IHT komentáře u knih
(SPOILER) Cte se to dobre, ale verit se tomu neda...
Hlavni hrdinkou je tentokrat Saga, Joona je dost upozadnen, budiz.
Opet tu mame koncept, kdy osoby, jez se dostaly do Jurkovy blizkosti, jsou "nakazeny jeho temnotou" a stavaji se opet absurdne krute.
Nektere "napovedy" z balicku jsou hodne pritazene za vlasy - uplne vidim, jak si autori gugli nejake pripady. Napriklad termin "sestersky druh" se pouziva opravdu okrajove a specificky. Mnohem castejsi je oznaceni "sibling species" a nedovedu si predstavit entomologa, ktery by v nahodne charakteristice urceneho druhu pouzil prave ten vzacneji uzivany termin (a pro pointu by stacil i mainstreamovy termin "sibling").
Pachatel je proste uplny Superman - jeho schopnost uniknout o par minut policii i pri jednoznacne identifikovatelnosti a casove narocnosti svych skutku je absurdni - a jak se s tim autori vyporadaji? Prirknou mu matematicke schopnosti... A je to vyreseno!
Celkove to je proste uz "jen" remeslna prace - vymeni se pachatel, vymysli se mu konkretni novy modus operandi a nejaky motiv (to je asi nejnarocnejsi cast) a pak uz se posklada dej, do ktereho se uvedou zajimave podrobnosti, jez maji ctenare mast a odvadet jeho pozornost od vlastni (relativne jednoduche) dejove linie. A cele se to okoreni stereotypnimi, ale barvite popsanymi detaily a charakteristikami (Sazino sebeposkozujici chovani - box a "vztah"; Kaarluv sklepni byt a kucharske postupy; vrahovo chovani a bydleni; Joonovo "prozreni" o opiu...). Dulezity je hlavne nejaky sokujici zpusob vrazd a pridat prvek napinavosti (hadanky posilane policii) a pak to bude napinave a ctenar promine i nejake drobne preslapy a prvoplanove slepe ulicky.
Ale jo, funguje to - cteni jsem si vlastne uzival :)
Audiokniha.
takove pekne, uhlazene, korektni (ve smyslu viktorianske etikety), zdlouhave a vypravne "vysetrovani" na pozadi spolecenskeho romanu. Urcite bych v klicovych slovech v charakteristice knihy predradil ten roman pred detektivku. Ono to neni ani napinave (v tom detektivnim slova vyznamu), ale je to libive, barvite a dobre se to posloucha.
Ale ten motiv (rozuzleni) je fakt smutny.
Na Lise Barrettove je neco, co mi nesedi... Mozna to neni jeji chyba, ale moje, nicmene musim (nerad) priznat, ze me jeji knihy zpocatku zaujmou, ale to zaujeti mi nevydrzi.
V teto knize mi prisly kapitoly postupne mene a mene zajimave (pritom uvodni trojjediny mozek je luxusni a naprosto s nim souhlasim!) a ta posledni me skoro iritovala. Hlavne tedy v podcenovani zvirat. Zcela chapu, ze Lisa zkouma lidsky mozek a ma to vsechno dobre podlozene fakty a orientuje se v cele neurologicke problematice. I proto/presto nechapu, jak muze "odsuzovat" (smahem, bych rekl) schopnosti zvirecich mozku, kterym se nevenuje. Vadi mi, jak dokaze na jedne strane vyvracet prezite nazory na fungovani lidskeho mozku a na druhe strane pausalne z(ne)hodnotit zvireci schopnosti, jejichz vyzkumu se nevenuje... Tim se podle me dost shodila...
Dejepis me vetsinou nudi a nemam rad druhou svetovou valku.
Nicmene drogy mi prijdou zajimave a o armade na pervitinu uz jsem slysel (J.A.R. - Kdyz ti pred Moskvou dojde pervitin :)). A ze byl Hitler pri svych proslovech naspeedovany, je zjevne po par minutach sledovani zaznamu.
Obalka pekna, obsah moc zajimavy - se zvedavosti jsem si poslechl audioknihu.
A byl jsem nadsen :)
Pred Normanem smekam - paradni mravenci prace v archivech. A jeste lepsi prace pri vlastnim psani - bylo to zajimave, bylo to zabavne, melo to spad. A smekam i pred Ninou Fojtu, ktera to krasne prelozila do cestiny - bohuzel mam mnohem castejsi opacnou zkusenost s preklady z nemciny (nekteri prekladatele asi umi dobre nemecky, ale uz neumi dost dobre psat cesky). Do poslechu jsem se plne ponoril a napetim casto ani nedychal - predstavovat si, jak to probihalo v realu, bylo proste silene. Vareni hormonalnich preparatu, testovani obuvi, oslavovany Hitleruv asketizmus... - hruza. Jsem moc rad, ze jsem se narodil az dlouho po valce.
povazuji to za spise takove nostalgicke pripomenuti doboveho popularniho cteni. Myslim, ze i rodokapsy z prvni republiky jsou po literarni strance kvalitnejsi :D
Pribeh je primocary, sablonovity, nema zadne zasadni dejove zvraty - prikori hlavnimu hrdinovi bude odmeneno a darebaci budou (jakoby mimochodem) potrestani, juchu!
Pribehy z autorova zivota, ktery zasvetil peci o zvirata v zoo. Podobnych knih vysla i v cestine cela rada a vetsina se mi moc libi. Tahle kniha mezi nimi sice nevynika lehkosti slohu, nekdy je to vypraveni kostrbatejsi ci naivnejsi, ale urcite patri ke spicce, co se tyce entuziasmu. Z textu pana Palicky poznate jeho obrovske nadseni a lasku ke zviratum. I ty strasti, ktere k tomu patri, tu jsou popsany jen jako drobne lapalie, ktere maji ctenare spise rozesmat.
Moc mile a nostalgicke cteni :-)
Tahle kniha mi unikla (mea culpa!) a pracne jsem ji shanel po bazarech. No, pomer cena/vykon tedy prilis dobry neni.
Autor se rozhodl predstavit 48 fenomenu, kteer ovlivnuji nase uvazovani, hodnoceni a jednani. Nutno rict, ze vetsina z nich je notoricky znama z jinych knih. Kazdemu venuje ca pet stran, obvykle predstavi i hlavni vyzkum, ktery na to upozornil. Na zaver pripoji, jak je ctenar hloupy - to dela prakticky v kazde kapitole, takze je to hodne otrepany "vtipek"... text by mozna fungoval lepe, kdybych si kazdy mesic precetl jednu kapitolku (treba nekde v casopise). Takhle to bylo docela monotonni.
Vicemene by se daly kapitolky rozdelit do dvou skupin - ty, o kterych se hodne pise (napr. Kahneman, Zimbardo ad.), a ty, o kterych se moc nepise, protoze nejsou prilis zajimave. U tech znamejsich autor nic noveho ani zajimaveho (autorskeho) neprinasi. Zhruba od tretiny uz jsem knihu cetl prevazne z "povinnosti" (za ty prachy).
Uplne spatne to asi neni, ale vhodna cilova skupina by byla spise mlada generace, ktera se jeste nestihla s predlozenymi informacemi seznamit jinde...
precteno podruhe a napoprve to byla vetsi pecka. Priznam se, ze napoprve jsem to cetl totalne okouzleny Derrenovymi serialy, ktere sly na CT. Tohle byla skvela mnamka, ktera osvezila shlednute a dala trosku nakouknout pod poklicku. Ale fakt jen trosinku :)
Napodruhe mi to prislo porad zabavne a zajimave, mene atraktivni jsou pro me jen ty "prakticke" pasaze (treba jak se naucit zapamatovat cisla, jak se naucit zapamatovat radu slov a podobne). To by me asi bavilo ve dvaceti, kde bych podobnymi skopicinami chtel zaujmout okoli. Ted uz jsem podstatne... starsi... a vim, ze se da i bez techto veci slusne prezit :)
Kazdopadne, Derren je nejen charizmaticky kouzelnik, ale i skvely bavic. Mira jeho (sebe)ironie je proste odzbrojujici :)
Kate Listerova me prijemne prekvapila - kniha je poutava. Na muj vkus je zacatek zbytecne vulgarni (etymologicka kapitolka je super, ale obcas mi pouzivani "sprostych" slov prislo afektovane, prehnane. Podobne to je se serialem na Netflixu o dejinach nadavani, ktery vsak je mladsiho data).
Spousta zajimavych historickych fakt, spousta "na pravou miru" uvedenych informaci (napr. vznik vibratoru), vse psano lehce, zapalene, "emancipovane". Autorka si vskutku "nebere servitky" (viz Milan4793).
Rad bych si od Kate precetl dalsiho :)
Na zakladce patril dejepis mezi me nejmene oblibene predmety - dedkologie, bizarni jmena a hromady letopoctu, nazvy neexistujicich statu a mest...
Behem dospelosti jsem vzdal historii na milost a nektere aspekty me opravdu zajimaji. Knihy ing. Kucery o mem rodnem meste me fascinuji, protoze jsou plne pribehu a zivotu obycejnych lidi a vazou se k mistum a domum, kolem kterych casto chodim.
Tento treti dil je dle meho nazoru jakousi zajmovou nadstavbou - zde se uplatnily informace, ktere k Hodoninu nic moc nereknou (napr. ze atentatnik a vrah francouzskeho prezidenta Doumera nekolik predchozich let pusobil v Hodonine jako gynekolog), ktere nadchnou spise historiky a ktere obycejnym lidem znovu pripominaji
ten chaoticky nelogicky skolometsky dejepis. Podle meho citeni jde o snusku informaci, ke kterym se autor dostal pri svem badani a ktere nebylo mozne upotrebit v predchozich knihach.
Napad na usporadani treti knihy serazene podle jmen osobnosti je zajimavy, ale podle me jej degradovalo zarazeni zijicich sportovcu na zaver knihy. Mezi nekolika zarazenymi zijicimi osobnostmi v knize jsou fotograf A. Salajka, historik M. Hynek, kameraman F. Nemec a sportovni reprezentanti. (Fotografie starostu jsou bez medailonku.) To je podle me spise nevyvazenym dokladem osobniho zajmu autora, nez reprezentativnim vyberem osobnosti. Ruku na srdce, portret Z. Skromacha opravdu nepostradam, neupiram zasluhy medailistum, ale vynechat sachistu Adera, vojaka Vyhnaka, ci z zijicich herce a herecky ci paralympionika V. Vasicka povazuji za nestastne. Vyber osobnosti je vsak samozrejme autorskym pravem - byt autor musi pocitat s tim, ze o nem takovy vyber neco vypovida. Profesionalni historici v podobnych pripadech obvykle zijici osobnosti do obdobnych knih nezarazuji.
V textu jsou obcasne chyby. Neni jich moc, nejsou zavazne, ale jsou zbytecne. Napriklad u cara Alexandra 1. je uvedeno datum umrti podle julianskeho i gregorianskeho kalendare (v nadpisu vs. v textu), Kolisch je psan nekonzistentne jako Sallomon ci Sollomon, Tomanek je psan v textu jako Johann a v nadpisu/obsahu/rejstriku jako Johan, soucasny starosta ma uvedeny VS titul atp.
Papua Nova Guinea a Melanesie, Madagaskar a Australske Severni Teritorium - absolutni exotika a pro kazdeho prirodovedce zrejme lokace na jeho Top Ten listu (nebo aspon top twenty :)).
Nad zpusobem cestovani a nataceni v polovine minuleho stoleti zustava rozum stat - rozpocet zrejme otevreny, terminy se prilis nehoni, kazda cesta jiste trvala mesice (manzelka musela byt v sedmem nebi!).
Tyhle tri vypravy jsou zjevne silne ovlivnene Attenboroughovym tehdejsim postgradualnim studiem socialni antropologie - namisto honby za ruznymi pozoruhodnymi zviraty (OK, jsou tam rajky, lemuri, bodlini, husovci, ...) se spousta casu venuje mistnim kulturam, v pripade Australie dokonce samostatna kapitola (s nejvetsim poctem fotek) bilym poustevnikum v opustenem "meste"... Australie je moje srdcovka - mam zrejme vsechny cestopisy, ktere vysly, takze treti cast teto knihy pro me nic moc noveho neprinesla.
Videl jsem popisovany dokument z PNG a musim rict, ze mi prisel hodne "nekorektni" z dnesniho pohledu. Sir David prisel do domorode vesnice, kde nikdo nebyl (obyvatele se pred nimi schovali v pralese) a on na kameru prolezl domy. Myslim, ze ten britsky kolonialni pristup, ktery Brity automaticky nadrazoval domorodcum, byl vsudepritomny.
Dokument o Madagaskaru BBC natocila po 50 letech znovu (a je fantasticky a srovnani puvodniho dokumentu s tim druhym je usmevne a poucne), na PNG ani do Severniho Teritoria se vsak nevratili. Nejsem si jist, jak moc to muze souviset se skutecnosti, ze Madagaskar byl pod spravou Francouzu, kdezto zbyle dve oblasti byly drive britske. V sedesatych letech, v dobe navstevy sira Davida, stale jeste v Australii prilezitostne probihalo nasilne odebirani domorodych deti z jejich rodin a umistovani v sirotcincich, ci adoptivnich rodinach (tzv. Stolen Generation).
I kdyz tuto knihu povazuji za slabsi, nez predchozi (ciste zoologicky) dil, nemohu nez dat plny pocet hvezdicek - tyto tri zeme si je zaslouzi. A Sir David take! :)
Prijemne naivni dobrodruzny sesitek o dobrodruzstvi Cecha Vaclava Pelikana na souostrovi Tonga.
Pribeh je totalni klise, predpokladam, ze takovych sesitu vychazely tehdy spousty.
Moc zajimavy a inspirativni text. Kritika nabozenstvi a sarlatanstvi je dle meho gusta, ucenuji autorovu osobni znalost problematiky a radu zkusenosti. Vedle jeho utocneho postoje proti sarlatanum je jeho postoj k drogam usmevne tolerantni. Byt je nedoporucuje!
Myslim, ze idealni cteni pro otevrene mlade mysli, patrajici po smyslu zivota. Prislo mi, ze napsal knihu, kterou by rad mel ve dvaceti letech moznost si precist :)
Jeho kniha Svobodna vule mi ale prisla zajimavejsi - zrejme mi je volni rozhodovani blizsi, nez spiritualita. Moc rad bych od nej cetl jeste aspon Moralni krajinu - najde se vydavatel?
atmosfera zajimava, poutava, vysetrovani docela verohodne, ale souvislost mezi dvema tely byla hoooodne, opravdu hooooodne nepravdepodobna. Ze prekupnik zapomene na party DVD, ktere koupi za tezke prachy pro dalsiho kupce...?
vtipne bizarni pribeh, ktery podle me takrka prvoplanove cili na film - byla by to vizualne zajimava cerna komedie.
Samotny pribeh je trochu podobny treba Nesbovym Lovcum hlav. Tam to byl vyborny pribeh s dost prumernym filmovym zpracovanim. Tady to je spise naopak - ponekud klopotny a misty mirne unyly pribeh, ktery by byl zajimavy na platne zkraceny na sviznou puldruhou hodinu :)
Neni to spatne, ale vetsinu jsem uz cetl nekde jinde - Diamond, Ridley, Smil, Chatwin, Tainter, ...
A diky tomu desnemu chaosu a neustalemu odbihani (Muska uz jsem mel fakt plne zuby) ani nedokazu rict, co bylo temi sedmi zakony mysleno - shrnuti, ci pripomenuti na zaver by vyrazne pomohlo ctenari ujasnit si, co vlastne autor chtel rict. Ale to by byl dost zasadni posun od souboru eseji k ucebnicovemu formatu (ktery by mi nevadil).
Za me takove pekne pripomenuti mych oblibenych autoru. Od Barty jsem nic jineho necetl a momentalne ani nevidim duvod to menit.
Zajimava kniha, ze ktere jsem byl pri cteni trochu zmateny a zklamany.
Nalakala me osobnost autora (VS pedagog na univerzite, etolog) a toto pomerne odborne nakladatelstvi. Tesil jsem se na pomerne odborny text o rade vyzkumu...
No, kdyz se ohlednu, tak rada odbornych informaci tam tedy byla, ale celkove to bylo psano stylem takovych tech aktivistickych emotivnich brozur. To nemyslim dehonestujicne, ale je rozdil, jestli ctete faktorgraficky text, nebo motivacni, kde se Vas autor na kazde druhe strance pta, proc nemuzeme priplatit par korun a umoznit zviratum podestylku, vetsi prostor a delsi kontakt s mladaty.
S mirnym odstupem vsak musim uznat, ze i kdyz me to pri cteni ponekud iritovalo, tak to autor neprehani a skutecne uvadi dost vyzkumu apetencniho chovani, radosti, strachu atp. Akorat obcas nasleduji ony recnicke otazky o soucasnem stavu v produkcnim zemedelstvi.
Ale potesil me finalni kapitolou - neni nutne vsechna zvirata vypustit na svobodu, zvirata opravdu potrebujeme (nejen pro maso) a kdyz jim zajistime spokojeny zivot, tak v tom neni zadny eticky problem - presne takto k tomu pristupuji biofarmy a to se mi libi. Ja osobne se bez masa klidne obejdu, ale bez syra, mleka a vajec... - to by byl smutny zivot.
PS: Preklad je docela slusny, i kdyz "vrh kurat" ci "prase lichokopytnik" me asi budou jeste chvili strasit...
Nejdrive zacnu negativy :(
Vydavatelstvi naprosto "zabilo" svetovy bestseller.
Originalni nazev je "Divoke spojeni", cimz ma demonstrovat, ze to je knizka o sexu. Divoci pribuzni uz tak snadno uchopitelni nejsou. Druha slabina je format a obalka - oboji je velmi lacine. Text drobny a hutny, aby to nebylo moc tluste, papir nizke kvality, brozovane vydani s dost nesikovnou grafikou. Americky original ma na obalce parek "pusinkujicich se" agapornisu, kterym se anglicky rika "love birds". Opet dobra narazka na tema knihy, v cestine to bohuzel nefunguje. Vydavatelstvi proto vyrobilo kolaz, ktera je dost nekvalitni a anatomicky proste nesedi. Kazdy ptackar pozna, ze ten ptak vlevo je foceny zezadu (dle zbarveni), pricemz vystrih kosile by mel naznacovat, ze otaci hlavu dozadu k partnerovi. Dost mizerna prace, bez ohledu na kvalitu tisku prilis zvetsovanych fotografii.
Posledni hrebik do rakve - kdo to (a kam) distribuoval? Knihkupectvi navstevuji pravidelne, knihkupecke weby taky, ale poprve jsem na knizku narazil vloni (6 let po vydani knihy) v antikvariatu. A verte, ze nabidku knih v tomto zanru skenuji dost poctive a dost casto.
A ted ta pozitiva :)
Je to vyborne! Po faktograficke strance je to skvely soubor poznatku o sexualnim chovani rady druhu zvirat. Ano, clovek par veci zna z jinych knih ci dokumentu (tezko rict, zda byly starsi ty dokumenty, ci tato kniha v originalu), ale je videt, ze autorka je expert - smekam!
Format knihy mne osobne az tak nesedl - autorka to bere jako duvernou rozpravu s kamaradkami, ve ktere rozebira, co zeny chteji/potrebuji/obdivuji... Hrozne moc recnickych otazek. Bylo by to paradni jako prednaska (treba TED), na papire to misty trochu unavuje. Ale da se na to casem zvyknout - v druhe pulce uz me to tak nerusilo a neiritovalo.
Prekvapive take smekam pred prekladem - dle formatu bych vubec necekal, ze si prekladatelka da praci s overovanim ceskych nazvu, ale musim ji pochvalit - druhy jsou prelozene vyborne a drtiva vetsina ekologickych a anatomickych terminu taky. (Drobne chybky v taxonomicke terminologii - rady, celede, rody - ale v minimalni mire.) Respekt! :)
Autorka vydala dalsi knihu (s predmluvou Marca Bekoffa) - tentokrat o rodicovstvi v risi zvirat. Najde se v Cesku vydavatel, ktery by do toho sel? Pokud mozno nejaky renomovany, ktery je schopen vyprodukovat dustojny format? :)
Jonassonovska klasika.
Opet je hlavnim hrdinou outsider, kteremu je udelano prikori a ktery s pomoci svych pratel (jinych outsideru) dosahne pomsty a velikeho uspechu. Je to hezke, dobre se to cte, ale je treba Jonassonovy knihy prokladat jinymi autory a zanry.
Mne osobne uz se ponekud zajidaji ty odbocky k politice - mnohem vice se mi libi civilni linky "no-name" obycejnych lidi. Ti jsou mili, bezelstni a sympaticti. Realne postavy uz tak cernobile byt nemuzou, takze obvykle sympaticky nevystupuji (aspon ne v tom prostackovsky sympatickem duchu).
Mila oddechovka
Nebylo to spatne, ale bylo to ponekud prvoplanove prekombinovane... Zhruba pred pulkou jsem pochopil, ze dalsi a dalsi slibne stopy, po kterych se dr. Pivonka postupne pousti, budou liche - jelikoz do konce knihy zbyva jeste fura stranek... :(