Ivule9
komentáře u knih
Svět podle Garpa
John Irving
Svět podle Garpa má "něco", jakýsi možná genius loci. Garp napíše za život pár románů a jejich ukázky jsou v knize i vložené, takže čteme i "knihy v knize" a vidíme, jak Garpův život ovlivňuje psaní románů a naopak.
V celém příběhu je hodně témat k zamyšlení - strach o děti, láska, nevěra, vztah mužů k ženám, znásilnění, chlípnost.
S čím jsem se potkala snad poprvé - i po závěru knihy autor pokračuje s několikastránkovým vysvětlením, jak dopadly jednotlivé postavy.
Garpa jsem si oblíbila, ale myslím, že kdyby měl o sto stránek míň, pořád by bylo řečeno vše (rozsah románu je 570 stran). Jsem ráda, že jsem si knížku přečetla a chci si časem přečíst další knihy od Irvinga.
Malinka
Dita Táborská
Moje první setkání s Ditou Táborskou. Těžké téma, jak se adoptovaná žena - původně miminko fetačky celý život pere se špatným startem, přestože žije v milující rodině.
Brilantně vykreslené zejména hlavní postavy Malka (dcera) a Ina (adoptivní matka) a jejich veškeré myšlenkové pochody. Sonda do rozervané duše Malky a také skvělá sonda rodinných vztahů. Zajímavě vložená další linka Alice a Romana, kteří se snaží o dítě.
Líbilo se mi Intermezzo s Bohem, členění kapitol i celkové grafické zpracování knihy.
Trochu mě zamrzel konec - jak dopadla Ina. Přesto dávám 5⭐z pěti, protože před takovým zpracováním opravdu smekám.
Spisovatel jako povolání
Haruki Murakami
Murakami nás nechává nahlédnout pod pokličku svého spisovatelského umění. V knize píše o tom, proč je pro spisovatele důležité číst, jak je pro něj osobně nezbytná fyzická kondice a denní rutina. Že mnohokrát přepisuje to, co napsal. Uvádí, jak rozepisuje postavy, děj a zápletku. Co si myslí o literárních cenách a o školní docházce. Proč odjel z Japonska do Ameriky a jaké spisovatele on sám čte. Pro mě určitě zajímavá knížka - už jen to, kolik desetiletí se udržuje v literárním světě je prostě obdivuhodné :-) Na této knize mě zklamal doslov literárního kritika, který v podstatě Murakamiho shazuje - ten bych vystřihla úplně.
Jak se zamilovat do muže, který žije v křoví
Emmy Abrahamson
Milá oddechovka. Něco mezi 3 a 4 hvězdičkami :-) Láska na první pohled s malým přesahem. I když jsem si myslela, že vím, jak bude příběh probíhat, probíhal zcela jinak :-) Ke konci i téměř detektivní zápletka. Občas dobré hlášky, celkově mám z knihy dobrý pocit.
Kodaňská Píseň písní
Annette Bjergfeldt
Literární koncert! Rodinná sága s kapkou magického realismu a přesahem do několika zemí z pera dánské autorky. Tak barevný jazyk a tolik originálních přirovnání! Nestíhala jsem lepit papírky Postavy, které jsou skvěle vykreslené, mi přirostly k srdci. Celým příběhem se prolíná výtvarné umění, hudba a hledání lásky století. Boží obálka, která k příběhu parádně pasuje!
Feminismus je pro každého
Chimamanda Ngozi Adichie
Přiznám se, že esej s tímto názvem by mě normálně úplně nelákala, ale vzhledem k tomu, že to napsala Chimamanda Adichi, tak jsem si to prostě musela přečíst. Protože pohled nigerijské autorky na tuto problematiku je určitě přínosný a zajímavý. Útlá knížečka, jasné sdělení a pár příkladů z Nigérie. Jednohubka, kterou stojí za to přečíst.
Vrány
Petra Dvořáková
Z Vran je mi smutno. Což o to, autorka naprosto přesvědčivě a věrohodně vylíčila postavu dvanáctileté Báry (jejímž největším koníčkem bylo malování) i její pořádkem posedlé matky. Příběh střídal vždy pohled Báry a matky. S postupem času jsem zjistila, že matka Báru nikdy nepochopí a hlavně ani nechce pochopit a že si pořád bude mlít svou. Do toho nešťastný vztah Bářiných rodičů, kteří si veškerou frustraci vylívali právě na ní a k tomu neustálé srovnávání s její sestrou. Strašně smutný příběh, vlastně tak depresivní, že přes sílu příběhu nedokážu ocenit kvalitu jeho zpracování. Protože nejhorší na tom je, že se tyhle věci pořád dějou. A že Bára vlastně za celou dobu neudělala nic špatného. Vsuvky s vránami se mi líbily, dodávaly na poetičnosti.
Černý cukr
Miguel Bonnefoy
Touto druhou přečtenou knihou se Miguel Bonnefoy zařadil mezi moje oblíbené autory. Co u něj oceňuju nejvíce, jsou ty naprosto dokonalé konce. Už u Dědictví jsem si říkala, že vymyslel skvělý konec a u Černého cukru se mi to jen potvrdilo. Černý cukr - příběh o hledání pokladu kapitána Henryho Morgana, bych klidně označila za pohádku pro dospělé. Krásně vykreslené postavy a jejich motivy k hledání pokladu. To vše na pozadí pěstování cukrové třtiny a výroby rumu. Určitě doporučuji a ráda si od něj zase v budoucnu něco přečtu.
Pravda, nebo lež
Colleen Hoover
Bravurně napsaný příběh, napínavý od první až do poslední stránky. Jedná se o psycho thriller a musím říct, že chvílema jsem se až bála, co najdu na další straně. Ta kniha je temná a autorka nám ke konci příběhu dává na vybranou, co vlastně byla pravda a co lež. Málokdy se mi stává, že bych kvůli knížce nešla spát, ale tady jsem opravdu i přes padající víčka musela vydržet až do konce.
Historie včel
Maja Lunde
Historie včel je kniha, kterou stojí za to přečíst. Kniha, která by se podle mě měla dostat k co nejvíce lidem. Nejenže má skvělý námět a propracovaně vykreslené postavy, ale hlavně se v ní skrývá důležité sdělení k nám lidem. Prolíná v sobě tři příběhy, z let 1852, 2007 a 2098 a všechny nějakým způsobem spojují včely. Co by se stalo, kdyby včely vyhynuly? Děsivý pohled do budoucnosti a zároveň naděje, jak je možné aplikovat moudro minulosti.
Osiřelec
Mira Marcinów
Oceněná próza polské spisovatelky Miry Marcinów. Není to klasický román, jedná se intimní zpověď dcery, její dojmy, pocity a vzpomínky na matku a (ne)vyrovnávání se s její smrtí.
Kniha je napsaná velmi realisticky, ničemu se nevyhýbá a jde až na dřeň některých pocitů. Ještě ve mě bude chvíli doznívat.
"V žargonu dokonce existuje slovo, které včelstvo bez matky popisuje : osiřelec. Že je úl bez matky, můžete poznat dokonce z chování včel a zvuků z úlu. Včely potom hlasitě bzučí a vysoko zvedají zadečky - píšou odborníci. Smutek ze mě udělal čtenářku včelařských fór naslouchající úlům, v nichž zemřela matka."
Dědictví
Miguel Bonnefoy
Za ten promyšlený a skvělý konec dávám 5 hvězdiček, kruh se krásně uzavřel. Doporučuji.
Holka se sílícím hlasem
Abi Daré
Od jara se u mě jedná o pátou knihu z prostředí Nigérie. Hlavní hrdinka Adunni pocházela z malé vesnice a proto byl celý její příběh napsán lámaným jazykem, aby to působilo více autenticky. Pro překladatelku to musel být pěkný oříšek. Od prvních stránek až do konce jsem Adunni držela pěsti, aby to všechno dobře dopadlo.
Hlavní poselství je v tom, že i když má člověk za sebou hodně špatných věcí, vždycky se má zvednout a pokusit se následovat své srdce, což bylo v prostředí, ve kterém Adunni vyrůstala, vlastně téměř nemožné. Ale i přes četné překážky a s pomocí několika dalších postav se jí podařilo na tu cestu vykročit, což může být hodně inspirativní pro každého z nás.
Běguni
Olga Tokarczuk
Postmoderní román slavné polské spisovatelky Olgy Tokarczukové. Moje první setkání s knihou této originální autorky, která získala za své dílo Nobelovu cenu bylo zprvu, přiznám se, náročné V tomhle případě se jednalo o lásku až na druhý pohled
Knihu jsem začala číst a asi po třiceti stranách odložila, protože jsem se na ten text nedokázala soustředit. Dala jsem týden oddech a do knížky se pustila znovu zase od začátku. Rozhodně to není typ knihy na přečtení na jeden zátah. Je totiž tak originální a skrývá tolik k zamyšlení hodných témat, neotřelých přirovnání a situací, že bylo potřeba je chvíli vstřebávat Autorka zároveň prokazuje velký rozhled a znalosti různých oborů. Všechny úlomky románu mají spojitost s cestováním. Některé jsou dlouhé 20 stran, některé 5 řádků. Autorka dává poměrně velký prostor tématu o konzervování lidského těla.
Myslím si, že kniha je to svým způsobem geniální a právě proto bude rozdělovat čtenáře na ty, kteří budou nadšeni a na ty, kteří ji nedočtou. Oba tábory chápu.
Rozhodně si od Olgy Tokarczukové v budoucnu ještě něco přečtu. A věřím, že i ty Běguny za pár let znovu opráším a něco mi zase docvakne.
Bezceler
Erik Decimus
Tahle knížka je jako pohlazení a myslím, že ke mně přišla ve správnou dobu :-) Jsou v ní autorovy příběhy, myšlenky, básně a ilustrace. Ve spoustě příběhů jsem si říkala, jak je to skvěle vystihnuté. Líbí se mi, že je knížka psaná laskavě. A má skvělou obálku!
Dobroběžník mezi světy
Marek Jelínek
Z knížky doslova čiší pozitivní energie a doporučuji ji nejen lidem, co rádi cestují, ale také všem, kteří nepřestávají věřit, že svět je krásné místo plné úžasných lidí...
Při Markově historce, kdy se s ním indická CNN pokoušela na ulici dělat rozhovor v hindštině, jsem se smála nahlas :-)
"Směju se, že to, co každý den podstupuji, je bláznovství, ale i když to cestování někdy bolí, stojí to za to."
Půl žlutého slunce
Chimamanda Ngozi Adichie
Moc se mi líbil i Purpurový ibišek a Amerikána, ale Půl žlutého slunce je svým dějem nejsilnější a zároveň nejdrásavější.
Autorka velice realisticky popisuje každodenní život v Nigérii a skvěle vystihuje niterné pocity jednotlivých postav. I když se jedná většinou o bichle, vůbec mi to nevadí, připadá mi, že tam není ani slovo navíc. Jedná se o mistrně sepsaný příběh, kde se autorka nebojí nazývat věci pravými jmény a zavádí nás do světa mladých, idealistických revolucionářů a zároveň do děsivých detailů občanské války. Na pozadí této války jsou v knize stále stěžejní vztahy mezi postavami.
Greenwoodové
Michael Christie
Sága o rodině spjaté s letokruhy v kmeni posledního umírajícího stromu. Příběh se odehrává v Kanadě a USA.
Jedná se o naprosto famózní knihu. Příběh je mistrně vystavěný, aby se strukturou podobal letokruhům a po počátečním rozjezdu je napínavý až do poslední stránky. Tuhle knihu si budu ještě dlouho pamatovat. Je výjimečná. Dokonce se mi stalo, že jsem se jednou vzbudila hodně brzo ráno, ještě před budíkem a hned jsem šla číst :-)
Na plechárně
John Steinbeck
Plechárna je moje oblíbená knížka. I když se tam vlastně nic moc nestane, ten příběh má boží atmosféru. Byla napsán už v roce 1945 a autor v něm (pro mě) fascinujícím způsobem zachycuje mikrokosmos jedné kalifornské ulice. Popisuje všední život Macka a mládenců, kamarádů, kteří žijí v Grandlehárně, boudě, ve které bývala dřív rybí moučka. Je tady taky Li Čong, majitel malého obchůdku, ve kterém najdete všechno od vepřových kotlet až po hedvábné kimono. Mack a mládenci často s Li Čongem smlouvají, protože jsou věčně bez peněz. Zásadní postavou je Doktor. Všemi respektovaný vědec, který zkoumá mořské živočichy a Mack a mládenci pro něj občas sbírají žáby. V ulici Na Plechárně je taky rybí konzervárna, podnik paní Dory a spousta dalších menších postav, které doplňují kolorit celého příběhu.
"Jak zachytit tu báseň, ten smrad, ten randál, to skřípění, ten záchvěv světla, útržek hudby, tu sílu zvyku a sen, aby z nich život nevyprchal? "
V té knížce je jemnost i syrovost. Vzhledem k tomu, že se vyprávění často točí kolem sběru živočichů pro výzkumný ústav, ne každý bude nadšeným čtenářem. John Steinbeck dostal za svoje dílo v roce 1962 Nobelovu cenu
