Janamed komentáře u knih

Ztracené dívky z Willowbrooku jsou prostě wierd! Napětí se mne drželo od chvíle, co dívka jménem Sage překročila brány této tajemné státní školy, která se spíše tváří jako Dantovo peklo! A hrůzostrašné na tom všem je, že takový Willowbrook opravdu existoval, a ještě hrůzostrašnější je fakt, že nebyl (není) rozhodně jediný! A co je úplně nejhorší, že na něčem tak odpudivém, je vždy něco přitažlivého

K tomuto psychologickému románu není co dodávat. Autorka vytěžila z předesílaného tématu maximum, a určitě tak vsadila na jistotu. Romány tohoto typu budou dle mého názoru stále velmi oblíbené. Beletrie založená na historicky doložitelných faktech obohacena o investigativní prvky s živou a věrohodnou (ohavnou) popisností prostředí jsou prostě tahounem. Z četby si rozhodně odnesete mrazivý čtenářský zážitek, i přesto, že v samotném závěru mi to trochu drhlo. Ale určitě se nestydím tento román o sesterském poutě, touze po spravedlnosti a bolesti těch nejzranitelnějších doporučit dále. Takže, pokud jsi fanoušek psychiatrického prostředí (navíc stavějící na reálných základech) nebo rychle odsýpajících investigativních, mrazivých příběhů, je tahle Wisemanová pro tebe jako dělaná.

5 05.12.2023

To, co tento pozoruhodný, dojemný román vkusně okořeněný humorem nabízí není pouze jeden životní příběh, ale mnoho dalších. Životní příběhy obyčejných lidí žijících v přímořském maloměstě se vším, co k nim patří, a to ztrátou, smutkem, láskou, nadějí a přátelstvím. Výjimečný je díky netradičnímu vypravěči chobotnici velké, jenž jako zástupce (je to kluk) hlubokých tichomořských vod tráví své poslední znuděné dny v akváriu a nápaditý příběh tak obohacuje o své moudře laděné monology (zvláště ten o pozoruhodných bystrých stvořeních) a (detektivní) výpravy po Vodním světě. Takže, i když se jedná o relativně předvídatelné čtení, které někdy vyniká až přílišnou laskavostí (což už se v současné společnosti tolik nevidí), mlask, nic na tom však nemění fakt, že si jeho přečtením odnáším báječný, oddechový, čtenářský zážitek. Rozhodně se nestydím přiznat, že patří mezi mé oblíbené. Pokud i vy máte slabost pro knihy typu Oveho (což deklaruje samotná zadní obálka knihy), kniha Shelby van Pelt by vám asi neměla uniknout.

2 01.12.2023

Na to, že tato útlá kniha zpracovává těžká rodinná témata, je napsána neuvěřitelně poutavě. Po formální stránce autorka zvolila skvělý způsob prolínání současnosti s minulostí a s rafinovaností postupně odhaluje otřesnou zpověď, která poté (rovněž i pomyslně) poznamená život všem zúčastněným (jako by to nemohlo být horší).

Jeden den Eleniny cesty tak v sobě nese nejen útrapy, které člověk postižený Parkinosonovou chorobou musí snášet (od vlastního fungování těla po postoj společnosti a státu k postiženému člověku), ale především emocionální vypětí (počínaje vztahem matky-dcery, svobodu volby, přijímání konformity a ztrátou houževnatosti konče). Kniha se tedy sice tváří jako detektivka, ale ta spíše ustupuje do pozadí a přenechává prostor bolavým životním příběhům, které když se vás nedotknou přímo, je velmi těžké je soudit/pochopit. Soucit je totiž pouze jeden z úhlů pohledu, o který však stojí málokdo. Elena to ví, mne určitě nezklamala!

2 24.11.2023

Soubor dvacetipěti povídek v sobě nese různé podoby zlovolnosti, která tkví v předsudcích, pokrytectví nebo lhostejnosti. Hrdinové povídek nejsou zdánlivě viditelně ohrožovaní a potom to prostě luskne. Jednoznačně mám své favorizované povídky (a u Loterie mi vážně běhal mráz po zádech), najdou se rovněž i takové, které mne sice příliš neoslovily vyústěním, nýbrž mne u nich držela jejich poutavost. A i když mi svými závěry nic neříkaly, pořad mne jejich obsah bavil. Shirley je totiž neuvěřitelně čtivá a rovněž má skvělý cit pro vykreslení atmosféry. Celou sbírku povídek tak přelousknete raz dva. U této autorky nemůžu být objektivní! Já mám její tvorbu velmi ráda.

Proč je román, který má velmi zajímavý námět v našem čtenářském světě tak nedoceněný? Abych byla upřímná, patřím mezi ty čtenáře, kteří od románu očekávali něco jiného. Sice si zachovává pomyslnou temnou dějovou linku, ale ta nějak spíše ustupuje do pozadí a do popředí se dostávají přílišné popisnosti, misogynní názory, politické diskuze, a ty flashbacky. Co příběhu nemohu upřít a kvůli čemu jsem ho vlastně dočetla byla nakonec zvědavost (a vhodně zvolené formátování textu). Kdyby se příběh stále nemotal kolem pánského filozofování a odrážel se v bezvadně sepsané anotaci, možná by ho čtenáři přijímali lépe. Autorka však dobře pracuje s prostředím a má nepřebernou slovní zásobu. Kdyby však tolik neuhýbala z hlavní dějové linky, anebo ať uhýbá, ale ať to nejsou tlachy kolem. Do knihy jsem se v podstatě začetla až v posledních pěti kapitolách a závěru, které byly fajne. Moc mne to mrzí, ale Empusion nebude patřit mezi ty knihy, co bych četla znovu. A to jsem se na něj i přes vlažné čtenářské názory těšila.

3 10.11.2023

Nemůžu si pomoci, ale tvorba Dana Simmonse mi velmi připomíná díla Stephena Kinga. Však i sám King vyzdvihuje Simmonsovu tvorbu přímo do nebes. Ale vraťme se k Zimnímu přízraku. Kniha si mezi čtenáři nevede tak skvěle jako Temné léto. Navzdory tomu však nese ty podstatné znaky jeho rukopisu, které tkví především v autorově umění výstižně vykreslit úzkostnou, děsivou atmosféru. Elm Haven tak pořád zůstává tajemným a pochmurným svědkem, takovým Silent Hillem, událostí roku 1960. Návrat jednoho z chlapců a jeho démonů není tak sofistikovaně propracovaný (znatelné na rozsahu knihy), ale povrchně, velmi čtivě a napínavým způsobem (což je Simmonsovy vlastní) odkrývá osudy všech, kteří se toho temného léta stali svědky plíživého zla číhajícího ve staré místní škole. Hlavní dějová linka se však vine kolem Dala Stewarta, který si v sobě nese vlastní temnotu, a o tom je tento Zimní přízrak. Co možná ubírá románu na jeho oblíbenosti jsou za mne táhlé a nezáživné Dalovy vzpomínky na jeho milenecký vztah.

A na závěr toho všeho, nesouhlasím s názorem, že obě knihy jsou prezentovány jako dva samostatné romány. Já si nedovedu představit, že bych minula jednu z nich. Temné léto je prostě základ a Zimní přízrak racionalizuje podstatu zla, které ožívá v roce 1960. Tak to prostě je!

3 02.11.2023

(SPOILER) Většinou jsou u mne strašidelné příběhy odehrávající se v lesích sázka na jistotu, ale v případně Mastersenova díla jsem, bohužel, na rozpacích. Námět je rozhodně zvolen originálně, ale zpracování už mi tak zajímavé nepřipadá. Sice v knize naleznete jisté strašidelné pasáže, hororovou atmosféru však přebíjí nespočet vzkazů ze záhrobí (proč?), rodičovský postoj otce k synovi (kdy otec poslouchá syna, protože trpí AS) přes bizarně provedené sebe/vraždy. I přesto, autor píše svižně, jednou se ocitnete v USA, pak v Polsku a zase naopak. Závěrečnou kapitolu jsem stěží dočítala, napětí zjistit, co se v příběhu vlastně děje se už od poloviny knihy pomalu vytrácelo. Asi to na mne působí takovou všehochutí. Kvituji však, že autor pracuje s ověřenou myšlenkou komunikace stromů, kterou krásně popisuje například Peter Wohlleben.

Rozhodně nemám nic proti autorovi, ale asi mi tento příběh o kapitulaci ochránců přírody tolik nesedl. Za mne to tentokrát budou slabé tři hvězdičky z pěti.

7 02.11.2023

Silverův prequel je snad ještě lepší! YA román První, kdo na konci zemře vyniká především sofistikovanějším zpracováním, které tkví ve smysluplném nenásilném provázání s předešlých románem. Záměrnost je zde vyloženě vyžadována! Oba queer romány zastupují vlastní příběhy ztracenců, a i přečtením jednoho, není nutné číst ten druhý či naopak. Myšlenku nesou stejnou, jenom prequel čtenáři nabízí něco navíc, a to Death-Cast launching, jenž mi v původním prvním románu chyběl. Nic proti ničemu, ale ladí jim to fakt dobře. Autor píše poutavě, svěže a velmi kvituji, že je hlavní dějová linka protkaná i jinými minipříběhy, které těžké téma ohlášené “mladé, sice trošku táhlé (malá výtka), smrti odlehčí a postupně tak navazují na hlavní příběh. Na Silverovi je super, jak okatě píše pro “mladistvé. Já jsem spokojená!

2 27.10.2023

Kdyby tak věděla, co vše může způsobit, tak by tu reklamu na Dash s pračkou, co pere na nejvyšší obrátky nesledovala. Nebo je jí to asi vlastně jedno. Kvok.

Páni, to byla jízda! Rozhodně doporučuji tuto krátkou novelu italského autora číst v kuse. Čtenář se tak stává svědkem jízlivého i groteskního rozhovoru, který měl proběhnout již před lety. Rozhovor se tak dostává daleko do minulosti, doslova vzhledem k věku účastníků hovoru otevírá pravěk, který je zřejmě potřeba dořešit. Souvislý text, kousavé komentáře, životní nejen milostné eskapády, Giacomina a ten závěr s velkým Zet. Český překlad italským temperamentem jenom srší. Máte-li rádi slepice nebo ne, tohle byste si měli i tak přečíst. A pokud slepice v lásce máte, rozhodně je nenechávat dívat na reklamy s pračkou! Kdo ví, co byste otevřením podobné komnaty vypustili na svět vy.
Opravdu jedinečný čtenářský zážitek!

24.10.2023

Neskrývám, že mám autorčiny romány moc ráda. Autorka je zasazuje do temného válečného prostředí, které však ustupuje do pozadí a nahrazuje ho boj o přežití nikoliv na frontě jako takové, ale tam, kde bychom se měli cítit bezpečně. Doma. Tradiční pohled na spořádanou ženu a její roli ve společnosti se s odchodem mužů na frontu mění. Jennifer tak dává vyniknout ženské houževnatosti. I přesto, že chutěmi prodchnutý příběh je nahodilý až naivní, možná rovněž až moc růžový, mi i tak nabídl to podstatné - náhled do dobové atmosféry, základy na určitých historických faktech, silné ženské charaktery a autorčin dokonalý jazyk. Je to takové roztomilé čtení o čtyřech Popelkách, se kterými se osud nemazlí. A teď byla ta správná doba si jejich příběhy prožít A ta ořízka!

2 21.10.2023

Zvrácené. Ano. To je presne to slovo, ktere jsem po celou dobu cetby Jennettiny autobiografie hledala...

Jennette McCurdy znama predevsim jako herecka hvezda detske televizni stanice Nickeldeon prichazi se strhujici, znepokojivou, doslova alarmujici osobni zpovedi, skrze jiz nam umoznuje nahlednout do sveho zivota vystaveneho materske manipulaci a lzi.

Opet kniha, ktera mezi nami ctenari velmi rezonuje a je zatracene videt. A v podstate je to dobre. Temata, ktera rozebira jsou silne socialne znepokojujici. A ja jsem ji proto take nechtela minout. Skutecny pribeh, skutecna cesta za slavou lemovana ztracenym detstvim. A to mi je strasne lito! Detmi jsme totiz jenom chvili, dospelymi jsme potom cely zivot. Jennette o sve detstvi prichazi diky sve “milujici mamince. Stava se prostredkem, nikoliv dcerou, k dosazeni vysneneho matcina snu, za cenu ztraty vlastni identity. Nechci psat, ze jsem si cetbu uzila. Na tomhle neni nic k uzivani. Tady neni nic zavidenihodne. Ale ano, Jennette SPLNILA me ocekavani. Po odlozeni knihy pred spanim mi jeji jazyk stale rezonuje v hlave jako ozvena a zustava dlouho, dokud se nepropadnu do hlubokeho spanku...

18.10.2023

Obe povidky spojuje farmarske prostredi a obe jsou neuveritelne ctive. Precist se daji diky sve poutavosti behem chvilky. Nez, aby vylozene byly hruzostrasne, spise jsou tajemne, ta prvni napriklad i tezko uveritelna, ale obe charakterizuje urcita forma zdeseni/znepokojeni. Jako byste opravdu sledovali americky serial Verte, neverte! A ja ten serial o nadprirozenu s neobycejnou hrou pro divaky zboznovala. Porovnam-li vsak povidky EE mezi sebou asi se mi vice libila ta druha, tam bych klidne tipovala, ze by mohla mit realny zaklad. Zajimavy namet, vyborne prolinani minulosti se “soucasnosti az do samotneho zaveru, kvokzob. Tu prvni bych vsak tipovala na fikci. Doba stravena v podzemi, neznalost prostredi, samotny zaver. Kazdopadne dobova atmosfera a farmarske prostredi z nich doslova cpi, oldiesovky jsou to kazdym coulem.

3 12.10.2023

Pozn. Četba v angličtině: O pohadce J. K. Rowlingove jsem nemela ani tuseni! Jaka ostuda! Protoze patrim mezi fanousky kouzelnickeho chlapce, ktery prezil utok toho, jehoz jmeno se nesmi vyslovit, jsem pohadku o takzvane krveziznive prisere nemohla nechat ladem. A hned v puvodnim jazyce. Slavna autorka neprisla s nijak vyjimecnym pribehem. Dej je relativne predvidatelny, nijak komplikovany. Autorka tak dala vzniku poutaveho, moderniho, pohadkoveho pribehu, ktery zaujme i dospeleho ctenare. Avsak hodny drsnym pohadkam ceskych autoru ala K. J. Erbena a B. Nemcove urcite neni. Ickabog je vsak skvelou prilezitosti procvicit si svou anglictinu. Autorka voli kratke kapitoly s velmi rozvinutymi vetami, ktere nabizeji nespocet synonymických slovicek. Kvituji, ze je obohacena o autenticke detske ilustrace. Legendu o prisere, ktera ma predevsim postrasit deti a kde se krveziznivost, chamtivost a lstivost projevi jako ryze lidske neresti mne nabidla prijemny ctenarsky zazitek obohaceny o “englishrefreshing. A rozhodne se nejedna o posledni. Dalsi english readingtime is coming...

Suma sumarum, Ickabog neurazi, ani primo nenadchne, ale zprijemni uz tak komplikovany svet dospelych.

11.10.2023

Relativne utla kniha Johnyho Wyndhama s drobnym textem, ale fakt skaredou obalkou nabizi sice dle nazvu predvidatelnou formu mimozemske invaze, ale na jejim poutavem a napinavem deji to nic nemeni. Pribeh spojeny s nedobrovolnou vuli lidi stat se rodici nelidskych deti resi eticka, moralni a hodnotova dilemata spojena s (ne)lidstvim a zpusobem preziti. Autor tak prichazi s velmi zajimavym nametem, ktery by urcite snesl hlubsi zpracovani, ale i presto jsem se ctenarskym zazitkem moc spokojena. Na tech detech je opravdu neco desiveho...

Za mne rozhodne nadcasovy roman, ktery si zaslouzi nejmene dva palce nahoru, a to prinejmensim za tu nadcasovost a potom za samotny zaver.

4 11.10.2023

Pokud jste fanoušky Domu na kopci, tak i nyní zjistíte, ze autorčin rukopis je nezaměnitelný. Přichází vskutku s kvalitním, sarkastickým příběhem, který nevyniká přílišnými dramatickými zvraty, ale tajemnými intrikami postupně gradujícími v určitý druh šílenství směrujícímu k latentní oligarchii(?). A já jsem díky tomuto cynicky apokalyptickému příběhu s nesympatickými protagonisty vlastně sympaticky strávila dvě tři odpoledne. Pokud se však chcete bát, nebo hledáte po obsahově stránce něco složitějšího, raději sáhnete po něčem jiném. Naopak, pokud se spokojíte s mírnou formou duchařiny, která rozhodně neděsí, spoustou dialogů s pořádnou dávkou sarkasmus a černého humoru a koncem, který je opravdu koncem na prd :-), s touto Shirley nešlápnete vedle.

2 26.09.2023

Mystický, hororový příběh z edice Světový horor nakladatelství Golden dog sice neoplývá složitou zápletkou, ale atmosféru, kterou nabízí, to plíživé zlověstné ticho a barvitá popisnost zrůdností a neméně tak pečlivě zahrnuté staré spiritistické techniky šamanismu, to povznáší Crotu nad rámec všedního, laciného hororu! Oceňuji, že autor jde tvrdě k věci a děj má dramatický spád, který má tendenci gradovat. Román se opět nečetl, ale hltal. Patřím tedy mezi ty čtenáře, kteří si Crotu užili a považuji ji za slušnou oddechovku. Tímto tedy přispívám troškou do mlýna.

4 21.09.2023

Tohle jsem fakt nečekala! A to jsem měla už po prvních řádcích mírné podezření, že to nebude takové to seriózní čtení (já a můj vztah k anotacím). Už jenom český překlad a slovní výpady v jednotlivých kapitolách! Everett kombinuje historická fakta dlouhodobě zakořeněné rasové nenávisti a s tím spojeného lynčování minulého století v Americe s populistickými komediálními prvky. Ryze detektivní příběh povyšuje na komediální horor, ano horor, který v sobě formuje obraz několik desítek ba sto let spící pomsty. Je to něco jiného, svižného, čtivého, a komu není cizí jednoduchý černý humor přecházející do frašky, tak pro něho. Mne jinakost velmi přitahuje, proto nemohl tento satirický, současný román, který na svém pozadí zpracovává temné období amerických dějin, zůstat stranou. Je však potřeba a na místě brát Everettův literární počin s nadsázkou. A o tom to všechno je.

5 20.09.2023

Bylo by lepší znát přesný den vlastní smrti? Žít s pocitem, že mi zazvoní telefon a oznámí mi, že jsem ztracenec, je hrůzostrašné. Adam Silvera do svého YA queer příběhu promítá úvahy o lidské smrtelnosti. A ač rozebírá tristní téma, tento dojemný příběh je psán citlivou myslí. Líbí se mi opět nenásilné zahrnutí LGBT+ tematiky, která není na první pohled až tak zřejmá. Všechny postavy jsou výtečně propojeny a každý svou měrou přispívá k tomu, co je z názvu knihy již patrné. Celý román se nečte, ale hltá. A i když Oba na konci zemřou je fantaskní fikcí, v Silverově románu působí realisticky právě svou všedností. Silvera vytvořil svět, který dokazuje, že podstatou života jsou mezilidské vztahy. Nemůžu jinak. Za mne má pět z pěti!

5 14.09.2023

David James Poissant předvedl dramatickou jízdu od samého začátku. Čím však začít?! Téma, které kniha U jezera zpracovává není pro čtenáře ani jiné druhy lidí neznáme. Němá tajemství a latentní civilizační problémy, a to pouze ve dvou dnech! Autor poutavě svádí dohromady na jeden víkend jednu dysfunkční rodinu. Výsledkem je napínavé emočně nabité rodinné drama (nikoliv však šokující), které odhaluje jednotlivé kostlivce, které straší ve skříních každého člena rodiny Starlingových. A toto je přesně typ literatury pro mne. Musím rovněž uznat, že mi po delší době imponovalo číst o lidech mého věku. Žádné fantaskno, žádná magie. Tady na vás dýchá zkrátka běžný život. Takže za mne určitě s Poissantem nešlápnete vedle.

5 11.09.2023

Není to slaďárna! Ale komplikovaná klučičí, trhlá zmatkárna, a mne moc pobavila! Kvituji, že autorky vyzdvihují queer téma způsobem, který nešokuje, ale reflektuje jej jako všední záležitost. Nepřekvapuje mne ani to, že si pro svůj děj autorky zvolily liberálnější prostředí než jaké nabízí naše konzervativní domovina (a nejsou jediné). Mně jejich romantický YA příběh o nádherném přátelství dvou puberťaků strhl až od samého konce. Užívala jsem si lehkou komplikovanost a relativní nepředvídatelnost děje, který tkvěl v nejasných myšlenkových pochodech obou chlapců. Z románu přímo sálá mladistvost, tolerance, svoboda. Vítám, jak je coming out mezi mladistvými pozitivně/neutrálně akceptován.

Za mne jednoznačně povedený oddechový knižní počin nejen pro mladistvé, u kterého jsem se několikrát příjemně zasmála, ale i stydlivě zarděla.

2 30.08.2023