Jana2424 komentáře u knih
Uf, těžké téma. Téma genetiky mám hodně ráda, takže mě kniha velmi zaujala, i když, musím se přiznat, v některých odbornějších odstavcích jsem se trošku ztrácela. Nic to neubralo na tom, že mě kniha hodně bavila a skvěle se mi četla. Líbilo se mi, že jsem se něco dozvěděla i o Mendelovi, k tomu bych se asi jinak jen tak nedostala.
Je to moje šestá "Mawerovka" a opět mohu říct, že se mi kniha hodně líbila. Je to opět "Mawerovka" jak má být.
Pro mě nejtěžší Mawerovka. Z ostatních knih jsem u Mawera zvyklá, že má knížka spád, čte se jedním dechem. Tady byla v některých částech docela zdlouhavá, hlavně co se týká částí o svitku a o křesťanské víře. Neřadím jí určitě mezi špatné knihy, ale z Mawerovek určitě nejslabší.
Nevím, jak to ta Petra Soukupová dělá, ale zase napsala bezvadnou a krásnou knížku. Četla jsem od ní již několikátou knížku a říkala jsem si, jaké to asi bude, když bude pro děti. Jaké? Opět skvělé. V jednoduchém příběhu opět člověk dokáže vycítit pocity hlavní postavy - devítiletého Bertíka. I když - knížka pro děti? Myslím, že je to knížka určitě i pro dospělé. Já jí zatím svým dětem zatím číst nebudu, mám pocit, že věcmi jako je rozvod atd. jim zatím hlavu zatěžovat nechci, ale určitě budu ráda, když si jí jednou přečtou.
Tahle kniha mě chytla. Původně jsem od ní zase až tolik neočekávala. Do té doby, než jsem jí četla, jsem si jednou přečetla článek v Elle, který mi přišel takový nijaký. Knížka byla fajn. Jak psal někdo níže, jednalo se hodně o všeobecně opakující se úvahy, ale podle mého názoru byly vtipně, zajímavě a laskavě podány. V některých z nich jsem se našla. Z knížky je cítit, že jí psala žena, která už má nějaké zkušenosti a moc dobře ví, že nic není černobílé. Herečku jsem nikdy nijak moc nezbožňovala, ale touhle knihou si u mě udělala docela jedno velké plus.
Knížka se mi líbila i po vizuální stránce - hravé, ženské ilustrace naprosto korespondují s obsahem.
Moje třetí knížka od Simona Mawera a opět - super knížka. Dobře se četla, úplně mě vtáhla do děje. Skvělý popis hlavní hrdinky. Knížka měla spád, byla bez zbytečných složitostí, psaná přímočaře. Po třech knížkách od tohoto spisovatele můžu říct, že patří k mým oblíbeným autorům a už se těším na nějakou další.
Chtěla jsem si doma udělat pořádný úklid, tak mi knížka padla do oka. Přečetla jsem si samé pochvalné komentáře a řekla jsem si, že knížku prostě musím mít. Knížku jsem přečetla (kupodivu) celou. Pořád jsem tak nějak doufala, že objevím "to něco" proč je knížka tak oblíbená, proč má tolik pozitivních komentářů...No, nekonalo se. Prostě mě to nebavilo. Knížka je psaná suchým, nezajímavým stylem, autorka se několikrát opakuje.... Za mě prostě ne-e.
Jedná se o velice poutavou knížku Tomáše Poláčka. Jeho články jsem ráda četla už v MF, jeho styl se mi moc líbí. To, že přespoupil do Reportéra je pro mě novinka - milý bonus knížky, alespoň vím, kde hledat zajímavé články. Od knížky je těžké se odtrhnou, adrenalinový cestopis je občas protnut zajímavostmi z Tomášova života, které tak nějak celý cestopis doplňují.
Zajímavá knížka, která mě na mnoha místech donutila k zamyšlení. V částech, kde se autor věěnoval nemocem, medicíně atd. mě knížka bavila moc, ale na druhou stranu v částech o politice mě přímo nudila. Knížka mi přišla "šitá horkou jehlou" některé pasáže se v podstatě opakovaly.
Moje třetí knížka od Petry Soukupové a zatím pro mě tedy nejlepší. Líbí se mi realistický styl autorky. Příjde mi, že vše popisuje hodně věcně, ale přesto má člověk pocit, že přesně cítí náladu dané situace, pocity popisovaných lidí...
Jedna z knih, kterou jsem po dlouhé době nedočetla... vůbec mě nechytla. Sama bych si jí nevybrala, ale dostala jsem jí jako dárek, tak jsem si řekla, že si jí přečtu, ale byl to pro mě úplný krok vedle. Humor mi přišel laciný, předvídatelný... Nechci knížku úplně odsoudit, ale je úplně pro jinou věkovou kategorii.
Zajímavá knížka, která nás zavede do mě neznámého a těžko představitelného života v Keni. Knížka je psaná jednoduchým stylem, přesto je velice poutavá. Film jsem neviděla, takže nemohu srovnávat.
Po Aristokratce trochu změna... Z počátku jsem čekala podobnou náplň knížky. Chvilkama mě trošku mrazilo, ale knížka se, díky autorově stylu, bezvadně četla. Jenom už se nemůžu dočkat pokračování. Doufám, že bude!
´Druhá´ aristokratka je možná o kousek slabší než ´Jednička´, ale stále ještě příjemné, oddechové čtení.
Jednoduše napsaná kniha povídek. Jak už je u Viewega zvykem, žádnou složitou literaturu jsem nečekala...takže jsem nebyla nijak zklamaná. Trošku jsem se toho vzhledem k velkému množství negativních komentářů bála. Na druhou stranu ani žádné velké nadšení. Pan spisovatel již zpátky ve hře je, otázka, jakou ligu hraje.
Knížku jsem koupila osmiletému synovi tak nějak bez rozmyslu, vybírala jsem čistě podle autorky. Po dětech z Bullerbynu, Pippy a Karkulínovi to byl celkem šok, ale v dobrém smyslu. Nevím proč, ale nějak jsem zase čekala vtipné příběhy o dětech... Je to krásná, melancholická, smutná knížka. Svým způsobem hodně výjimečná. Z počátku jsem trošku váhala, jestli jí synovi budu číst, ale nakonec jsem se rozhodla, že ano. Poslouchal a ani nedutal. Myslím, že knížka zaujme nejenom děti, ale i dospělé.
Pro mě zajímavá, čtivá knížka. Zpočátku mi trošku trvalo, než jsem se zorientovala, kdo je kdo... ale nakonec se podařilo. Knížka je plná zajímavých zápletek a zvratů.
Naprosto bezvadná kniha na oddychové čtení na dovolené. Pokud v ní nehledáte nic hlubokého, ale chcete u čtení vypnout a pobavit se, tak je to naprosto správný výběr.
Opět zajímavá knížka o všední každodennosti. Kolikrát jsem v průběhu knížka žasla, jak se dá poutavě popsat několik obyčejných dní v životě. V některých věcech se člověk asi sám pozná...
Zajímavá povídka. Pořád jsem čekala, co z toho nakonec bude .... a ono "nic" :-). Jinak knížka je vizuálně moc pěkná, to se povedlo.