Janek komentáře u knih

Náš farář (v jehož kostele dělal Štěpán Smolen několik let kostelníka) citovával jednoho ze svých učitelů, který říkal, že když člověk vstupuje do Církve, je to skutečně podobné, jako když se žení či vdává: s Nevěstou vyžení i nepohodlí, tedy celou velkou rodinu, kterou by měl (byť třeba nerad) přijmout.
Je třeba uznat, že autor Cesty na Západ má velký stylistický talent a dobrý postřeh, velmi trefně píše o mnoha neduzích a bolestech církevního společenství. Zaměřuje se ale jen a pouze na to negativní (jako by snášel argumenty k rozvodu), jako by v něm nebyl ani kousek porozumění, radosti či vděčnosti. A v tom je ten problém: copak lze žít víru (ve společenství lidí, nikoli andělů!) bez radosti a vděčnosti?
Chápu určitou míru nadsázky; Štěpán Smolen umí trefit hřebík na hlavičku. Ale těch odsudků a zjednodušení bylo na mě příliš. Nešlo a nemohlo jít o reflexi upadající víry, nýbrž o reflexi upadajících forem vnějších projevů křesťanství.
Jaký byl vlastně ten poutník Cesty na Západ? Zdál se mi jen jako naivní idealista, který pro samé stromy nezahlédl les a kterého náročná cesta za Terezkou neproměnila.
Není to škoda?!

5 25.06.2024

Stylisticky skvěle napsaný/přeložený slaďák, naivní romantický příběh z mafiánského prostředí, který postrádá sebemenší uvěřitelnost.

5 10.12.2022

Proč srovnávat se Saturninem? Není to Saturnin. Pobaví a rozesměje, co víc si čtenář může přát.

5 23.11.2022

Must have pro všechny milovníky češtiny.

5 22.07.2022

Kniha plná melancholie a úzkosti. Některé recenze kritizují míšení archaického a moderního jazyka (jako nedokonalost v překladu), ale pro mě právě toto balancování mezi dvěma jazykovými rovinami dodávalo knize/překladu specifické (byť možná nechtěné) kouzlo.

5 02.05.2022

Je skvělé, že Ladislav Zibura konečně představuje českým čtenářům i mnohá zajímavá místa jejich domova. Ale nedá se nic dělat - chůze je chůze, putování k Ziburovi patří a lze ho (literárně) jen těžko dosáhnout, pokud autor/vypravěč/poutník sedí za volantem. I kdyby se nabízelo sto veselých historek pro řidiče i neřidiče, bolavé nohy a určité "nutné nepohodlí" téhle knížce zkrátka chybí.

5 09.02.2022

Naturalismus par excellence. Brrr, až čtenáři zůstává špína za nehty a sucho v ústech.

5 12.01.2022

Kdo by to byl řekl, že román o smrti/ích a umírání/ch může být dojemný a humorný zároveň. Originální román Pavla Tomeše stojí za pozornost!

5 08.01.2022

Střídmému stylu myslím trochu škodilo zbytečně velké množství nepodstatných odboček.
Doporučení hodná kniha.

5 23.11.2021

Originalita i nadhled, drsnost 50. let i jemnost ženy-lišky dělají z této ne úplně snadné četby silný zážitek.

5 18.11.2021

Kniha není úplně čtivá, jazyk spíše archaický (a to mě na knížce bavilo), ale některé postřehy a poznámky by bylo možné tesat do kamene.
Takový suchý, anglický humor:
“Někteří se utíkají do své nemoci, je jim v ní dobře, nemoc je pro ně skleník chránící je před nepříjemnými povětrnostmi života. Mezi ně patří například i váš soused doktor Šifalda, který se utíká do literatury o nemocech, zná o své nemoci více než lékař, a myslí si, že vyzraje na ni tím, že o ní bude všechno vědět. A pak máme druhé, kteří se utíkají do zdraví. To jsou ti, kteří po operaci levotříselné kýly za hodinu slezou z postele a pomáhají tajně sestrám roznášet kávu, a tím si úženou pravotříselnou kýlu."

5 17.06.2021

Neprávem opomíjený, velmi hutný psychologický román. Proč si Zpěv velryb nezískal větší pozornost? Možná kvůli anotaci, která naznačuje, že cesta Dolores skutečně nebude jednoduchá. Ano - možná je hlavní hrdinka na zabití, často se chová tak, že ji ani nemůžeme litovat, protože by to nebylo výchovné. Ale pokud přece alespoň chvilku zahlédneme svět jejíma očima, pokud se pokusíme jí porozumět, pak snad společně s Dolores zaslechneme i zpěv velryb. A to za to stojí.

5 02.04.2021

Marek Hnila má nepochybně talent, o čemž mě přesvědčil už "Bratříček" a "Správná věc".
Pointa novely "Cena" mi připomněla atmosféru epizod z cyklu Black Mirror, cyklus příběhů, které stojí za vidění. Hnilova novela má obrovský potenciál, který se mi ale nakonec nezdál úplně využitý - útržkovitost mi na některých místech trochu vadila. Autor vystihl téma, které myslím stojí za širší rozpracování, a to nejen proto, jak nemilosrdně nastavuje zrcadlo současné společnosti.

5 19.03.2021

Jednoduché, ale působivé.

5 28.02.2021

Zábavná jednohubka pro celou rodinu.

5 26.01.2021

Populární a popularizační (nikoli odborná) knížka, která nepochybně přináší velké množství informací o spánku a snění. Nicméně mnohé z toho, co je v knize prezentováno jako úžasný objev, se mi zdá docela samozřejmé a logické. Jiné informace - které už mi tak samozřejmé nepřijdou - jsou jenom chabě podloženy. "Jedna paní povídala..." často nepůsobí moc důvěryhodně. Nezpochybňuji, že pokud chceme prospívat na těle i na duchu, spánek bezpodmínečně potřebujeme; ale zdá se mi, že (zejména v závěru) autor v tomto směru až příliš tlačí na pilu. I přes drobné výtky ale knížka určitě stojí za přečtení.

5 24.09.2020

Velmi obsáhlá, poctivě napsaná knížka, která srozumitelně a do hloubky vysvětluje, jak (ne)funguje lidská intuice. Doporučeníhodné čtení pro každého, kdo se zajímá o problematiku lidské psychiky, myšlení i rozhodování.

5 21.05.2020

Když se čtenář hodně těší, bývá občas také hodně zklamán. Názorným příkladem je pro mě tahle knížka. Má skvělý námět, pár dobrých epizod, ale v celku působí příběh velmi naivně a i ve fikčním světě neuvěřitelně. Černobílé postavy, které se prakticky nevyvíjí, reálná perspektiva dospělého (nebo alespoň dospělého dítěte) také chybí. Také stylisticky mě text spíš rozčiloval, než že by mě čímkoli zaujal. Možná chyba v překladu, možná se mi něco ztratilo mezi řádky. Za mě vede Smrtka.

5 07.05.2020

Variace pro temnou strunu patří do mého "zlatého fondu" knih, které se mi velmi líbí, ale přesto bych si netroufala je komukoli doporučit. Nebyl to čtenářsky úplně snadný text, ale zcela souzněl s mou náladou. Melancholie, temné přízraky, dětská představivost... najednou text zmizel a viděla jsem živé obrazy. Byla to lahůdka.

5 18.03.2020

Klobouk dolů. Michaela Duffková se dokázala poprat se svým vnitřním démonem (a zatím zvítězit!), navíc detabuizovala téma závislosti na alkoholu u žen. Nejsem čtenář facebookových příspěvků, takže jsem uvítala knižní vydání zápisníku. Trochu mě rušilo opakování (klasický text - FB příspěvek) a čekala jsem o dost důkladnější přiblížení průběhu terapií. V závěru jsem postrádala aspoň náznak seberefelxe ze strany autorky. Velmi oceňuji, že kniha obsahuje také pohledy dalších účastníků - pohledy z druhé strany.

5 20.02.2020