JanaPav komentáře u knih
Stejně jako v předchozích komiksech autor celkem poutavě popisuje svůj pobyt v cizí zemi. Tento díl mně osobně přišel asi nejzajímavější a takový nejbarvitější... Oproti předchozím komiksům má také nejlepší a nejpropracovanější ilustrace. S autorem prožíváme situace od těch zcela běžných, úsměvných i dojemných, přes paradoxní až těžko uvěřitelné či nepříjemné, až po ty smutné, šokující a vlastně i tragické. Což oceňuji, protože původním záměrem určitě bylo spíše lehčí, humorné vyprávění… Jenomže zde je situace složitá. V příběhu jsou zmíněny i takové věci jako bombardování Gazy, okupace palestinských území i násilné vysidlování palestinských obyvatel atd. Tohle se tam těm lidem děje prakticky pořád a člověka i v souvislosti se současným rusko-ukrajinským konfliktem nejednou napadlo, jak je ten svět pokryteckej… Kéž by se na všechna bezpráví hledělo stejnou optikou…
Příběh se posunul do období Rijádova dospívání, a asi právě v tomto díle je nejvíce znát, že byl outsiderem v každé společnosti, jak v Sýrii, tak i ve Francii (byť samozřejmě Sýrie byl silnější kalibr) - syrským spolužákům vadil jeho vzhled, ve Francii zase vzbuzovalo posměch exotické jméno... a do toho stupňující se hádky rodičů, kdy každý z nich měl vlastní představy o tom, jak a kde žít, aby jim spolu bylo fajn... zkrátka byly v příběhu hodně vidět slabiny takzvaných smíšených manželství a také to, co to kolikrát může znamenat pro potomky...
Člověk měl samozřejmě tendence přiklánět se k názorům Rijádovy matky. Otec je zobrazován spíš jako kecal a břídil... Musím říct, že i mně byl nesympatický a neskutečně protivný těmi velkohubými kecy a zároveň vlastní neschopností, na druhou stranu bylo znát, že v hloubi duše je to v podstatě nešťastnej frustrovanej chlap a než jsem se dostala k tomu konci, několikrát jsem se přistihla, že je mi ho vlastně i docela líto...
Zbývá ještě poslední díl a já jsem opravdu zvědavá, jak tohle celé dopadne...
Pro mě velké zklamání. Příběh celkem nic moc, ale že je navíc o magorovi s násilnickými sklony, kterej si svůj vztek už jako kluk vybíjel na zvířatech a v dospělosti se stal teroristou, no tak to teda opravdu ne... Tu jednu hvězdičku dávám jenom za těch pár normálních postav...
Druhý díl je více o příhodách z reálného světa, zatímco ten první zobrazoval spíš příhody ze světa hřbitovního. Celkově mě komiks velmi bavil, chválím hezké, působivé ilustrace, ačkoli nebylo úplně nutné, aby zde bylo více ilustrátorů, protože každý pochopitelně kreslí trochu jinak a zvláště jedna kapitola v prvním dílu se mi po grafické stránce moc nelíbila.
Jinak po celou dobu jsem Nikovi ten jeho malý soukromý svět mezi zdmi starého hřbitova opravdu záviděla a docela s ním soucítila, když jej musel opustit...
Ačkoli komiks hodnotím 5*, tady jsem malinko na rozpacích. U komiksu mě nadchly především působivé ilustrace a osekaný text mi nijak nevadil, protože v případě komiksu to ani jinak nejde. Ale tady jsem asi čekala něco víc. Příběh se prakticky shoduje s komiksovou verzí a není tam vlastně nic moc navíc... Čekala jsem asi něco velkolepějšího, že příběh půjde tak nějak víc do hloubky, také že bude lépe popsán hřbitov se všemi svými zákoutími i zdejšími obyvateli, že bude víc zajímavých hřbitovních příhod a dobrodružství atd. Místy je příběh docela dobrý, ale mnohdy spíše slabý. To, že se střídá fantazie s příhodami z reálného světa, určitě není špatné, ale například ten popis Nikovy školní docházky mi přišel zbytečně zdlouhavý a moc mě nebral... Také mi přišlo, že zpočátku se Nik ze svého soukromého kouzelného světa snažil neustále utíkat a nijak extra si jej nepovažoval, ale sotva si k němu vytvořil nějaký vztah, tak z něj musel odejít... A to nemluvím o tom podivném, nedostatečném rozuzlení hlavní záhady, která se táhne celým dějem a mnoha otázkách, které zůstaly nezodpovězeny...
Přestože to není úplně špatná kniha, tak podle mě nebyl plně využit její skvělý potenciál. Škoda...
V příběhu je opravdu hodně dobře zachycen problém domácího násilí a všeho, co s ním souvisí, za to bych dala 5 hvězd. Stejně tak je příběh velmi čtivý a rozhodně nechybí napětí, což oceňuji.
Ale jsou tu některé věci, které mě spíš iritovaly. Především to, jak autorka popisuje vězeňský systém i odsouzené vězně... Chápu, otce prý měla krátce ve vězení a je tím nespíš ovlivněna, ale stejně... Nešlo přehlédnout, jak policejní a vězeňský systém nelíčí příliš lichotivě, zatímco z odsouzených vězňů dělá pomalu chudáky a obětní beránky. Ač jsou odsouzeni k trestu smrti, tak buď za něco, u čeho je nejvyšší trest dosti diskutabilní, a nebo není jisté, zda onen zločin vůbec spáchali (viz třeba ten Clifton). No, viděla jsem řadu dokumentů a policejních rekonstrukcí (hlavně amerických), které se týkaly vražd, a můžu říct, že skuteční zločinci, odsouzení k trestu smrti, se vůbec nepodobali těm v této knize, ti z reálného světa byli opravdová chladnokrevná monstra, zabíjeli velmi brutálně a zcela náhodně, jen protože "se jim chtělo", necítili žádnou vinu a kolikrát se pozůstalým doslova vysmívali... Takže mě štve každé dílo, které odsouzence na smrt popisuje jen jako oběti "nespravedlivého systému", líčí je v úplně jiném světle, než jak je tomu ve skutečnosti a v podstatě z nich snímá téměř veškerou vinu (např. i tolik oblíbená Zelená míle). Samozřejmě jsou případy, kdy vina není jednoznačná, nebo jde o vraždu např. kvůli domácímu násilí, ale tady by snad dotyčný nedostal trest smrti...
A mně osobně ještě docela vadilo, jak černoši jsou v příběhu líčeni buď kladně nebo neutrálně, zatímco veškeří padouši a křiváci jsou vždycky běloši. Ale tento model je poměrně častý a rozšířený, tato kniha v tom rozhodně není výjimkou. No možná aby ji vůbec vydali, nemohlo to ani být jinak...
Opravdu hodně dobrá reportáž (či spíše sbírka esejí) a navzdory mým počátečním obavám i velmi čtivá.
Na dnešní režim v Íránu se neustále valí kritika ze všech stran, mnohdy zveličená, překroucená či úplně lživá, někdy ale taky zcela oprávněná. Jenomže jak můžeme (nejen) v této reportáži vidět, předchozí šáhův režim byl v mnoha ohledech nesrovnatelně horší. Pokud nevěříte, přečtěte si tuto knihu a budete jenom žasnout. Z mnoha souvislostí též vyplývá, proč je vlastně současný režim (i část obyvatel) tolik zaujat hlavně proti Spojeným státům a jejich zahraniční politice. Zjistíte, že ona averze není zas tak neoprávněná a rozhodně má racionální příčiny.
Je velmi smutné, že přes to všechno se najdou i ti, co mají příliš krátkou paměť nebo šáha vůbec nezažili a předrevoluční Írán nesmyslně vychvalují, dnešnímu režimu natruc. Působí skoro až fanaticky a viní dnešní íránskou vládu z ledasčeho, nějak jim přitom uniká fakt, že mnohé nemalé problémy jsou způsobeny spíš nesmyslnými americkými sankcemi a omezeními, než vládou samotnou...
Pro mě to byl spíš takový příběh, co nenadchne ani neurazí. Chvílemi zvláštní, chvílemi celkem dobrý, čtivý a emotivní. Ale spíš bych ho asi zařadila mezi průměr, takže výsledné hodnocení jako skoro nejlepší kniha na DK je pro mě hodně velkým překvapením...
...až na to, že tento příběh vůbec není pravdivý, naopak autor hodně popustil uzdu svým fantaziím... dobře je to popsáno třeba v knize Průmysl holokaustu od Finkelsteina.
Je smutné, že je tento brak stále považován za seriózní autobiografický příběh a dokonce se o něm ještě točí film...
Velmi dobrá kniha, podobná v naší odborné literatuře doposud chyběla.
Jen bych možná měla menší výhrady k uspořádání kapitol, ty mohly jít za sebou systematičtěji, a stejně tak kniha nemusela začínat zrovna jadernou problematikou, i když je určitě třeba tohle téma také zmínit. Kniha se zaobírá spíše přítomností a nedávnou minulostí, hlubší historie této země zde zcela chybí. To však nevidím jako chybu, ostatně záměr autora byl přiblížit hlavně dnešní situaci.
Pokud jde o roli Íránu jako hráče v mezinárodním politickém dění, o činnost tajných služeb apod., jistě to může leckoho nemile překvapit. Jenomže na druhou stranu - Írán je země, která nemá ve svém sousedství (a možná ani vůbec) žádného spolehlivého spojence, ani žádné dobré historické zkušenosti se západními mocnostmi, je to země, která se prostě musela naučit jisté "hře" a na tvrdé výpady reagovat rovněž tvrdě. Navíc nepřátelé Íránu (a k mnohým z nich chováme neskrývaný obdiv) jsou kolikrát mnohem horší a často si právě oni začnou s agresivními výpady... A abych byla upřímná, jak tak sleduju současné zprávy (nejen české, ale i zahraniční), začínám mít o Írán docela obavy... :(
Velmi silný příběh. O tom, jak si dva mladí lidé plni radosti a nadšení plánují společnou budoucnost, a nakonec stráví nedobrovolně celý život v uprchlickém táboře... O tom, jak kluk odmalička na vlastní kůži zakouší, jaké to je nemít skutečný domov ani naději na normální dětství...
Kniha velmi dobře zachycuje příběhy i pocity lidí, ke kterým se spravedlnost otočila zády a člověk si říká, že svět se z holokaustu vlastně vůbec nepoučil, když tohle dopustil. Je snad fér, že za holokaust musely tak krutě zaplatit miliony nevinných lidí i celé generace jejich potomků?
Komiks, který má mimořádnou výpovědní hodnotu, protože zobrazuje něco, o čem svět neměl do té doby ani tušení (vycházel nejprve na pokračování v 90. letech). Autora si velice vážím za to, že se nebál vyjít na světlo s něčím takovým, jako je skutečný život v Palestině, přestože musel vědět, že bude následovat i smršť pěkně nepříjemných reakcí...
Kresba zpočátku působí nepříjemně, časem si ale zvyknete, samotný obsah knihy vás však bude deptat po celou dobu. I když o izraelsko-palestinském konfliktu něco málo vím, takže mě některé věci nepřekvapily, to obrázkové zpracování na mě zapůsobilo opravdu hodně silně. Není to příjemné čtení, ale nelituji, že jsem po knize sáhla, a určitě ji doporučuji k přečtení. Bohužel mnohé z toho je stále aktuální a četba podobných knih pomůže alespoň některým čtenářům pochopit, co se tam doopravdy děje, proč Palestinci tolik vyjadřují nespokojenost, nebo proč se občas uchylují až ke krajnímu řešení... když si uvědomíte, v jak zoufalých podmínkách jsou ti lidé nuceni žít, že si sahají už na samé dno... mají plné právo cítit se utiskovaní. Jediným mírovým řešením by bylo ukončení okupace a vytvoření samostatného palestinského státu (a právě o tohle Palestinci usilují). Jenomže vůle musí být vždy na obou stranách, a na straně Izraele, tedy okupanta, bohužel chybí...
Autor to čas od času odlehčuje ironickým (a také sebeironickým) humorem, což se mi docela líbilo. A že píše jednostranně, jak se tu někteří pohoršují? Možná by nebylo od věci uvědomit si, o kom ta kniha má být a jaký je její název... navíc pohled druhé strany konfliktu vídáme a slýcháme v médiích neustále - a to nikomu z těch kritiků nepřijde nefér, že sdělovací prostředky dosti výrazně straní Izraeli? Voláte i v tomto případě po větší objektivitě, nebo vám to přijde normální a v pořádku? Autor právě tohle vysvětluje v poslední kapitole - izraelský pohled na věc zná každý.
Jinak textu je v komiksu hodně, ale to rozhodně nepovažuji za žádné mínus (text sice působí trochu nahuštěně, ale to není podle mě až tak podstatné).
Dávám nejvyšší hodnocení a doporučuji k přečtení. Ať už se rozhodnete pro tuhle, nebo jakoukoli jinou knihu, která vypovídá o letitém konfliktu palestinskýma očima, určitě si rozšíříte obzory a umožní vám to udělat si komplexnější obrázek o izraelsko-palestinském konfliktu.
Druhý díl se mi líbil podstatně víc než ten první, možná je to i tím, že Rijád je zase o něco starší, víc toho zažívá, nachází nové kamarády atd. Také některé postavy mi přijdou takové lidštější než v prvním díle. Vidíme pochopitelně rozdíly mezi životem v Sýrii a ve Francii, avšak také mezi syrským městem a venkovem...
Autor popisuje svůj život v arabské republice zcela bez příkras, jde o přímočarý popis každodenní syrové reality. A jednou z věcí, které čtenáři bezesporu zaznamenali, je i tu a tam zmiňovaný antisemitismus. Chápu, že se nad tím člověk pohoršuje, že je to něco, co automaticky považujeme za odsouzeníhodné. Jenže ono je také potřeba se na to podívat v širší perspektivě: Sýrie a Izrael byli spolu vždycky na ostří nože a nebyla to chyba jen jedné strany... a naděje na vzájemné usmíření a na uzavření míru definitivně pohřbil právě Izrael, a to tím, že v roce 1981 neoprávněně anektoval Golanské výšiny, tedy část syrského území, a tak dále... Jak my bychom pohlíželi na takové sousedy, kteří by si uzmuli část našeho území, neustále by vyhrožovali vojenským konfliktem, prováděli "preventivní nálety" na naše území a přitom by jim všechno procházelo? Je opravdu tak divné, že je Syřané nemusí, nebo naopak docela logické? A nutno také dodat, že ona nevraživost je tady rozhodně vzájemná (v izraelské společnosti je averze vůči všemu arabskému přinejmenším stejná, jako je tomu v opačném případě, jen se o tom tak často nemluví)...
Tolik k tomu... Jinak se těším na další díly a jsem zvědavá, jestli budou jen o autorově dětství, nebo jestli přibude i perspektiva dospělého...
Komiks není špatný a určitě je to zajímavé nahlédnutí do jedné z nejizolovanějších zemí světa, vtipně podané. Jen mi to občas přišlo trochu jako nářky zhýčkaného zápaďáka, který se ocitl v jiné zemi, kde je ovšem dobrovolně...
Roztomilé komiksové vyprávění dětskýma očima. Příběhy jsou sice docela obyčejné, v podstatě jde o každodenní realitu, ale vlastně mi to ani nevadilo - možná právě i v té všednosti je určité kouzlo... V příbězích vidíme materiální nedostatek ve srovnání s dneškem, zato však větší soudržnost lidí i neskrývanou radost, když už se podaří něco sehnat. A samozřejmě velké plus za hezkou kresbu, která i obyčejným historkám dodává něco navíc...
Hm... autor to vystihl opravdu dokonale. Ať už se to někomu líbí, nebo ne, je to bohužel tak... Začtěte se do nevšedních úvah a udělejte si sami svůj názor. Myslím, že není od věci nad touto problematikou alespoň zapřemýšlet...
Tak v tomto díle mi byla nejvíce nesympatická právě oběť, naopak vraha jsem i docela chápala...
Detektivní příběh není špatný a nechybí ani nějaké to napětí, proto jsem se nakonec přiklonila k lepšímu hodnocení. Ale některé věci byly přímo do očí bijící svou nereálností, např. příliš hladký průběh vyšetřování Chris, která ani není policistka, nýbrž soukromá osoba - a všichni se s ní ochotně baví, zvou ji k sobě domů nebo do práce, odpoví jí na všechny dotazy a sdělí dokonce takové informace jako něčí adresu nebo telefonní číslo... no nevím, nevím. A její manžel musí mít asi svatozář - nikdy mu nevadí, když je jeho žena třeba celý den pryč, ani když stále mluví jen o tom případu, ještě jí pomáhá, uvaří, pohlídá dítě... a snad ještě divnější je, že se o ni vůbec nestrachuje a nijak jí nebrání jít na vlastní pěst pátrat po vrahovi na ne příliš bezpečné místo... Ale snad úplně nejsměšnější mi přišlo, jak jsou zde policisté popisováni jako naprostí troubové, co nejsou schopni poradit si s běžnými případy, natož s vraždami. Ještě že je tu ta skvělá Chris, která je vždy několik kroků před nimi a v podstatě ten případ vyřeší za ně...
...no ale chápu, že tohle byl nejspíš autorčin záměr - vytvořit takovou odlehčenou četbu...
(A také pořád ty řeči o kojení a neustálé omílání toho, jak ji policisté kvůli tomu chtěli pokutovat... toho už bylo taky trochu moc... ).
Přesto ještě někdy zkusím i některé další díly - ale jen kvůli samotným detektivním příběhům, hlavní hrdinku a vše okolo ní budu brát spíš s rezervou :)
Kniha, která změnila můj pohled na prince z Walesu i Camillu, ale hlavně taky na Dianu... Myslím, že četba bude docela šokující pro někoho, kdo má o těchto lidech informace pouze z bulváru. Kolik věcí může být jinak, než jak se nám na první pohled jeví... Doporučuji také novější vydání z roku 2005 (Charles a Camilla - od stejné autorky).
Podle mě velice důležitá kniha, protože objasňuje, co se v těch končinách po vzniku Izraele vlastně dělo a stále děje, a hlavně pomáhá pochopit, proč Palestinci tolik vyjadřují nespokojenost a touhu po změně a po spravedlnosti (někdy si říkám, jak bychom se na jejich místě cítili my sami..). Je to příběh, který rozhodně dává mnoho podnětů k přemýšlení...
Na knize si cením hlavně toho, že různé politické události jsou zde popisovány z jiného pohledu, než na který jsme zvyklí z médií, a čtenář tak má možnost udělat si o Blízkém východě i mezinárodní politice ucelenější obrázek. Nic není tak černobílé jak se nám často může jevit... Stejně tak autorka v knize nastiňuje problematiku negativního mediálního zobrazování Arabů a jejich kultury, klade si otázku, proč tomu tak je a snaží se s tím v rámci svých možností nějak bojovat... Jsem ráda, že jsem se zde dozvěděla něco o jordánském králi Husajnovi, jeho rodině, zemi, ale i nelehkých situacích, kterým musel za svého panování mnohokrát čelit. A opět jsem se přesvědčila, že k získání některých informací není radno příliš spoléhat na "osvědčené" informační zdroje typu wikipedie, nebo na to, "co říkali v televizi", ale raději otevřít knihu...