Janamed komentáře u knih
Pokud se jedná o hororové příběhy, cíleně si vybírám ty, ve kterých figuruje dospívající mládež. Asi proto, že jejich způsob vidění světa se tak liší od toho našeho, dospěláckého. Autor tak poutavě a vlastně i přesvědčivě vykresluje svět dětskýma očima. Hororový román však nestojí ani tak na svém samotném názvu, ale na podstatně hrůznějším základu, který tkví v závažné sociální patologii spjaté s rodinnou dysfunkcí. I přes tyto znepokojivé prvky, Keene přišel s nápaditým, fantaskním, ale i dramatickým příběhem, od nějž nelze odvrátit zrak, byť se nejedná o veledílo. Závěr by si možná zasloužil více prostoru, ale mne vcelku vyhovoval. Pokud tedy zvládnete Prolog (tyhle typy prologů nemám prostě ráda, připadají mi laciné), zbytek už je třešničkou na dortu Z Keeneho románu se tak vyklubalo fajnové čtení.
Fenomenálně jednoduchý vědeckofantastický hororový román, který by neměl utéct žádnému knižnímu fajnšmekrovi. Finney píše neuvěřitelně poutavě, ale i mrazivě. Příběh pojednávající o invazi mimozemských bytostí parazitujících na živých organizmech spatřil světlo světa v roce 1955 a patří mezi kultovní knižní sci-fi fenomény, které rovněž došly svému filmovému zpracování. Já jsem si velmi ráda, a s gustem, přečetla i jeho první české vydání, jehož překladu se zhostil Martin Světlík.
S nadsázkou mohu říct, že s Jáhnem King Kongem jsem nesáhla vedle. Je jedním slovem bombastickej. Gangsterské prostředí slibovalo pořádnou jízdu, která se však zvrhla v dokonalou tragikomedii. Cynický, vtipný, do jistě míry milý a zdánlivě drsný příběh o tom, jak se drogové podsvětí snaží odkráglovat neškodného dědulu a nakonec svými intriky téměř rozpoutá drogovou válku jsem tak nějak asi ani nečekala, ale přesto mne dostal na kolena. Vše v příběhu má své místo a v rozhodnou chvíli tyto dílky zapadnou tam, kam mají. Četbu jsem si na mou duši užila a doufám, že se od McBrideho dočkám dalších nadupaných titulů. A pokud se překladu opět zhostí Barbora Punge Puchalská určitě to nebude mít chybu!
Ps. Mravenci jsou hustý!
O prostředí a mentalitě obyvatel muslimských zemí povětšinou čteme s očekáváním šokujícího svědectví týkajícího se především misogynie. Přiznávám, že Sabaa Tahirová je výjimečná autorka. Právě ona přichází s příběhem, který, ač pojednává o nenávisti, zlobě či rasismu, do popředí však přenáší vznešenější hodnoty - lásku, rodinu, přátelství, soudržnost, boj za lepší život.
Emotivní, dvougenerační příběh o etnicky odlišných lidech, kteří se snaží na americké půdě žít svůj vlastní život má pořádný drajf, i přesto, že může být pro čtenáře značně předvídatelný. Poutavý vypravěčský jazyk samotné autorky, potažmo bravurně zvládnutý překlad dává příběhu mladistvý nádech. V zásadě tragický příběh na způsob Romea a Julie je založen na dvou dějových linkách, které na sebe skvěle navazují a latentní události, které román formují, tak postupně získávají pevné obrysy.
Neobvykle vulgární román mexické spisovatelky Fernandy Melchorové určitě není pro ty čtenáře, kteří neholdují nekultivovaným dílům. A přesto, že je odlišný svou koncepcí, která Vám neumožní knihu odložit, abyste neztratili nit, nadmírou užitých vulgarit a obscénních partů, je neskutečné poutavý. Ano! Je to něco jiného, netradičního a určitě kontroverzního. Tečky dílo téměř nezná. Přiznávám dokonce, že některé části mne neustálým hanlivým slovníkem až rozčilovaly a přímo znechucovaly, ale protože takový román nečtu každý den, rozhodně četby nelituji. A určitě se takovým výzvám nevyhýbám. Autorka projevila odvahu vyjít s něčím podobným a překladatelka vládne neskutečně pestrým hanlivým slovníkem. Radost román překládat.
Oceňuji, že autoři využili určitá fakta k sestavě prakticky fiktivního thrilleru. Vlastně mohu říct, že se jedná o záhadný, detektivní příběh, co má drive, minimálně od začátku po tak tu padesátou kapitolu. Závěr mne však zvlažil.
Suma sumárum - čtivá archeodetektivka, opřená o existující Donnerovu výpravu, se závěrem, který mne z jakéhokoliv povrchu nenazdvihl. Wau se sice nekoná, ale rozhodně to není nic, co by nestalo za přečtení. Za mne tento typ literatury nevyhledávám, ale jednou, maximálně třikrát? do roka se nechám přemluvit
3* z 5*
Je pravda, že jsem od tohoto románu očekávala úplně něco jiného (zase to me odmítání číst anotace). Vsadila jsem na určitou skutečnost, slavné knižní impérium a poutavou obálku knihy. No, a ačkoliv se mne představy o příběhu ukázaly jako mylné, nic na tom nezměnil fakt, že mne kniha velmi bavila a já si ji užila. Autorka své ženské hrdinky mezi sebou báječně prolíná, v podstatě nabízí zajímavý náhled do života dvou společenských vrstev. Neopomíjí do příběhu zakomponovat tehdejší počáteční postoje říšské společnosti k Židům a komunistům. Ullsteinovi, a nejen ti, jsou židovského vyznání.
Co tedy můžete očekávat? Které hlavní faktory zde hrají prim?
Peníze, moc a rodina.
A co láska?
V určitém věku bych mluvila spíše o úctě.
Působivý, historický román Čtyři múzy britské spisovatelky Haydockové vypráví životní příběh rakouského, expresionistického malíře Egona Schieleho, proslulého svými kontroverzním akty a autoportréty. Autorka se v románu zaměřila na čtyři ženy, které jeho život ovlivnily nejvíce a více než zdařile tak rekonstruovala a navázala na jejich vzájemná osudová setkaní. Kniha dokonce vzbudila můj zájem o Schieleho tvorbu a jeho portfolio jsem si dodatečně nastudovala. Je velmi zajímavé sledovat, co vše umí změnit jedno století, a to především v oblasti erotiky.
Pokud mám shrnout výsledný knižní zážitek - obavy v podobě unylého uměleckého prostředí se už po přečtení prologu jednomyslně rozptýlily. Román je neuvěřitelně poutavý. Ač se jedná o historickou fikci, kvituji, že stojí na základech skutečné historické osobnosti. Ať to bylo jak jakkoli, vymyšleno to bylo napaditě a jména Egonových žen mi budou v hlavě rezonovat ještě hodně, hodně dlouho.
Autor vládne neuvěřitelně poutavým vypravěčským talentem. Ačkoliv vám kniha svým obsáhlým, drobným textem může protočit panenky, obsahem vám nabídne nádherný příběh kombinující hned několik žánrů jako fantasy, detektivku, thriller přesahující do hororu. Vyniká rovněž bohatým literárním slovníkem. Napětí nabízí každá kapitola a já si ho náležitě užila. Bavilo mne, jak autor umí pracovat s dětskou fantazií a vlastně i inteligencí. Protože příběh pojednává o dětství dvanáctiletého chlapce, zařadila bych jej například po boku Marka Twaina, Dobrodružství Toma Sawyera (a to jsem ani netušila, že své místo mezi klasiky už zaujímá). Nicméně, svou působivou atmosférou, kumulujícím napětím, ze kterého mi místy vyrazila husí kůže je McCammon nedostižný. Jeho další dílo už si razí cestu do mé knihovny!
Rovněž patřím do generace fanoušků Harryho Pottera. Ve svých představách jsem si přehrávala moment, jak mi v naší poštovní schránce přistane tak toužebně očekávaný dopis z Bradavic (a jednoznačně nejsem jediná). Místo magického dopisu mi však v ruce přistál Tom Felton! Bohužel, na Bradavice jsem asi už dost stará, ale Feltona jsem otevřela! Jako předvoj k Alanovi a mé slabosti ke světu plného magie, jsem přeci nemohla udělat jinak
A Tom mne přesvědčil, že je vlastně úplně normální klukočlověk i se svými chybami. Alespoň jemu bylo v jeho rychlém dospívání dopřáno trochu té normálnosti a s postupnou zralostí i pokory. Upřímně, díky této autobiografii mi je blízký. Možná jsem ovlivněna svým aktuálním věkem a zralostí, v každém případě se na něj teď dívám jinýma očima, dívám se na něj jako na Toma, ne na zlomyslného Malfoye. Ba co víc, nadchly mne jeho eskapády s Anthony Hopkinsem, a úsměv mi vykouzlil moment jeho setkání s úžasným Gary Oldmanem. A konečně, kvituji jeho náhled na britské a americké herecké/životní prostředí.
Za sebe jako čtenářku, ale i fanouška Harryho Pottera mohu knihu určitě doporučit, nejen pokud se chcete seznámit se zákulisím z natáčení (nikoliv pouze Harryho Pottera), ale rovněž chcete porozumět mechanismu, jak se s dětskými herci pracuje. Memoáry se čtou neuvěřitelně rychle a lehce, jsou chvíle, kdy vám vykouzlí i úsměvný úšklebek na tváři. A pak se divíte, že vlastně otáčíte poslední stranu.
Takže ano, Tom Felton není jenom Draco! Je především Tom. A co si z memoárů asi odnáším nejvíce? To, že točit Harryho musela být velká legrace (řekla bych, že nejpoužívanější slovo v celé knize). A potom, že jsem opravdu bohatá. Mám svou rodinu (ale to jsem věděla. Někdy je potřeba si to připomenout.).
Neotřelý, prostý, v určitém směru tristní příběh nabízí zvláštní vzhled do mysli negramotného chlapce, který byl pravděpodobně prodán a využíván k ilegálním činnostem. Ač start může působit nezáživně, psaná forma, kterou zvolila autorka, vtáhne do děje a vlastně nepustí, dokud neotočíte poslední stranu. Příběh je koncipován do chlapcových úvah a dialogů. Autorka zbytečně nechodí kolem horké kaše a píše zpříma, nenabízí žádné složitosti. Popisy nejsou nijak zdlouhavé a chlapci nijak zbytečně netlachají. Pro mne zajímavé, experimentální početní, tudíž doporučuji čtenářům experimentální literatury, těm, kteří se zajímají zvlášťnůstky.
Ke knize mne vlastně přivedly mé sympatie k Terroru od Dana Simmonse. Autorka Greer Macallisterová zvolila zajímavý koncept jehož hlavní charaktery tvoří převážně ženy, proč tedy vlastně ne, když v podobných příbězích nutně vždy figurují muži. Příběh o dobrodružné výpravě na mrazivý Sever je rozhodně čtivý o tom žádná, nicméně neočekávejte tolik z vlastní cesty drsnou arktickou platinou. Proto mne mrzí, že vzhledem k rozsahu knihy je samotná expedice vlastně jenom taková povrchní událost. Příběh je totiž vyprávěn ze dvou časových rovin, kdy jedna se odehrává v americkém Bostonu a druhá v drsné Arktidě. Má výprava žen šanci na úspěch? To je patrně už ze samotného začátku knihy.
Shrnu-li celý knižní zážitek, autorka přišla se zajímavým námětem. Nicméně, i přes zvolený výčet mimořádných žen, ženám asi moc nelichotí. Ale nechci být ve svém soudu tak přísná, některé členky si mé sympatie lehce získaly. Přesto autorka napsala čtivý, v jistém smyslu i napínavý příběh, který je obohacen historickými fakty, a to mne na něm asi zaujalo nejvíce (a vlastně i kapitán velrybářské lodi Doris, Malcolm) :-)