iceVS komentáře u knih

Nádherný životopisný román. Knihu jsem přečetla téměř na jeden zátah, ten příběh byl opravdu poutavý. Jenže...
Poutavý a přesto ve mně nic moc nezanechal (tedy mimo skvělého popisu tehdejších reálií a osobností), vím, že už se ke knize nepotřebuji nikdy vracet. Nemám důvod číst znovu o ženě, pro kterou byly peníze a společenské postavení víc než její přátelé; víc než lidé, kteří jí pomohli; víc než její vlastní já. Úplně nemám potřebu té přehlídky luxusu a zároveň nářku nad životním osudem.

Výhradu mám ke slovnímu spojení - "uštědřil jí něžné pohlazení". Pod uštědřením si představuji zakončení nějakého citového projevu, uštědřil jí facku, uštědřil jí třeba i divoké políbení - ale něžné pohlazení mi zkrátka nesedí. Nějaká další drobná zakolísání tam ještě byla, ale vcelku je ta kniha téměř dokonalá.

3 24.02.2020

Dramatický thriller s nečekaným závěrem...?
Jo... a Křemílek a Vochomůrka právě přeprali Bodieho a Doyla :-D

3 05.02.2020

Moc krásně napsané. Měla jsem pocit, že jsem s Eugenií její příběh opravdu prožila.

3 22.12.2019

Uvažovala jsem nad čtyřmi hvězdičkami... Byl to zpočátku celkem pěkný příběh, tedy trochu moc jak Babička od BN, vzduch byl nasycen moudrostí a láskou a celkově to bylo až přespříliš utopie, ale hezky se to četlo...
Nevím, kdo má být cílová skupina, děti by to nebavilo a 50+ se budou chytat za hlavu kvůli nepřesnostem, a že jich posléze bylo...
Svatá Barbora určitě neslaví 14.12., stokorunová bankovka s Klementem Gottwaldem není z roku 1980, ale 1989, pověstná céčka přišla určitě až v druhé půli sedmdesátek, chemlonové obrázky se netavily na kanavu, ta byla na vyšívání, Harmanecké papírny vyhořely až v roce 1988...
Co bylo nejhorší - dcera hlavní hrdinky - v jedné větě se narodila tři roky po válce, ve druhé je jí v roce 1968 pětadvacet... a matce bylo v roce 1967 34 let...?
Nejdřív se mi to líbilo, ale kvůli těmto nepřesnostem víc než dvě hvězdy nejde dát.

3 08.12.2019

Podobné povídky jsem milovala, když mi bylo sedmnáct. Netušila jsem, že mě budou bavit i teď. Ale bylo to prima odpočinkové čtení na sobotní šedé odpoledne. A musím říct, že mě příjemně překvapilo, že tahle povídková kniha měla nejen tajuplnou atmosféru, ale i hlavu a patu. Moc hezky se to četlo :-)

3 07.12.2019

Bavila jsem se, ostatně jako vždy. A docela se těším na další pokračování, zjevně by mohlo být na téma "domácí mazlíčci".
Mimochodem, když vám manžel řekne kouzelnou větu "Není to, jak to vypadá", věřte tomu, že to tak je, ale až u téhle knížky mi došlo, že když vám syn říká "Neboj, mám to pod kontrolou", je čas taky zpozornět :-)

3 20.11.2019

Pan Honzák je pro mě Bůh a prezident a chlap se sexy mozkem :-)
Ale v podstatě mi přišlo, že tuhle knihu jen zaštítil svojí fotkou a jménem, aby se prodávala. Na jednu stranu oceňuji, že slabším povahám může pomoci, na druhou nelze nepoznamenat, když je vám v životě fakt na houby, stejně se z toho musíte vyhrabat sami.

Dost bych si dovolila protestovat proti použití výrazu spurný... V hovorové řeči kdykoli, ale v písemném projevu preferuji vzpurného :-)

3 19.11.2019

První stránka mě vyděsila - co to začínám číst, proboha...? Musím říct, že Vetešník mi přinesl více potěchy, ale vlastně se mi tahle kniha taky hodně líbila. Jen si říkám, jak je na tom autorka s duševním zdravím, není těch živých mrtvých na jednu křehulku trošku moc...? :-)

3 17.11.2019

To se nedá číst... Takových božských receptů... Normálně bych se nechala utáhnout přes žrádlo... Asi jsem víc chlap :-DDD

PS: Připravte se na to, že než knihu dočtete, budete mít (klidně i trochu proti své vůli) tři až čtyři recepty vyzkoušené... To prostě nějak samo :-D

3 09.11.2019

Asi úplně nejsem ten, kdo by mohl hodnotit poezii. Že je to haiku tak napůl, to jsem poznala i já. Ale některá místa mě fakt bavila, jiná donutila k představám či zamyšlení. Takže podle mě to svůj úkol splnilo.

3 13.09.2019

Edice 3x ... bývala zárukou výborného čtení. U Maigreta to platí dvojnásob.

3 20.08.2019

Mám ráda povídkové knížky. Vždycky je naděje, že když člověku jedna povídka nesedne, další to může napravit. A v téhle knize nebyla taková, co by nesedla :-)

3 04.08.2019

Ale jo... Téma, kresby i příběh super. Jen ten závěr... Z toho jsem byla trochu rozpačitá :-)

3 11.07.2019

Bavila jsem se, vyrůstali jsme ve stejném čase, ovšem já z paměti vydoluju jen pár postaviček z té doby a k nim stěží tak jednu řádku informací.
Asi bych zpochybnila, že jednomu z kamarádů říkali E.T. - děj téhle knihy končil polovinou roku 84, E.T. byl uveden v Americe jen dva roky předtím. Ale třeba tehdy udělali soudruzi výjimku a film tu byl ihned po uvedení...

3 22.06.2019

Zdařilá kniha. Vždy bude porovnávána s Haddonovou knihou, ale tu cestu si autorka zvolila sama. Hlavním hrdinou mohl být klidně muž třeba o dvacet let starší, inteligenčně by na tom nebyl jinak, jen by už nevyvolával takovou dávku soucitu a kladných emocí. Jinak emoce u mě vyvolala spíš překladatelka, opakovaným použitím výrazu "v modrých džínech" :-( Po přečtení slova maršmeloun se mě pro změnu zmocní představa pochodu melounů, což v souladu s knihou je sice hodně barevná vize, ale prostě neoslní.

3 16.06.2019

Stoletý stařík, Muž jménem Ove, Tajné deníky Hendrika Groena, Jedinečná dovolená Franka Derricka, Podivuhodná odhalení Artura Peppera... To jsou namátkou knihy o stařících, které miluju. Staříky i knihy. Ale Cesare Annuziata (mimochodem - v knize se uvádí jak Annuziata, tak Annunziata, ve zdejší anotaci pro změnu Cesar Annuzia) si mé srdce nezískal. Vcelku nesympatický chlapík, trvající na své jedinečnosti, odlišnosti, sexuální zdatnosti... Tuhle knihu - na rozdíl od těch výše jmenovaných - podruhé číst nebudu.
Abych to jen neztrhala... Příběh není špatný, čte se to celkem dobře, jenže hlavní hrdina prostě neunese srovnání s těmi již uvedenými. Navíc některé pasáže jsou tak nepravděpodobné, až to člověk odmítá pobrat. Fakt věříte, že když taxikáři sdělíte, že jste vlivná osoba, nechá vás jet zadarmo a ještě se vám omluví...? To radši uvěřím Allanovi Karlssonovi, že poradil Oppenheimerovi se sestrojením jaderné bomby a popíjel vodku se Stalinem.

3 01.06.2019

Výborná knížka i pro naprostého laika, který o typografii nikdy neslyšel. Je jisté, že poté, co přečtete tuto knihu, budete písmenka kolem sebe vnímat jinak. Ať už ta v knize nebo i ta na vývěsních štítech. Písmenka jsou prostě zábava :-)

3 19.05.2019

Tušili jste, že hlemýžď se může dožít 40 let, že tesařík poté, co se z larvy vyvine v brouka, už vůbec nepřijímá potravu, že babočka admirál je tažný motýl...? Že střevlík "vypije" plže, jak to asi dokáže...? Rozpoznáte daňka od srnce či jelena...? Poznáte mařinkou vonnou nebo jasan...? Tento průvodce by asi neměl chybět nikomu, kdo občas vyrazí do lesa a chce vnímat, co se kolem něj děje.

3 19.05.2019

Bavila jsem se. Je tedy fakt, že hned u první kapitoly jsem lehce zpanikařila, jazyk se mi zdál rozkošatělý a pointa až příliš odhadnutelná, ale další stránky mě naprosto pohltily. Knížku jsem dala "na jeden zátah" :-)
Celkově mi to hodně připomíná styl psaní Patrika Hartla. A musím říct, že tahle kniha se mi líbila víc než ty Hartlovy. Autorovi rozhodně přidávám body za odvahu za "střelbu do vlastních řad".
Jsem přesvědčená, že je nezbytné dokoupit do fondu další exempláře této knihy, jeden stačit určitě nebude :-)

https://knihovna.turnov.cz/akce/spisovatele-na-nadrazi-vitezslav-jares/

3 05.05.2019

Hodně dobrý. Knížka o reálným životě, sladkobolu vstup zakázán. Vřele doporučuji.
A velký pokušení poslechnout - na poslední straně :-D

3 25.04.2019