Iwaeu
komentáře u knih
Neviditelné kořeny
Hynek Čapka
Neviditelné kořeny velmi jemně rozplétají zdánlivě nenápadný příběh až do jeho hořkosladkého konce. Ve městě, které ve 30.letech proslavila světoznámá značka Baťa, bylo po roce 1948 mnoho rodinných kořenů násilně vyrváno spolu se životy, a jen pachatelé a viníci, jako prodloužená ruka státní moci, znali naprosto přesně všechny mizející důkazy. Krev není voda, píše se v jedné anotaci ke knize, a pravda není lež, chceme se mi podotknout, jsou hlavním motem příběhu charismatická dvojice mladých lidí, jejich lásky a životní cesty. Jejich strastiplná pouť, pevně semknutá se Zlínem a tehdejším rozvojem obchodní značky Baťa, uchvátí čtenáře svými tragickými zvraty. Jednotlivé kapitoly, jsou jako rozházené kostky stavebnice, zdánlivě na sebe nenavazují, popisují tak trochu nesourodě meziválečné, poválečné a porevoluční sekvence časové osy jednoho města. Přesto čtenář již od počátku tak trochu tuší, kudy se bude příběhová linka vinout, i tak závěr knihy velmi překvapí. Styl autora je velmi sympatický, dokáže úsporně s pár slovy popsat nejen příběh lásky, ale i historii Zlína a vznik továrny Baťa, mocenské převraty jak během války i po válce, 50.léta a nakonec velmi realistický popis 17.11. z pohledu vysokoškolského studenta. I když závěr knihy a hledání stop upadá do lehké patosu románového happy endu, dokážu si představit, že i takto se mohl skutečný příběh odehrát.
Město Zlín mám spojené se jménem Tomáš Baťa, kniha „Neviditelné kořeny“ mě natolik zaujala, že jsem si rešeršovala další informace, data a historické mezníky. Zaujal mě titul „Sága o životě a smrti Jana A. Bati a jeho bratra Tomáše“. Je to sága o bratřích Baťových, z nichž právě Jan, nevlastní mladší bratr Tomáše, vytvořil ve 30.letech se svými spolupracovníky projekt rozvoje nejen značky Baťa a továrny, ale celého impéria s centrem ve Zlíně. Jeho osud a jméno bylo následně dehonestováno, doslova očerněno a uloženo v archivu dávno zapomenutých a nepohodlných osobností. Jméno Tomáš Baťa, pokračuje dál, nyní Tomáš junior, syn, se vrací po revoluci do Zlína, aby zde opět navázal na zašlou slávu, na které se podílel zejména jeho strýc Jan, daný na černou listinu jak v tehdejším Československu, tak i v Evropě. Po revoluci však bylo možné otevřít archivy a některé události tím pádem dostali jiný rámec. Proto dcera Jana A. Bati požádala autora M.Ivanova o očištění jména Jana svého otce. Kniha vyšla již v roce 1998, dostupná je již pouze v antikvariátech, ale rozhodně stojí za to ji znovu objevit spolu s objevováním historie stoleté obchodní značky Baťa.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Knihu jsem začala číst víceméně ze zvědavosti, zda obsah odpovídá anotaci a hodnocení, a asi spíše proto, že se mi líbila obálka knihy.....Příběhy, které jsou napsány tak, že každé slovo nese tíhu osudu, mě naprosto fascinovaly. Kniha je tak úchvatná, čtivá, ale při čtení jsem měla pocit, že mi každá stránka těžkne pod nánosem dějin a drsných příběhů, které jsou naprosto uvěřitelné. Kniha je ohromující, nelze se od ní odtrhnout a vše, co je o ní napsáno, nedosahuje síly životních zvratů v této knize.
U severní zdi
Petra Klabouchová
(SPOILER) Vždy si kladu otázku, kdy je vhodný čas ke čtení příběhu z vězení v 50. letech nebo knih se silným dehonestujícím lidskám příběhem z období komunismu, nikdy však není vhodný čas na spoluprožívání bolesti, mučení, nespravedlnosti. Vždy nás tato četba velmi zasáhne a rozkolísá vaše emoce, jako bychom sami stáli u severní zdi Ďáblického hřbitova. Některá velmi bolestná témata z 50.let bohužel vlivem okolností stále zůstávají odhozená spolu s ostatky obětí komunismu v bezejmenných hrobech a šachtách, jejichž evidence nebyla žádoucí a oběti mučení měly být zapomenuty spolu se skartovanými dokumenty.
U severní zdi Ďáblického hřbitova bylo smetiště nepohodlných mrtvých těl žen, dětí, novorozeňat, jejichž osud byl již předem jasně nalinkován po zadržení v zamřížovaném světě pankrácké věznice plném násilí a mučení.
Autorce se podařilo na základě zdlouhavých rešerší a rozhovorů s pamětníky popsat, co se odehrávalo nejen za zdmi vězení, ale i u severní zdi hřbitova.
Spisovatelka Petra Klabouchová vycházela ze skutečných příběhů žen a jejich dětí, vycházela z toho mála, co zůstalo po snaze zahladit úplně vše.
Vytvořila fiktivní příběh s detektivní zápletkou, která tomuto depresivnímu čtení dodává úplně jinou energii a nutí tak čtenáře obracet stránku za stránkou, přestože všudypřítomný smutek a tíha se opravdu špatně vstřebávají. Čtenář však ani na okamžik nezapochybuje, že se tak skutečně stalo. Paradoxně tato nesourodost dává knize zajímavý rozměr a styl, který ne každěmu vyhovuje.
Velmi poutavé čtení nás zavede do současnosti, léčebny dlouhodobě nemocných, kde na první dojem nevinná dohasínající duše stárnoucí seniorky je vlastně dlužníkem spravedlivého
Rozhodnutí, a také součástí velkolepého plánu muže s „dírou v srdci“. Je čas splatit účty.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
S dovolením navážu na komentář - Šikmý kostel 1. - Knihu jsem začala číst víceméně ze zvědavosti, zda obsah odpovídá anotaci a hodnocení, a asi spíše proto, že se mi líbila obálka knihy.....Příběhy, které jsou napsány tak, že každé slovo nese tíhu osudu, mě naprosto fascinovaly. Kniha je tak úchvatná, čtivá, ale při čtení jsem měla pocit, že mi každá stránka těžkne pod nánosem dějin a drsných příběhů, které jsou naprosto uvěřitelné. Kniha je ohromující, nelze se od ní odtrhnout a vše, co je o ní napsáno, nedosahuje síly životních zvratů v této knize.
Šikmý kostel 2. - tak, jak pokračují dějiny, zabarvují se osudy jednotlivých postav do temných a stále temnějších tónů, až má člověk pocit, že i ticho bolí. Tento kraj moc neznám, ale díky tomuto vynikajícímu románu si člověk dokáže živě představit nenávratné a mnohdy dramatické změny v koloběhu života lidí a krajiny.
Pařížská švadlena
Natasha Lester
Je to takova ta kniha, od ktere nic moc neocekavate, ale nakonec se od ni nemuzete odtrhnout. Ctivy, napinavy dej, sice misty pusobi kycovite a predvidave, ale to bych teto knize odpustila. Neskutecne sympaticky pocin, jak se da poutave a zajimave prolnout II. SV a soucasnost.
Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
Kniha bohuzel nema zadny dej, zadny pribeh. Je to nasledny popis utrpnych valecnych scen ocima ditete, paradoxne monotonne pusobicich. Ackoli jsou popisovany sceny desive, dechberouci, tak nakonec kniha celkove pusobi nezazivne. Dle meho nazoru je ji venovano vice pozornosti, nez si zaslouzi, prestoze se jedna o tak zavazne tema.
Chaloupky
Štěpán Javůrek
Celkový dojem je velmi rozpačitý, až na úvodní fotografii, která na rozdíl od děje vyvolá silné emoce. S velkým natěšením jsem se pustila do čtení knihy z mého rodného kraje, které mě zhruba v polovině přestalo bavit. Knih na toto téma již bylo napsáno mnoho, možná proto jsem čekala něco víc. Již samotná anotace a také krásný přebal mě naladily na příběhy, které budou odrážet tento kraj, tj.kraj sice zapomenutý, ve kterém ale zůstaly hluboké stopy zaváté pohromami válek, vysídlování, národnostních třenic. Mě osobně román velmi zklamal. Osudy lidí jsou popisováni povrchně, školácky, připomínající doplňkovou tvorbu pro náctileté s cílem přiblížit jim tuto část našich dějin.
Exodus. (Kniha I-V)
Leon Uris
Nejhodnotnejsi kniha, kterou jsem kdy precetla. V tomto rozsahlem dramatu nelze vynechat jedine slovo, jedinou vetu. Vse je poskladane tak, aby ctenar pochopil, ze v teto knize jsou popsany dejiny jednoho naroda, ktere se dotykaji nas vsech.
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Zpocatku se zdalo, ze by mohl ctenar ocekavat vice, nebot pribeh se rozvijel velmi strhujicim zpusobem, aby na konci upadl do klasickeho literarniho klise a monotonniho vypraveni. Asi to mel byt silny povalecny pribeh, vse tomu nasvedcovalo, ale bohuzel tak nejak povrchne a nerozpracovane zachycen bez toho, aby se clovek na chvilku pozastavil nad nekterymi obrazy.
Winterbergova poslední cesta
Jaroslav Rudiš
Rudišův první německy napsaný román, oceněný v Německu i Česku, jsem četla v českém překladu. Když se člověk s chutí pustí do četby knihy od J.Rudiše bez předchozího čtení recenze, protože u tohoto známého autora to jednoduše není nutné, neočekává, že by nový rozsáhlý román zdaleka nepředčil předchozí díla. Winterbergova poslední cesta měla být už jen krátká cílová etapa starce s několika prodělanými mozkovými příhodami, kterému byl přidělen osobní pečovatel, převozník doprovázející své klienty v letální fázi života. Téměř stoletý pan Winterberg je narozen v Liberci, od konce války žije v Berlíně, kde pracoval jako řidič tramvaje. Převozník, pan Kraus, je muž středního věku, původem z Vimperku, který emigroval do západního Německa v r.1986 za velmi dramatických okolností. Pracuje jako pečovatel s hospicovou péčí a zajišťuje důstojný konec života klientů v jejich domácím prostředí. Nutno dodat, že každý odchod klienta a svoje osobní traumata si léčí nadužíváním alkoholu. Nakonec to však nebyla krátká cesta, ale nekonečně dlouhá a klikatá road movie převozníka a starce s restartovanou životní energií, která se projevovala manickým chrlením slov, jež bylo introvertním převozníkem nazváno jako žvanění a ustalo až v momentě, kdy se starý muž unavil a usnul. Starcův životabudič je bedekr z roku 1913 Baedekrs Österreich - Ungarn, podle kterého spolu s převozníkem navštěvují nejen jejich rodná města, ale procestují celou Evropu s cílem dorazit do Sarajeva, kde končí stopa jeho dávné lásky, židovské dívky utíkající na počatku války před nacisty. Jako afrodiziaka poslouží starci jeho vzpomínky na bývalé lásky, předchozí manželství, ale také jeho vizualizace bitvy u Hradce Králové v roce 1866, kde vlastně putování této dvojice začíná. Tyto zcela nesourodé a zpřetrhané dějové linky spolu nesouvisejících momentů si čtenář musí sám poskládat tak, aby se kniha vůbec dala číst. Čekání na pomyslný vrchol románu, byť by byl i na poslední stránce, mě přimělo dočíst knihu až do konce. Žádný aha moment se nedostavil ani ve chvíli, kdy si v druhé polovině románu oba muži na chvilku vymění role. Převozník se ocitne v nemocnici po jedné ze svých opakujících se alkoholických eskapád a stařec se stává jeho pečovatelem. Navštěvuje ho v nemocnici a každý den mu přinese životabudič pana převozníka, pivo, kterým se snaží mladšího muže vzkřísit a hbitě mu navodit jeho obvyklou hladinku alkoholu. To byl asi jediný moment v celé knize, kdy jsem poznávala rukopis J.Rudiše a upřímně jsem se této situaci zasmála. Téměř na každé stránce je znázorněna starcova přerývaná řeč, která se po pravidelných repeticích začně zajídat spolu se stále opakujícími se zmínkami o bitvě u Hradce Králové v r.1866 a s opakující se starcovou oblíbenou větou the beautiful landsacape of battlefields, cemeteries and ruins vztahující se k oné bitvě. Tyto a další nesourodé tvůrčí artefakty J.Rudiše mi braly chuť k přečtení celé knihy, kterou jsem několikrát odložila, abych si pak na konci stejně musela připustit, že to byl zbytečně strávený čas s mým oblíbeným autorem, jehož poslední dílo ve mmě vzbudilo silné rozpaky.
Věřím, že historické milníky a občas i zajímavé informace o městech možná najdou sympatie u rodáků nebo těch, kteří k těmto místům mají osobní vztah.
Teorie podivnosti
Pavla Horáková
Moje hodnocení je ovlivněno popisem části Prahy, kde jsem se pohybovala zhruba ve stejné době, jako hlavní postava této knihy. Zřejmě proto jsem knihu trochu nadhodnotila, protože mě tzv.vzala za srdce, prostě takové klasické dejà vu. Tím se celý příběh dostal do jiné dimenze, pro mě osobně 3D opepřen inteligentním sarkasmem. Myslím, že si tento román najde užší skupinu čtenářů, kteří dokáží ocenit inteligentní nepodbízivý humor, nadhled a osobitý styl autorky, která prostě ví, o čem píše.
Počkej na mě v Paříži
Kristin Harmel
Tak pokud bych to brala jako divci roman, tak urcite by toto hodnoceni romanu odpovidalo. Kniha je svizne napsana, opravdu ctiva bez hlucheho mista, jiz predem dana dejova linka se na poslednich strankach tvari, ze ctenare svym zvratem prekvapi, ale vlastne neprekvapi vubec. Romanu chybi hloubka ve vyjadrenych citech, ale jako divci roman nebo vylozene relaxacni cetbu doporucuji.
Hitler a Habsburkové
James Longo
Vynikajici historicka beletrie podporena fakty a zdokumentovanymi udalostmi. Jsou zde poskladane zajimave momenty ktere jsou jiz vseobecne zname , jako napr.Hitler ( Rakousko, malir, ) a Frantisek Ferdinand d‘Este ( Konopiste, atentat, I.SV ) . Kniha mapuje koncici eru Rakouska Uherska az po II. SV zpusobem, ktery predpoklada alespon zakladni prehled historickych mezniku tohoto obdobi, Pro ctenare, kteri maji prehled nejen o historii, ale i o Vidni, je to opravdu exelentni zazitek.
Umění řezničiny: Joseph Lister a temný věk viktoriánského lékařství
Lindsey Fitzharris
Vynikající kniha, obsahuje spoustu historických faktů a dat, která obohacují příběh z období Viktoriánské Anglie, jenž zapadá do klasické beletrie. Autorce se podařilo neskutečným způsobem propojit historická fakta z oboru medicíny s dobovým popisem Londýna a Anglie a vytvořit tak dramatický a misty i napínavý příběh. Čtenář, který má odborné vzdělání, má trošku výhodu, že si vše dokáže reálně představit. Nicméně, celkově velmi zajímavý životní příběh Josepha Listera.
Kdo šije u Podolské?
Lucie Hlavinková
Obalka knihy je kouzelna, ale trosku klame, na prvni pohled vypada kniha jako nenarocne cteni o mode. Krasny a necekany pribeh, skoda jen, ze kniha nebyla vice obsazna. U nekterych momentu mi bylo lito, ze jsou stricne popsany.
Malostranský ďábel
Jan Poláček
Sice velmi čtivé, neboť téma je zajímavé, Arvéd se vynořil z hlubin okultismu a zapomnění…..kniha mě ale zklamala, je psána spíše informativně, stylem jakoby poskládaných rešerží, postrádá příběh. V krátkých úderných větách si jen stěží člověk dokáže představit duchovno, okultismus, neznámé síly, a to ani se zapojením vlastní fantazie. Styl psaní to prostě neumožňuje. Strohost a délka vět mi připomíná dobové psaní na psacím stroji, kde na konci řádku vždy končí věta, břitkým úderem se napíše tečka až tak, že prorazí kopírák, další papír a otisk zůstane na samotném válci, který se s razancí posune na začátek. Je to ale kniha základních faktů, dobové ilustrace překotných dějin na konci II. SV, kde motivy chování zrádce národa i sebe samého zůstávají vzhledem k časové ose stále v rovině spekulací. Vřele doporučuji film Arvéd, ten naopak předčil mé očekávání.
Dívka s jahodami
Lisa Stromme
Kniha ma zpocatku velmi silny naboj, dej je pozvolny, a tak clovek muze zapojit svoji fantazii, zj.pokud zna Munchova dila. Ale jen tato vlastni predstavivost dodava knize na zajimavosti. Autorka zrejme chtela udrzet punc romanticnosti az do konce, coz se ji uz darilo mene, pribeh ztraci pocinajici naboj, pouze jmeno Munch dodava tomuto pribehu sladke jahody.
J SS Bach
Martin J. Goodman
Zacatek knihy je opravdu strhujici, tak jak byva zvykem u melodramatickych pribehu z koncetracnich taboru. V okamziku, kdy se dej zacne lamat mezi minulost a soucasnost, “zlomi” se i cely pribeh do naprosto predvidatelneho a kycoviteho pribehu, ktery se proste neda cist. Takovy zlom jsem opravdu necekala. Celkove to na me pusobilo tak, jako kdyby druhou pulku knihy napsal jiny autor, spise autorka harlekynek.
Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše
Miroslav Ivanov
Město Zlín mám spojené se jménem Tomáš Baťa, které spolu se jménem J.A.Baťa se významně skloňuje v knize „Neviditelné kořeny“, mě přimělo rešeršovat si další informace, data a historické mezníky. Zaujal mě titul „Sága o životě a smrti Jana A. Bati a jeho bratra Tomáše“. Je to sága o bratřích Baťových, z nichž právě Jan, nevlastní mladší bratr Tomáše, vytvořil ve 30.letech se svými spolupracovníky projekt rozvoje nejen značky Baťa a továrny, ale celého impéria s centrem ve Zlíně. Jeho osud a jméno bylo následně dehonestováno, doslova očerněno a uloženo v archivu dávno zapomenutých a nepohodlných osobností. Jméno Tomáš Baťa, pokračuje dál, nyní Tomáš junior, syn, se vrací po revoluci do Zlína, aby zde opět navázal na zašlou slávu, na které se podílel zejména jeho strýc Jan, daný na černou listinu jak v tehdejším Československu, tak i v Evropě. Po revoluci však bylo možné otevřít archivy a některé události tím pádem dostali jiný rámec. Proto dcera Jana A. Bati požádala autora M.Ivanova o očištění jména Jana svého otce. Kniha vyšla již v roce 1998, dostupná je již pouze v antikvariátech, ale rozhodně stojí za to ji znovu objevit spolu s objevováním historie stoleté obchodní značky Baťa.
Doporučuji si přečíst i knihu "Neviditelné kořeny".
Neviditelné kořeny velmi jemně rozplétají zdánlivě nenápadný příběh až do jeho hořkosladkého konce. Ve městě, které ve 30.letech proslavila světoznámá značka Baťa, bylo po roce 1948 mnoho rodinných kořenů násilně vyrváno spolu se životy, a jen pachatelé a viníci, jako prodloužená ruka státní moci, znali naprosto přesně všechny mizející důkazy. Krev není voda, píše se v jedné anotaci ke knize, a pravda není lež, chceme se mi podotknout, jsou hlavním motem příběhu charismatická dvojice mladých lidí, jejich lásky a životní cesty. Jejich strastiplná pouť, pevně semknutá se Zlínem a tehdejším rozvojem obchodní značky Baťa, uchvátí čtenáře svými tragickými zvraty. Jednotlivé kapitoly, jsou jako rozházené kostky stavebnice, zdánlivě na sebe nenavazují, popisují tak trochu nesourodě meziválečné, poválečné a porevoluční sekvence časové osy jednoho města. Přesto čtenář již od počátku tak trochu tuší, kudy se bude příběhová linka vinout, i tak závěr knihy velmi překvapí. Styl autora je velmi sympatický, dokáže úsporně s pár slovy popsat nejen příběh lásky, ale i historii Zlína a vznik továrny Baťa, mocenské převraty jak během války i po válce, 50.léta a nakonec velmi realistický popis 17.11. z pohledu vysokoškolského studenta. I když závěr knihy a hledání stop upadá do lehké patosu románového happy endu, dokážu si představit, že i takto se mohl skutečný příběh odehrát.
Narcismus – vnitřní žalář
Heinz-Peter Röhr
Vynikaji kniha, ale tak trochu predpoklada, ze ctenar ma alespon minimalni povedomi o tom, co je narcismus jako diagnoza. Pokud zna ctenar alespon zakladni fakta o narcismu a ma ve svem okoli takto “postizeneho” cloveka, je pro nej tato kniha vicemene zabavnym a oddechovym pruvodcem.
