Jana283 komentáře u knih
Nejkrásnější pohádky. Je v nich všechno -láska i bolest...
Jedna z nejlepších knih o psí psychologii a etologii, Užitečná špína při výchově lidských mláďat. DOPORUČUJI
Tak se chystám psát komentář a zjišťuji, že vše, co jsem chtěla napsat už sem předevčírem vložila Lucissia. Přečetla jsem, abych zjistila, zda je předloha stejně skvělá jako filmové zpracování a musím zkonstatovat, že ano. Výborná psychologie postav.
Krásná šumavská příroda, zajímavá kriminální zápletka, ale ty snové přesahy mi daly dost zabrat, abych se úplně neztratila...
Asi jsem pochopila autorův záměr i zvolenou formu, ale kniha mě navzdory zajímavému a naléhavému tématu vůbec neoslovila.
Paní spisovatelka určitě tušila, že její novinka bude srovnávána s Hanou. Jenže obrovská síla Hany spočívala v tématu a v době, kdy se odehrávala. Nový román se odvíjí v kulisách doby nedávné. Ale i ta je už pro mladší ročníky historií. A je tedy správné, že se o ní píše. Každá doba nějak své hrdiny formuje (či deformuje). Je dobře si to připomínat – vždyť lidská paměť je tak milosrdná a dává zapomenout, maluje na růžovo… a my všichni si neseme svá tajemství, lži, mlčení, strachy…proto jsou hrdinové HM, tak pochopitelní a blízcí.
Je mi líto, že už tu není. Ale asi by byl ještě smutnější než si ho pamatuji z doby před jeho předčasným úmrtím.
Pod vlivem úžasného románu D.Bolinga Guernika jsem se touto knihou znovu vrátilak témutu španělské občanské války. Ano, je to ženský román „plný náhod“, ale bez náhod by nemohly vznikat krásné příběhy a zamyslíme-li se, je i náš život mnohdy plný kouzel a nečekaných zvratů. Stejně jako Ostrov i druhý román V. Hislopové mne nadchl neotřelým námětem. Občanská válka ve Španělsku je kus historie, o které jsem toho doposud moc nevěděla. Hrůzy války je těžké pojmout nějak logicky, ale i díky této knize jsem snad trochu porozuměla tomu, jak je možné, že ze sousedů, přátel a dokonce i členů jedné rodiny se ze dne na den mohou stát nepřátelé plní nenávisti. Ano, dá se porozumět, ale ne pochopit….
Baskové – hrdí, tvrdě pracující, ale zároveň plní života, lásky, tance, užívající krás života… Čtenář se ocitne v Guernice a chtěl by zde žít. A pak pomalu přichází válka a s ní strach a obavy. Život se v jediném okamžiku proměnil v peklo a už nikdy nic nebude jako dřív… Jeden z nejlepších historických románů jaké jsem četla.
Rozhovor se sestrou Angelikou je nesmírně pozitivní, plný energie, života, touhy poznávat nové věci… Naprosto chápu, že nemusí jít pod nos bigotním vyznavačům jediné pravdy. Pro mne naopak je důkazem, že lidé v církvi mohou být živí, empatičtí a naplnění radostí. Vzpomínky na Václava Havla mne dojaly.
Tak to bylo dobré retro. V době, kdy tahle kniha vyšla, bych jí přečetla jedním dechem. Hlavní hrdince - neochvějně zásadové, poctivé a spravedlivé -bych držela palce a zcela jistě se s ni ztotožnila. Nechci psát do DK neslušně, ale je fakt neuvěřitelné, co vycházelo a co nás formovalo.... (i když na dnešní mladé čtenáře čekají taky zase jiné literární "nástrahy" a "chuťovky"). Teď po letech jsem se mohla nad touhle knihu jen pousmát a zavzpomínat na roky šedé jako její obálka....
Mám ráda rodinné ságy, prolínání osudů lidí a historie. Podbrdské ženy se odehrávají v jakémsi ponurém bezčasí – jen tu a tam se na pár stránkách objeví krásný oduševnělý americký voják, pak ruský zlotřilý voják, o 24 let později projede ruský tank…. A podbrdské ženy? Ty zatím stále oddaně rodí, dojí, okopávají a hlavně „trpí“… Jejich životy plynou den za dnem, bez citu, emocí, radosti jen v neustálém smutku a odevzdání. Tak tyhle bezkrevné loutky tedy nejsou hrdinky pro mne. Z historie (což u podobných knih očekávám) jsem se nedozvěděla prakticky nic. Taková ufňukaná červená knihovna. "Esoterickou" přítomnost vlčice jsem nepochopila.
Kniha mne bavila, byť občas vyvolávala hodně hořký úsměv na tváři, protože popisovaná budoucnost mi nepřipadala vzdálená. A není to vůbec jen o totalitní vládě žen, (kterou už vlastně v podstatě žijeme v podobě me too a dalších kampaní). Je to o všech totalitách, které prožíváme a které si sami nastavujeme svou neschopností kriticky myslet a pohodlným žitím uprostřed relativně bezpečného stáda, přejímáním názorů druhý, strachem z prosazení názoru odlišného…. Ano, kniha mne bavila, ale těšila jsem se až ji dočtu, protože to nebylo příjemné čtení. Ale naprosto rozumím autorce, že ji napsala tímto stylem (včetně vulgarismů) .
Emil Balík byl tchánem pana spisovatele Jiřího Stránského, který v 50.letech sdílel jako MUKL vězení s jeho kolegy - letci RAF… Osudy statečných lidí se až neuvěřitelně prolínají ve víru dějin…
Tak já se přiznám- nemám ráda Kunderu. Nemám ráda jeho pohled na vztahy mezi lidmi, na ženy, na lásku... A opravdu bych nechtělabýt hrdinkou některého z jeho románů.
To si sednete do kavárny a posloucháte, co si "holky" povídají u vína. A pak o tom napíšete knihu. Tak jednu do roka. A my holky si to pak kupujeme a čteme a líbí se nám to, protože je to o nás, o našich kamarádkách, o našich partnerech... Jaké jsme a jaké bychom někdy třeba chtěly být. Takové čtení "pro paní a dívky" vycházelo, vychází a bude vycházet. Asi je potřeba si ho čas od času dopřát, ale nesmí to být moc často...
Hlavní hrdinka Helena mi byla hodně sympatická. Obdivovala jsem její sílu a odvahu. Určitě bych byla ochotná s ní prožít daleko více času (a stran). Prvotina se Lucce Konečné povedla a já ji doporučuji všem ženám, které sbírají odvahu změnit svůj život
Kniha není pouze o vztahu královny Alžběty a prince Philipa, který trvá úctyhodných (a neuvěřitelných) 70 let. Je biografií celé panovnické rodiny počínaje předky obou manželů až po potomky a vnoučata. Mnoho informací je známých, ale dozvěděla jsem se i dost nového. Překvapením pro mne byla například informace o příbuzenském vztahu Philipa a ruského care Mikuláše. No a rozhodně je v dnešní povrchní době velmi inspirativní skutečnost, že se dá s jedním partnerem v úctě, lásce a toleranci prožít tolik let, navíc pod tlakem života na očích veřejnosti. Myslím, že význam přetrvávající monocharchie tkví především v hodnotách, které se snaží reprezentovat a které v našich životech dost často chybí.
Příjemná oddychovka, hezky se čte. Zajímavé nahlédnutí za oponu justice. Soudce Adam je sympaťák, ráda bych doufala, že všem soudcům tak leží na srdci osudy žalovaných i žalujících.
Výborná příručka pro "neznabožku", kterou zajímají patroni a jejich symboly jako součást kultury.