Jana283 komentáře u knih
Velmi inspirativní čtení. Obdivuhodné ženy, které ve svém medicínském oboru i životě něco dokázaly. Tohle je přesně šálek mé kávy.
"Mimo jiné jsem měla vzor ve své babičce, která měla šest dětí a řídila pekárnu, taky toho moc nenaspala, všechno přežila včetně koncentračního tábora. To jsou ty teorie o druhé generaci potomků přeživších holocaust. Když babička přežila tohle, co bych já nepřežila něco tak banálního jako je péče o dítě, dům, manžela, psa a plný pracovní úvazek." (psychiatrička Dana Janotová)
Sáhla jsem k jinému žánru než obvykle čtu a kniha mne příliš nenadchla. Usekané prsty, rozdrásaná těla, troška psychologie, mnoho otázek bez odpovědi... Dočteno bez nadšení.
Ke knize jsem se dostala díky tomu, že je zmíněna v jiné knize, kterou právě čtu. Tak mne zvědavost donutila navštívit bazar DK a tuhle útlou knížečku objednat. V každém případě je Filip obdivuhodná osobnost a zajímalo by mne, jak se jeho život vyvíjí dál... V roce, kdy Filip vybojoval svůj těžký boj se zákeřnou nemocí, zemřelo na meningokok C několik desítek mladých lidí... To jen taková jemná paralela k dnešní divné době...
Moc se mi to líbilo. Mám ráda historické romány, mám ráda silné hrdinky. Dějiny těšínského kraje pro mne byly doposud neznámé. První světová válka i poválečné dělení sporných území mezi Československo a Polsko se palčivě dotýká životů jednotlivých hrdinů románu. Konflikt proti sobě postavil sousedy, přátele i spolubojovníky z 1.světové války. „V Karviné jako by jedna válka přešla ve druhou…“ .
Kniha se ke mně dostala určitě ve správnou dobu. Životy lidí z havířského kraje byly tak těžké, a přesto je provázela láska, rodinná soudržnost, schopnost znovu a znovu se stavět nepřízni osudu, radovat se z drobností…. Vše na co pod tlakem konzumu, rychlosti doby, a touze po pohodlí zapomínáme.
Na rozdíl dvou předchozích „fejsbůkových“ knížek úsměvných postřehů mne tahle nenadchla a nebavila. Dočetla jsem, " protože Třeštík“. Ale místy jsem se neorientovala v osobách a tak… Asi je to cenné a zajímavé pro okruh blízkých, přátel a spolupracovníků, o kterých se píše… Pro nezasvěceného nic moc. Ale stejně se těším na dalšího „Třeštíka“.
Pan Kmenta opět odvedl obrovský kus novinářské práce. Opět jsem četla a žasla, co už máme za sebou a opět se (i když trochu méně než v Boss Babiš) chvílemi ztrácela ve všech těch intrikách a podrazech. Je mi z toho smutno. Můj závěr z té knihy je, že v „demokratických“ volbách nemůže zvítězit slušný kandidát, protože kýble špíny, lží a svinstva jsou předem připravené….
Vůbec nevím, proč jsem si tu knížku koupila. Vůbec nevím, proč jsem po ní ten večer sáhla…. Četla jsem do noci do poslední stránky. Uvěřitelný až neuvěřitelný příběh, zajímavý pohled na svět, silná osobnost, hezká čeština… Moc hezká grafika a fotky Františčina syna Martina. Bylo to milé překvapení a mrzí mne, že paní Františka již odešla. Určitě bych jí sledovala, četla a vnímala, že to není „jen“ o módě…
Souhlasim se lenkaBajza. Líbí se mi grafika. Jinak nenadchla.
Miluji životopisné romány, ale tohle byla velká rozvláčná nuda.
Nerada dávám jakékoli knize hodnocení odpad, protože vím, kolik úsilí stojí napsat jí a vydat. Ale tohle je fakt trapné. Nedaří se mi na dílku sebestředného stvoření, jehož život se točí okolo přejídání se, pochlastávání a nakupování, najít nic zajímavého ba (bohužel) ani vtipného.
Byla jsem zvědavá, protože kniha měla hodně recenzí a ohlasů. Přišlo mi to jako takový lepší holčičí román (to není zle míněno). Jana je sympatická hrdinka (moje krevní skupina). Líbily se mi vstupy s překlady japonského autora, méně mne bavilo motání se po Šibuji. Ale nakonec to všechno do sebe docela zajímavě zapadlo. A protože mám jako většina ženských čtenářek ráda „love story“, tak jsem byla spokojená a místy dojatá.
Tak už jsem četla od Diane lepší knihy, ale téma mne naprosto zasáhlo. Eugenický program prováděný v Severní Karolíně v letech 1929 až 1975 (Jak nedávno). Ke sterilizaci jsou nuceny (mnohdy podvodem) ženy ze sociálně slabé třídy, často ještě dívky, slabé, neschopné se bránit... Dvě tváře tzv. "dobročinnosti" a velké riziko, že se to může opakovat! Je přece tak snadné zmanipulovat někoho slabšího "ve jménu dobré věci"....
Hodně milá prvotina. Příběh 3 párů, který se zvláštním způsobem osudově protne. Výborně se četlo a se všemi postavami, které určitě nebyly "černobílé" jsem se dokázala ztotožnit a pochopit je. Věřím, že o autorce ještě uslyšíme a těším se na to.
Viděla jsem film, přečetla knihu. Jsem ráda, že už mám větší (i když zdaleka ne nezranitelné) děti. Vím, že ochránit je, je takřka bez šance. O mnoha sociálních sítích a způsobech komunikace ani nevím, že existují... Je to hodně moc užitečný projekt a autorům za něj patří velké poděkování
Četla jsem jako dívka. Mnohé jsem v tu chvíli ještě nemohla pochopit, mnohá krásná slova jsem se naučila zpaměti...
Po letech otvírám a čtu znova. Znovu jsem tou dívkou, která čeká na svá první vyzvání lásky.... To je kouzlo knih.
Moc se mi to líbilo. Hra s jazykem, se styly, s možnostmi. A přitom zábavné a skutečně milostné a citové. Nadchly mne už Dějiny světla a také tahle kniha – ač tak odlišná, ve mně rozehrávala libé pocity, které jsem už dlouho při čtení nezažila. Děkuji za krásný literární zážitek.
Takový trochu „suchý“ životopis. Hlavně politika, i když chápu, že to byl podstatný kus jeho života. Nějak mi to nepomohlo ho pochopit (jestli se to tedy vůbec dá). Jaký to byl člověk? Po přečtení této knihy vím jediné. Velmi osamělý.
Není to román, není to ani novela. Jsou to střípky, postřehy. O hledání sebe sama. O obviňování druhých. Nic víc, nic méně.
A nesnáším knihy graficky roztahané na 220 stran (třeba 10 řádků na stránce), i když by se vešly na 100. Tak trochu podraz a zlodějna.
Koupila jsem si to jako oddechové "holčičí čtení",a i když ve finále (spoilery?) jejich "ústa splynou v horoucím polibku", to co bude předcházet, jsem naprosto nečekala. Za mne 3 hvězdy, což znamená dobře napsané, ne úplně hloupé, překvapující.
Po Magorovi a jeho době musela nutně (znovu) následovat tahle kniha. Asi budu mít "rok Magora", ale jeho osud a osobnost mne fascinují.