IHT komentáře u knih
Zacatek byl skvely, moc se mi libila asi prvni pulka knihy popisujici realna zvirata.
Poslesni tretina uz me trochu nudila, kapitola o "pulce kridla" je takovy Dawkinsuv evergreen, to dava do kazde knihy. (Nevycitam mu to, promyslenw a hezky popsane, ale pravidelne ctenare to uz muze otravovat.)
Jednohubka. Usmevne az smutne, ale lidi jsou holt ruzni.
Hm, zadna velka slava. Vetsina textu se venuje tryznivym mukam hrdinky (popsano dobre, ale je toho docela dost), jednani ostatnich odob je takove nejake zvlastni (zadna dalsi postava mi neprisla verohodna), rozuzleni podivne...
Na serii i styl psani (linearni, jediny vypravec) jsem si zvykl a utival si ji. Tento dil patri mezi ty vydarenejsi, misty skoro napinavy :-)
No, tak tohle bylo vydarene!! Za me asi nejlepsi dil. Krome prijemne atmosfery konecne napeti a akce. Ne, ze by predchozi dily nemely akcni casti, ale tady me to opravdu vtahlo.
Bravo!
Precteno v roce 1990 a byla to laska na cely zivot. Podruhe jsem cetl v roce 1998 a ted jsem si s gustem vychutnal audio zpracovani Ceskeho rozhlasu. I po ctvrtstoleti jsem si pamatoval dej, sceny i nektere hlasky.
Smekam pred Autorem a jeho vytrvalosti, se kterou toto dilo psal. (Pekny komentar ManOfSteel)
Nevim proc autor vydal tento polotucny kousek - potreboval splnit plan? Nebavil ho pribeh? Tezko rici, ale vlastni dej by se dal shrnout v nekolika malo vetach - zcela opominuty byly vedlejsi dejove linky, vysvetleni zapletky ci pointy opet knihu nezatezuje a autor nechava na ctenari, aby otestoval svou domyslivost :)
nejcennejsi je pripojeny rozhovor s autorem, ktery jednoznacne ukazuje, ze si psani uziva jako hru (a s podruznostmi se netrapi). :)
Cetl jsem rozhovor s autorem v jeho knize Nejodlehlejsi stanice a uz si nedelam velke iluze, ze by dej mel davat smysl, jednotlive postavy se chovaly logicky a citelne a ze by byla objasnena zapletka, ci vysvetlena pointa. Proste je to takove jinotajne a ja se citim jako male dite, ktere s rodici sleduje rodinny film, ve kterem si chyta jen ty pochopitelne drobky. A uziva si to, prestoze ho film neoslovuje celym svym potencialem.
Ani ja si nekladu velke ambice a nelamu si prilis hlavu s "detaily", lehce si snim o podruznostech (jak se venkovani vyrovnavaji s pritomnosti nadprirozenych bytosti, se kterymi se celou dobu setkavaji?) a nechavam se ukonejsit Petrovym prijemnym smyslem pro humor, lehce potrhlym smyslem pro detail v architekture, popisovanim detektivni prace atp. Je to prijemne a ja se tim bavim. Ale uz tyden po precteni bych nedokazal zajemci popsat dej knihy.
Ruku na srdce, uz to hodnotim a "trpim" z nostalgie. ;)
Styl psani je prijemny, zabavny a lehky, vtipky ironicke a inteligentni. Zapletka je krkolomna a autor se zjevne snazi nevysvetlovat zapletku polopatisticky (narozdil od uchylnych architektonickych odbocek, ktere jsou zcela detailni). Postavy jsou prijemne, nektere nepochopitelne (to i v realnem svete, takze chapu autorovu snahu o autenticnost pribehu :))
urcite budu pokracovat, ale urcite bych nedoporucil nikomu jinemu zacinat serii od prostredka...
Na Aaronovitchuv styl uz jsem si zvykl. Je to lehke cteni plne mirneho sarkasmu a sussiho humoru, pod kterym je ponekud ledabyle nacrtnuta dejova linka vlastniho vysetrovani. Nova kniha prinesla novy typ mgickych postav (jez se zjevne dosud skryvaly a cekaly, az na ne prijde rada - fakt jsem zvedav na dalsi 4 dily), postavy z predchozich knih se textem mihnou zcela zbytne snad jen pro navozeni predstavy, ze se na ne nezapomnelo.
Je to ponekud prvoplanove, je to ve srovnani s jinymi fantasy dost nepromyslene a nedotazene, rozuzleni je obcas ponekud krkolomne (v predchozich dilech to bylo horsi, tady muze byt bezny ctenar detektivek relativne spokojen, protoze se dozvi, kdo je vrah a co bylo jeho motivem).
Snizil jsem sva ocekavani, takze jsem docela spokojen, kniha se cte lehce, je usmevna a ja si u ni odpocinul :)
No, kombinoval jsem audio a cetbu.
Musim priznat, ze pokud Aaronovitch neco umi, tak je to vykreslit atmosferu. Ta se mi libi, tu si uzivam.
S pribehem to je slabsi - je to chaoticke, obcas nelogicke, pointy mi nekdy unikaji (nebo si je musim domyslet - zamer autora?)... Na prvni pohled to vypada jako velka loupez z ruznych jinych knih, cili splacanina, kazdopadne otevreny konec naznacuje, ze autor mini nektera temata pretahnout do dalsich knih.
Neni to neco, co bych doporucil jinym lidem ke cteni, ale jako nenarocna libiva vsuvka mezi narocnejsi knihy to muze fungovat dobre. Urcite si ale za pul roku nebudu pamatovat dej ani vetsinu postav.
Zpocatku slibne, zajimave, vtipne. Nicmene od odhaleni identity pachatele uz to byla spise nezajimava "rutinni" zalezitost. Napinave to nebylo, coz je skoda. zkusim dalsi dil, uvidime ;)
Krasna utla knizecka dadaistickych basni venovanych prevazne zahradnickym pracem na prirodni zahrade. Mile, inteligentni, vtipne. Skvele lehky preklad do anglictiny (lze pouzit i jako originalni dar pro cizine :)), ilustrace pobavi.
ma oblibena:
Z políčka sklízím barevné dýně
myslivci střílejí černé svině
vzrušením mlží se mi brýle
kdy dojde konečně na ty bílé?
Narocne, ale usmevne cteni. Vetsina kapitol ma dnes uz jen historickou hodnotu, velka cast je dnes zcela nepublikovatelna. Obzvlaste me rozesmala "obchodní hamonivost, která ozbrojila i špinavého Papuance střelnou zbraní..."
Zcela bizarni je kapitola "Plemenné zápachy", kde se popisuje vune lidskych ras - velmi nekorektne ;)
poslouchano - nadherne nacteno, dekuji S. Skopalovi!
Je to moc dojemne, az cloveka mrazi, kdyz si uvedomi autobiograficky rozmer dila a zoufalstvi a bezmoc ditete proti neprizni osudu
(SPOILER) Nebylo to spatne, ale ruku na srdce, ani zadna velka slava. Oddychovka, na kterou asi brzy zapomenu.
Zcela neverohodny byl detektivuv denik - popis 18 let vysetrovani na 100 stranach a pritom tam prepisoval dialogy...?
A chov vazek v zajeti? Absurdni. Popis "nejvetsi vazky sveta" zcela smysleny... To mi prislo dost zbytecne nedotazene. Rozuzleni nijak neprekvapovalo, docela se nabizelo. Nechapu, proc si sourozenci nenechali udelat DNA testy sami - motivace vysoka...
Velmi zajimave, pomerne zevrubna zpoved jednoho neurologa, kteremu nakonec dojde, ze neni normalni :)
Nejzajimavejsi jsou dle me vysvetleni zachvatu paniky, nabozenske posedlosti a podobne pomoci dozravani ruznych mozkovych center.
Juleska - velmi trefny komentar ;)
Poslouchano jako audiokniha - moc pekne nacteno :)
Je usmevne srovnavat vyvoj postav, respektive srovnat pohled obou zen na sve protejsky. Zapletka ani rozuzleni prekvapive nejsou, ale ocenuji, ze pribeh je dotazen a vykreslen v detailech. Vsechny ty modni znacky uvedene v knize me sice nudily, ale predpokladam, ze pro jiny typ ctenare mohly uzitecne dokreslovat pribeh :D
Precteno ve snaze dozvedet se vice o sporu Meadova vs. Freeman.
Na strane 121 uz jsem zacal byt ponekud rozmrzely, nicmene trpelivost se vyplatila - jedna z poslednich kapitolek (nazvana ponekud prekvapive intermezzo) se tematu venuje. Ano, poucil jsem se a dozvedel i neco noveho.
Jinak je kniha takova... zvlastni. Idealni ctenar je zrejme student doc. Soukupa, ktery si chce osvezit poznatky z prednasek venovanych Margaret Meadove, ci obecneji americke skole. Obvykle se v ni vypisuji fakta, aniz by autor predkladal vlastni interpretace (coz je zrejme standartni etnograficky pristup), text ma radu teoretickych odbocek, ktere jsou obsahove i vyznamove nevyvazene (zajimave a k veci napriklad kritika popularizacni prace Meadove a jeji nasledna reakce vydanim nalezite odborne studie, vedle toho vzpominky dcery na sve rodice ci poukazy na odkazy v popkulture a jejich hodnoceni). Rada vet je formulovana tak, jako by je autor prednasel - do psaneho projevu se prilis nehodi (poznamky, cemu jsme se venovali drive, co bude rozebrano pozdeji atp. - dela se to, ale tady to tahalo za usi, podobne by v prednasce byly osvezuji vyse kritizovane odbocky mimo tema). Stejne tak (nedusledne) uvadeni dat narozeni-umrti u osob v textu zminenych, ci odkazovani na pouzitou literaturu vcetne stran v knize (velmi casto jsou cisla prekvapive nizka). Pri cteni knihy jsem se citil znovu jako student na prednasce a nebyl to uplne pocit, ktery bych si uzival.
Dost me take rusilo neprechylovani zenskych prijmeni. Chapu, ze pravidla se zmenila a uznavam, ze si autor muze vybrat - a volbu mu nezazlivam. Jen bych zde na prikladu teto knihy chtel vysvetlit, proc mi to jako ctenari vadi. Zatimco muzska prijmeni se v souladu se zvyklostmi standardne sklonuji, zenska prijmeni zustavaji nesklonna. Nekdo to mozna povazuje za prakticke reseni, ale pokud se v jedne vete pise o Mead a Fortuneovi, me to taha za usi/oci. Navic jazykova redakce by pri prechylovani mela usnadnenou pozici a neprosly by hrubky typu Mead, Benedict a Du Bois "neco provedli" (sic!), protoze by nebylo treba patrat v pameti, zda aspon nekdo z nich je muz (vsechno jsou to zeny).