ivana02
komentáře u knih

Nezáživná vztahovka... očekávala jsem napětí, jinak bych do ní nešla. Tato byla navíc neskutečně překombinovaná a asi každému musí být hned od začátku jasné, jak se děj bude vyvíjet. Dost mě štvou hrdinky - chudinky - které se jen tak seberou, odjedou ze svého bydliště, zaměstnání a žijí několik týdnů či měsíců na druhém konci světa, naprosto v pohodě, peníze neřeší, všichni jim pomáhají... Prostě normálka... :-)


Vynikající detektivka, originální příběh, do konce knihy jsem neměla tušení, kdo je vrah. Ne, nebyl jím zahradník, to jediné jsem uhodla :-) Žádný tam totiž nebyl :-) Kniha má spád, čtenáře udržuje v napětí po celou dobu, nejsou tam žádná hluchá místa. Na mne dost drsné a nechutné způsoby zabíjení... fuj, to bych zažít nechtěla.


Perfektní horor. Nedávno jsem četla Trhlinu a bála se, že Strach se jí nevyrovná. Chyba, zvládl to se ctí. Opět slovenské pohoří, v nichž mizí lidé, tentokrát děti. Byla jsem v neskutečném napětí po celou dobu a příběh jsem vyloženě hltala. Líbí se mi, že je to téměř "naše" prostředí, které je mi logicky bližší, než např. americké, a i lidské osudy dokáži více pochopit.
Jozef Karika se tak stal mým objevem a novým oblíbeným autorem. Doufám, že bude pokračovat v psaní tak skvělých thrillerů. Tento si velice dobře dovedu představit i jako film...


Anglická detektivní oddechovka. Na dovolenou nebo k vodě naprosto ideální, tam si totiž netroufnu brát knížky z knihovny. Lehká kniha váhou i dějem, nenáročné a vtipné detektivní čtení.


Autorka zasadila literaturu faktu do beletrie. Což mi vůbec nevadilo, naopak tam přibyla vtipná místa. Hlavní část knihy je ale opravdu věnována Ďatlovově výpravě a našla jsem tam pro mne nové skutečnosti.
Kniha neobsahuje fotografie, ale ty jsou stejně již obsažené v knize Kdo zavraždil účastníky Ďatlovovy expedice, která vyšla vloni.


Ano, vím moc dobře, že knížka je pro děti, no a co? :-) Četla jsem jí pod záminkou, že potřebuji něco do Čtenářské výzvy - kniha s vánoční tématikou. Od začátku víte, jak se budou jednotlivé události vyvíjet a jak dopadnou, přesto knihu budete dál číst. Je totiž příjemné, číst milou knihu, kde vše dobře dopadne.


Na knihu jsem natrefila náhodou v Levných knihách a na první pohled mě zaujala. Proč si něco nepřečíst o tématu, o kterém nevím absolutně nic? Ráda čtu takové knížky, považuji to za výzvu a hlavně mám chuť dozvědět se něco, mně naprosto vzdáleného. Anotace slibovala pohled na nevšední osobnost a nemýlila se. Dočtete se nejen osobní příběh primátora, ale i zajímavosti o Islandu a politice. Knížka je to útlá, přesto je nabitá informacemi. A za 19 korun? :-)
Jóna Gnarru jsem si vygooglila a zjistila jsem, že byl i u pana Ebena v pořadu Na plovárně. To se ještě musím juknout.


Tak krásná obálka a tak divný děj. A to já mám ráda nevšední knížky. Vlastně se tam nic moc nestalo. Hlavní hrdince jsem se divila, že s takovým protivou může být pod jednou střechou. On byl divný, choval se k ní více než odměřeně a ona si to nechala líbit, přitom spolu pořád popíjeli víno. To je asi tak jediné, co mě zaujalo - vínečko, zahrada... :-)
Dost mi vadila absence uvozovek u přímé řeči, kolikrát jsem se vracela, abych pochopila, kdo vlastně mluví.


Tady jsem šlápla vedle... potřebovala jsem totiž knihu do Čtenářské výzvy, na téma Kniha, jejíž děj se odehrává v Brně. Nemohla jsem najít žádnou, která by mě extra zaujala, tak jsem sáhla po této. No co si budeme povídat, vztahovky opravdu nejsou můj žánr. Myslela jsem si, že když se děj odehrává u nás, že mi třeba bude líbit, ale ono ne. Přiznám se, že jsem jí dokonce ani nedočetla, vzdala jsem jí v poslední třetině.


Naprosto dokonalá kniha! Neobsahuje sice moc děje - je to opravdu jenom o tom, jak se pes ztratí a zůstane sám v lese. Ale jak to autorka nádherně předestírá! Vžívá se do myšlení pejska a hlavně ty její popisy krajiny jsou neuvěřitelné. Já bych asi tak celou knihu vměstnala na jednu stránku, ona procítěně "maluje" nádhernou přírodu. Je to krátká novela, dala by se přečíst za jeden večer, ale já si ji "šetřila", četla pomalu a vychutnávala si malebnou švédskou přírodu.


Kočičí literatura faktu :-) Skutečný příběh kočky, kterou si pořídili nádražáci na jednom malém anglickém nádraží. Prý za účelem lovení hlodavců :-) Kdepak, žádné hlodavce nelovila, jenom pár, to byla jenom záminka kvůli vedení. Sice dostala (ano, správně holčičí koncovka, ač se to vzhledem ke jménu nezdá), titul deratizační manager, ale hlavně jí mají zaměstnanci jako příjemnou společnici. A nejenom oni, ale i cestující, z nichž jeden jí založil i fb stránku. Už jsem se na ní dívala a ráda sleduji, jak za Felix jezdí lidé a fotí se s ní.
Nejen pro milovníky koček, ale pro všechny, co mají rádi milé příběhy o zvířatech.


Kniha se dá špatně hodnotit, protože je to popis skutečného příběhu. Přijde mi neuvěřitelné, jak to holka mohla tak dlouho vydržet a přidám se k těm, kteří odsuzují v první řadě její matku. Věděla, jak jí otec ubližuje a bála se. Nevím čeho, kdybych se já dozvěděla, že manžel ubližuje mému dítěti, tak uteču, protože i spát první noc pod mostem by bylo lepší. Je to zvláštní i z toho důvodu, že se děj odehrává v době nedávné a v civilizované zemi. Proč se ženské bojí odejít od chlapa, který ubližuje jejich dětem? To se bojí, že zůstanou samy? No a co? Lepší než obětovat dítě... Jsem se nějak rozčílila :-)


Historie dobývání severní stěny Eigeru mě zajímá, viděla jsem i film Nordwand o pravděpodobně nejtragičtější a nejsmutnější nehodě, která se stala při pokusu o dosažení vrcholu v roce 1935. Sám autor horu zdolal severní cestou o tři roky později ve skupině, která jí prošla jako první. Ví, o čem píše, ale není spisovatel. Onu největší tragédii popsal hned v úvodu a velice krátce. Myslím, že by si zasloužila více prostoru, zvláště když některé méně významné tragické události popisoval až zbytečně velice detailně.
Severní stěna je velice náročná, ale je zvláštní si číst, jak na ní umírají lidé a jiní je pozorují dalekohledy z hotelu... Do půlky hory vede vnitřkem i dráha.
Autor se zabývá i tématem záchrany, zvláště letecké. Mají záchranáři riskovat své životy kvůli lidem, kteří evidentně na to nemají dost sil, hazardují s životem svým i jiných a spoléhají na záchranu? Uvádí konkrétní případy a hned na prvním místě je případ československých horolezců. Ti za záchranu ani nezaplatili...
Autor je horolezec, ale poslední dobou jsou všechny hory zdolány a lidé si vymýšlí jiné způsoby, jak je "dobýt" (ošklivé slovo ve spojení s výstupem na horu). Sjet je na lyžích, skateboardu, nechat se vynést vrtulníkem a pak rychle dolů, zvládnout co nejrychleji za sebou dvě, tři hory... Hrr, honem, rychle, nikde žádná atmosféra ani radost z výstupu.


Mé oblíbené téma, o tragédii na K2 jsem ještě nic nečetla. Bohužel kniha se mi nelíbila stylem psaní - první půlka vysvětluje, kdo to jsou vlastně Šerpové, odkud pocházejí, jaká mají jména. Což je sice fajn, leč jsem se v tom zamotala a stejně jsem pak nevěděla, kdo je kdo.
Až druhá polovina se věnuje samotné tragédii. Příběh je to opravdu fascinující a hrozný, ale já jsem v tom měla takový zmatek, jako snad nikdy. Ač silné téma, tak zpracování mi přišlo nešťastné.


Kniha nemá zrovna nejlepší hodnocení a já ji kvůli tomu dost dlouho odkládala. Ale nějakým záhadným způsobem mě přitahovala, tak jsem si jí konečně vypůjčila. A udělala jsem dobře.
Reality show se odehrává v lesích, kde se soutěžící nakonec rozdělí. Hlavní hrdinka tak neví, že to, co ji potkává, není dílo scénáristů, ale děsivá skutečnost. Příběh mi trošku připomínal mou oblíbenou Cestu.


Kniha je velkým hitem a ještě je prý o knížkách. Ta se mi musí líbit! No, nelíbila... Souhlasím s poslední větou - "vytvoří složitý mnohavrstevný propletenec". Přiznám se, že jsem ji dokonce ani nedočetla a to jsem jí dala celou polovinu, což je víc než 250 stránek. Do oné poloviny nebyl příběh o knihách, pouze o jedné knize a hlavně o jejím autorovi. Okolo něj a hlavního hrdiny se vše točí a točí, až vytvoří výše zmíněný mnohavrstevný propletenec. Kdo s kým je příbuzný či milenka, přibývaly stále nové postavy a já se v tom ztrácela. A hlavně tyto vztahy mě vůbec nezajímají. Na knížku jsem se tak těšila a stále čekala, kdy mě chytne. Musím vyzdvihnout překlad, ten byl povedený, některé věty by stály za poznamenání si.


Příběh přesně podle mého gusta - boj o přežití. Na osamělém ostrově zůstanou dva mladí lidé. Budou se snažit přežít, což rozhodně není jednoduché. Naštěstí je tam opuštěná továrna na zpracování velryb, ale ani to možná k přežití nebude stačit...


Hany jsem se bála, protože je to současný megahit a měla jsem obavy, že se mi třeba nebude líbit. Nicméně jsem se zařadila k většině a kniha mě nadchla. Hned na začátku bylo pro mne novinkou, když jsem se dozvěděla o tyfové epidemii v padesátých letech. To jsem absolutně netušila! Dokonce se mi i líbil propletenec vztahů obyvatel městečka. Původně jsem si myslela, že příběh bude většinou o koncentračním táboře, který tam sice byl také, ale autorka to tak krásně propojila...
A ten konec, kdy se to spojí s oním vaječným věnečkem, kterým příběh začíná a je i na obálce...


V první řadě si myslím, že kniha je spíš cestopis, než beletrie, ve které je v knihovně zařazena. Pejsek tam samozřejmě má velkou roli, ale autorka se více věnuje popisu navštívených míst a cestám. Krom toho to bylo dost podobné - špinavý přístav, nepříjemní domorodci...
Není to o plavbě jachtou z bodu A do bodu B. Autoři takto žili víc jak deset let a hned v úvodu říkali, že je všichni odrazovali od toho, mít psa na palubě. Evidentně měli pravdu, když jim za tu dobu Tara několikrát spadla přes palubu. Chudák pes, na některé ostrovy vůbec nemohl vstoupit a musel být celou dobu na lodi. Když měli psa, tak nechápu, proč jezdili po muslimských zemích a působili tím všem (a hlavně pejskovi) problémy. Tara byla akční teriérka a musela zůstávat smutná na palubě.
Se zvěrolékaři to bylo taky těžké, protože většinou nikde nebyli, nebo byli špatní.
Páníčci ji sice strašně milovali, na druhou stranu, když byla hodně nemocná a měla bolesti, tak než by spěchali do míst, kde by byl veterinář, tak si pořádali výlety a poznávali nová místa...
Dala jsem čtyři hvězdičky, protože knížka je to opravdu pěkná, ale pejska mi bylo chvílemi dost líto...


Milá knížka o knihách. Někdo ji přirovnal k Amélii z Montmartru a musím uznat, že to sedí. Hlavní hrdinka zanechá nudné zaměstnání, protože náhodou objevila práci, která jí jde od srdce - měnit život lidí prostřednictvím knih, jež jim sama vybere. Příběh není rychlý a náročný, spíše pohodový a poetický. Děj plyne pomalu a čte se příjemně.
