Isew komentáře u knih

Remarque patřil k mým nejoblíbenějším spisovatelům v době střední školy. Určitě bych tuto knihu v tom věku ocenila víc než teď. Mrzelo mě, že děj i konec byl příliš předvídatelný. Přesto je to kniha, která stojí za přečtení.

17 02.03.2024

(SPOILER) Dvě ženy, jeden muž. Ani s jedním z hlavních hrdinů jsem nenašla společnou řeč. Dokázala jsem pochopit jejich motivace, ale ... ne, asi vidím svět jinak a nesouzním ani s jedním z nich. Karel mi přišel jako zbabělec, který se nedokázal postavit situaci, kterou vytvořil. Mladá milenka věděla, že Karel je ženatý a přesto šla do vztahu. A manželka, workoholička, která neměla kromě práce čas na nic jiného, aby následně zjistila, že ji i přes její dřinu v práci bez problémů nahradí někdo jiný a mladší. Každý si svou cestu životem volíme sami.

16 03.04.2024

Jsou knihy, na které po přečtení velmi brzy úspěšně zapomenu. Jsou knihy, na které nezapomenu nikdy. Tato kniha je ten druhý případ. Silný příběh dvacátého století. Omlouvám se za vulgarismus, ale je to citace a já to tak cítím "Komunismus je svinstvo a komunisti jsou svině." A to i ti, kteří se po revoluci převlékli z montérek do fialových sak. Porevoluční doba byla popsána stejně pravdivě jako období komunismu. Je to kronika dvacátého století. Doporučím ji svým dětem, protože je nutné, aby věděli, jaká byla doba do které se narodili jejich rodiče a proč někteří spoluobčané i po třiceti letech po pádu toho zrůdného režimu chtějí do čela státu demokraticky zvolit usvědčeného estébáka, lháře a zloděje.
Citace z knihy: "Marcela přemýšlela o tom, že tu zvláštní dobu už asi nikdo nepochopí. Nikdo si to už neumí představit. Jen nevěděla, jestli je to dobře. Jestli je dobře, že by už asi nikdo z dnešní mladé generace neuvěřil tomu, čeho byla za svůj život svědkem. Neuvěřil by vyprávění Františka a Karla o tom, čeho může být člověk schopen. Co se může stát, když si lidi dobrovolně a demokraticky zvolí systém, který umožní vládnout psychopatům a zrůdám."

16 14.01.2023

Miluji tuto knihu. Zejména její první část, než přijedou do lázní oba spolu nemluvící bratři. Interakce Aleny a Věry se světáky Gastonem a Percym jsou dokonalé. Poláčkovi se nádherně podařilo vykreslit předválečnou pohodovou atmosféru lázní.
Nikde jsem se nedočetla, proč tvůrci filmu změnili zápletku se Šimonem Tatrmužem. Mnohem víc se mi líbila knižní varianta než filmová. Film, i když není špatný, kvalit knihy zdaleka nedosahuje.

Vyslovil jste odvážnou myšlenku, pane. Nesouhlasím, ale chci s vámi diskutovat, hned jak složím prádlo.

16 25.08.2019

Film jsem neviděla. Příběh jsem neznala. Šla jsem do neznámého a byla to cesta velmi, velmi příjemná. Četla jsem ji před dvěma lety a vždy si na tento příběh vzpomenu, když čistím vanu. Ano, hlavní hrdina se u hlavní hrdinky vykoupal a pak po sobě umyl vanu. Vím, že by mě asi mělo utkvět v hlavě něco objevnějšího, ale tohle mi přišlo tak úžasné...

16 16.09.2018

Tuto knihu jsem četla někdy na střední škole. Nechtělo se mi do ní protože knížka o ZOO? Jenže ona nebyla o zvířatech, ale o drogách. Tak jsem si ji nakonec přečetla. A vzpomenu si na ní vždycky (fakt vždycky), když jsem na nějakých veřejných WC. Jak Christiana kradla tašky pověšené na klikách kabinek. Tenkrát jsem si říkala, že ji také dám přečíst svým dětem, až nastane ten čas. Už si tím tak jistá nejsem. Několikrát jsem četla a slyšela o tom, jak feťáci začali experimentovat s drogami ze zvědavosti po přečtení této knížky (naposledy narkomanka Katka, kterou "proslavila" H. Třeštíková). Taky si vzpomínám na protidrogovou přednášku. Byl tam nějaký týpek z Drop-in. Vyprávěl nám o drogách. Nakonec se zeptal, kdo si je jistý, že si drogu nikdy nedá. Ruku zvedlo asi 5 lidí (z 60?) včetně mě. Tak nějak shovívavě se na nás podíval a zasmál se tomu (haha, to si jenom myslíte, haha, já vím, jak to chodí). Normálně je mi jedno, co si kdo myslí, ale vzpomínám si na ten pocit, kdy jsem se cítila nenormálně, že nemám potřebu zkoušet jakoukoli drogu. Dovedu si představit, že po takovéto "přednášce" bude existovat pár lidí, kteří to budou chtít vyzkoušet, protože je to přece cool a normální. No, abych to shrnula. Není normální užívat drogy (jakékoli). Je špatné, že po "protidrogové" přednášce máte chuť to vyzkoušet. Docela by mě zajímal výzkum, kolika skutečným feťákům kniha My děti ze stanice ZOO ukázala cestu.

16 24.08.2018

Jak si tak pročítám komentáře, tak jsem měla velké štěstí, že jsem se s Trhlinou setkala v četbě na pokračování v režii ČRo. Dramaturgie zafungovala výborně, takže žádné nudné stránky a věčně se opakující spojení. A jako třešnička vhodně zvolená hudba. Budu tedy hodnotit ne styl autora, ale příběh. A tady nemám co vytknout. Téma mě zaujalo, dokonce jsem shlédla video natočené v zimním období na Tribeči, přečetla si rozhovor s autorem. Vygooglila nějaké stránky o Tribeči a přečetla i stránku Howadoora. A mám jasno. Na výlet tam nepojedu.
SPOILER
Jen jednu drobnost. Hlavní hrdina vše fotil a dokumentoval. I když bylo telefonem vší silou hozeno o zem, stále by snad bylo možné dostat tato data ven a ověřit např. počet účastníků.

16 10.06.2018

Jako dítě jsem se setkávala se sudetskými Němci, kteří nebyli odsunuti. Poznat je nebylo vůbec těžké, protože se nikdy nenaučili pořádně česky a vždy měli silný přízvuk. Byla jsem dítě vyrůstající v socialismu a moc jsem nerozuměla, proč nemluví jako ostatní. A nikdo mi to vlastně ani nechtěl vysvětlit. Nechápala jsem proč, ale asi to stále bylo palčivé téma a to i přesto (možná právě proto), že většina z nich už byla velmi stará. Až po revoluci jsem se začala seznamovat s pohnutou historií Sudet a sudetských Němců. Většina informací o sudetských Němcích je z období odsunu po válce. Tato kniha se zabývá vztahy Čechů a Němců v Sudetech mezi oběma válkami. Což není příliš frekventované a prozkoumané téma. Za mě výborný a čtivý román.

15 19.11.2023

Už dlouho se mi nestalo, abych knize věnovala čas na spaní. Usínala po půlnoci, protože si čtu a vstávala v půl páté ráno, abych si mohla číst. Pár unavených dní mi za to ale stálo. Kniha je velmi čtivá a bavila mě od začátku do konce. Všudypřítomná atmosféra strachu. Ani na nejvyšších místech si člověk nebyl jistý ničím. Čím výše postavený, tím víc na ráně. Lidská schopnost přežít v jakýchkoli podmínkách je obdivuhodná. A to jen proto, že malý, zamindrákovaný šílenec Stalin (162 cm) se dostal k řízení obrovského množství lidí. Nechci dělat anologie, ale Putin měří 170 cm. Babička, která zažila obě války mi vyprávěla, že němci byli hrozní, ale sověti, kteří nás přišli osvobodit, byli ještě tisíckrát horší.

15 11.05.2015

Dívka z privilegované rodiny a vrstvy, která je od útlého mládí vystavena vymývání mozku propagandou, se vlivem okolností, které sama vlastně ani nechtěla, ocitá na "nepřátelské" straně. Odhalení toho, jak byla manipulována, vede k nevyhnutelnému konci. Silné.

14 14.06.2024

Velmi čtivý a poutavý příběh z Vídně konce 19. století. Autor umí vykreslit atmosféru tak, že máte pocit, jako byste tam byli. Centrální hřbitov, Augustin Rothmayer, nemrtví, Almanach pro hrobníky, nové kriminalistické metody a nafoukaný fricek, který přišel do Vídně kriminálním inspektorům ukázat, jak špatně svou práci dělají. Náraz s realitou byl očekávaný. Případy byly logické, nikde nic nedrhlo. Už se těším na pokračování.

14 23.01.2023

Těšila jsem se na pokračování Rychlých šípů. Trochu jsem se obávala, že to nebude úplně ono. ALE... Neskutečné překvapení. Bylo to mnohem lepší, než ne příliš povedený třetí díl - Tajemství Velkého Vonta. Znovu jsem měla pocit, že jsem ve Stínadlech. Mrzí mě, že pan Velinský nedokončil Černé stíny - započatý třetí díl Vontských dobrodružství. Moc ráda bych si ho přečetla. V tomto zakončení stínadelských příběhů se dočkáme uzavření všech záhad. Kdo byl Jan Tleskač, kde se vzal hlavolam Ježek v kleci, co se stalo s Mažňákem, jak se mohl nákres kola vejít do Ježka v kleci, jak vypadala Stínadla pod vedením Losny... Zapojení děvčat bylo na čase. Zvlášť po první světové válce se postavení žen v mnohém změnilo a Foglar to ve svých knihách nereflektoval. Otevření Stínadel se mi moc nezamlouvalo, ale to nemění nic na tom, že jsem nadšená a zařazuji na čestné místo vedle Stínadelské trilogie.

14 09.10.2022

Když jsem byla mnohem mladší, nechápala jsem, proč ostatní státy dovolí, aby v KLDR byly koncentrační tábory, hladomor a umírající lidé. Proč nezakročí. Později jsem pochopila, že to není tak jednoduché, jak se mi to dřív zdálo. Zajímavé byly všechny rozhovory, které kniha nabízí. Starší paní, která stále obdivuje Kim Il Songa a místo fotografií dětí při útěku přibalila jeho fotografii. Její pohled na Korejskou válku, kdy vůbec nepřipustí, že by agresorem mohlo být KLDR. Systém úplatků a hmotných "darů" ve škole a šikana těch, kteří s ohledem na chudobu, nemohou platit. Neustálé udávání jeden druhého. Všudypřítomná paranoia. Názor taxikáře na to, když viděl poprvé řídit ženu. On by to nedovolil, protože ženy na řízení nemají geny. Vymývání mozků všech generací severokorejců, je neskutečné. Neustálá propaganda a metoda cukru a biče. Tři generace vůdců, tři generace kultu osobnosti. Dříve či později se tento chatrný domeček bez základů zbortí. Otázkou zůstává, jak to ovlivní okolní svět.

14 28.05.2021

Snad ještě nikdy jsem nečetla knihu, která by mě hned na první stránce rozesmála.
"Ne, že by byla zjevu odpudivého, avšak budila dojem, že by se dala použít jako beranidlo při člením útoku proti hradní bráně."
Kniha je zajímavá, velmi dobře se čte, nikde nedrhne. A má skryté tajemství ... z pomocníka Šimona se mnohokrát stane Štěpán. Dokonce se tato transformace podaří i v jedné, ne poměrně dlouhé větě. Na začátku věty je to Šimon a na konci Štěpán. Ale dobře, člověk si řekne, je to jen pomocník, pravděpodobně nevzdělaný a asi si sám není jistý jestli je Šimon nebo Štěpán. Ale co si myslet o hlavní postavě, vzdělané, sečtělé, chytré ... Nejprve na půdě sleduje lapky Lukáš, ale když to vypadá, že půda bude mít nečekanou návštěvu, bojí se Tomáš. A z půdy utíká zase Lukáš. V tu chvíli jsme se začala bát já. Tajemné síly obstoupily tuto knihu. Hlavou mi vířily myšlenky, kdo z knihy projde transmutací ? Kdyby se to odehrávalo v době Rudolfa II. a ne Václava IV., tak by se to dalo svést na tajemné alchymisty, ale takhle. No záhada nad záhady.
Nejenom, že kniha je to opravdu zajímavá, ale získává i další rozměr a na napínavosti ji přidává i tajemná hra se jmény. Dojde i na Angelu? Uf, napětí by se dalo krájet. Jsem zvědavá, co nečekaného si autor přichystá v druhém díle nazvaném Pavoučí síť. Jdu do toho...

14 11.07.2020

Pak, že nemáme v současnosti kvalitní české autory. Skvělá knížka. I popis budoucnosti je naprosto reálný. Trochu jsem se obávala, jak dopadne prolnutí různých časových období. Zbytečně. Strhující. Nedá se odtrhnout. Ideální na zfilmování. Velmi mě mrzí, že takto kvalitní knížka, kterých opravdu není moc, nemá vůbec žádnou propagaci. Cožpak vydavatel neví, jaký poklad a potenciál má v ruce? Je mi smutno z toho, že se propagují knihy, které ani zdaleka nedosahují kvalit Propasti času. A o této knize téměř nikdo neví. To je obrovská škoda, protože nic lepšího jsem už pár let nečetla.

14 05.12.2015

Myslím, že zvlášť tomuto dílu škodí školní osnovy. Romeo a Julie. Příběh velké a tragické lásky. Proč to číst, když vím o čem to je? Ten známý příběh je jen svrchní vrstva. Vše je ukryté, jako v každém Shakespearově díle, v podtextu. Jaký byl vlastně Romeo? Zamilovaný mladík s romantickými sklony? Já ho spíš vidím jako přelétavého floutka, který by, pokud by nedošlo k závěrečnému vyvrcholení, po pár měsících Julii vyměnil za jinou. To je Shakespeare. Není prvoplánový. A to se mi líbí.

14 02.08.2014

Rodinná historie orámovaná kulisami malého hotýlku. Sledujeme vztahy a problémy rodiny a známých v období před komunistickým převratem, v době komunismu i po pádu toho obludného režimu. Změny charakteru lidí i běžné starosti.

13 12.07.2024

Můj letitý rest, který znovu napravila až čtenářská výzva. Děj knihy se odehrá v USA v době války Severu proti Jihu. Ale pokud bychom toto nevěděli, klidně by to mohl být další z románů sester Bronteových ve staré dobré Anglii. Měla jsem z knihy velmi podobný pocit, jen mi to nepřišlo tak propracované, jako u výše zmíněných autorek. Když jedna z postav onemocněla, hned jsem si vzpomněla na Joyeho z Přátel, jak knihu pro jistotu strčil do mrazáku.

13 20.06.2024

Začátek knihy byl opravdu zábavný. Cesta přes poušť, nedostatek vody a neskutečné horko. Sierra také ještě také šla, ale když Lucie přecházela přes Oregon, začal knize docházet dech. Washington byl už slabý dojezd úžasného začátku. Mrzelo mě, že v knize nebylo víc o akci k 50 letům PCT. Jak to vypadalo, co se tam dělo? Mohlo to být velmi zajímavé. Ale z celé akce jsme si odnesli jen love story. Celou knihou se nese, že Goldilocks byla legendou PCT. Všichni ji znali, všichni ji milovali, mluvili o ní a pomáhali jí a ona také všechny milovala. Viděla jsem nějaké rozhovory s Lucií a nikde se nezmiňovala o tom, že by se s lidmi, které potkala na trailu, ještě někdy setkala. Což je zvláštní u takové legendy. PCT je nebezpečná. Četla jsem, že tam zemřelo 15 lidí. Většina na úraz. Lucie by pro krásný výhled udělala cokoli a často na hraně nebezpečí. Při popisu toho, jak běhala z kopce s naloženým batohem, padala a nějaké možné následky neřešila, mi často trnulo. Je možné, že ta příhoda se sněhem a zhrouceným tarpem bylo poslední varování. Naštěstí v pořádku došla až do Kanady. Myslím, že k horám má být respekt a ten jsem z Luciiny knihy necítila. Jen já to chci, tak to zkrátka udělám. Často mi to přišlo jen na efekt, zvlášť v té epizodě s Gilliganem. Vždycky budeme spát tam, kde je krásný výhled. Přišlo mi, že PCT Lucii moc nezměnilo.

13 20.08.2022

Jedna stará fotografie, pět starých žen a podivná úmrtí v krátkém časovém sledu. Na malém prostoru autor rozehrává příběh, který vás svou atmosférou vtáhne a budete se strachovat o dámy, které jsou ještě naživu. Opravdu jsou všechny dívky ze staré fotografie odsouzeny k smrti? Velmi, velmi povedené.

13 22.06.2021