Janadvorackova komentáře u knih
Ale jo. Země, kde na každém rohu uvidíte pinďoura... Falus everywhere -:))).
Ne, vlastně takhle jednoduše bych to neviděla, i když se přiznám, že jsem o ní slyšela až v souvislosti s v bulváru omílaným obřadem jednoho prezidentského kandidáta :). Do té doby jsem vůbec netušila, že je někde taková země zastrčená a že by to tam mohlo být tak fajn :).
Na druhé čtení o dost horší, než co si pamatuji z četby před xxx lety. Byla jsem asi tehdy jinak nastavená.
Perfektní. Kdo tápe v informacích o pozadí událostí posledních let, objeví spoustu souvislostí.
Takové oddechové čtení, třeba do vlaku, čekárny, metra, na dovču.
Povídky ze života, mnohdy bohužel končí dobře :).
Poněkud patetické.
Rozjezd dobrý, historické zmínky více méně souhlasí.
Ale celek byl hrozně naivní. Prostě nenáročný s minimální info. hodnotou.
Do vsi plné divných lidí dorazí psycholožka. Její linie mě docela pobavila. Každé místo, kam se dostanete jako host, přespolní, náplava... si buď zamilujete, nebo si ono zamiluje vás :).
Hana a její linka mě nebavila. Přišlo mi to až moc mysteriozní.
Trochu problematické pokračování prvního dílu.
Sice s několika známými hrdiny a poměrně srozumitelným příběhem, ale jako by to do rámce prvního dílu nezapadalo.
A hlavně... v té vesnici je naprosto každý cvok :).
Na jednu stranu je hrdinka depresivní anorektická hysterka.
Nebo ta nejsvobodnější duše na světě.
Vykašlat se na všechno a žít si po svém. Kdo by to nechtěl. Ale co by to stálo?
Další výčet nejen pádů z nebe.
Do letadla mě nikdo nedostane :).
Rozmanitý výčet nejrůznějších způsobů, jak lidé umírali při leteckých nehodách.
Ačkoli konec je pro většinu stejný, předcházející události někdy vypadají nadějně. A následky strašně.
Plavba působila krutě zejména kvůli neustálým problémům, které ji doprovázely.
Dvojice (ne)ztroskotá na širém moři a nečeká na záchranu. Většinou se nacházejí v blízkosti (ne)obydlených ostrovů a míst. Kulturní odlišnosti a spousta blbých náhod však jako by se na dvojici hrdinů domluvily :). A protože, jak ostatně i anotace říká, to dopadlo dobře, můžu se zážitkům manželů klidně smát. Určitě mají o čem vyprávět a to se počítá.
(SPOILER) Trochu nezodpovědný způsob, jak si s rodinou užít dobrodrůžo :). Autor, i když se zkušenostmi s mořeplavbou, se vydá s rodinou na moře. Tam na ně zaútočí kosatky dravé - potvory protivné (ukáže se, že se chtěly pářit) a poškodí jim loď, která se potopí.
Šestičlenná skupina, z nichž pět je z jedné rodiny a šestý - chudák - kámoš jednoho ze synů, se jen tak tak dostanou do člunu. Stihnou s sebou pobrat nějaké zásoby a pak na moři tráví přes měsíc v čekání na záchranu, či možnost přistání, případně zázrak.
Jsou nuceni lovit rybky všeho druhu (létající jim sem tam hupsnou do loďky samy), vytáhnou i želvy a menšího žraločka. Popis porcování, pití krve, zpracovávání tuku a masa, případné hnití masa nespotřebovaného, je laskominou pro každého labužníka a hladovce. Ale lepší asi syrovou rybku, než pak lýtko kamaráda, žejo :).
Otec rodiny naštěstí neplaší a jedná racionálně, děti nehysterčí a žena, ač nábožensky založena a s potřebou se k moci vyšší neustále obracet, není tak protivná, jak mi lidé v takových situacích s podobnou představou bývají (vis. situace "bože pomoc!" Sedí a umřou). Tak tady se tohle naštěstí neděje.
V knize, "Trosečníkem z vlastní vůle," kterou jsem četla před touto, a jejíž děj se odehrává cca o dvacet let dříve, se autor snaží dokázat, že přežít na moři se dá i při pití slané vody. Ne nijak moc, ale trochu jo, cca pět dní krát litr a dost. Pak nějakou dobu dešťovku a pak to zase můžete říznout slanou. Autor to dodržoval.
Dobrodruh z Pacifiku však toto tvrzení vyvrací, stejně jako odborná veřejnost, i jeho žena - lékařka.
Došla jsem k závěru, že asi dost záleží na okolnostech, protože starší dobrodruh slanou a sladkou kombinoval a pokud nekecal, i společník to pil a nic se jim nestalo.
Zároveň ale vím, jak je slaná voda hnusná a nedokážu si představit, že bych jí vypila litr a pomohla si od žízně...
Doufám, že nikdy nebudu mít možnost to vyzkoušet.
Další povídky hororové, mystické, s náznakem tajemna, jak to kdo chce definovat.
Povídky hororové, mystické, s náznakem tajemna, jak to kdo chce definovat.
Nemám dostatek vnitřní síly, aby mi v takovém případě nehráblo, nicméně autor si "trosečnictví" vybral. Mohl tedy lépe pozorovat pozoruhodné výsledky, které jeho snaha přinesla.
V mnoha ohledech zajímavé čtivo.
Začátek mě trochu mátl. Na lodi byli dva - zkušební plavba, která málem celou cestu zhatila, byla pořád plná přerušení v podobě kontaktů s lidmi, úprav na člunu, pozvánek na oběd :), ale po vypořádání se s problémy počátků, a když se autor na moři skutečně "ztratil," jsem mu fandila :).
Jediným problémem této knihy je, že si ji nikdy nepřečtou lidé, kteří by si ji přečíst měli - takoví ti zabedněnci, kteří například v dnešní době překypují nenávistí, podléhají dezinformacím, věří informacím v řetězových mailech a... takoví podobní...
Je fajn, že autorova žena část příběhu vytáhla z koše a donutila ho jej dopsat.
Jeho pozdější věci jsou někdy dost zmatené a divně pánbíčkářsky líznuté. U Carrie je ještě vše v pořádku. Uvěřitelná, děsivá, definitivní.
Umět se pomstít hezky osvobodí duši.
Dojemné a pro děti určitě vhodné.
Formou - pro dospěláka drsnou, ale pro dítě stravitelně "pohádkovou" a plnou přirovnání, příběh přibližuje osud Židů za Druhé války.
Příběh by mohla charakterizovat známá dětská říkanka: "Leze leze po železe, nedá pokoj, až tam vleze."
Leze furt.
Jako rozšíření povědomí o životě dobrodruha je to určitě výborná kniha.
Příběh je vyprávěn od ranného dětství, přes poměry doma a autorovy zájmy, jeho školní a pracovní tempo a nakonec cestu nejen k horám.
Pokud máte chuť na krimi rychlovku, doporučuji.
Mně asi moc nezaujal námět. A zmetka jsem tipla brzy.
Napsané je to ale dobře, svižně, místy vtipně - vyvážené.