Jana283 komentáře u knih

Knihu jsem si objednala na internetu, takže když na mne vypadla z balíku knih obrovská „bichle“ o 370 stranách, byla trochu zaskočená. První dojem, byl takový trošku rozpačitý: Není to moc pompézní? Nestačil by formát v jakém vychází jiné knižní rozhovory např v nakl. Vyšehrad? Není to tak trošku „samožerbuch“ ? Dobře tedy, důležitý je obsah. V knize se dozvíme to, co člověk slyšel a četl mnohokrát v různých rozhovorech a reportážích o stávce v TV. Co už se dozvíme méně, ba skoro vůbec je linie o Danielině duchovní cestě, hledání a zrání. Mnoho otázek je položeno a nezodpovězeno. Pak je ale, dle mého názoru, zbytečné, aby tam vůbec byly.
Druhá polovina knihy - rozhovory s Danielinými přáteli a spolupracovníky. Jak přes kopírák – adorace a až nekritický obdiv. Sakra, ta ženská nemá žádnou chybu? (Jediný který se tomu trochu pokusil vzepřít je Ivan Langr).
Kniha tedy zdaleka nenaplnila má očekávání. Nechci bulvár, ale názory a myšlenky, se kterými mohu souznít či polemizovat. Toho se mi nedostalo. Váhám mezi 2 a 3 hvězdy. Dám 3, protože si Daniely jako novinářky vážím a doufám, že její připravovaná kniha rozhovorů s psychiatrem a neurobiologem a Jiřím Horáčkem bude mnohem lepší.

10 18.11.2020

Jak ve skutečnosti proběhl rozhovor mezi dvěma bývalými kolegy Ottou a Lisou je jen autorovou licencí. Kniha klade ale mnoho zajímavých otázek a různých pohledů na svět. Nic není černobíle a nikdo není bez chyby. Jaké bylo postavení žen vědkyň v předválečné době, jaké byly postoje vědců při vývoji zbraní hromadného ničení, jak se vyvíjel vztah Němců k Hitlerovi, jak ovlivnila touha po uznání vztah dvou lidí....

6 18.11.2020

Ženské čtení se všemi jeho atributy neurážející vkus. Přečetla jsem s chutí a dozvěděla se i několik pro mne nových historických informací.

6 18.11.2020

Tak jsem si to přečetla, abych pochopila, co na tom ty mužský mají a uměla reagovat na jimi hojně používané hlášky. Myslím, že spoustu věcí nemohu jako ženská, která neprošla kusem vojenského života, pochopit. Na druhou stranu - blbost a byrokracie bují všude. Myslím, že způsob, jak se s tím vyrovnat je jediný - humor. Koneckonců Hašek v tom není sám (Jak jsem vyhrál válku, Hlava 22...). Ilustrace pana Lady dávají knize další půvabný rozměr. Myslím, že je to česká klasika, kterou by měl přečíst každý, ať už se mu bude líbit nebo ne....

8 18.11.2020

Kniha jako začátek politické kariéry? A vlastně, proč ne. Minimálně jednu vlastnost nelze panu Šlachtovi upřít a to je velká pracovitost, tu u mnoha politiků postrádám. Že je jeho pohled příliš subjektivní? A není pohled každého člověka na svůj život subjektivní? My čtenáři musíme číst přemýšlivě a kriticky. Což je tedy v případě politiky fakt těžké a číst o době, kterou žijeme bez růžových brýlí hodně bolestné. Pan Šlachta zaslouží určitě obdiv za své postoje a odvahu. Nedovedu si představit, že bych podobným způsobem musela ukončit kariéru v práci, které jsem dala úplně vše… Doufejme, že je to natolik silný, že to ustojí, nesemele ho to a ještě o něm uslyšíme.

12 05.11.2020

Sex, alkohol, domácí násilí, reinkarnace...
Pro mne dost nepoživatelný koktejl způsobující bolehlav.

7 02.11.2020

Jedna hvězda za snahu něco sdělit. Forma, jazyk katastrofa.Podvádět se nemá. Prostě nemá. Někdo za to nezaplatí, jiný mnohonásobně...

6 18.10.2020

Když nemůžu v noci spát, otvírám některou ze Skácelových sbírek....

13 08.10.2020

Literárně to žádný skvost není. Grafika a fotky jsou hezké. Pro mne to byl zajímavý pohled na tohle období, protože žiju úplně jinak než antagonisté knihy (autorka si bohužel ve většině případů vybrala dost stejné typy - singl, město, třicet plus...), takže pro mne bylo překvapivé jak odlišně tito lidé prožívali nouzový stav - strach, velká samota, nuda, prázdnota... Nemám právo nikoho soudit, ale celou dobu se mi při čtení honila hlavou myšlenka, že tato skupina lidí platí tak trochu daň za své do té doby trošku sobecké životy. Ale to je jen individuální pohled člověka, který prožil toto období takřka idylicky - se svou rodinou, na venkově, bez omezení v práci.... Nezbývá než nám všem přát, aby letošní jaro zůstalo jen smutnou, zvláštní a neopakovatelnou vzpomínkou.

6 08.10.2020

Svižně napsané, dobře se čte. Knížka ne jeden večer, kdy se vám nechce číst nic komplikovaného...

7 01.10.2020

Knížka pro mladší čtenáře. Proto je asi příběh vyprávěný jednoduše bez hlubší psychologie postav. Věřím a doufám, že snad může někomu pomoci a je určitě dobře, že vznikla. Stejně jako holky na vodítku. Kvalitní čtení pro mládež.

4 01.10.2020

Jaký dar měl Jan Mikolášek? Byl to dar či prokletí? A kdo mu ho dal? Bůh či ďábel? A jaký opravdu byl?
Tolik otázek a tak málo odpovědí....

6 30.09.2020

Svět bolí. Ale i v té velké bolesti se dá najít chvíle sladká jako makronka rozpouštějící se na jazyku...

9 23.09.2020

Kniha je rozdělena do tří částí: Dětství, dospívání, dospělost. A takové jsou naše životy. Bez ohledu na to, v jaké době je prožíváme.
Dětství – laskavé a bezstarostné. Vyloženě jsem si tuhle část knihy vychutnávala. Katalpa svým krásným jazykem vtahuje čtenáře do dětství, kdy všechno – vůně, chuti, barvy bylo tak intenzivní, tak omamující, tak plné… Při četbě se mi vybavují vlastní vzpomínky z dětství plné sytých barev a neopakovatelných okamžiků. Čtenář cítí bezpečí, lásku a semknutost malé rodiny Liebeskindovy – Liliany, Abraháma a jejich dcerky Zuzany. Chtěl by žít v malém městečku Holašovice poblíž Prahy v nadějeplných 30.letech 20.století. Chtěl by běhat se Zuzanou a jejími přáteli Janem a Hanušem po lukách a lesích a na těle i v ústech cítit sladkost cukru z cukrovaru jejího otce. Je mu blaze a chtěl by zastavit čas, protože na rozdíl od protagonistů knihy ví, že čas sladkého dětství brzy pomine
Dospívání – něco se změnilo. Nevinné okamžiky dětského přátelství se proměňují v okamžiky probouzení a poznávání. Tak jak míří dětství k dospělosti, míří i svět k neodvratitelné apokalypse. Poklidné soužití rodiny se plíživě začíná proměňovat v pozvolný boj o důstojný život, pak už jen o život. Život plnící se poznáním, smutkem, starostmi, bolestí, láskou opětovanou i neopětovanou, nenávistí, ponížením, přátelstvím, zradou…
Dospělost – všechny životy jsou nenávratně poznamenané prožitou bolestí. Lze jít dál? A jak?
„Ta noc všechno rozštěpí. Od nynějška už budou dva životy. Život před táborem a po něm:“ Zuzana se vrací domů do Holašovic, do cukrovaru. Stále tu voní její sladké dětství, ale svět je už docela jiný. Zuzana se z majitelky cukrovaru stala jeho uklízečkou… Je obdivuhodně silná, přežila Osvětim, dokázala se vrátit, touží po lásce, po něze, ale životy všech už jsou příliš rozbité….
Děkuji za krásný čtenářský zážitek!

20 23.09.2020

První věta knihy : „První z dětí bylo mrtvé.“ Takže máme hned jasno. Zabila ho chůva, chlapečka i jeho sestru. Matka se zhroutila. To všechno se dozvíme na první stránce. Takže čteme (a nečte se to špatně) a chceme pochopit co a hlavně proč se to stalo. Skoro 200 stran. Přiznám se, že jsem to úplně nepochopila. Jaké z toho učinit závěry, co si odnést…. Nevím. Snad jen, že není radno pouštět si do svého soukromí cizí lidi, svět je plný skrytých psychopatů a duševní nemoci jsou nevyzpytatelné a často velmi dobře maskované.

2 22.09.2020

(SPOILER) První polovina – dobře se čtoucí odpočinkové čtení. Našla se před pěti lety ztracená dívenka. Takže vlastně kniha začíná „happystartem“. Rozvíjí se odpovědi na otázku kam a proč tehdy pětiletá holčička zmizela a co se s ní celou dobu dělo. Její osud se zajímavě propojuje s příběhem dalších dvou dívek. Docela sympatická zápletka do té doby než to začne být „fantasmagorická duchařina“. Takže doporučit mohu jen těm, kteří věří na hlasy ze záhrobí....

2 22.09.2020

Tahle knížka mne strašně iritovala, jak je nabytá negativními emocemi. Jasně. Existují rozchody, rozvody, poznamenávají duše a životy nás i našich blízkých. Ale ze všeho může člověk odejít nějak posílen a očištěn a se ctí. Tady zbyla jen zloba, zášť a nenávist. Vůbec si nedokážu představit žít v takovém svazku a ani si nechci představit, že by mé děti vůči mně chovaly tolik agresivních emocí. Připadá mi, že tahle rodina prožila úplně marný a zbytečný život plný nepochopení. Nečetlo se mi to vůbec hezky.

7 15.09.2020

Aha, tak tohle mne brzy čeká... No tak to je teda mazec. A není úniku.Tyhle myšlenky se mi táhly hlavou při čtení. Oddechovka to tedy pro mne nebyla...

2 08.09.2020

Vyšly ve zhruba stejnou dobu a říkala jsem si, že by se mohly zajímavě doplňovat. Takže po knize o Kunderovi (J. Novák) následoval Juráček. Dle mého soudu je Dáňa Horáková dobrá spisovatelka a sakra upřímná, až se člověk místy zdráhá číst, protože si připadá trochu jako voyer. Kdysi jsem na DK napsala, že nečtu životopisné knihy proto, abych něčí život soudil, ale svůj obohatila. V tomto případě to tedy bylo hodně těžké, ať už se to týkalo PJ nebo autorky. Sama jsem tento druh sebezničující a destruktivní lásky nikdy nepoznala. Přestože se kniha nečte jako zpověď ublížené chudinky, o to častěji jsem při četbě musela přemýšlet o tom, co by tahle silná ženská dokázala, kdyby žila svůj vlastní život ( což se nakonec povedlo). Bráním se soudům, ale musím přemýšlet, zda jakákoli míra talentu (a čím je vlastně talent měřitelný?) a sebevětší genialita opravňuje kohokoli k tak asociálnímu, nepřizpůsobivému a sebedestruktivnímu chování a násilí – ať už fyzickému či psychickému. A k čemu je vlastně talent, pokud ho člověk nedokáže zúročit?
„Ve mně zůstaneš. Neumím si představit, že by se někdy někomu podařilo Tě ze mne vygumovat… Ale já Tě, Pavle, nechci mít ráda! Nechci. Protože to nejde. Protože to nechceš, nepřipustíš…“
V každém případě tahle skvělá kniha klade nepřeberné množství otázek a nutí k zamyšlení. A takové knihy mám ráda.
Pro mne je to další střípek do mozaiky o době totalitní – letos si mne ty knížky nějak našly – Magor, Kundera, Juráček… Každá jiná, každý jiný, všechny výborné!

12 17.08.2020

Autorka vypráví o osudech doktora Alberta Martona (Mráze) a jeho rodiny v období II. světové války. Její vyprávění se střídá se vzpomínkami 95 leté dcery dr. Mráze Anny. Kniha je smutným dokladem toho, že na tragickém osudu slovenských židů byli podepsáni nejen němečtí fašisté, ale velmi výrazně také jejich slovenští spoluobčané. Co je k tomu vedlo? Nenávist k Židům, závist a touha po jejich majetku. Mnoho zarizovaných podniků v rukou slovenských občanů, ale zkrachovalo stejně jako lidských vztahů a osudů....

3 06.08.2020