Jana283 komentáře u knih

Kniha se mi líbila moc. Nemusím spisovatele Kunderu, miluji spisovatele Jana Nováka. Více než 800 stran textu na tom nic nezměnilo. Novákova kniha je výborně napsaná. Poctivá, mravenčí práce se zdroji a fakty jí neubírá na čtivosti. Není to pouhý obraz spisovatele, ale především bohatý a poutavý obraz doby a lidí, které formovala. Jak se s ní vyrovnali bylo na nich, na jejich vůli, odvaze či zbabělost. Novák nesoudí, pouze vrší fakta a seznamuje nás s celou plejádou osobností, které sehrály důležitou roli v Kunderově životě i historii (Ivo Pondělíček, Jan Trefulka, Milan Uhde, Vítězslav Nezval, Pavel Juráček…). Velmi zajímavé jsou i kurzivou psané „odbočky“ např. o Juliu Fučíkovi, Janu Zahradníčkovi, Janu Drdovi, Janu Benešovi, Ivo Pondělíčkovi aj - malé autobiografie v jedné velké.
Myslím, že Novák se snaží opravdu poctivě Kunderův život uchopit a porozumět mu. Je to cítit i vybraných citátů Kunderových děl:
„ Nic naplat, nedá se nic dělat. Lidská bytost je spojená ze zázračných a vždycky trochu nepochopitelných protikladů. Měli bychom se to učit respektovat. A nejen u velkých lidí, ale v každém člověku. I ta nejlepší despocie je hloupá právě proto, že je despocie, a dobře jí tak, ocitne-li se v rozpacích. „
„Smyslem života je bavit se životem, a je-li život na to příliš lenivý, nezbývá než ho trochu postrčit. Člověk musí neustále osedlávat příběhy, ty střelhbité klisničky, bez nichž by se ploužil v prachu jako unuděný pěšák.“
„ Mluvit pravdu v tomto bezvýznamném světě, by byl vrchol směšnosti.“
„Spisovatelské já se vyjevuje jenom v knihách.“
Myslím, že ten poslední citát je klíčový. Milan Kundera nestojí o pohled veřejnosti. Kdo ho chce poznat, objeví ho v jeho dílech.

17 04.08.2020

Oskar Schindler nebyl určitě člověk bez chyb - bonviván, milovník žen, obchodník, člověk užívající dne.... A tím spíše vyniká jeho čin lidskosti. Kdo zachránil jeden život... Oskar Schindler jich zachránil mnoho a tím i ten svůj. Jedna z nejlepších knih o holocaustu.

Těch šťastných a málo pravděpodobných náhod bylo víc než mnoho. Jinak plně sdílím názor LenkaGonn.

2 15.07.2020

Knihy Jana Nováka mě baví. Jeho postřehy, smysl pro drobnosti, vypointované situace, smysl pro humor a myslím, že i upřímnost. Projít si s ním 3 dny sametově revoluční Prahou v oparu stoličné a kouře cigaret bylo docela fajn retro. I když jsem "samet" zažívala úplně jinde a úplně jinak.

5 03.07.2020

Jedna z prvních knih, které jsem po revoluci na toto téma přečetla. Byl to pořádný šok. Od té doby čtu a stále ještě žasnu, jak moc temná byla poválečná historie naší země. A poslední dobou taky žasnu, jak rychle zapomínáme, nebo chceme zapomenout....

Člověk „na stará kolena“ dohání, co mu ve škole neřekli. A tohle je, sakra, dobrá učebnice. Nezaměřuje se pouze na jednu „epizodu“, ale osvětluje historické souvislosti do hloubky .Určitě mohu doporučit, je to výborně a pečlivě zpracovaná publikace. Jen takové smutný povzdech – mám obavu, že i moje děti budou jednou – až k tomu dozrají – podobné informace v dospělosti dohledávat. Když vidím, kolik času se věnuje punským válkám, tak na zločiny fašismu a komunismu moc času nezbyde (pokud vůbec)…

10 03.07.2020

Kniha drobná rozsahem, ale obrovská obsahem. Pár knih o politických vězních a komunistických lágrech jsem přečetla a vždy to mnou otřáslo. Že se ale něco takového dělo podobně krutým a nelidským způsobem i v „popíkových sedmdesátkách“ jsem tedy netušila. Člověk čte s opravdovým úžasem a mrazením příběh 16 letého trampíka, kluka milujícího život, přírodu, holky a svobodu, který se ze dne na den ocitne ve vězení a 10 let pak bojuje doslova o přežití. Dny naplněné nelidskou dřinou, bolestí, ponížením a beznadějí. Jak to Míla dokázal přežít, kde v sobě našel sílu? Člověka až chvílemi napadá kacířská myšlenka, že to přece nemůže být pravda, protože mu zároveň běží hlavou paralela na docela hezké dětství, které v té době (navzdory té době) prožíval a netušil… Doporučuji přečíst všem, opravdu všem !

20 02.07.2020

Nevím, jakou hrou osudu se mi po Smrtholce dostal do ruky Sentimentální román. Ale nejde ty dvě knihy nesrovnávat, i když se tomu člověk brání. Obě jsou útlé, ale úderné a obě jsou výborné! Podobné tím, že si kladou i podobné otázky. Jak dalece se na nás podepisují traumata z dětství? Jak náš život změní smrt někoho blízkého? Jakou moc má nenaplněná láska? Není to jen nějaké intelektuální patlání se v citech, ale studie temných stránek našich duší, které nás provází ať už chceme nebo ne.

3 30.06.2020

Smutné, dojemné a velmi těžké číst. Depresivní téma vyvolávající tisíce otázek a tisíce možných odpovědí. Na druhou stranu tolik krásných, dojemných, čistých a neprvoplánových slov o lásce jsem už dlouho nečetla. Knížka zarezonovala na všechna citlivá místa čtenářovy duše a bude dlouho o čem přemýšlet. Před dvěma lety jsem u knihy Lapači prachu napsala:. dává naději, že se současnou českou literaturou to nebude vůbec špatné“… Další kniha Lucie Faulerové tuto naději posunula o notně optimistický kus dopředu. Děkuji za krásný čtenářský zážitek!

8 21.06.2020

(SPOILER) Když čtu a následně hodnotím knihy tématikou holocaustu , jsem vždy trochu nesvá, zda mám vůbec morální právo něco takového hodnotit. Je to téma tak závažné, že člověk cítí nepovolán stavět se kriticky k jakémukoli dílu, které se dotýká bolesti a smrti tolika lidí. Ale na druhou stranu mám pocit, že téma holocaustu se v poslední době tak trošku moc zpopularizovalo a stává se jen kulisou pro příběhy, které přece musí dojmout a stát se bestsselerem (podobně třeba Tatér z Osvětimy) a že tak vlastně trochu zneužívá a vysává osudy skutečných obětí. Když čtu vzpomínky skutečných pamětníků, připadají mi prostě daleko syrovější stejně tak jako místa, kde byli nuceni strávit část života. Je to něco nesdělitelného a nepochopitelného. Na druhou stranu příběh Heleny, jejího manžela a pěti dětí nemohl nikdo z nich odvyprávět…. A proto je moc dobře, že jej M. Escobar napsal.

"Opakem dobra není zlo, opakem dobra je lhostejnost."

9 21.06.2020

Velké zklamání z novinky mého oblíbeného spisovatele. Souhlasím s MahulenouK - od nezapomenutelné Rybí krve to čím dál tím víc drhne.

5 15.06.2020

Není to román. Je to kvazipsychologická slátanina. Autorka zřejmě (jako v jiných dílech) píše o sobě. Snaží se čtenáře přesvědčit, že je hodná, hezká a nikdy nikomu neublížila....Já jí to věřím, ale na dobrou knihu je to sakra málo.

7 12.06.2020

Román o imigrantech v dopisech. Postavy sympatické i méně sympatické, obětavé, laskavé, hledající, zneužívající… Proč by měli být jiní než ti, co zůstali doma. Zajímavé půtky mezi emigranty po 48 a 68 i těmi pozdějšími. Pár postav bych skutečně ráda poznala a popovídala si s nimi.

„Vzal jsem draka, protože jsem se bál, abych se neposral.Báli jsme se, že bychom neobstáli? Nebo jsme se báli té ceny, kterou bychom museli zaplatit za to, že obstojíme? Právo soudit mají jenom ti, kteří tím prošli a obstáli. Jinak jsou viníky všichni, tedy nikdo. Někdo víc, někdo ještě víc, někdo jenom trošku. Jak to roztřídit? Vždyť je to prorostlé jako bůček, tak zkuste oddělit tučné od libového….
…Vinny jsou přece systémy, ne moje matka nebo Tvůj otec. Kdo ale vytváří systémy? Kdo nese vinu za to, že jsou zlotřilé systémy nepotlačil a zlotřilce nezničil hned na počátku...."

5 27.05.2020

Krásné, milé, vtipné, laskavé, překvapující....doporučuji

9 20.05.2020

Po okraj naplněný příběh plný bolesti a hořkosti - jen takové jakou mohla přinést válka a poválečná doba. Právě takové příběhy se mi zhmotňují v troskách domů opuštěných a vydrancovaných vesnic zde v pohraničí. Autor zhustil příběh do velmi hutné novely, až jsem mu místy vyčítala přílišnou stručnost, příběh by vydal na román. Ale někdy je množství slov zbytečné....

8 19.05.2020

Je to nostalgie, nebo ty naše učebnice byly opravdu krásné?

12 18.05.2020

Nejste přece ten typ, který kouká na nekonečné seriály, tak si jako správný intelektuál večer otevřete knihu. Jenže po pár stránkách zjistíte, že jste v jakémsi seriálovém ději o ničem, který svým způsobem prožívá (prožíval) každý, k tomu trocha té řachandy (posraný spolužák, zvracení do polobotek atd). A ty motivační bláboly na konec, kde autorka ujišťuje sama sebe, že její život je nej…je na krabičku antidepresiv nejen pro ni, ale i pro čtenáře.

8 15.05.2020

Když mi tahle tlustá kniha přišla z knihkupectví poštou, spráskla jsem ruce a ptala se sama sebe, kdy si najdu čas ji přečíst. Čas jsem si našla, bylo to jen pár večerů a přineslo mi velmi mnoho inspirace na knihy, které bych si chtěla přečíst a filmy, které bych chtěla (měla) vidět. Dámy - filmařky, publicistky, spisovatelky jsou velmi zajímavé osobnosti, i když s velmi odlišným pohledem na svět. Právě ta různorodost názorů mne moc bavila a obohacovala.

5 12.05.2020

Výborně podrobně zpracované. Tento kraj je mým domovem a velmi se mne dotýká jeho historie. Pan Skočný ji zpracoval opravdu podrobně, včetně mnoho dobových fotografií. Je to teď pro mne stěžejní průvodce po toulkách Boletickem. Ne všechna místa jsou dostupná, mnohá však ano, takže doporučuji všem milovníkům zapomenutých a opuštěných vzpomínek a domovů.

3 11.05.2020

Po přečtení Žen v bílém jsem sáhla po další knize Pavly Frýdlové. Tentokrát se jedná o zpovědi žen ve věku 60+. S některými osudy jsem se dokázala ztotožnit, některé mne oslovily méně. Jsem o něco mladší než protagonistky knihy a myslím, že naše generace bude v jejich věku řešit jiné problémy. Ale určitě bych ji doporučila přečíst si pro inspiraci ženám, které se ocitly na nějaké životní křižovatce a přemýšlí jak dál naložit se svým životem.
Citát, který mne zaujal: Yvonna Gallyová "My to máme zaretušované. Jak válku tak totalitu. A proto se poválečná historie může pořád vracet a zneužívat. Smíření je něco, co naše společnost příliš nezvládá."

3 11.05.2020