Ivule9 komentáře u knih

Autor musí mít za sebou neuvěřitelně mravenčí práci, do které bylo zapojeno velké množství lidí.

Drogová bitva o Rio mapuje život ve favele Rocinha (ale rovněž v celém Rio de Janeiru) od doby, kdy se v ní objevily počátky obchodu s kokainem až po současnost. Kniha přibližuje i fungování policie a všech jejich frakcí a s tím související masivní korupci ve všech patrech fungování čehokoliv. A to je právě ten problém, který činí situaci vlastně neřešitelnou.

Hlavní postavou příběhu je Antonio Lopes, zvaný Nem, který byl původně bezúhonným občanem, manželem a otcem, ale jeho novorozená dcera trpěla vážnou nemocí a Nem řešil, jak sehnat peníze na lékařskou péči a rekonstrukci bytu. A tak zašel za "donem" Rocinhy zvaným Lulu, který byl nejen hlavou drogového kartelu, ale také člověkem, zajišťujícím chudým lidem z favely potravinové balíčky, půjčky a platil jim pohřby, popřípadě se k němu mohli obracet s nejrůznějšími problémy, se kterými by jim stát nepomohl. Když poskočíme o pár let dál, samotný Nem se stane velmi úspěšným "donem" Rocinhy a hlavou jednoho z brazilských drogových kartelů také....autor s ním vedl několik rozhovorů z vězení a snažil se nám podat o Nemovi vyvážený obrázek, jeho klady i zápory.

Celý příběh je velmi komplexní a ukazuje nesmírnou složitost situace. V knížce vystupuje velké množství osob zapojených do obchodování s kokainem a ukazuje také, že nic není černobílé, protože pokud má favela rozumného dona, je to právě on, kdo zajišťuje v těchto chudinských čtvrtích stabilitu.

"Většina lidí - a zejména každý, kdo žije ve favele - ví, že když zahyne král, dvořané se záhy obrátí proti sobě a pustí se do krvavého zápasu o korunu."

"Pro Nema je postavení dona stále nesnesitelnější: neustále musí usměrňovat soupeřící ega ve své organizaci, zároveň zvládat impulzivní sklony u některých svých lidí a vypořádat se s požadavky, které na něj ve favele vznášejí jiné podnikatelské zájmy. Trpí zkrátka stresem, který je obvyklým průvodním jevem náročné práce vrcholného manažera."

1 18.04.2023

Valčík je napsán skvěle, co se týče stylu, obsahuje taky spoustu zajímavých myšlenek, ale některé pasáže mě trochu nadzvedávaly ze židle :-)

Co se mi hodně líbilo, byl naprosto neuvěřitelný (až děsivý) popis toho, co se odehrává v hlavě žárlivého člověka - v tomto případě u manželů Klímových (co ona si myslí/ co on si myslí/ co ona si myslí, že on si myslí/ co on si myslí, že ona si myslí, že on si myslí atd.) Založila jsem si taky spoustu lepíků se zajímavými myšlenkami. Líbila se mi i tajemná postava Bertlefa a vykreslení Klímovy manželky.

Co mi naopak nevyhovovalo, byla právě ta fraškovitost (i když to bylo záměrem) a moc jsem nepochopila prapodivný vztah Růženy a Františka. Růžena byla navíc vykreslená dost jako nána.

Ráda si od autora přečtu další knížky, protože ta poetičnost textu, dar pojmenovávat určité myšlenkové pochody a celkově styl se mi líbí, ale asi se musíme potkat u jiného příběhu :-)

6 18.04.2023

Fantastický styl vyprávění, krátké kapitoly a příběh, který se mi zavrtal pod kůži od začátku do konce a celou sérii si budu pamatovat ještě dlouho. Celá Neapolská sága je pro mě jedním z největších literárních objevů vůbec.

7 10.04.2023

Miliónový jeep je naprosto strhující příběh!
Ta kniha je tak skvěle napsaná, že nemám slov. Styl psaní mi hodně sedl, připadal mi neskutečně vymazlený. A příběh samotný mě donutil přemýšlet, kde je ta hranice, kdy se ještě dají dát věci do pořádku a kdy už je to v háji.

Příběh mladého básníka, houslisty, emigranta, nekonečného snílka, lháře, zločince, hazardního hráče, megalomana a muže, který byl vždy přesvědčen, že má vše pod kontrolou. Sledujeme jeho život od malička až po hořký konec. Inspirací pro hlavní postavu byl Novákovi jeho otec. Dalšími postavami jsou manželka hlavního protagonisty (která teda musela mít nervy z oceli) jeho děti a různí lidé z různých fází jeho života. Hrdinův život i pád je líčen s upřímností a zároveň jakousi noblesou, což se mi líbilo.

No, ještě to budu chvilku rozdýchávat...

"A bytovky samy, ty laboratoře lidských konfliktů a územních agresí..."

" Ze všeho nejdůležitější je kontext, vždycky: neexistují žádné absolutní kategorie dobra a zla, všechno vždycky závisí na kontextu, který je pro každého pozorovatele, pro každého účastníka každé události jiný."

"Teď obíhala kolem dokola hranic města Radosti, Snu, Šílenství a Získaného zalíbení, aby se navrátila domů na barvu vášně, krve, sliznic, dluhů, prvního máje a exportérů Pravdy."

"Všechna stará euforie byla náhle zpátky včetně toho báječného pocitu, že mu prochází něco, čeho by se většina lidí vůbec neopovážila, že dává světu za vyučenou, že toho ví a prožívá víc, než kdokoliv jiný."

"Doma je doma a domov je výhradně otázkou kontextu."

"Popruhy byly zanedbatelná svízel, která neměla se svobodou nic společného, protože ta nemá nic společného s pohybem."

3 30.03.2023

Sbírka povídek slavného režiséra Emira Kusturici. Děj všech šesti povídek je zasazen do bývalé Jugoslávie. Spojovacím prvkem je chlapectví, dospívání, přerod chlapce v muže.

V několika povídkách se opakuje touha chlapce po otcově lásce. Ve čtyřech povídkách máme stejné hrdiny: kluka Alexu, jeho otce Braca a matku Azru.

Povídky mají nádech tragikomična, melancholie, touhy po lásce, často se objevují rodinné hádky. Všechny jsou zaobalené do balkánské atmosféry.

Trochu jiná než ostatní, je povídka V hadím objetí, tam mě obzvláště zaujala pasáž, kde krásná dívka přišívá ucho zamilovanému chlapci.

Celá sbírka má název podle poslední povídky: Cizinec v manželství, kde mladý Alexa přichází o iluze o svém otci a zjišťuje, že: " Člověk dospívá, když přistoupí na fakt, že lež může působit léčivěji než sama pravda."

Sbírku můžu určitě doporučit.

"Když slunce vychází a zapadá, má se mu člověk dívat do tváře."

"Jejich tváře prozrazovaly objevené tajemství - že pád se může stát opravdovým letem."

"Můj otec Braco Kalem neodpovídá postavou jugoslávskému standardu. Měří metr šedesát sedm, nosí čtyřcentimetrové podpatky a dává pozor, aby obleky, které si nechává šít, podpatky bezpečné překryly."

30.03.2023

Chimamanda Ngozi Adichie patří mezi moje nejoblíbenější autory. Když jsem se dozvěděla, že vychází její další knížka, měla jsem radost! Pro mě je Chimamanda sázka na jistotu.

Co ti svírá hrdlo je soubor dvanácti povídek, některé se odehrávají v Nigérii, některé v Americe. Tématicky je to klasická autorčina tvorba: tradice vs. konzumní společnost, život Nigerijců v USA, rozdílnost chápání různých kultur, specifika života v Nigérii.

Nejvíce mě zaujala poslední povídka: Umanutá historička, ve které Nwamgba, žena tradičního kmene, z určitých důvodu pošle svého syna do křesťanské misionářské školy, a místo toho, aby toto vzdělání splnilo svůj původní účel, syn se jí začne velmi vzdalovat, protože se z něj vlivem evropských misionářů stane úplně jiný člověk.

Hodně zajímavé byly i povídky Cela číslo jedna, Duchové nebo Zprostředkovatelé sňatků.

"Ukamaka ho sledovala a hlavou se jí honilo, jak jsou v Americe katolické bohoslužby mnohem uměřenější - jak by v Nigérii svěcenou vodu vlekl v kbelíku uřícený ministrant a kněz by si do ní namáčel zářivě zelenou větvičku mangovníku, jak by si rázně vykračoval, otáčel se a cákal kolem sebe, až by svěcená voda doslova pršela a lidi byli celí promáčení, a jak by se všichni usmívali, křižovali se a cítili se požehnaní."

1 30.03.2023

Pro mě je to knížka z kategorie "husí kůže". Na konci mi naskočila husí kůže jak blázen.

Příběh o partě kamarádů - flákačů a opilců, které Steinbeck popisuje s velkou laskavostí a lehkostí a zároveň tak, že pomalu chcete být jedním z nich :-)

Otevírá se téma svobody, přátelství, nicnedělání, zkrátka plynutí života takového jaký je. Příběh má tendenci vás zpomalit a sednout spolu s Dannym, Pilónem, Pablem, Joem Portugálem a dalšími někam na terasu, kroutit palci u nohy, vyhřívat se na sluníčku a pozorovat kapky na pavučině. Život těchto týpků se točí kolem demižonů s vínem a jak se k nim dostat (ale každou krádež a lest si vždycky řádně zdůvodní). Danny jednoho dne zdědí dům a přátelé se k němu nastěhují. Ale po nějakém čase přestane Dannymu tíha vlastnictví vyhovovat...

Pláň Tortilla vyšla v roce 1935 a patří mezi ranná Steinbeckova díla. V mnoha ohledech se podobá knížce Na Plechárně, která vyšla o 10 let později. Já je nebudu porovnávat, miluju obě :-)

"Hodinky se zkrátka v Dannyho domě těšily všeobecné úctě, leč pouze jako prostředek směny. Účelům praktického rázu pak sloužily velké zlaté pendlovky - slunce."

"Dívali se, jak v novinách vyrůstá plamen podobný květu. Takovými a podobnými maličkostmi k nám promlouvají samotní bozi."

"Pilón si povšiml, jak se na Dannyho obličeji usazuje stín vlastnických starostí. Již nikdy nebude jeho tvář prosta strázně. Již nikdy nebude Danny roztloukat okna, když je teď sám majitelem oken, jež by mohla být rozbita."

5 23.03.2023

Tak tohle byla velká síla! Stařec a moře se mě hodně dotkl, celý ten boj včetně závěrečného smíření.

"Nedoufat je hloupost."

"Štěstí je něco, co přichází v mnoha podobách, a kdo je dokáže rozpoznat?"

Stařec věděl, že popluje daleko, nechal za sebou pach pevniny a vesloval do čisté ranní vůně oceánu."

19 08.03.2023

Na Moravě nekvetou olivy je vzpomínková kniha režiséra a scénáristy G. Agathonikiadise. Vrací se v ní do dětství, kdy žil jako malý Řek v Brně se svými prarodiči. Jako starý muž je rozkročen mezi Česko a Řecko, vrací se do Brna za svými nejlepšími kamarády a popisuje to krásné i děsivé, co tady jako dítě a mladík prožil. Mohlo by se líbit fanouškům Až uvidíš moře.

"Copak je možný, že jedna malá oliva v sobě může skrývat takovou metafyzickou sílu? Je možný, že v jedný hořký olivě se skrývá láska k vlasti, k polím a řekám, ke slunci a moři?"

"Čas je kostým, pod kterým jsou všichni nazí."

4 03.03.2023

I tentokrát jsem dostala příběh plný nečekaných zvratů, skvěle vykreslenou psychologii postav a popis těch nejniternějších pocitů na pozadí bouřlivých politických událostí v 70. letech v Itálii.

Elenu i Linu čekají ve 3. díle těžká rozhodnutí, zatímco Lina se vrací do jejich rodné neapolské čtvrti, Elena se snaží držet si od čtvrti co největší odstup, ale kořeny jsou hluboké, a ať chce nebo ne, zákony čtvrti ji vždy doženou.

Styl psaní Ferrante v Neapolské sáze je naprosto famózní a velmi se mě dotýká. Celá série určitě patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy přečetla. I když jsem na úplném závěru (posledních pár stranách) měla pocit, že jsme se posledním nečekaným zvratem dostali do mexické telenovely :-)

"Nová krev ve hře reprodukovala tu starou, byli jsme řetězec stínů, které chodí od nepaměti na scénu se stejným nábojem lásky, nenávisti, tužeb a násilí."

"Čím víc jsem se jí pokoušela odtáhnout na světlo a zapojit ji do svého "chci si v tom udělat jasno", tím víc se stahovala do šera. Byla jako měsíc v úplňku, když se schovává za lesem a větve mu počmárají tvář."

6 03.03.2023

Svěží, absurdní, rýpavá a rozhodně originální prvotina! Je trošku šmrnclá sci-fi a zajímavým způsobem otevírá environmentální problémy. Navíc je psaná příjemným jazykem.

Autorka do příběhu zakomponovala jako postavy i Patrika Ouředníka (autora Europeany) a Milana Kunderu (i když o něm se tam jen mluví a ne zrovna hezky, ale podstatná je jeho Agnes z Nesmrtelnosti).

Autorka má hodně narážek na dnešní dobu, místy jsem se dobře bavila, místy jsem si říkala, jestli to není až moc :-) Ale naprosto mě dostala poslední věta!

2 21.02.2023

Sto roků samoty je geniální, originální, ale chvílemi i krutá a bizarní rodinná sága, kde sledujeme šest generací Buendíů v městečku Macondo, kde zažili nespavou nemoc, spojenou se ztrátou paměti, války mezi liberály a konzervativci, i několik let v kuse trvající déšť.
Já tenhle styl miluju, kdy jedna postava se zničehonic vznese do nebe a navždy zmizí i s prostěradly, které věšela, a další postava prosí Boha, aby vrátil alespoň ty prostěradla.
Stal se také inspirací pro další autory, píšící ve stylu magického realismu. Ze začátku jsem měla pocit velké podobnosti s Černým cukrem hlavně atmosférou a námětem pokladu.

Škoda, že jsem až ke konci objevila rodokmen Buendíových, ale i tak jsem si ho vypsala. Totiž všechny mužské postavy se jmenují Aureliano nebo José Arcadio, takže je lehké se v tom trochu ztratit. Pokud jste náhodou nečetli a máte rádi magický realismus stejně jako já, tak doporučuju všema deseti. Na poslední stránce jsem měla husí kůži...

16 07.02.2023

Je sice teprve leden, ale už teď tuším, že Kočičí oko zařadím mezi top knihy roku 2023.

Tak chytře, poutavě a do detailu zpracovaný příběh malířky Elaine. Tématem je vyrovnávání se s dětským traumatem.

Elaine své životní zážitky zpracovává skrze obrazy, vrací se do rodného Toronta na svou retrospektivní výstavu. Střídají se kapitoly dospělé Elaine a Elaine holčičky. Autorka nastiňuje téměř celé její dětství, dospívání i ranou dospělost, mateřství i krach manželství.

Elaine byla v dětství po nějakou dobu šikanována třemi kamarádkami, z nichž vedoucí party byla Cordelie. S Cordelií se znovu potkala na střední, kde už se přátelily, ale zároveň si od ní Elaine držela odstup a poté ji spoustu let neviděla. Doufá, že právě Cordelii znovu uvidí po všech těch letech na výstavě, aby se jí zeptala, proč jí to všechno dělala.

Během čtení můžeme vidět, jak se dítě v různém věku pere s šikanou a jak paměť dokáže vytlačit určité momenty. Zároveň vidíme, jaké měly tyto momenty vliv na už dospělou ženu.

Kočičí oko moc doporučuji, za mě je to důležitá kniha. Obdivuju zpracování nejrůznějších detailů.

"Divoce žijící stvoření se nedají lapit, jsou prohnaná a dokážou se o sebe postarat. Já dělím lidi na ochočená a divoká stvoření."

"Byli jsme si navzájem žralokem, ale i záchranným člunem."

1 24.01.2023

Intimní novela napsaná s velkou empatií a lehkou rukou. Autor na příběhu ukazuje, že druhý si naše slova a činy může vyložit úplně jinak, než jak je skutečně myslíme a také že do hlavy nevidíme ani nejbližšímu člověku. Kvůli nedorozumění a nesdělení pravdivých pocitů se příběh stočí trochu jinam, než bychom asi čekali. Líbilo se mi i závěrečné Edwardovo bilancování - některé věci se po tolika letech mohou jevit jinak.

11 14.01.2023

(SPOILER) Velmi minimalistický příběh odehrávající se během návštěvy druhorozené dcery ve vzpomínkách staré Japonky Ecuko, žijící v Anglii. Hned na začátku se dozvídáme, že její prvorozená dcera spáchala sebevraždu.

Ecuko nás ve vzpomínkách zavádí do Japonska do města Nagasaki, když byla poprvé těhotná (na město byla několik let předtím svržena atomová bomba). Vzpomíná zejména na setkání se zvláštní sousedkou Sičiko a její malou dcerou, která se sama potuluje po okolí a kolem řeky. Sičiko má v plánu odjet do Ameriky, což jí slibuje její přítel, kterého dcera nesnáší. Další linka je Ecuko doma a její neustále pracovitý a nedůtklivý manžel a její tchán, který je u nich na návštěvě.

Tahle kniha pro mě byla hodně zvláštní a tajemná, protože pod povrchem spousty strojených dialogů doslova bublá nevyřčený depresivní příběh. Hodně mi pomohl komentář jednoho uživatele na Databázi knih. Jsou Ecuko a Sičiko jedna osoba? Dá se to pochopit více způsoby.

Dozvěděla jsem se, že tato kniha se docela liší od Ishigurovy pozdější tvorby. Beru to jako velké obohacení, jak je možné vystavět příběh, kde je téměř neznatelný děj a vše se odehrává tak nějak ve skrytu a mezi řádky. Zároveň mě baví sledovat, jak vypadala první kniha pozdějšího nositele Nobelovy ceny za literaturu.

1 12.01.2023

Hana má nejen velmi silný příběh, ale také precizní a obdivuhodné zpracování. Mě osobně nejvíce zaujalo vzájemné propletení postav a popisy prožívání samotné Hany. Dalším velkým plusem je, že paní Mornštajnová vycházela z reálných událostí, které se ve Valašském Meziříčí opravdu staly. Knihu také svému městu věnovala.

Pokud je ještě někdo, kdo knihu nečetl, doporučuju všema deseti. Ta citlivost, se kterou autorka příběh napsala, je opravdu krásná.

"Někdy si duši představuju jako homoli, bílou homoli, z jaké se odsekává cukr. S každou strašnou věcí, která se v životě přihodí, se kousek homole odloupne. A tak se zmenšuje a zmenšuje, až z ní jednoho dne nezbude vůbec nic. Moje duše už byla tou dobou hodně otlučená, ale stále ještě držela pohromadě. Toho dne, kdy se narodil můj syn, kterému jsem chtěla dát jméno Leo, se z homole ulomil tak velký kus, že se rozlomila ve dví."

47 12.01.2023

Tohle je úplná pecka! Dávám 5 hvězdiček bez jediné výtky. Vykreslení života v 50. letech v chudší čtvrti v italské Neapoli. Přátelství, přetahování, pletichaření, nadbíhání, hrdost, soupeření. Od první stránky jsem byla vtažená do děje a barvitě si představovala všechny postavy.
Sledujeme vznik a dynamiku zajímavého přátelství dvou hrdinek Liny a Eleny v době jejich dětství a dospívání, jejich rodiny, sousedy a dramatický mikrokosmos jejich čtvrti, kde každý musí nějakým způsobem taktizovat, aby si zachránil krk.
Styl psaní tajemné Ferrante mi hodně sedl, popisy, jazyk a abych to zkrátila, prostě všechno :-)

13 03.01.2023

K přečtení doporučuju úplně všem a vůbec nezáleží, jaký žánr čtete nejraději.

Polský reportér Marek Rabij v knize přináší komplexní reportáž z "textilní republiky Bangladéš", kde se vyrábí zhruba 20 % světového textilu. V zemi je cca 5000 textilních továren, obrovských i maličkých.

Autor popisuje začarovaný kruh, kterému vládnou peníze, včetně všech paradoxů a absurdit s tím spojených.

Sledujeme nejen celý proces zadávání výroby bangladéšským továrnám od západních společností (často skrze tzv. buying houses agenty), ale také jednotlivé příběhy několika švadlen a dalších pracovníků v továrnách. Popisovány jsou zejména podmínky, za kterých tito lidé pracují (ve stylu jestli se ti to nelíbí, můžeš jít, na tvé místo čeká řada dalších).

Autor se také zaměřil na dva obrovské požáry bezpečnostně nevyhovujících továren, při kterých zemřela spousta zaměstnanců (prioritou bylo zachránit zboží ze skladu).

Řeší se zde i tlak zejména organizací pro lidská práva na zlepšování podmínek a zároveň to, jak lze všechno nějakým způsobem krásně obejít...

3 30.12.2022

Krásné.

"Pokud by bylo v sázce všechno, čím jste, kvůli komu byste byli ochotní se toho vzdát?"

"Věci mají jen cenu založenou na očekávání a já s nimi obchoduju. Jediná hodnota na světě je čas."

"Vždycky ses oblíbených věcí dotýkal tak, jako by jim tlouklo srdce. Na tom baru ti záleží, tohle město zbožňuješ. Zbožňuješ lidi, domy a noc snášející se nad Öresundem. Dokonce i vítr a ten náš zoufalý fotbalový klub. Tohle město bylo vždycky tvoje způsobem, jakým mě nikdy nepatřilo, tys nikdy nehledal lepší život, od samého začátku jsi byl na správném místě."

10 30.12.2022

Krásný komiksový román o životě baronky Sidonie Nádherné (1885-1950).

Už po prvních stránkách jsem si říkala - proč jsem tak dlouho nečetla žádný komiks? Spojení zajímavého příběhu a úžasného výtvarného zpracování dává knížce zase úplně nový rozměr.

Příběh začíná nalezením obrazu s portrétem Sidonie od Maxe Švabinského na nizozemské ambasádě. Poté ve čtyřech kapitolách nazvaných Tatínek, Bratr, Milenec a Přítel, sledujeme důležité momenty ze života Sidonie. Zároveň v kulisách sledujeme i běh historických událostí a setkávání se známými osobnostmi, které velmi ovlivnily její život.

Na konci knihy je i stručný životopis s důležitými milníky v jejím životě. Líbil se mi výběr událostí, které byly v knize zpracovány, protože všechny by se tam ani nevešly. Ten minimalismus je na tom krásný, ale zároveň mám pocit, že to úplně stačilo k tomu, abych si udělala obrázek o zajímavé a inspirativní ženě, jakou baronka Sidonie Nádherná beze sporu byla. Pokud jste tak jako já zatím nečetli moc komiksů, Sidonii můžu doporučit. Jsem nadšená.

2 30.12.2022