jan8470
komentáře u knih
O dracích a Sedmi
Tereza Kadečková
Mohlo by se zdát, že Tereza Kadečková přináší jen další z mnoha dystopických vyprávěnek, v nichž není nouze o akci a boj o přežití. Ale její román (byť tyto ingredience nepostrádá) stojí především na perfektně vykreslené atmosféře beznaděje a strachu z pandemie. A na neskutečně živých a uvěřitelných hrdinech, kteří se s ní musí vyrovnat. Ti nejsou černobílí a mají spoustu chyb. Což je na nich velice sympatické.
Není to hezké čtení, humoru je v něm minimum, a člověk si nad těmi řádky vzpomene na to, co zažíval v uplynulých dvou letech. Zároveň však jde o ryzí postapo, se vším, co na něm mají jeho fanoušci rádi.
Je až s podivem, jak moc Tereza Kadečková autorsky vyzrála. To je vidět nejen na vyváženém tempu knihy, ale především na práci s postavami. Zkrátka a dobře O dracích a Sedmi svým čtenářů poskytne velice silný zážitek.
Ocelové žezlo
Juraj Červenák
Ocelové žezlo zajímavým mixem akční fantastiky a výběru z ruských legend a také čtivým výletem do historie našich východních sousedů. Autor těží z dostupných faktů o historii Kyjevské Rusi z období vlády Svjatoslava I. Igoreviče. (962–972). Historická fakta i reálie zpracoval nejen čtivě, ale smíchal je s fantastickými prvky a vybranými legendami (které si přizpůsobil ke své potřebě) tak, že čtenář hltá stránku za stránkou, ovšem nemá ani nejmenší problém s věrohodností a autentičností celého vyprávění.
Pro větší přehled je kniha opatřena nejen mapou, ale především dodatky, jejichž obsahem je seznam míst a měst, starých kmenů a národů, skutečných historických postav a dávných bohů, mytických zvířat a míst. Sympatický je rovněž slovník, v němž najdeme váhové a délkové míry.
Řeka jezdců tryskala z lesních stínů a valila se po západním břehu jezera. V čele kníže a Bragi, bok po boku jako staří bratři ve zbrani. „Vpřed, Kyjeve, Vpřed!“ křičel Svjatoslav. (str. 243)
Juraj Červenák umí pěkně skloubit historii a fantastiku s pořádnou akcí, což už za ta léta nejednou dokázal. V trilogii Bohatýr zase předvedl, jak zvládá šikovně dávkovat akci, případně napínat čtenáře střídáním různých akčních scén v rychlém, takřka filmovém sledu. Zatímco česky vyšlo Ocelové žezlo už v roce 2006 v nakladatelství Wales, v autorově domovině si na své první vydání muselo počkat až do roku 2017. Juraj Červenák při té příležitosti celý román upravil, přepsal dialogy, upravil popisy, změnil dělení na kapitoly a celkově celý text vyladil k dokonalosti. Na ději však nezměnil ani čárku. Četl jsem obě česká vydání v překladu Roberta Pilcha a můžu říct, že jde o mnohem lepší čtenářský zážitek.
Obálku nového vydání (stejně jako toho původního) zdobí nestárnoucí kresba z dílny Michala Ivana, ale grafická úprava obálky je hezčí, a ne tolik dryáčnicky řvavá jako ta z roku 2006.
Legenda
David Gemmell
David Gemmell v románu mistrně splétá osudy jednotlivých hrdinů a nenechá čtenáře vydechnout. Příběh nepostrádá silné a zdaleka ne černobílé postavy a je v něm místo nejen pro líté souboje či pikle, ale také pro lásku, odvahu a opravdové přátelství. Druss není v Gemmellově podání jen nemyslící horou svalů, ale mužem, který se snaží čelit démonům s hlavou vztyčenou a ironickým úšklebkem na rtech.
Rudý vrabčák
František Kotleta (p)
Rudý vrabčák- Naprosto skvělý špionážní akční příběh ve stylu filmů Krycí jméno U.N.C.L.E. nebo Atomic Blonde. Jenže podle Kotlety a ve světě Legie. Fakt mě to bavilo. Navíc jsou tam vesmírní punkáči.
Kosti pod mechem
Zuzana Hartmanová
Nechci v žádném případě tvrdit, že v Hartmanové máme druhého Tolkiena, ale rozhodně se nebojím říct, že jsou Kosti pod mechem nejlepší domácí hrdinskou fantasy od ukončení Delavské trilogie Míši Merglové. A je fuk, že její hrdinové mají na hlavě rohy a humoru asi tolik co pan Spock.
„Po všem, co mi otec o minotaurech vyprávěl, jsem čekal něco jiného. Něco víc. Myslel jsem, že budeš jako hrdina z příběhů.“ „Hrdinové z příběhů končí mrtví.“ (str. 330)
Přesto, že se Nerghanův příběh v knize uzavírá, je jasné, že všechny hrdinské písně ještě nebyly vyzpívány – a já doufám, že se Zuzana Hartmanová mezi minotaury vrátí. Ostatně dodatky, které si autorka připravila na stránce s bonusovými materiály, to jasně naznačují.
Cyberpunk 2077: Máš moje slovo
Bartosz Sztybor
Sztyborův komiks obsahuje všechno, co na Cyberpunku 2077 milujeme. Technologie, augmentace, gangy i korporace. Je sice pravdou že Miltech tady figuruje pouze jako jakýsi velký bratr v pozadí a hlavní roli v příběhu hraje proslulý gang Valentinos, ale pro potřeby stočtyřstránkového komiksu je to dostačující. Příběh sám je ovšem drsný jako šmirglpapír, a i na takto malém prostoru se v něm dočkáme několika opravdu pěkných dějových zvratů. Navíc jej Sztybor vystavěl jako solidní antickou tragédii, takže si ho užijí i náročnější čtenáři. Vlastně funguje dobře i bez toho, abyste znali hru.
„Důvěra je posvátná věc. Korporace ani vlády si ji koupit nemůžou. Vždycky jsem si myslel, že věřit se dá jen vlastní rodině. Vlastní krvi. Ale tys to musela všechno posrat.“
Dobrý příběh je jedna věc, můžete však psát jako samotný William Gibson, ale bez šikovného kreslíře vám vypravěčský um bude platný jako kyberpunkerovi odpálený implantát. Proto Sztybor spojil síly s nadaným španělským výtvarníkem Jesúsem Hervásem a koloristkou Giulií Brusco. Hervás si futuristickým světem kyberpunku pohrál již v komiksové sérii Blade Runner 2019, Bruscoová pro změnu spolupracovala s Kevinem Smithem na jeho komiksu o vigilantce Felicii Dancenové – Maskerade. Hervásova kresba trošku připomíná Skalpy, což je vlastně úplně v pořádku. K revenge příběhu o gangsterech se totiž hodí perfektně. Není bez zajímavosti, že Bruscoová pracovala na Skalpech jako koloristka. Pro tento komiks však zvolila neonové křiklavé barvy, které atmosféru světa Cyberpunku 2077 vystihují nejlépe. Řečeno slovy básníka, oba výtvarníci zatraceně dobře vědí, že v Night City je i černočerná tma modrá.
Vango
Timothée de Fombelle
Tím tajemným Vangem je hlavní hrdina knihy, chlapec s nejasnou minulostí. Poprvé se s ním setkáváme v Paříži ve chvíli, kdy byl jako devatenáctiletý mladík obviněn z vraždy kněze. Od té chvíle je vlastně stále na útěku, a to nejen před policií. Sirotka obestřeného mlhou záhad totiž od raného dětství pronásledují zabijáci ve službách nejvyšších vládců nejsilnějších mocností světa. Díky svému nadání pro lezení ve výškách, vášni pro létání, znalosti slušné řádky světových jazyků a především pestré směsici přátel ale Vango před svými pronásledovateli uniká, ať už na palubě vzducholodi či lodí nebo vlakem. Při tom se snaží zjistit, co nejvíce informací o svých rodičích, jež zemřeli nedlouho po jeho narození, a to násilnou smrtí. Dobrodružné vyprávění je navýsost komplikované a napínavé nejen proto, že je jeho protagonistou záhadami opředený a neprávem zákonem pronásledovaný mladík, ale především díky tomu, že ani přátelé, které si za svůj sice krátký, ale zato velice dobrodružný život získal, se navzájem neznají, neboť žijí zhusta na opačných koncích světa, ale potkali Vanga v různých obdobích jeho života, a tudíž neznají celou jeho minulost. K tomu autor využívá mnoha retrospektivních vstupů a udržuje čtenáře v neustálém napětí. Přesto že se příběh odehrává v časovém rozpětí několika desítek let a splétá osudy velkého množství postav, dokázal autor bez nejmenších problémů všechna dějová vlákna propojit v jeden organický celek bez nejmenšího zádrhelu v logice. Ve finále tak díky jeho vypravěčskému umu zapadnou všechny často na první pohled nesourodé součásti příběhu na správné místo a on před posluchačem vyvstane ve své plné kráse a celistvosti. Vyprávění je zasazeno do Evropy dvacátých až čtyřicátých let minulého století, ale autor si mnohé z dějinných událostí té doby přizpůsobuje a ohýbá podle svých potřeb. Vango je tedy více dobrodružným příběhem s prvky alternativní historie než typickým zástupcem tohoto žánru.
Na scénu přichází vypravěč ze staré školy
Spletitý a komplikovaně vyprávěný příběh plný dějových odboček jakým Vango bezesporu je, pro interpreta i režiséra velikou výzvou a převést ho do audioknižní podoby není vůbec lehké. Přesto tuto výzvu v audiovydavatelství OneHotBook přijali a pod režijním vedením režiséra Michala Bureše se role vypravěče ujal veterán mezi interprety audioknih i rozhlasových her Jan Vlasák. Jeho příjemný hlas provází posluchače detektivek s komisařem Maigretem již několik let a milovníci fantastiky ho mohli slyšet v audioknihách Terror, Spasitel Duny či Mycellium. Jenže tam byl vždy součástí týmu herců, kteří propůjčili svůj hlas plejádě hrdinů, proto bylo otázkou, zda v rámci jednohlasé četby dokáže udržet posluchačovu pozornost, při poslechu bezmála 23 hodin dlouhé nahrávky.
Strážcové Varadínu
Juraj Červenák
Kdo by neznal skvělou pentalogii Juraje Červenáka Dobrodružství kapitána Báthoryho? Příběh tohoto kapitána šermíře, rytíře a básníka, se odehrává na pozadí protitureckých válek z let 1660- 1664. Tehdy vojska Osmanské říše stanula před hradbami Vídně, ale dříve než k tomu došlo a než byla slavně odražena, napáchala velké škody nejen v Sedmihradsku, ale především v rodinách mnoha občanů Habsburské monarchie. Jedním z těch, koho hadrové hlavy připravili o jeho nejbližší, byl kapitán Kornelius Báthory. Díky Juraji Červenákovi prožil při pátrání po svém uneseném synovi Michalovi nejednu horkou chvilku a zbraň zkřížil nejen s mnoha tureckými šermíři, ale čelil i potvorám nadpřirozeným.
Vypůjčený čas
Zuzana Strachotová
Možná se může zdát, že na některé otázky, jež vám při čtení vytanou na mysli, nedostanete jednoznačné odpovědi, ale tím se nenechte odradit. Svět, v němž spolu bok po boku čelí bezpráví tvrdohlavá Sofie a bioroid milující rychlé motorky, autorka nenavštívila naposled.
Vypůjčený čas můžeme vnímat jako zamyšlení nad smyslem lidského života v moderní přetechnizované společnosti, nebo jako příjemnou šikovně odvyprávěnou vztahovku člověka a umělé inteligence. Dokonce se dá číst jako plnokrevný thriller zabalený do sci-fi kabátku. Vzhledem k Sofiině minulosti si lze užít spoustu do příběhu zcela přirozeně implantovaných popkulturních odkazů či (díky autorčině lásce k anime) odkazů na japonskou popkulturu. Tak či onak lze říci, že Zuzana Strachotová autorsky vyzrála a napsala chytrou, moderní sci-fi asimovského ražení.
Hvězdolet Vltava
Tomáš Lipner
Kniha čítá něco přes sedm set stran, ale čte se opravdu dobře. Je to dáno tím, že autor čtenáři dávkuje informace o lodi, jejím osazenstvu i světě, v němž se nalézají, postupně. Příkladem budiž scéna, v níž se posádka schází na Politické školení mužstva. Ve chvíli, kdy má politruk Plocek promluvit k mužstvu, přeruší autor děj vysvětlením toho, jak takový politický pracovník na vesmírné lodi pracuje a komu se zodpovídá. Stejně jako pozvolné dávkování informací funguje v Lipnerově románu změna prostředí, v němž se příběh odehrává. Když už by se čtenář mohl začít nudit, dojde k novému setkání s mimozemšťany, objeví se nová planeta či vesmírná stanice. O dějové zvraty není nouze, dokonce dojde i na lodní vzpouru či milostný románek, nebo takřka detektivní pátrání. Zkrátka čtenář se rozhodně nemá čas nudit. Navíc je celá kniha prodchnuta duchem nezlomné vůle lidstva k životu a to je na ní také velice sympatické. Ostatně přesně proto doporučila Kristýna Sněgoňová tento rukopis Hvězdoletu Vltava k vydání Michaelu Broncovi a jeho nakladatelství Straky na vrbě.
Dostaneme se i k výtvarné stránce knihy. Na první pohled zaujme krásná snímatelná retro obálka a barevné předsádky Tomáše Kučerovského. Obálka se nese v duchu románů J.M.Trosky a předsádky zdobí nákres hvězdoletu Vltava a jeho technický popis. Vnitřní černobílé většinou dvoustránkové ilustrace Jana Pekárka pak příběh skvěle dokreslují. Že kniha nepostrádá pevnou vazbu i vkusnou záložku jistě také mnohého čtenáře potěší.
Kyselé bonbony
Kealan Patrick Burke
Burke ve svém kratičkém příběhu variuje poměrně ohrané téma démonského dítěte sužujícího nebohé dospělé, přitom na to jde vlastně docela inovátorsky. V rychlém sledu čtenář seznamuje s hlavním hrdinou, aby mu záhy za poměrně dost obskurních a originálně vymyšlených okolností autor přivedl do života malého Adama, který není ani zdaleka tím, čím by se mohl na první pohled zdát. Pendlton je sice bankovní úředník, ale není to žádné ořezávátko, takže se přes kratičké stádium popírání přenese rychle k tomu jak se efektivně s potvorou ve svém domě vypořádat. Na ploše 94 stran tak rozjíždí Burke mysteriózně hororový příběh s několika překvapivými zvraty, který zaujme svým zajímavým přístupem k prastarým božstvům a irským strašidlům.
Příjemnou jednohubku zdobí znepokojivá obálka grafického mága Michala Březiny.
Za mě rozhodně uspokojivý příspěvek do edice Zrnka temnoty. Neboli Burke zaujal, přihoďte ještě něco delšího, v portfoliu má knih dost a dost.
Hu! Povídky Dědka Čucháka
Ondřej Neff
Neff ve svých povídkách přinesl kus poctivého dobrodružného akčního vyprávění z budoucnosti, šmrncnutého zábavnou špetkou brakovosti. To vše ve světě plném skvěle promyšlených technologií budoucnosti a se sympatickými hrdiny v hlavních rolí. Přitom se nebál ironie a sžíravé kritiky, což z jeho textů dělá hodně výživné čtení.
Díky nakladatelství Mystery Press nyní máme kromě posledního Neffova románu Ultimus i souborné vydání povídek s Kubou a Dědkem Čuchákem pěkně v jednom svazku, a to nejen s doslovem autora a Stručným přehledem kolonizace Luny, ale také se skvělými komiksově laděnými ilustracemi, jejichž autorem je (stejně jako v románu Ultimus) Karel Jerie – a já jsem tomu věru rád.
Cizinec v cizí zemi
Robert A. Heinlein
Příběh, jenž svým názvem odkazuje na biblický citát z knihy Exodus a který lze svým způsobem chápat jako podobenství o statusu mesiáše, podstatě dobra a zla a o svobodě, vypráví příběh Valentina Michaela Smithe, který se narodil na Marsu, a byť byli jeho rodiče pozemští astronauti, byl vychován Marťany. Mohli bychom zjednodušeně říct, že Cizinec v cizí zemi zkoumá Michaelův život na Zemi a jeho interakci s pozemskou kulturou. Ale ono je to mnohem složitější, protože hrdina, který je díky komplikovanému pozemskému právu jediným vlastníkem Marsu, je byrokratické pozemské vládě trnem v oku a nejedna zájmová skupina se ho snaží dostat do své sféry vlivu, nebo ho alespoň odstranit. Ke všemu Michael šlápne na kuří oko předním náboženským kultům Země, když založí svoji vlastní církev. Naštěstí má na své straně několik dobrých přátel, z nichž především novinář Bill Paxton, excentrický spisovatel a právník Jubal Harshaw a zdravotní sestra Gillian cizinci v cizí zemi na jeho pouti pomohou. Tahle kniha donutí člověka zamyslet se nad lidstvem jako málokterá jiná.
Spravedlivá pistole
Jaroslav Velinský
Velinský píše s lehkostí sobě vlastní a jemně ironický humor, jímž jsou nabité dialogy ústřední trojice, vyloudí mnohdy úsměv na rtech. Děj pak plyne pozvolna. Nicméně místy se otře až o lehce hororovou atmosféru. Samozřejmě že dnešního čtenáře můžou zaskočit takové termíny jako Závodní výbor, nebo domovní důvěrník, či snad dnes již neznámá značka cigaret Partizánky. Na druhou stranu lehkost s jakou Velinský celý příběh vypráví je v dnešní době temných případů velice osvěžující.
Vražedný sokol
Darien Warren Johnson
Akční, plné odkazů na Johnsonův oblíbený žánr a přitom lidsky dojemné. Díky všem temným bohům metalu za to, že tuhle pecku CREW vydalo.
Chapadla Černé hvězdy
Tereza Kadečková
Autorka ráda míchá žánry, takže žánrově se Chapadla černé hvězdy pohybují mezi kyberpunkem, dark fantasy, dystopií a vztahovkou. Navíc hraje v příběhu prim Lovecraftovský kult a místy příběh záměrně sklouzává až do temných vod hororu. Témata, kterých se Kadečková dotýká, jsou především rozbité rodinné vztahy, vztah k autoritám a život v náboženské sektě. Přitom ale nemoralizuje a nehrozí prstem. Čtenář při čtení příběhu prostě tyhle myšlenky přirozeně vycítí. Svět, který nám autorka ve své knize představuje je originální a zajímavý. Navíc ho autorka dokázala opravdu barvitě popsat. Až se budete prohánět zatopeným městem, zapomenete dýchat. Dějový oblouk nepostrádá napětí a několik zajímavých zvratů. Byť má působení Kultu černé hvězdy globální dopad, příběh samotný je spíš komorním dramatem. Nečekejte honičky na motorových člunech ve stylu filmu Vodní svět. Jednou z mála věcí, která mě na knize štvala, je font. Tedy absence jiného fontu pro pasáže, v nichž hrdinky vzpomínají na minulost, nebo sní či halucinují. Ale to je jen technický nedostatek s autorčiným nadáním pro to napsat čtivý příběh tato poznámka nemá co dělat.
Sochaři masa
Jakub Hoza
Za mě nejpropracovanější autorova kniha. Řemeslně výborně zvládnutá. Co se inspiračních zdrojů týká, oba filmy z nichž čerpá znám a nemyslím si, že je kniha jejich fanfikcí. Bezesporu autora inspirovaly, ale jeho invence včetně vypravěčských postupů je natolik zřejmá, že se dá kniha považovat za originální a čtivou poctu oběma filmům, nikoliv za fanfikci.
Záře dávno pohaslá
Guy Gavriel Kay
Je to poetické čtení dýchající melancholií, a Kay se nebojí vplout se svým hrdinou ani do vod filozofie. Danio se totiž často nezamýšlí jen nad svým životem, ale nad člověkem a jeho konáním všeobecně. Tím posouvá své vyprávění o stupeň výše. Záře dávno pohaslá není knihou pro každého. Kdo nemá rád historické romány, koho nebaví poetika slov anebo očekává pouze milostnou romanci, ten by se jí měl spíše vyhnout. Nás ostatní však může přenést do dob, kdy muži byli stateční a zbrklí a ženy odvážné.
Chceme se do příběhu ponořit, zapomenout na vlastní životy, objevit nějaké jiné, dokonce do nich na čas vstoupit. Může se stát, že odoláme a nepřipomínáme si umělce a řemeslo. Chceme se ponořit, ztratit, zapomenout, co děláme, co se nám dělo, zatímco obracíme stránky, díváme se na obraz, posloucháme píseň, sledujeme tanec."
Dívčí válka 1
Kóiči Óniši
(SPOILER) Moc nechápu, proč do tohohle projektu Argo šlo. V Kosmasu říkali, že rozkaz zněl "Vydejte mangu. A volba padla na Dívčí válku. Nevím, školy nemám a autor je prý historik a v husitství se vyzná, ale že by Žižka zamordoval Mikuláše z Pelhřimova? A prokop Holý jako plešatý prelát? Zikmundova žena se taky nejmenovala Barbara. No nevím nevím. Stejně tak si překladatel plete slovo svatost a svátost, o tom že by přijímání pod jednou způsobou bylo pití vína, je taky hloupost. Myslím, že co se historické věrohodnosti týká, vyrovná se Kóiči Óniši Petru Jáklovi, ba ještě ho v mnohém předčí. Příběhově je to trošičku lepší než Jáklův film. Vlastně jde o příběh válečné siroty, která se přidá k právě se formujícímu Husitskému vojsku. Ale v podstatě je to taková pohádka, akorát to není moc pro děti, scény znásilnění malých holek nejsou pro děti nejvohdnější.
Dceři to dávat číst nebudu, vyrostla na Kláre Smolíkové a jejích knihách Husité a Husův dům a ty jsou historicky mnohem věrohodnjší a pro děti vhodnější a zábavnější. No a já se budu držet Sapkowského a jeho Husitské trilogie. Je to sice fantastika, ale mnohem zábavnější a historicky věrohodnější.
Hlubiny města
* antologie
Hlubiny jsou města antologií, která nejen že splnila, co její editoři slibovali, ale díky jejich péči a skvělé spolupráci s autory povídek se řadí k tomu nejlepšímu, co u nás na tomto poli doposud vyrostlo. Jsem rád, že dala Epocha tomuto projektu zelenou.
