Janek komentáře u knih
Myslím, že tuhle knížku si čtenář může buď zamilovat (jako já), nebo ji nenávidět. Nejde o přehledné vyprávění, zdá se, že i s logikou je vypravěč na štíru. Groteskní vyprávění plné krásných i bláznivých nápadů ale nezadržitelně spěje k pointě, která za to stojí. Velmi doporučuju.
Četla jsem docela obstojnou recenzi a pochvalné komentáře tady na databázi, všeobecné nadšení ale nesdílím. Téma je samozřejmě šokující, ale stylisticky se mi text zdá velmi slabý. Dialog s nemocí považuji za skvělý nápad, i ten název knihy je výmluvný, ale text sám o sobě v mých očích neobstojí.
Text jistě značně rozšíří obzory, ale zdál se mi na mnoha místech velmi obtížně čitelný. Pokud jsem autorovi dobře porozuměla, nesdílím jeho názor (mezi řádky nenápadně prosvítající), že války mezi lidmi, zeměmi a kontinenty jsou až tak úzce spjaty se životním prostředím a bojem o suroviny.
Poetická meditace, která stojí za pozornost.
Příběh je originální, o tom asi není sporu. Ale zejména druhá část knihy už se mi zdála nepřehledná, přesycená postavami a mnoha vedlejšími dílčími příběhy, které už nemají pořádný spád.
Co bylo napsáno před mnoha a mnoha lety, platí dodnes.
Lákavá anotace + 10 Kč za rezervaci v knihovně: dočtu to, i když bych se zdráhala nazývat takový text literaturou. A to si troufám tvrdit, že jsem za svůj život přečetla opravdu hodně knih, ty provokativní nevyjímaje. Ale tohle jsem opravdu nepobrala. Jedna vulgarita za druhou, jedna úchylka vedle druhé, jen snaha za každou cenu šokovat. Never more. Ztráta času. Knížka má senzační ilustrace.
Autor má velkou fantazii a spoustu skvělých nápadů, ale jejich zpracování, zdá se mi, značně pokulhává. Román je na začátku velmi čtivý, příběh se ale rychle rozjíždí do příliš mnoha stran, popisované události a situace jsou možná nápadité, ale bohužel postupně ztrácí na pravděpodobnosti. Jako by autor popustil uzdu své fantazii, ale pak ji nezvládl kočírovat. Škoda - námět má obrovský potenciál.
Text je velmi špatně zkorigován.
Harníčkův hrdina se vám bude hnusit, budete jím pohrdat, budete ho odsuzovat. A přece vás donutí položit si nikoli nevýznamnou otázku: Jak bych se zachoval já?
Postavy Sametového geroje občas působí jen jako archetypální figurky bez života, které se nijak nevyvíjejí; ona stručnost a údernost, která mě tak uchvátila u "Masa", na mě v tomto případě už tolik nefunguje. I tak jde o skvělé čtení, které nemilosrdně nastavuje zrcadlo české povaze.
Mé první setkání s Hellerem. Jeho text není dlouhý, ale je velmi hutný, podnětný a srozumitelný.
Meditativní čtení spíš do lesa či na louku než do metra, spíš na dvoutýdenní dovolenou než na dva večery.
Asi jsem zmlsaná Dostojevského vizemi a sondami do lidského nitra, Šolochovův Osud člověka mě nechal docela chladnou.
Po originální Vážce a senzačních Černých leknínech jsem teď velmi zklamaná, vlastně jsem to dočetla spíš silou vůle, protože už vím, že Bussi umí.
Knížka "Maminka neříká pravdu" se mi zdá stylisticky nejslabší, zbytečně zdlouhavá a upovídaná. A tak jsem čekala, že alespoň to rozuzlení bude stát za to, ale ani tady nebyla má očekávání naplněna. Námět byl jistě zajímavý, ale ten konec tak přitažený za vlasy, že jsem ani nechtěla věřit, že to napsal Bussi.
A přece - až zase v češtině vyjde něco nového, půjdu do toho znovu!
Dostojevský je pan spisovatel, dohlédne až na samotné dno lidské duše. Senzační čtení.
Klasika, která jistě stojí za pozornost. Na začátku svižná, úsměvná i vtipná, avšak časem - zdá se mi - trochu ztrácí dech.
Velmi zajímavé, originální zpracování palčivého tématu. Jednoduchost má své kouzlo, jen se mi zdálo, že mnohdy to bylo na úkor uvěřitelnosti. Začátek byl skvělý, až v průběhu času příběh jako takový trochu ztrácel dech.
Nápad i stylistika myslím opět vysoce převyšují současnou i nadprůměrně kvalitní světovou literaturu. Jenže David Mitchell nastavil svými předchozími díly laťku zkrátka až příliš vysoko. Ne že ne - Dům za zdí mě bavil a pohltil už od prvních stránek, ale přece jen se mi zdá až zbytečně moc překombinovaný.
Skvělá, i když neveselá kniha.
Takoví lidé chodí kolem nás. Bohužel. Dodnes.
Jak mám Dostojevského ráda, tak tohle mi prostě nesedlo.