Janina2609 komentáře u knih

“Nikdo neví, jaká karta mu padne. V některých věcech neplatí ani stavovské přehrady, ba dokonce ani státní hranice.”
V knize se stejně jako vedle humoru vážná nota vyskytuje vedle magické centrifugy zcela běžný svět.
Tato symbióza neskutečného a skutečného však funguje na výbornou. Nedrhne, čtenář se nad ničím nepozastavuje a nemá ani problém přijmout dějovou linii vystřiženou z biblického apokryfu. Bulgakov navíc zvolil ten zvláštní přístup, kde příhody z dnešní Moskvy (třicátých let) píše odlehčeně, s nadhledem a humorem, rozverně, kdežto linii Piláta Pontského odehrávající se na počátku našeho kalendáře v Jeruzalémě suchým účelovým stylem.
Společnost je vylíčena chamtivě, přestože se schovává za bohulibé činnosti.
Skvělým příkladem je samotný závěr, kde dochází k vyšetřování ďábelských zločinů a všechno se vysvětluje zjednodušeně a zametá pod koberec, jen aby vyšetřovatelé k nějakému závěru došli. Nejsou s to si připustit, že přišli do kontaktu s nadpřirozenou silou, a nakonec vesměs popřou všechno, co viděla celá Moskva.
Šílená jízda plná zábavy, která si ale přesahem a obsahem nezadá s největšími díly světové literatury.
Hodnotím 10⭐️

22 16.05.2021

"Nikdy se nelituj, lituje se jenom póvl."
Asi jsem měla od knihy vyšší očekávání, ale i tak jsem si čtení užila. Psychologická sonda do duše mladých lidí, vykreslení postav, lyrické popisy pocitů a melancholie s minimální dějovou linkou (což není na škodu, vynikne zde líčení detailů okolí a emoce). Zklamal mne však konec knihy, čekala jsem víc. Můj druhý Murakami - určitě ne poslední (na poličce čeká Sputnik) - Cukuru se mi asi ale líbil o chlup víc.

7 16.05.2021

“Jaké slunce vysuší náš žal, jaké vody omyjí naši píseň, jaké skutky vynesou z našich srdcí pokrytých střepy zalitými cementem dřiny naši modlitbu?”
Jiří Kolář používá demonstračně protibásnický text vzhledem k tradiční poetice, nejprostším způsobem dává vidět sám fakt, text zbavuje všeho konvenčně básnického a formuluje jej záměrně nepoeticky. Vědomě chce neumět, chce nechat bezprostředně vystoupit sdělovanou skutečnost v její plné tragické osudovosti.
Kniha mne naprosto ohromila jak stylem psaní, tak i obsahem. Doporučuji (pro ty, kdo se s jeho tvorbou dosud nesetkali-jako jsem já) nejdříve přečíst vysvětlení na konci knihy, eventuelně doplnit znalosti o době a podmínkách vzniku tohoto pozoruhodného díla. Teprve pak se stane čtení rukopisu, kdysi zabaveného při domovní prohlídce a posléze zakázaného, skutečnou lahůdkou.
Čtení ale vyžaduje naprosté soustředění a klid.

3 14.05.2021

“Alkohol nešatí, ale zahřeje”.
S přihlédnutím na mrazivou dobu, ve které -navzdory cenzuře- vznikly tyto satirické texty s cílem poukázat na sovětskou utopii, musím uznat, že se do určitých státních úředníků strefují dokonale, včetně těch nasávajících. Autor rozhodně nechtěl jen pobavit (ostatně satira není primárně k pobavení), ale ironií, kritikou a výsměchem poukázat na tehdejší režim. Jeho dopis vládě SSSR je jen důkazem toho, v čem tehdejší umělci museli žít a tvořit.

4 09.05.2021

“Není věru lehké prožívat takové okamžiky” A.P.Čechov 1889
Soubor 11 povídek, z nichž každá odhaluje určité náhlé životní prozření hlavního hrdiny. Postavy si uvědomují prázdnotu svého životního děje, lhostejnost a mravní cynismus okolního světa (povídka Záchvat) a zároveň jsou odsouzeni k vědomé nečinnosti a nezpůsobilosti cokoli změnit. To je pak zdrojem myšlenkového napětí a melancholie. Všechny povídky jsou čtivé, nejvíc mne oslovily Neklidná duše, Profesor literatury a Pavilón č.6. (“Všude kolem nás jsou pavilóny 6. Je to symbol Ruska...”)

2 09.05.2021

“Nikdy jsem si nemyslela, že se to stane. Totiž že zestárnu i já.”
Po prvních pár stránkách jsem knihu znechuceně odložila, příběh o stárnoucí bohaté dámě popisující svá sexuální dobrodružství mne vůbec nelákal. Jelikož nemám ve zvyku jednou začaté knihy odložit, dala jsem ji druhou šanci. Další stránky pořád “nic moc”, ale upoutal mne nápad pěti pařížských kamarádek na výlet do Prahy.
Tak nějak jsem se tím prokousala až do konce a hodnotím jako nepříliš povedené čtení na jednu sychravou neděli. Jednu hvězdu dám za snahu autorovi (nebo autorce, zřejmě české národnosti), ale jinak nedoporučuji.

3 03.05.2021

“Nerad to říkám, ale tenhle případ vlastně způsobily, ale i vyřešily ženské.”
Detektivní příběh četníků a financů z příhraničí z doby Rakouska-Uherska mne příjemně překvapil. Hezky popsané charaktery postav, prostředí, přiměřená dávka napětí...to všechno dohromady tvoří to, co kniha má mít.

2 02.05.2021

Nádherný příběh “oslavující lásku a něhu v pekle” psaný ve stylu klasických ruských románů, kdy hlavní hrdinka Zulejka, násilně deportovaná na Sibiř jako “ kulacký živel” začíná nový život a nalézá v nesvobodě sebe samu. Perfektně propracované postavy, pro mne nejsympatičtější Ignatov, a popis prostředí dávají ději spád a dramatičnost.
Román oslavuje mateřskou lásku-pro mne nejsilnější poselství knihy, závěrečná scéna skutečně vystihuje název knihy, kdy Zulejka opravdu otevřela oči...moc pěkné přirovnání.
Od knihy jsem se nemohla odtrhnout a rozhodně doporučuji k přečtení.

10 29.04.2021

“Musí to být fantastický zločin, něco překvapujícího, naprosto neobvyklého...”
Pro milovníky klasických detektivek povinná četba. Já až takový milovník nejsem, ale knihu - audio skvěle namluvenou p.Čechem-jsem si dokonale užila. Neznala jsem dopředu vraha z žádných předchozích zpracování, což bylo velmi příjemné, ale potvrdila se mi pravda, že všichni okolo mne už dávno vědí, kdo je vrah, jen já pořád netuším. Ani tentokrát jsem do poslední chvíle nevěděla...No, co se dá dělat:))

22 26.04.2021

“To, co nazýváme štěstím, je prostě okamžik, kdy přestáváme mít strach.”
Další typická Hartlovina, mám moc ráda jeho postavy (i smích), takže ani tentokrát mne nezklamal. Začala jsem Veronikou, (někdo zde poznamenal, že je lépe začít Jáchymem) po zhodnocení jsem byla za tuto volbu ráda.
Oddychové čtení na dny, kdy nemůžete nikam vyrazit.

10 18.04.2021

“I lpění na rozumu a na naší obvyklé zkušenosti v situaci není ničím jiným než aktem víry.”
Zajímavě podaný příběh, ať už si vyberete jakoukoli verzi. Nutí čtenáře k zamyšlení, probouzí fantazii. Líbila se mi přirovnání stavu zvířat v jednom příběhu k situacím, které se udály lidem v příběhu alternativním.
Knihu jsem před tím neznala, příjemné překvapení.
Vybráno do ČV bod 20.

8 18.04.2021

“Svou kalnou hvězdu srazil z nebe dolů, ta někam zapadla a její stopa se smísila s noční tmou; na nebe už se nevrátí, protože život dostáváme jen jednou jedinkrát a nikdy se to neopakuje. Kdyby se uplynulé dny a roky daly vrátit, lži by v nich nahradil pravdou, povalečství prací, nudu radostí, vrátil by vnitřní čistotu těm, jimž ji vzal, našel by Boha a spravedlnost, jenže to je stejně nemožné jako vrátit na nebe tu strženou hvězdu.”
Prostě Čechov...

17.04.2021

“Láska miluje vše obtížné”
Pro mne nádherná kniha plná metafor o hledání a poznávání sebe sama. Zvláštní vkusné a text perfektně doplňující ilustrace ještě zvyšují zážitek ze čtení. Knihu bych doporučila pro společné čtení rodičů s dětmi, příběh se dá, dle fantazie obou, nádherně rozvinout a lze si užít společně příjemně strávený čas.

2 13.04.2021

“Poprvý v životě mně dojde, že člověk si svoje peklo připravuje sám. Zčistajasna mi dochází, že tím peklem není nic jinýho než to, co člověk ze sebe za svůj život udělá”.
Je hodně vidět, že autorka pracovala jako zdravotní sestra. Popis prostředí a situací v nemocnici líčí naprosto přesně, při čtení jsem si připadala jako v práci :), což mně vlastně bylo příjemné. Hynek Grábl pro mne už tolik příjemný nebyl, pro jeho slabosti, mnou neakceptovatelné, jsem mu vlastně vůbec nefandila. Přesto, a i když příběh nejde moc do hloubky, jsem si knihu užila a hodnotím 4*

16 08.04.2021

“Mrtví by měli vědět, že jsou milováni.”
Zajímavé téma, srdceryvný příběh. Po pravdě se mne ale moc nedotkl, knihu jsem vybrala v rámci výzvy, kde hlavní roli hraje dopis.

3 03.04.2021

“Těm velkým slepeným vločkám se do toho marastu nechce. Protože vidí, co se stalo s těma, co dopadly: bylo po nich. A tak to padání všelijak zdržujou, krouží, něco je zvedá zase nahoru, sláva, ještě neumřeme, a teprve když už nemůžou, padnou na zem a už nejsou.”
Soubor povídek z běžného života s inteligentním humorem tolik typickým pro autora.
Za mne nejlepší O slušném taxikáři. Povídka Betlémské světlo bude zřejmě volným námětem na připravovaný film pánů Svěráků
Všechny povídkové knihy pana Svěráka mám pěkně v knihovně a když je mi smutno, ráda se vracím k jeho laskavé češtině.

4 02.04.2021

“Abych pravdu řekl, já, Spisovatel, se nebojím smrti, nemám strach ani z mrtvých těl. Nikdo z těch, kdo v devětadevadesátce přežil, se nebál mrtvých ani smrti, báli jsme se jen hladu.”
Pro mne naprosto fascinující čtení o šílenství totalitního režimu, ve kterém každý zaprodá vše co je mu drahé. Přerod elity národa v “nového člověka” v převýchovném táboře pomocí udávání a následných odměn v podobě rudých kvítků a hvězd a slibem propuštění, hladomor, kanibalismus...přečteno jedním dechem.
V důsledku hladomoru, zimy a nemocí zemřelo během období nazývaného eufemisticky Tři roky nesnází (1959–1961) více než třicet milionů Číňanů. Čtyřicet procent obyvatelstva. To všechno v důsledku fantazmagorických halucinací Mao Ce-tunga a dalších představitelů komunistické strany, kteří se rozhodli, že během patnácti let v rámci akce nazvané Velký skok vpřed dosáhnou hospodářské úrovně západních zemí.
Román byl v ČLR zakázán, vyšel v r 2010 v Honkongu.

1 24.03.2021

“To jsou ty naše dva rody, táto, tohle Tomáškové, sedláci, co měli půdu a dobytek, a tady to jsou plavci od Vltavy, voraři, bezzemci, domkáři co se doplavili až do Prahy...tak ty jsi sepsala tu naši krev...”
Čtení tohoto díla pro mne mělo hořkou příchuť. Osudy vesnice stejně smutné jako nevyřčená tajemství v rodině. Po letech setkání, kdy se všechno vyjasní, už může být pozdě. První moje setkání s Jiřím Hájíčkem, určitě si přečtu jeho další knihy, podivná melancholie mne nejdříve odrazovala, nyní naopak přitahuje.

11 22.03.2021

“Přestaňme předstírat, že se dokonale hodíme do tohoto světa a snažme se přijít na to, zda se stejně dokonale hodíme k sobě navzájem.”
Dlouho jsem přemýšlela jakou knihu vyberu do čtenářské výzvy-po prečtení knihu někomu daruj a rozhodla jsem se po doporučení synovy přítelkyně pro knížku krátkých básniček a zamyšlení o lásce, dobrodružství a přátelství. Citáty a postřehy jsou vkusně graficky doplněny, je to zkrátka pohlazení na duši v dnešní nelehké době. A navíc udělat milému člověku radost knihou je moc krásný pocit.

3 08.03.2021

“Chtěl bych, přes všechno to temný co mi povídal, napsat prosvětlený příběh, teplý jako kameny vyhřáté sluncem”.
“Světu je všechno jedno. Je na nás co se svým životem uděláme. A vy, nebo cesta Bernarda Marese, jste jako svědectví-možnost svědčit-všelijak neuměle, ale upřímně-mluviti pravdu.”
Moje druhá kniha od pana Formánka, obě naprosto úžasné. Prsatý muž 5*, tady jsem trochu váhala pro místy nezáživné pasáže, ale nakonec celkový dojem za plný počet.

4 04.03.2021