Janadvorackova
komentáře u knih
Bílá růže
Cynthia Harrod-Eagles
No, musela jsem se zase vrátit na Morland. Sérii jsem přerušila, protože knih má hodně a já už potřebovala změnu.
Ale bylo mi jasné, že to dočtu.
Děj se odehrává převážně ve Francii za první světové války.
Jack slouží jako pilot (to je brácha Jessie) - děti Henrietty.
Bertie Park, který v jednom z minulých dílů vojákoval v Jižní Africe, se také vydal do bojů (Robert je zase Henriettin synovec).
Bojují i další bratři Jessie a ženy na ně čekají doma.
Anglické dámy pořádají okázalé večírky a trumfují se, co ta která dělá pro zlepšení podmínek bojujících mužů. Vesměs všechny dělají prdlačky, protože jsou to takové fifleny načančané.
Ale to samozřejmě platí jen pro ty konkrétní. Ženské se snažily dost, a počítalo se i pletení ponožek :).
O Sufražetkách se v tomto díle moc nemluví. Tedy ne tak moc, aby na to ony mohly být hrdé.
Vlastně devadesát procent děje se odehrává v zákopech, na frontě, v lesích, ve vybombardovaných vesnicích. Popsané boje jsou krvavé a hnusné. Morálka vojáků mnohdy visí na vlásku a skopčáci v šedých uniformách lezou z lesů a číhají za zdmi, jsou prostě všude.
A autorka opět vše popsala strašně moc dobře a barvitě.
Děj končí zmínkou o příměří na Vánoce 1914, což je událost, která se na frontě skutečně odehrála.
Lupiči mrtvol
Jan Zábrana
Odposlechnuto v audio podobě. A jsem nadšená.
Po dlouhé době ve mně něco vyvolalo pocit děsu. Povídka "Emisar," - tedy její konec. Očekávané, ale přeci :).
U filmových hororů se nebojím, neděsí mě zombíci a různé divné zrůdy. Mám ráda chladné prstíky neurčitosti, které mi škrábou záda pozdě v noci. A divné zvuky za oknem, které jsem právě zavřela.
Nebo ne?
A pach hlíny, kterou domů donese pes. Kdeže pes, kde by se vzal :)...
Geniální nápad měl "Kostlivec." Takhle by mě vážně vůbec nikdy nenapadlo uvažovat. A přitom je to jasné jak facka :).
U "Malého světa L.S" všechny děsí rozuzlení. Mně ne. I když se vyjeví až na konci a čtenář by měl být zaskočen a zhnusen, ta situace vychází z reálného základu. Takhle nějak by to dopadlo. To není děsivé, snad jen důvod k tomu. Ale důsledek události, která konec způsobila, je v podstatě logický. Vždyť jak jinak by to mohlo dopadnout...?
Některé kousky už jsem znala, ale přesto bylo skvělé si je opět připomenout.
"Černý vítr," který údajně do sbírky nepatří? Tedy ani editor si to nemyslel. To téma je tak silné, že zasahuje do všech žánrů a bude to dělat napořád. Určitě si od autora, nejen této povídky, ještě něco přečtu.
Led v žilách
Yrsa Sigurðardóttir
Duchové mrtvých v grónské sněhové pustině jsou docela neklidní, mnohdy naštvaní, chtějí oběti a furt jako něco požadují. Severské národy mají zajímavou mytologii, trocha jí je i tady.
A geologové, kteří do těch míst přijedou kopat, jsou zase od začátku lehce duševně nalomení.
Přišlo mi, že kdo v tomto příběhu nebyl mrtvý, byl nenormální :). Ale to vytvořilo poměrně zajímavou atmosféru. Zpočátku mi to připadalo jako kombinace "Věci" a "Akt X :)," a čekala jsem, kam se to posune.
Postupem času se ale děj začal vrstvit, tak jako v krajině furt sněží a staré věci a kosti zavane sníh, aby se na ně mohly navršit nové. A nové stopy mizí, psi vyjí, vítr hučí a kolem tábora se potulují domorodci trvající na tom, aby osádka základny vypadla, aniž by jim to pořádně vysvětlili.
Takže se stane, že někdo z živých zemře. Někdo mrtvý se objeví, ze sněhu vylezou přízraky osadníků ze sto let staré minulosti, načež se všecko smíchá a čtenáři z toho už taky trochu hrabe.
A Tóra je taky divná. Do kufru, který si bere s sebou na základnu, si zabalí letní šaty, halenku s volány a že je něco blbě jí dojde, až když klepe kosu -:))).
Dům v plamenech
Cynthia Harrod-Eagles
Katastrofický název tohoto dílu mi zježil chlupy všude možně a připravil mě na ohnivé peklo uprostřed noci, pelášející hospodářská zviřátka a labutě, škvařící se ve vodním příkopu.
Ale prd, vážení, nic takového. Dům hořel, ale po ohni způsobeném chybou lidského faktoru - pod vlivem, se zdá, že je zase obyvatelný, byť tedy začouzený.
Společnost žije nejrůznějšími politickými peripetiemi. Ženy furt touží po volebním právu a autorka krásně zpodobnila společenské poměry té doby. Říkáte si, v jakém blaženém nevědomí si žije ruský car a jeho žena (vnučka královny Viktorie), když víte, že je čeká kulka. A počítáte roky a přemýšlíte, které z dětí současných hrdinů zemře na Španělskou chřipku, protože čas se blíží.
Jediný žijící Benedictův syn Edward na Morlandu nežije. Dům je sem tam někým spravován a část příběhu je věnována životu Alice a jejího syna - parchanta Edwardova bratra.
A část popisuje úděl Henrietty a jejích, už pěti dětí - mazec.
No a Venetie - doktorka, se ukáže jako fakt dobrá kámoška v časech nouze.
A víc neprásknu, protože bych zase vše vyžvanila, jaká jsem to drbna. Haha, klepy, to je moje.
Trochu mě zarazila zmínka o staré dubové posteli, na které se od začátku příběhu všichni rodili a umírali.
Po nějakých událostech, které si prostě přečtěte sami, se postýlka zase začala používat. Kdo by nestál o poctivé dubové dřevo, byť přes čtyři sta let staré (tady si fakt zoufám, mně ta moje laminátova mrcha vrže už po devíti letech používání).
No a je tam zmínka o matraci na té posteli a o jejích možných nedostatcích. To ji jako za tu celou dobu nikdo nevyměnil? Nebojte, vím že asi jo. Ony tělní tekutiny po porodech a umírání hned tak vyvětrat nejdou, ale stejně... Hmmm, v matraci musí být dost živo.
Genealogické okénko:
Zmíněná Henrietta je dcerou Benedicta, ten zase synem Jamese, (což byl brácha Lucy).
A Venetia je zase dcerou Charlotte a ta je zase dcerou Rosamund a ta byla pro změnu dcerou Lucy.
Drobný nepoměr v počtu generací neřešte, protože Benedict byl o dost mladším bráchou Sophie, což byla Rosamundina současnice, takže se to vyrovná.
No a holky jsou vlastně sestřenice z x tého kolena a furt jsou v kontaktu, což je hrozně super.
Americká větev rodiny - od Benedictovy dcery Mary, se také ukáže, ale tam to byli stejně všechno levobočci, tak se nemá smysl tím trápit. Ona Mary vlastně ani Benedictova nebyla. Původní Morlandovi, kteří odjeli do Ameriky v sedmnáctém století, vymřeli nějak po meči, tuším.
Také by mě celkem zajímala velikost krypty. Jelikož se tam pohřbívá prostě od patnáctého století, nebo ještě déle - a těch lidí už je tam hrozně moc, představuji si už něco velikosti katakomb na Zimohradě a ta představa se mi vážně zamlouvá :).
To nic, to já jen tak.
Zakladatelka rodu
Cynthia Harrod-Eagles
No, krom sci-fi mám ráda i historii a tohle je fajn volba na dlouhé zimní večery, které mě čekají. Knihu poslouchám a hodlám tímhle způsobem schroustat i ty ostatní.
Příběh je klasika :).
Načetla to Heda Čechová.
Do vody
Paula Hawkins
V audiopodobě je to paráda. Každou postavu čte někdo jiný, čímž trochu stoupne dramatičnost a nutí to u knihy zůstat.
Bohužel ale příběh byl místy moc překombinovaný a konec vyšuměl. I když chování a jednání postav mi uvěřitelné příšlo, uzavřelo se to sice logicky, ale zkrátka tak nějak divně.
Umina verze
Emil Hakl (p)
Od tohoto autora první kniha. Zaujal mě námět a příběh nezklamal, ale celkem ani ničím nepřekvapil. Na začátku jsem se vyloženě bavila, jak se z úplně všedního průseru vyklubala taková jízda. Smrťák byl skvělá existence :).
Místy bych ovšem autorovi usekala všechny prsty za ty spousty synonym. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že psát v zámoří, bude takhle nahrabávat znaky. Jako při maturitní slohovce, když vám dovolí používat pravidla pravopisu a vy se snažíte najít několik výrazů pro pociťované zoufalství.
Výjimeční lidé
Peter May
Nebylo to tak napínavé, ale dobře propracované, to ano. Dnes už je prostě díky internetu asi všechno jednodušší. Najít části těla rozmístěné po kraji bych možná zmákla i já :).
Prostředí Paříže mě zrovna dvakrát neoslovuje, ale o tom podzemí vím, tam bych se klidně mrkla :).
Hrdina má opět tragédií poznamenanou minulost a není odpovědný jen za svůj život. Bylo hezké poslouchat, jak se v knize už objevují náznaky později napsaných skotských příběhů.
Knihu jsem opět slyšela a tentokrát byla sympaticky načtená Davidem Matáskem.
Tma
Ondřej Neff
Knihu jsem kdysi četla a teď nedávno i slyšela. Příběh se mi vlastně líbí, ale hrozně mi v něm chybí kapitoly zabývající se osudy lidí, kteří nějakým způsobem patřili do okruhu hlavních hrdinů. Třeba Honzova bývalka byl takový prototyp mrchy ovládané někým, kdo je mrcha ještě větší.
Nebo potenciální štětky - sestry - Markétiny kolegyně z cestovky. Už druhý den byly schopny jít s někým za kus žvance. To neberu.
Vůbec taky epizoda s Honzovými rodiči mohla působit emotivněji.
Na druhou stranu pasáže s politiky mě spíš nebavily. Z pohledu dnešní doby to leckde už ani nefunguje. Vesměs to byla tehdy pakáž a teď je to pakáž ještě větší, tak proč s nimi špinit knížku. Jistě, zmínky o tom, kdo vládl a jak dopadl, jak se snažil a setřel - dobře, ale takhle teda jako ne.
A proboha proč se nejen tady předpkládá, že zrovna mentálně postižení zachrání lidstvo. Duševní choroby jsou spíš výplodem civilizační lenosti, která by klidně mohla zapříčinit realizaci nějakého podobného scénáře popisovaného v knize, ale neuvěřím, že je s duševní retardací spojena nějaká vnitřní síla, nadčasové vnímání reality, či potřeba obdivu.
Ale Tma je sci-fi, tak to beru.
Křest ohněm
Andrzej Sapkowski
Bombasticky načtená audioverze.
Skvělý příběh.
Poslech na veřejnosti jsem občas okořenila záchvatem smíchu, ale bylo mi to celkem jedno, i když lidi čučeli jak trubky :).
Porodní bába
Katja Kettu
Dobře napsaná, sugestivně načtená a dějově smutně-hnusná kniha. Smutná dobou, v níž se příběh odehrává, hnusná prostředím a událostmi. Sprostá slova dokreslila celek, protože život je svině a někdy stojí dost za hovno, i když si přejete a snažíte se o opak. A o tom to bylo.
Smrt zrozená v Praze
Miroslav Žamboch
Bavilo mě to celé. Hrdinové sympatičtí, akce tak akorát. Vtipné byly některé zmínky o známých autorech české fantastiky. Objevila jsem tam minimálně dvě známé autorky, o panu Rulhánkovi nemluvě :). No a samozřejmě jedno místo, které se tváří jako knihkupectví a kavárna a ono je tam toho víc :). Též jsem tam chodívala.
Knihy jsem nečetla, ale slyšela. V poslední době ujíždím na audiu. Hlavně mi se sluchátky utíká čas v práci, což je důležité, protože co jiného by měl čas v práci jako dělat, že? K tomu se výborně hodí něco takového do ouška. Navíc kolegové vědí, jakou literaturu poslouchám, tak moc neprudí, protože se bojí (lidé se bojí toho, co nechápou - známá pravda) :).
Nadace a Říše
Isaac Asimov
Barvitější, než první díl. Opět jsem poslouchala audio a tentokrát se dostalo i na jednotlivé postavy a jejich místo v krátkém úseku Seldonova plánu, který se mi líbí čím dál víc :). Hlavně fakt, že se také našly věci, s nimiž nepočítal, což do celku určitě vnese spoustu nečekaných překvapení.
Vážka v jantaru
Diana Gabaldon
Některé popisy intimních sblížení jsou podivné :). Autorka je údajně ujetá na takové jaksi věci, které se dějí mezi mužem a dalšími lidmi, ne nutně opačného pohlaví.
Asi se to musí přečíst, ale jednou stačí, protože mně třeba přijde, že to pro příběh není vůbec důležité. Asi budu též divná.
Náhoda
Joseph Conrad
Některé příběhy mi k srdci prostě nepřirostou.
Špatně se tím prokousávalo, často jsem se vracela. Hrozně se to táhlo.
Na divokém venkově
Eva Grestenbergerová
Rozmanité rodinné příběhy známe všichni. Ne každý je umí popsat.
Tady se povedlo vykreslit pár křehkých, ale většinou ujetých vztahů v rámci příbuzenstva.
Že hlavní hrdinka domů dorazí tak trochu "šílená," tomu dává hezký nádech, protože se ptáte, kdo z nich je vlastně normální :).
Daniel Ježíš
Paul Leppin
Neřekla bych, že budu číst knihu, která by ve mně mohla vyvolat agresivní tendence.
Tahle, být delší, by to zvládla.
Ale vlastně té základní ingredience tam bylo tolik, až jsem na takové její množství nevěřila.
Nebo nechtěla.
Z turecké armády do britského zajetí
Karel Jaroš
Převyprávěné deníkové zápisky z první války.
Zahrnují hodně vojensko-technické reálie, místy na úkor popisu ostatního. Ale podle doslovu autor nepsal všechno v průběhu, takže o nějakých zápiscích konkrétních myšlenek v určitém okamžiku se mi mohlo jen zdát.
Šlo ale o zajímavou sondu do doby dávno minulé.
Kočičí kavárna
Charlie Jonas
Hrozná nuda.
Starší hrdinka má dobré důvody pro to jet na dovču a nechat kočku té mladší. Ale ta je úplně marná. Její přístup ke kočce mě vytáčel a příběh jsem si nedokázala užít.
Čekala jsem asi něco jiného.
