JaLenka
komentáře u knih

Povídky nejsou můj žánr a sahám po nich jen zřídka. Kábrtová ANO!


Místy jsem chtěla čtení vzdát. V druhé části jsem se úplně ztrácela. Jako nápad pro román ale další pokus, který vypravěč své hrdince dal, hodnotím kladně. “A kdybych se tady teď vyzula, stáhla si punčochy, opatrně sestoupila po břehu a nadzvedla svou svatební sukni, stalo by se něco, co se ještě nikomu nepovedlo: vstoupila bych - panta rhei nepanta rhei - do téže řeky!!”
A “to s tou bílou růží … to mi něco moc a moc připomíná. Přesně tohle se už totiž někdy někde stalo” :)) GENIÁLNÍ !!


Zajímavý a čtivý příběh, zpočátku jsem si musela zvyknout na poněkud dokumentární styl, s přibývajícími přečtenými stránkami přišly i hlubší myšlenky..


Vstupy vypravěče, promlouvání ke čtenáři, nadpřirozené a absurdní prvky, chápu, že tohle každý nedá. Také u mě se pocity během četby střídaly, nicméně konec některá slabší místa naprosto odčinil: Vše se zde propojilo, vysvětlilo, a to znásobilo sílu již přečteného!


Silný životní příběh, skoro se chce říct na jednu knihu až moc. Přesto jsem až někam do 2/3 uvažovala, že knihu odložím, tak moc mě jeho zpracování nebavilo. S životní tragedií ale konečně přichází i literatura a několik krásných myšlenek a vět, pro které stojí za to knihu přečíst..
“Mě se to zdálo tak samozřejmé, a ono to bylo štěstí.”


Vzala jsem dceři z nočního stolku a po 30 letech znovu přečetla, překrásné..


Je padesát slov hodně, nebo málo na to, dostatečně vychválit knihu Lidmily Kábrtové Koho vypijou lišky? Rozhodně málo, ale zkusím se trefit:) Jedinečné, úchvatné, dokonalé. Krásné i strašné. Smutné a vtipné. Poetické, ale drsné. Pravdivé. Bohužel. V neposlední řadě krásné zpracování! Budu mít letos ještě v ruce tak dobrou knihu?


Tak z nové knihy Petry Hůlové jsem v rozpacích. Určitě zajímavé téma a originální zpracování, ale jako celek ..prostě nevím.. Pravděpodobně rodič (já) není čtenář, na kterého kniha cílí, současně si ale takového čtenáře (dítě?) neumím představit? Za mě jsou některé pasáže až trapné (a zbytečné, např. menstruace Zuzky a tepláky Dubčeka), jiné prvoplánově rádoby vzdělávací (fakta z 68.), některé detaily s potenciálem vtipu a nápadu (pes Prasátko) bohužel poněkud nedotažené, navíc je to celé příliš rozvleklé (téměř 400 stran) a i v rámci kategorie fantasy místy velmi absurdní. Mezi řádky mě ruší hlas autorky jako sympatizantky komunistické ideologie (což je ale výslovně odlišováno od “komunismu” v tehdejším Československu). Vyšší počet hvězdiček dávám především za odvahu s takovým tématem a zpracováním vůbec přijít.. byt´ tu nacházím i v jiných knihách autorky


Tak konečně návrat k Lososovi a Pandě! Super knížka:)


Za mě zatím asi nejčtivější Hůlová, pro mě zajímavé téma a nevšedně zpracované, dobrá kniha


Na začátku mi trvalo, než jsem se zorientovala v žánru, následně několik kapitol velmi čtivé, ale když se poté z tajemna staly nadpřirozené bytosti a i policejní vyšetřovatel uvěřil na strašidla, už to zkrátka nebyl můj šálek kávy…


Úplně jsem se nemohla začíst. Dobrý příběh i krásný jazyk, ale nemělo to tu šťávu Zulejky..


Pro mě příjemné překvapení, čekala jsem cestopis, ale jde spíš o takový zápisník, myšlenky, pocity, vzkazy. Milé čtení.


..nejlepší moje přečtená kniha letos! Zajímavý příběh, krásný jazyk, historický kontext, chytrost a vtip, napětí, spád, 2 dějové linie, které se potkají, správný závěr, prostě vše. Geniální!

Knihu jsem četla sedmileté dceři a po dočtení poslední věty se zeptala, zda existuje i druhý díl:) Ke knize se určitě budeme vracet, snad si s dalším čtením a přibývajícím věkem odnese i něco z myšlenek, že bychom se měli radovat z obyčejných věcí a mluvit o svých pocitech..


Z knihy jsem rozpačitá. Určitě siný příběh jako u všech na téma holocaust, ale z nějakého důvodu se mi kniha prostě nelíbila.. jak byla napsaná..


Musím říct, že téma knihy mě od přečtení navzdory oblibě autorky téměř odradilo. Po prvních stránkách jsem ale byla mile překvapena, byť obavy přetrvávaly a říkala jsem si, že téma se brzy vyčerpá, že to mohla být výborná povídka, ale bude to slabší román...V této obavě mě po několik desítek stránek udržoval pro mě příliš tendenční popis ozdravovny. Poslední část knihy mě ale dostala a novému románu Aleny Mornštajnové dávám 100%, neboť silný závěr smazal rozpaky z kapitol Magdaleny...


Geniální...
První díl mě nechal poměrně chladnou, ale s odstupem času jsem sáhla po druhém a nechala se strhnout...


Dechberoucí. Zřejmě jsem si opět hned v lednu “vyplýtvala” nejlepší knihu roku (loni se mi stalo s Chirurgem).


Po této knížce jsem sáhla na základě výborné recenze Dáši Beníškové z časopisu Lógr, která je mimochodem nejen vtipná ale taky velmi trefná: Ano, lepší druhotinu my dáši už sotva napíšeme... :)) A já sotva napíši lepší recenzi Smrtholky :)) Lucii i Dáše velká poklona!
