Jana283
komentáře u knih
Takoví normální #přátelé
Sarah Alderson
Průměrný thriller. Začátek velmi slibný, ale pak to zapadlo do schématu všech podobných knih - situace nepravděpodobné, přehnané, psychopati ad absurdum. Dočteno, ale nebavilo mne to.
Bulbem záchranáře
Vít Samek
Vtipné a poučné. Dozvěděla jsem se nové důležité věci a mám staženou "apku" Záchranka.
Moje milá smrti
Veronika Hájek Hurdová
Někdy mi autorka se svými názory lezla na nervy, ale daleko častěji jsem s ní souzněla. Nicméně nemohu soudit, protože podobný prožitek mne (naštěstí) nepotkal. Ale ještě jsem asi nikdy nečetla tak hlubokou, upřímnou a otevřenou zpověď. Myslím, že může mnoha lidem pomoci. I člověk, se kterým nesouhlasíte, vás může obohatit…
Cejch
Zdeněk Šmíd
Autor dovedl v mistrovské zkratce zaznamenat dějiny jednoho kraje a jeho obyvatel. Chvilku jsem si musela zvykat na styl, jakým je kniha napsána, ale pak jsem si ho užívala a myslím, že i díky tomu nemusela být v knize o zhruba dvou set stranách ani řádka navíc, a přesto bylo skvěle zachyceno období od raného osidlování až do nedávné současnosti. A i díky této „zkratce“ si člověk uvědomil, že jsme skutečně jen malými figurkami, které se mohou snažit žít svůj vysněný život, ale nakonec jsme stejně semleti „velkými“ dějinami (a kdo říká že ne, tak ať se ohlédne za posledním rokem….). Až budu číst tuhle knihu znovu, tak si vezmu k ruce tužku a budu si kreslit propletence českoněmeckých ( a také benátských) rodokmenů. A budu na ní myslet vždy, když se budu toulat naším krajem, který má podobný osud a není v něm slyšet štěkot psů a kdákání slepic…
„Pravda je hezká věc, řekl Jan Koudela smutně, ale ten průser, co po pravdě následuje, za ni často nestojí, obávám se synu, že jsi blbec. To je teď svět, řekl dědeček, ono to dřív nebývalo lepší, ale lidi se aspoň víc styděli.“
Ticho mezi námi
Abbie Greaves
Už dlouho jsem u knížky tolik nebrečela. Žijeme v době, kdy jsme neustále přesvědčováni médii, že být singl, žít v „prošívané rodině“, zažívat různé sexuální úlety, jít si tvrdě za svými sny… je „in“ a normální, takže přečíst si současný příběh o všední a přesto velké lásce, je skoro zázrak . O to víc mne zraňovalo, že přes veškerou usilovnou snahu, vstřícnost, lásku – partnerskou i rodičovskou, děláme chyby, které jsou tak fatální….
"Byla jsem ochromená. Chtěla jsem to dělat správně, chtěla jsem být správnou matkou. Teď, když o tom přemýšlím, vím, že v tomhle jsem to pokazila- přemýšlela jsem moc, chtěla jsem moc-, a za to se nenávidím."
Třetí světlo
Claire Keegan
Poklidně plynoucí atmosféra letních prázdninových dnů, příběh prodchnutý láskou a pohodou, ale čtenář od začátku tuší trpkou příchuť blížícího se konce, protože takhle krásný život není...
Milenec lady Chatterleyové
David Herbert Lawrence
K některým knihám se člověk nevrací kvůli příběhu, ale pro pomalu plynoucí děj, silné emoce, popisy přírody rezonující s náladou a schopnost oprostit se od ubíjející všednosti....
Bez ohlávky
Jiřina Šiklová
Skvělá vzdělaná dáma, která dokáže být sama sebou a nebojí se jít občas se svými názory proti proudu. Knížka je velmi inspirativní čtení.
Nalakuj to narůžovo
Martina Formanová
Číst tuhle knížku je jako sedět s dobrou kámoškou u sklenky vína a vzájemně se svěřovat svými radostmi a trápeními.
Před povodní
Anna Bolavá (p)
Přečetla jsem pár stránek, knihu odložila a vytáhla z knihovny Ke dnu a znovu s chutí si jí přečetla. Oživila si příběh Hany a Jardy i dalších obyvatel Řečovic a vrátila se k „pokračování“. Jenže ono to moc pokračování není. Jsou to úplně jiní lidé a mám pocit, že všechny maloměstské figurky se proměnily psychicky nemocné pacienty (včetně doktorky psychiatrie). Kniha plná bláznů v podivně hororovém prostředí ,kde vládne zlo, zloba a další negativní lidské vlastnosti. Člověk marně hledá sebemenší náznak světla, radosti, katarze. Takže za mne – třetí kniha je už moc přitažená za vlasy – toho tajemna, podivna, temnoty a strachu z neznámého je tam moc. Jako v předchozích dílech mne ale okouzlovala krásná čeština autorky.
Být sama sebou
Veronika Vieweghová
Díky poslednímu autorskému počinu exmanžela - spisovatele MV, jsem konečně dočetla i tuto několik měsíců rozečtenou knihu. Byla to dřina. Nevím, kde paní Veronika bere chuť a čas rýpat se v sobě a své minulosti za pomoci plejády numeroložek, psychologů, kineziologů, kartářů a dalších ezo.... Takhle přece normální zdravá žena nemůže uvažovat a žít. A jestli z řad čtenářek získá nějaké napodobitelky, tak si nemyslím, že je to dobře.
Abych jen nehaněla - pár věcí určitě za zamyšlení stálo, ale nehodlám jim věnovat víc než čas potřebný k dočtení téhle podivnosti.
Zrušený rok – Deník 2020
Michal Viewegh
Kvalita Vieweghových knih je v posledních letech slabší. Člověk by mu to snad neměl ani za zlé, když zná jeho příběh. Ale protože jsem přečetla Báječný rok a Další báječný rok, chtěla jsem zjistit, zda se Michal jako člověk někam posunul. Mám pocit, že ne - stále je to sebestředný sobec, který se lituje a nedokáže odpouštět. Jestli má být "otevřenou zpovědí" informace jak často masturbuje, že mu nechodí noviny, chlastá a hulí marjánu, tak se musím přiznat, že jsem čekala něco trošku hlubšího.
Audience u královny
Peter Morgan
Skvělé čtení, skvělé představení, úžasná paní Janžurová i paní Medvecká. Čtu a vystupují mi znovu před očima...
Eugenie: Příběh české hoteliérky
Jana Poncarová
Takové téma, taková hrdinka... a takhle to zabít. Eugenie z pera autorky vychází jako sebestředná rozmazlená sobecká husička, která se patlá ve svém nitru a opájí se křivdami, které jí "nelehký" osud hoteliérky přináší. Nebaví jí být manželkou, nebaví jí být matkou... Baví jí polehávat, popíjet kávu a litovat se. Dobové reálie povrchní, popisy nudné. Moje druhá a asi poslední kniha od Jany Poncarové.
Psaní jako posedlost
Karel Pacner
Karla Pacnera jsem znala především z rozhlasu, kde krásným hlasem mluvil o vědě a kosmonautice tak, že i já, člověk zcela netechnicky zaměřený, jsem si ho s velkou chutí vyslechla. Bohužel, první kniha, kterou jsem si od něj přečetla, byla jeho knihou poslední, protože K.P. letos v dubnu zemřel. A troufám si říci, že jsem ji přečetla s tak velkým zaujetím, s jakým pan Pacner psal. Byl to člověk naprosto oddaný psaní a zůstalo za ním úctyhodných šest desítek knih a tisíce novinových článků. Obětoval psaní vše – osobní život, koníčky, odpočinek… A přesto mi bylo při četbě knihy jasné, že toho nelituje a jeho způsob života ho naplňoval a nechtěl by a asi ani nedokázal žít jinak. Bylo to velmi inspirativní a obohacující čtení. Miluji „posedlé“ lidi.
Dům bez zrcadel
Iva Pekárková
Mám ráda hrdinky Ivy Pekárkové. Jsou to totiž hrdinky – ne postavy – živé plnokrevné ženské, které dokáží žít své životy na plný plyn a s elegancí se snaží projet každou zákrutu, kterou jim život nastaví. Nebojí se být „jiné“ – tedy své. Markéta dokáže žít najednou hned 3 životy – v danou chvíli, na daném místě, právě teď. A to je velké umění!
Po povrchu
Tomáš Třeštík
Tomáš Třeštík to nemá jednoduché s okolím, okolí to nemá určitě jednoduché s Tomášem… Snaha o upřímnou zpověď? Snad. Humorné postřehy, určitě. Tenhle kluk není úplně moje krevní skupina, ale uznávám, že vyrůstat ve stínu takových oblíbených, pracovitých a uznávaných sympaťáků jako jsou jeho rodiče i sestra, po boku (ex?) manželky „slavné“ spisovatelky, to dá jednomu zabrat. Takže možná taky svého druhu určitá terapie. Místy mne kniha dojímala, místy vyvolávala úsměv. Jedno máme s autorem určitě společné: „Nemažu si lidi, co odešli, neumím to.“
Nejvíc mne oslovily závěrečné laskavé kapitoly o rodině.
A zajímalo by mne, jestli se Tomášovi ozvala Gábina Lukešová, co mu dala v bunkru pusu…Třeba se to v nějaké další Tomášově knize dozvím. Určitě si jí totiž koupím!
Listopád
Alena Mornštajnová
Přečetla jsem na jedno nadechnutí. Měla to být fikce, ale já mám pocit, že paní Mornštajnová píše o naší současnosti. Mrazí mne z toho. Nepociťuji úlevu, že to v listopadu 89 nedopadlo takhle, ale tíži, že to dopadlo velmi podobně. Ta paralela s dnešní situací je tísnivá. Úmysl či kouzlo nechtěného...?
Výborná kniha! Děkuji