byl vyslán do jatek, kde se nechal zaměstnat, a měl tedy informace z první ruky. Reportáže vycházely v novinách, vzbudily zaslouženě poprask, kniha pak vyšla v r. 1906. To je síla této knihy. To není jako napsat blábol z prostředí 100 let zpátky... Bohužel byli obyvatelé USA vyděšeni z toho, co jedí, než v jakých podmínkách pracují lidé, což bylo hlavním cílem autora - poukázat na otřesné sociální podmínky.

Mnohokrát jsem si při čtení řekla: "To je přesně jako dneska, furt stejný." Pořád Vás chce nekdo napálit, pořád je tu korupce a ruka ruku myje, ve fabrikách/řetězcích/Amazonu prakticky novodobé otroctví za pár korun... Též princip, že dokud se najde někdo, kdo bude dělat za pár korun, majitelé nebudou zvyšovat mzdy. Je to popsáno v knize a platí to i dnes. Devalvace práce. Tam to byli černoši z jihu, u nás to jsou Ukrajinci...

Smutné bylo, že se do USA vydávali lidé s vidinou lepšího života, avšak přišlo kruté rozčarování. Podobně to bylo v novověku např. v Hamburku. Ve strašných podmínkách žili a pracovali lidé přicházející původně za lepším životem.

Zaujala mě ta propracovanost celého systému oblasti, kde se jatka a masokombináty nacházely... ty hospody tam na každém rohu a v návaznosti na hnus a náročnou práci v hygienicky závadných podmínkách, jak ti lidé začali pít, provázanost s policií, soudci, majiteli, volební machinace... jaké skryté podvody s domy dělali na nevědomé přistěhovalce...

Zkrátka si myslím, že chytrý, zkušený a přemýšlivý čtenář pochopí hloubku knihy a ocení tu reportážní realitu a syrovost (Samozřejmě je tam i autorova licence). Kdo čte povrchně, asi to pro něj nebude.

Ještě uvádím, že na jatkách se odehrává jen část knihy. A při popisování naturalistických scén přivřete oči a nevzdávejte to (já to totiž málem vzdala), čtěte dál. Stojí to za to!

4 26.09.2021

Příliš detektivky nečtu, ale když se mi kniha dostala do rukou, tak jsem podle názvu věděla, že tu knihu nějak mám v povědomí, že jsem o ní slyšela.

Příběh mě zaujal od první stránky. Jinak bych asi dál nečetla. Nemohu se ubránit srovnání s Šakalem od F. Forsytha, kterého jsem četla nedávno. Pachatel uniká, je o krok napřed, zkušený detektiv samotář středního až staršího věku mu je na stopě. Tady v Žabím bratrstvu je i druhý, stejnou měrou zaangažovaný detektiv. (Forsythova kniha byla propracovaná do sebemenšího detailu).

Je znát, že je to již klasika, a to myslím dobrá klasika! Někdo zde zmiňuje, že Žabáka odhalil brzy... Já stále váhala, kdo to je. Autor čtenáři dobře předhazuje možné adepty, ale pak je to zas jinak... Bavilo mě to a místy to byl tedy ten správný napínák! V průběhu čtení jsem si říkala, že napsat dobrou detektivku není vůbec snadné!

Přečtu si pravděpodobně i další jeho detektivky, které zde čtenáři doporučují: 'Mrtvé oči Londýna' a 'Černý opat'.

4 10.08.2021

Tahle knížka mě teda opravdu překvapila a autora považuju za vynikajícího vypravěče. Velkou roli zde hraje jistě i překladatelka. Dlouho jsem nečetla tak napínavý a perfektně vystavěný román, kde jsou postavy jako živé, jako by opravdu existovaly. Kolikrát, jako kdyby byly vyjádřeny mé myšlenky, pocity (především Marie). To psychologické vykreslení je excelentní. Přitom děj ubíhá skvěle, slov je tak akorát, vše je na svém místě. Vývoj nebyl většinou předvídatelný, naopak mě překvapil. Nemohla jsem se od toho odtrhnout. Mám problém s koncentrací, okolí a myšlenky mě často rozptylují, ale tahle kniha mě dokázala natolik pohltit, že jsem okolí leckdy vůbec nevnímala. Někdo tady zmiňuje, že původní překlad byl pod názvem Tyran. Mně se víc líbí současný název, protože není tak napovídající. Román jsem našla v knihobudce, ostatně jako už spoustu jiných zajímavých knih. Jinak bych se k této knize asi nedostala. Autora jsem vůbec neznala. Je to ohromná škoda, že není více v povědomí veřejnosti. Je hodně autorů a knih, o kterých se mluví, a přitom někteří absolutně nedosahují takové kvality - myslím především současné. Bohužel mají lepší "píárko". Od Cronina si určitě přečtu i jiné knížky.

4 24.07.2020

Poslouchala jsem jako audioknihu. Četl Pavel Rímský. Hodně rozsáhlé, mnoho postav, velký časový úsek vlastně tří generací, od války Severu proti Jihu až po 1. světovou válku. Když tam postupně vstupovaly další a další postavy, už mi to trochu lezlo na nervy, že se děj neposunuje, ale začínají nové příběhy s novými postavami. Jedná se především o rozvětvenou rodinu Samuela Hamiltona, jehož jedna z dcer, Olive, byla matkou Johna Steinbecka.

Největší svině byla absolutní psychopatka Kate (Cathy Amesová), ta mě iritovala od začátku. Zajímalo by mě, co je skutečnost a co fabulace. Pak mi utkvělo v paměti filozofování a životní moudrost čínského sluhy Leeho a Samuela Hamiltona. A vztahy bratrů Adama a Charlese Traskových, kdy Ch. ze vzteku a nenávisti/závisti téměř zabije Adama. Hlavní roli v tom hraje jejich otec, despotický a vojensky založený Cyrus Trask. Motiv komplikovaného vztahu bratrů, odkazující na biblické Kaina a Abela, se opakuje u Adamových (popravdě spíš Charlesových) dvojčat Arona a Caleba. Jejich matkou je Cathy, manželka Adama, která je ovšem opustila a nejevila o ně sebemenší zájem. Adam se poté, co jej Cathy opustí a dokonce postřelí, propadne do letargie a o narozená dvojčata se starají právě Lee a Samuel a pomohou Adamovi postavit se znovu na nohy. Postava Abry, do které se už v dětství Aron zamiluje, mi příliš sympatická nebyla. Víc postav mi v hlavě neuvízlo.

Líbil se mi popis krajiny, živě jsem si ta místa představovala. Čtenář si může udělat obrázek tehdejšího života v Connecticutu, o farmaření, vztahu člověka k půdě, o technickém pokroku... Mnohovrstevnatý román, jehož napsání muselo dát autorovi obrovskou práci, když pracoval s reálnými postavami a část dotvářel svou spisovatelskou fantazií tak, aby dílo jako celek působilo věrohodně. Je znát, že si na knize dal opravdu záležet, postavy, vztahy a myšlenky jsou propracované. Především vztahy, protikladné povahy a pohnutky jednání a chování bratrů, jak Adama a Charlese, tak dvojčat Arona a Caleba.

Filmovou verzi jsem neviděla. Ta je prý pouze výsekem a hl. hrdiny jsou Caleb (James Dean) a Aron.

Celkově bych dala tak 4,5 *. Možnost hodnocení pouze 1-5 * je málo. Ty nuance tam prostě chybějí.

4 10.09.2019

Četla jsem v 90. letech a úplně mě to pohltilo. Bezvadně vystavěný psychologický příběh a skvěle propracovaná psychologie a motivace hl. postavy. Viděla jsem potom televizní zpracování z r. 1993 a to mě zklamalo. Zjednodušené a odfláknuté. A tento příbeh mi připomínal i TV film Klec z r. 2019 (Bohdalová, K. Hádek), když jsem na něj koukala. Ale není to rozhodně totéž. Je to tím pouze inspirované. Přijde mi, že to tady někteří ztotožňují.

Velice čtivé, což mě naprosto překvapilo, leckdy totiž mívám potíže s udržením pozornosti. Tuto knihu jsem přečetla za týden. Jinak jsem ale žádnou hlubší myšlenku nezaznamenala. Přijde mi nepatřičné, skoro drzé, hodnotit něčí práci, ale poznamenala bych, že postav bylo hodně, taky to období je dlouhé, tomu však neodpovídá počet stran. Je to pak málo propracované, leckdy velmi málo uvěřitelné, vždy náhodou někdo někoho potká a pak spolu žijí, náhodou někdo umře, aby děj mohl jít dál a postava mohla být "uzavřena", též ty časové smyčky se mi někdy pletly... (Mno, klasika je klasika, to je prostě kvalita.) Jsem však ráda, že jsem si knihu přečetla a mám tedy další představu o současných autorech a dílech... Moc chválím vyjadřování a používání košaté češtiny. Je vidět, že autorka pracuje s jazykem. Doplněk z 29.9.2019: Z knihy si nepamatuju prakticky nic. A minule jsem zapomněla napsat, že konec ála deus ex machina je takový jednoduchý a neoriginální.

4 01.08.2018

Toto je moje sedmá kniha od EMR. Něco mi přišlo skvělé, zajímavé, napínavé, k zamyšlení, něco naopak opakující se ve všech jeho knihách (vztah, pití, žena, která umírá) a/nebo přebytečné, pro samotný příběh ne příliš podstatné, tady mi vadilo i nadměrné filozofování... a ten vztah s Joan. Zajímavé bylo seznámení, jinak bych tomu vztahu tolik prostoru nedávala. Zajímavá byla postava kamaráda - souputníka Borise Morosova.

Líbila se mi kostra příběhu a záměr toho, co chtěl autor čtenářům předat. Postava Ravica mi byla sympatická. Člověk si vytvoří představu, co prožívali uprchlíci. A touhu po pomstě nacistovi Haakemu za mučení (jeho i jeho přítelkyně) a smrt přítelkyně plně chápu. Též jsem velmi chápala Ravicův pragmatismus.

Téměř vždy mi přijde velmi smělé hodnotit práci někoho jiného, když to sama neumím:-). Zvlášť když je to autor, o jehož kvalitách není pochyb.

Pro mě zůstávají nejlepšími knihami od EMR: Na západní frontě klid, Černý obelisk a Tři kamarádi.

3 10.07.2021

Vůbec nevím, jak to uchopit. Pro mě to tedy bylo náročné čtení, protože to není můj styl. Vytkla jsem si cíl, že to prostě dočtu, tak jsem to přetrpěla. Hodně se o knize mluví, chtěla jsem mít představu.

Rozumím tomu, že tento surrealismus někdo obdivuje, na mě je té imaginace, těch nesmyslů a bizarností však přespříliš. Líbil se mi ale rozhovor Colina s Ježíšem, to mi utkvělo v paměti, to bylo vtipné :-) a zároveň na zamyšlení.

Film jsem neviděla a rozhlasové zpracování neslyšela. Docela by mě zajímalo, jak by to na mě působilo. Možná to zkusím, vypnout to můžu vždy, třeba to pro mě bude stravitelnější než kniha.

Ale že by to měl být nejhezčí příběh o lásce? No to bych je spíš oba kopla do zadku. Hlavně tu Chloé. A ten Colin něco podobného v bledě modrém. Pak mi tam přišlo divné a nechutné to s tím srdcerváčem.

No jak píšu.... někdo jásá, někdo krčí rameny a někdo kroutí hlavou. Nelze však autorovi upřít originalitu, to uznávám. A samozřejmě jsem vnímala např. patologický obdiv Chicka k Partrovi (přesmyčka Sartrovi), pak až téměř kafkovské variace viz prac. pohovor a další aspekty... Taky bylo zajímavé to zmenšování bytu a měnící se vybavení. Přijde mi to jako nonsensová literatura viz Alenka v říši divů apod. Jo a ta myška na konci příběhu, která se už nemůže na to Colinovo soužení dívat, tak strčí hlavu do kočičí tlamy a čeká, až kočce někdo šlápne na ocas, je moc hezká - taková pohádková. No a leknín, který vykvete v pravé plíci... Ono je to všechno taková divná pohádka....

Zajímalo by mě, co Vian při psaní požíval, nebo se toto dá napsat bez stimulantů:-D? A byla by kniha tak opěvovaná, kdyby ji napsal někdo, kdo nebude mít takovou propagaci? A kdo vůbec rozhoduje o tom, zda se dílo označí za úchvatné, nebo za úplnou blbost, když je ta hranice tak tenká?

Je zajímavé, že když začnu psát hodnocení, začnu se někdy na ty prečtené knihy dívat trochu jinak, možná o nich víc přemýšlet... Dala bych tak 3,5 *.

3 08.04.2021

Průběžně si v knize čtu. Dozvídám se nové věci nebo si opakuju již pro mě známé, vzdělávám se. Nevěděla jsem, že psychopat může být člověk i v pozitivním smyslu slova.

3 10.12.2020

Dala bych asi 3,75 *. Vyprávění zajímavé, ale delší pasáže bez přímé řeči a občas zbytečně dlouhé popisy to podle mě kazí. Části, které mě bavily a ty, které byly nudnější, se celkem pravidelně střídaly. Pocit, že nevím, co z toho je reálné a co je fabulace, mi bohužel pocit z knihy narušoval (samosebou základní údaje jsou pravdivé). Přitom bych se o H. B. ráda dozvěděla něco víc. Ano, vím, důvod je ten, že se zachovalo málo informací, proto je i jeho jméno změněno. Zajímalo by mě, jak opravdu přicházel na ty potvůrky pakobolty a co se mu v hlavě odehrávalo, když je maloval, zda a ev. koho zpodobňoval. Zda se popis alespoň zčásti zakládá na pravdě. Lépe bych pak jeho obrazům porozuměla. Ať tak či onak, je (byl) jeden z nejoriginálnějších malířů na světě! Ráda čtu historické knihy, nejlépe ještě o skutečných lidech. Tak jako tak získávám informace o tehdejším světě a životě. Samozřejmě záleží na kvalitě knih, resp. autora.

3 10.12.2020

Ke knize jsem se dostala opět díky veřejné knihovničce. Je zajímavé, kolik existuje knih a autorů, kteří nejsou tolik známí a leckdy neprávem. Kniha je v podstatě neorealistní. Jde o sociální témata Sardiňanů, kteří jsou zasaženi i tím, že byly často v područí jiných mocností a byli pro ně kolonií. Příběh hl. hrdiny Angela Urase se odvíjí od půlky 19. st. po 1. sv. válku, sledujeme ho od chlapeckých let až po sklonek života. Kniha na mě působila tak, že chtěl autor čtenáři zprostředkovat nejen běžný život ostrovanů, ale především ukázat sociální problematiku (kapitalismus, vykořisťování, sociální rozdíly, maloměšťáctví, stávku, vraždu...). Také to, že člověk může být slušný, chtít pomáhat lidem z pozice starosty města, ale to nestačí. Určitě doporučuji přečíst si doslov a informace o autorovi, jeho dalších knihách a o neorealismu. Hodně jsem si z toho poskládala. Dala bych 3,5 *.

3 17.10.2020

U mě je to jasné. Nebýt té skutečnosti s ostrovem Sprogø, tak bych po této knize nesáhla. Mě zaujal ten příbeh internovaných žen a jejich osudy...
https://www.idnes.cz/xman/styl/ostrov-sprogo-zeny.A190220_132449_xman-styl_fro

Jinak mi to přijde obyčejná kniha, detektivka... moderní styl... žádný literární zázrak:-).

2 31.12.2021

Pročetla jsem komentáře ostatních a s mnoha souhlasím. Něco bylo opravdu nudné, zbytečně moc popisné a zabíhavé, mnoho postav, které se mi pletly... Avšak chápu, že doba a styl/směr mají svůj význam. Střídaly se pasáže nudné se zajímavými a několikrát i napínavými a emocionálně vypjatými.

Zabiják byl pro mne zajímavější. A jelikož jsem jej četla před víc jak 20 lety, tak už si ani postavu malé Nany nepamatuji. Celkový otisk knihy ve mně však zůstal.

Nana tedy byla strašná, povrchní a blbá kráva:-). Ja vím, je to záměr autora ukázat tehdejší společnost, její rozmary, lásku, čeho jsou lidé schopni, pokrytectví a snobáctví, ublíženost Nany a nenávist k vyšší vrstvě, o to větší chuť je pošlapat...

Je to jedna z knih, která mi vydá svůj celkový dojem až chvíli po přečtení...

2 09.11.2021

Knihu jsem nedočetla úplně celou, už mě to nějak nebavilo. Možná se k ní někdy vrátím. Jindy se o knize většinou rozepíšu, ale tady nějak nenacházím téměř nic, co bych vypíchla. Leda ta část o Laponsku, to bylo pro mě nové, a také mi utkvěl v hlavě ten propastný rozdíl mezi rozmazlenou šlechtou a chudými lidmi. Nemyslím, že by mě nezaujalo téma, naopak, ale styl vyprávění mi nesedí. Jsou to spíš paměti než poutavé vyprávění s přímou řečí. Je tam hodně filozofování a ty "pohádkové" pasáže... No asi to není můj šálek kávy.

2 22.03.2021

Pro mě milá novelka, která ve mně podpořila svobodného ducha. To tulactví je mi něčím sympatické, ale pozor: není růže bez trnů, na což autor mimoděk upozorňuje. Jako by autor říkal, buď, a nebo. (V dnešní době je díky bohu možnost žít i něco mezi tím). Je tam i trochu filozofování a prostor pro vlastní úvahy čtenáře. Knulp si stojí za svým způsobem tuláckého života i přes závažné onemocnění až do jeho úplného konce.

Od tohoto autora první kniha, kterou jsem četla. A bylo to vydání z r. 1958 - Edice ilustrovaných novel. To se mi moc líbilo. Miluju ilustrace v knihách!

Osobní poznámka: Pro mě bylo fajn, že jsem to měla rychle prečtené vzhledem k tomu, že jsem předtím četla bichli o 700 stranách s náročným tématem:-).

2 17.03.2021

Asi bych dala 3,5 hvězdičky. Téma, zápletka a rozklíčování fikané a velmi zajímavé, ale mrzelo mě stručné pojetí. Uvítala bych rozvinutí děje a postav. Některé knihy jsou zbytečně roztahané a tady je to přesně naopak. Nedokázala jsem si vytvořit představu prostředí a postav. Trochu se mi pletla jména a též názvy obcí. Bylo to i zfilmováno, jak jsem zjistila, film jsem však zatím neviděla, ani jsem neslyšela rozhlasové zpracování s R. Hrušínským. To napravím, jsem na to zvědavá.

2 20.11.2020

Během víkendu přečteno. Člověk neví, co si o tom myslet. Je to vůbec možné? Asi když něco přesahuje lidské chápání, považuje to člověk za nemožné. Knížka se četla úplně sama. Žádné dlouhé zbytečné popisování. Rozhodně zajímavé a ojedinělé. To podstatné bylo asi řečeno. Vzpomínky končí rokem 1954. Kniha obsahuje fotografie důležitých osob. Jsou zde i herbářové ilustrace několika bylin. Na vnitřní straně přebalu jsou životopisné údaje. Zajímavý je též doslov a pak poznámka jednoho lékaře, jak se na to dívá on. Ze vzpomínek na mě dýchalo to, že pan Mikolášek byl člověk skromný, intuitivní, čestný a střídmý s velkou pokorou k přírodě. V knize se dozvíte, jak se naučil svému "řemeslu" léčitele. Profesí byl zahradník a květiny, byliny, stromy a přírodu vůbec opravdu miloval. Nabádal ke správnému životu v souladu s přírodou a ke zdravému životnímu stylu.

Vzpomínky mohly být vydány až po revoluci, dříve tomu nebylo přáno. Pan Mikolášek požádal svého přítele Jeronyma Lévyho, aby vzpomínky vydal. Žádný diktaturní režim tomuto nepřeje (ze zřejmých důvodů), však to na vlastní kůži pan Mikolášek poznal, ať za protektorátu nebo pak za komoušů poté, co zemřel jeho ochránce Antonín Zápotocký, kterému Mikolášek svým léčením (jako mnoha jiným lidem) zachránil život.

2 13.10.2020

Zajímavé, někdy poučné. Dozvěděla jsem se informace, které jsem nevěděla. Kde je nejvýše položené mezinárodní letiště na světě, proč bylo přesunuto hl. město Brazílie z Rio de Janiera do nově vytvořeného města ve vnitrozemí brazilským prezidentem českého původu, jak vznikl název Rio de Janiero, uvědomila jsem si, jak upozornil autor, že Indiánům nerostou vousy.... Jižní a Střední Ameriku vč. Mexika a Kuby navštívil v rámci státní delegace v r. 1962. Chvilkami to bylo poutavé a přenesla jsem se do popisovaných oblastí. Občas z knihy sálala komunistická nálada. (Však byl A. H. komunista. Po r. 1970 ho však zbavili členství, ztratil iluze po srpnu '68...). Taky byly zajímavé zmínky o jiných umělcích. Hemingway, Picasso... A. Hoffmeistera jsem měla někde v podvědomí, ale že byl tak všestranný, jsem nevěděla. Možná si přečtu i jeho jiné cestopisy.

2 20.08.2020

Tuto knihu jsem četla na střední škole (1994) a úplně mě uchvátila. Souhlasím s názorem uživatele mgeisselreiter. Mě nejvíc zaujal ten vývoj hlavních postav, kdy se z bázlivého tajemníka stane stejný dravec jako byl dříve hl. hrdina Forcheaux a ten pociťuje na vlastní kůži bezohlednost, kterou oplýval dříve on sám. A taky prostředí. Zajímalo by mě, jak bych tuto knihu hodnotila, kdybych ji znovu četla nyní:-). "Načasování" je taky dost důležité. Dřive jsem hodně četla "těžší" literaturu jako Emila Zolu, Dostojevského či Kafku. Nevím, jestli by se mi dnes chtělo číst třeba Zabijáka od Zoly nebo Zámek od Kafky:-).

2 26.01.2018

Moje druhá kniha od tohoto autora. Ta první byla Hrad mistra kloboučníka.

Světlo severu se mi nelíbilo tolik. Psychologie postav dobrá, námět zajímavý, ale nedosahuje kvalit výše uvedené knihy. Není tam taková hloubka a živost. Jakoby to snad ani nepsal Cronin. Takové trochu předvídatelné. Ale rozhodně stojí za přečtení! Jde pochopitelně o to, s čím srovnávám. Otázka, zda je to dobré - srovnávat. Nechci se opět strefovat do současné beletrie, která je pro mě většinou jak Rumburak čili II. kategorie. Proti ní je toto Vigo čili I. kategorie.

Téma knihy je adaptovatelné do jakéhokoliv údobí.

1 16.09.2022