Janina2609 přečtené 281

Tohle lidi hodně berou 2022, Pavel Tomeš

Sbírka krátkých vtipných fejetonů vydaných v letech 2008-2015 v brněnském deníku Rovnost, čtrnáctideníku Metropolis nebo vycházející z autorových stand-upů. Nejvíce mě pobavil Den, kdy spadl internet a Fyzika vztahu a jako častý navštěvník knihovny nesmím zapomenout ani na vtipnou Moje nejlepší kámošky obalené igelitem. Pokud si potřebujete u čtení odpočinout klidně zvolte tuto příjemnou a poměrně útlou knížku.... celý text

Malý Alenáš 1990, Ivan Vyskočil

“Je malý, ale náš. Chápeme. Ne nechápeme! Je Malý Alenáš! “ Fantaskní a absurdní novela plná slovní ekvilibristiky líčí osudy docela malinkatého človíčka jménem Alenáš, kterému je svěřen nesmírně zodpovědný úkol. Je totiž jmenován správcem a opravářem snů. Autor maximálně využívá všech grafických i fonetických možností a zvláštností českého jazyka. Způsob vyprávění připomíná pohádku; ale přesto je to kniha určená hlavně dospělým. Pohádkový je i jednoduchý hlavní děj jednotlivých epizod; děj je však přehlušován proudem slovních hříček. Myslím, že množství hříček bude důvodem, proč se tato knížka nečte vůbec tak lehce, jak by se při prvním nahlédnutí mohlo zdát.... celý text

Vidličkou po mapě: ...aneb gastronomická odysea a jiná kulinářská dobrodružství 2023, Dagmar Heřtová

“Můžeme se stravovat po vybraných restauracích, ale když si doma namažeme čerstvou housku máslem a lučinou, často konstatujeme, že to je to nejlepší za hodně dlouhou dobu." Knihou plnou lákavých receptů, zajímavostí i poutavých fotografií cestovatelky, kuchařky, food blogerky jsem si pomalu listovala, kapitolky jsem tu a tam přeskakovala, abych se k nim později mohla vrátit. Do některých míst jsem se i díky cestovatelským poznámkám autorky duchem přenesla a všechno toto jsem proložila skutečným kurzem vaření se srí lanským kuchařem. Za mě dobrý.... celý text

Jsou světla, která nevidíme 2015, Anthony Doerr

"Co by z tebe mohlo být." Nádherná kniha, nádherný válečný příběh plný energie, lásky, odhodlání a také poeticky zachycených pocitů.To je to co se mi na stylu psaní moc líbilo. Detaily, které rozproudí fantazii, vše vidíte jako ve filmu: dotyky, vůně, pohyby zvuky(šum moře, pach mušlí, chlad jeskyně, vlající záclony, povrch omítky, hořící domy…). Oceňuji i prolínání dějových a časových linek, určité to zvýraznilo prožitek (nejen v závěru) celého příběhu. Pravděpodobně se podívám i na seriál, což nedělám po přečtení knih moc často.... celý text

Truchlivý Bůh 2000, Jiří Kratochvil

“Lidé jsou jenom boží sny o příbězích." Velmi zvláštní a zajímavá kniha, která splňuje hned nejméně dvě témata letošní ČV. Nebýt posledního chybějícího tématu vůbec bych ji neobjevila. Děj po celou dobu snadno udržuje svým lehkým napětím čtenářovu pozornost, který je zvědav na závěrečné rozuzlení. To je ale v každém z nás, jak si ho vysvětlíme. Líbila se mi právě ta nejednoznačnost, jenž nutí přemýšlet o pojmech čas- úděl nebo dar, věčné trvání nebo pomíjivost bytí. Možná právě pro tu smrtelnost člověka můžeme prominout určité dráždivé, lechtivé a naturalistické situace, které autor ve své knize používá.... celý text

Počkej na moře 2022, Veronika Opatřilová

„Jedině to, co skončí může trvat věčnost.“ Knihu jsem si vypůjčila v knihovně úplnou náhodou, přispěla k tomu i hezká obálka. Vůbec jsem netušila téma a zaměření. Blížil se konec výpůjční doby a tři dny před datem jsem se rozhodla, že ji vrátím společně s přečtenými jako nedotčenou. Ale zvědavost mi nedala, řekla jsem si-zkusím alespoň dvě-tři stránky. No a bylo to. Začetla jsem se tak, že jsem ji během těch tří dnů opravdu přečetla. Je ale skoro škoda takhle krásnou, silně propracovaným stylem psanou knihu přečíst takhle rychle. Text působí lehce poeticky, nádherně vykresluje prostředí i danou dobu. Líbily se mi i umělecké odkazy obrazů či poezie, která je v příběhu představená formou úryvků anglických básní. Děj je pozvolný, postrádá skandály, dramata nebo příliš mnoho závažných témat dohromady, což je teď ve většině aktuálních knih dost v kurzu. Spisovatelka se naštěstí trendy neřídí a vhodně se vyhýbá jakýmkoliv kýčům. Co je na knížce ale nejhezčí, je použití du-formy (ta se mi líbila nejvíc), er- i ich- formy zároveň. Toho, kdo ještě knihu nečetl, může tato kombinace lehce odradit, ale díky údernému a svižnému stylu a trvalému určitému napětí v příběhu je snadné se začíst, přestože děj není nijak akční nebo dramatický. Nebojte se, zážitek stojí za přečtení a nijak rušivé to vážně není, naopak to příběh báječně ozvláštní. Erotických scén, přiznám se, jsem se v textu trochu obávala, samozřejmě do příběhu patří, ale duševno jaksi převažuje nad fyzičnem. Intimní okamžiky jsou vyobrazeny tak akorát a textu velmi sluší. Působivé je i popsání důvěrných emocí obou hlavních hrdinů a mistrně propracovaná psychologie postav. Myslím, že tohle komplikované drama je skutečně výzvou i pro náročnějšího čtenáře, všechny ty nuance, emoce, myšlenky, propojení úvodu i příběhu. Vše je velmi reálné, a jestli se snadno začtete, může se vás dotknout příběh opravdu silně. Neskutečný zážitek. Počkej na moře je hodné světové literatury.... celý text

Ty chladné oči 2023, Scarlett Wilková

“Tebe si s nikým splést nejde. Takové svinstvo jako ty nikdo jiný nenadělal." Myšlenka a téma příběhu perfektní, ale literární hodnota této knihy, dle mého názoru, velmi malá. Ploché vyprávění, vše napsáno tzv. letem světem bez hlubšího rozboru postav nebo situací. První část knihy špatná, zbylé dvě části ještě horší. Také se podivuji nad vysokým hodnocením této knihy. Je to snad proto, že lidé rádi čtou příběhy povrchní a bez hlubšího zamyšlení nebo přemýšlení? Doufám, že ne..... celý text

Tohle město, tahle řeka 2021, Martina Leierová

“Je nutné přeměnit energii, která vzniká z trápení, v něco zajímavějšího. V tvůrčí, nikoli destruktivní sílu." Jak název i obálka knihy napovídají, máme před sebou příběh jednoho domu, v němž jednotlivé kapitoly vyprávějí o jednotlivých bytech a jejich obyvatelích. Životní osudy všech postav se příjemně prolínají, bavilo mě to až do konce.... celý text

Rozložíš paměť 2023, Marek Torčík

“Zapomenout je často složitější než si pamatovat." Kniha formou vzpomínek hlavního hrdiny zpracovává těžká životní témata i traumata. Zajímavě působí styl psaní ve druhé osobě, v němž se autor obrací k hlavní postavě, a protože zde nacházím autobiografické prvky, tak se vlastně zpovídá sám sobě a kniha může působit i lehce terapeuticky. Tímto způsobem pojatý a takto vyprávěný příběh se mi velmi dobře četl. Je to sakra dobrá kniha plná emocí. Tématem i zpracováním připomíná Vuongovu knihu Na Zemi jsme na okamžik nádherní.... celý text

Šikmý kostel 2020, Karin Lednická

“Bolest člověka utluče, když se nechá." Kniha má nesporně významný kulturní přínos díky vyzdvižení hornického kraje a těžkého života horníků i jejich rodin. Autorka pečlivě vyhledala rešerše, je vidět kvalitně odvedená práce. Co se ale týká příběhu, mám tři poznatky a komentáře se kterými se shodnu s předchozími hodnotiteli: -absence větší zápletky -příliš zdlouhavý děj -nesdílím masové šílenství z knihy. Naštěstí je napsána celkem příjemným stylem, který dovolil dočíst až do konce. Po dalších dílech asi nesáhnu. Celkově tedy trochu zklamání.... celý text

Nebe nemá dno 2010, Hana Andronikova

“kámen na krku studna hluboká dnes už se nebrání. padá letí ví že na dně je nebe. tam najde co hledá. mám ráda prostor. jdu až na dno, protože tady dole je spousta místa, nikdo se sem nehrne." Kniha plná emocí, která má samozřejmě určitou uměleckou hodnotu a výrazně kultivovaný styl a jazyk. Moc se mi líbila absence velkých písmen, vnímám to jako nepodstatné proti životu, který brzy skončí. Autorka příběh pojala jako hledání sebe sama při uvědomování si možného konce svého života a to pomocí hledání vzdálené krajiny, ať už je to Amazonie, Nevadská poušť nebo Jeruzalém. Část z pralesa se mi vůbec nečetla dobře, rušil mě útržkovitý způsob vyjádření pocitů, místy jsem i přeskakovala stránky. Později se mi vše pospojovalo a musím uznat kvalitu obsahu i formy a hodnotit známkou nejvyšší.... celý text

Papírové polobotky 2000, Pavel Šrut

“Prošel několika cizími městy aby zjistil že z každého vede cesta do jiného města Prošel několika cizími životy aby zjistil že z každého vede cesta do jiného života Když procházel svým vlastním životem zjistil že žádná cesta nevede tam tím méně zpátky" Básnická sbírka je svými oddíly Jakési dětství, Jakási dospělost a Jakási smrt výpovědí o lidském osudu, lásce, stárnutí a konci života. Motiv papírových polobotek, které jsou obouvány nebožtíkům, je významově zdůrazněn použitím v názvu sbírky. Tento motiv se pak vrací v jedné z posledních básní nazvané Pohádka o poslední cestě (Douška). Lyrický subjekt v ní odmítá hovořit o sobě a o smrti a raději chce mluvit „o životě, který nebyl / ač nechybělo odhodlání / projít v papírových polobotkách / vodou i ohněm“ Je to hořké účtování, žánrové určení pohádka v názvu básně vyznívá ironicky, neboť jde o příběh nenaplněného života se smutným koncem. Příjemné, lidské, srozumitelné. “Smrt chodí po horách a shlíží do údolí Oběť si vybírá nebere kohokoli Ke konci N. už ví že jemu nezlomí vaz o pelest Vždyť smrt je vyhražena živým a v tom je jeho lest"... celý text

Rok krysy 2008, Ivan Martin Jirous

“…Smířili jsme se s tím že na balkon už nevejdeme aby holoubátka byla odchována Pak nebyla tam ani vajíčka ani skořápky z nich Podezírám straky že je uloupily Ale má milá co když k nebi se vznesla co když uchopili je andělé do drápů svých a straky dívaly se na to se závistí Nikdy si nebuď ničím jistý" Ve sbírce básní oceňuji krásné citlivé popisy přírody, lidský vyrovnaný tón, autor se obrací do minulosti, patrná je i sebereflexe. Použité vulgarismy neruší, tak nějak k undergroundu patří. Pro mě srozumitelné a příjemné.... celý text

Zimoviště 2003, Karel Šiktanc

Bohužel tyto verše mě vůbec neoslovily.

Chladnou zemí 2009, Jáchym Topol

“Dokud mrtví nedojdou pokoje, nebudou živí bez hanby." Novela Jáchyma Topola je pro mě příjemné překvapení. Pravda, asi po deseti stranách čtení, jsem si (ačkoli to nedělám ráda) přečetla několik hodnocení a recenzí čtenářů i spisovatelů, abych věděla jak příběh uchopit. Později jsem se do něj ponořila tak, že jsem ho přečetla na jeden zátah. Stránek ale není moc. Při srovnání holocaustu v Terezíně a v Bělorusku (Ost plan) mě polila hrůza, počet obětí, cílené utajování, nepotrestaní viníci… Líbila se mi myšlenka, že pokud jsou ještě nějací pamětníci, je třeba tyto události připomínat, nezapomenout a to třeba formou jakou zvolil autor v této novele. Styl psaní formou krátkých vět oddělených tečkami…jakési útržky myšlenek, vytvářejí silnou a záměrnou atmosféru strachu. “Všude v Evropě na místech piety vlajou vlajky. Na východě se po rozmoklých polích procházej havrani a klovou do lebek. Příšerný. Ďábel tu holt měl dílnu, no!"... celý text

Co by kdyby 2010, Jonathan Tropper

„Nikdy nevíte, kdy naposled uvidíte tátu nebo naposled políbíte svoji ženu ani kdy si naposled pohrajete s malým bráchou. Všechno je jednou naposled. Kdyby si měl člověk u všeho pamatovat, kdy to bylo naposled, z truchlení by se nevyhrabal.“ Po smrti otce se schází pozůstalá rodina v rodném domě, aby splnila poslední přání zesnulého prožít židovskou tradici. Znamená to strávit pospolu sedm dní, přijímat rodinné přátele a ostatní příbuzné k projevení soustrasti. Všichni členové rodiny si postupně připomenou sílu a potřebu rodinných pout a návratem do minulosti formou vzpomínek si uvědomí to podstatné ve svých životech. Zpočátku trochu nezáživné, později jsem se těšila na vývoj událostí jednotlivých členů rodiny. Styl psaní příjemný, trocha sexu, vtipu, a pár věcí k zamyšlení by se také našlo. Bavilo mě to.... celý text

Zvon v jezeře 2024, Lars Mytting

“Prohrála jsem jen tak, že vy můžete vyhrát." Ani tentokrát mě autor nezklamal. Zvon v Jezeře je poutavý příběh na motivy historických „stavkirke“ neboli roubených kostelů typických pro Skandinávii. Jsou nejstaršími dochovanými dřevěnými kostely, pocházejí z 12. století. Jedná se mj. o kostely v Urnes, Borgund, Mære, Torpo, Hylestad, Kinsarviku, Lomu, Kaupangeru, Hopperstad a oblasti Sogn. Nejstarší dochovaný kostel typu stavkirke byl vystavěn roku 1150 a nachází se ve zmíněném Urnes. Příběh je inspirován skutečným kostelem Wang (někdy taky Vang), který byl přenesen ze stejnojmenné norské vesničky – Vang – do krkonošského městečka Karpacz. Líbila se mi dějová linka nejen o historii kostelů a zvonů s názvem Sestry, ale i lidské příběhy, které se kolem nich odehrávaly. Stejně jako předchozích Šestnáct stromů na Sommě , tak i tato kniha ve vás vzbudí fantazii a dokáže ve vás vyvolat pocit, že jste se na malý okamžik ocitli v Norsku.... celý text

Růže pro Algernon 2000, Daniel Keyes

“Tím, co bych mohl udělat pro jiné, ještě nenarozené, jako bych žil tisíce normálních životů. A to stačí." Název knihy jsem znala jen díky divadelní hře, jejíž název jsem kdysi dávno zaznamenala v souvislosti s hercem Janem Potměšilem. Nikdy jsem ji neviděla a nikdy bych si nemyslela, že kniha na jejíž motiv je napsána, bude tak krásná. Ano, je smutná, ale je také plná velkých myšlenek a styl psaní formou deníku vám umožní nahlédnout do duše hlavního hrdiny, který vnáší do příběhu víru v lepší budoucnost a také víru v sama sebe.... celý text

Hodinky od Ašera 2018, Zuzana Dostálová

“Dokud tečou slzy, žiješ." Mám ráda příběhy ze života a tenhle by k nim mohl klidně patřit. Žádný složitý děj, ale s ubývajícími stránkami bylo jasné, že se k něčemu schyluje. Jen jsem si nebyla jistá v jaké oblasti hlavních hrdinů, jestli v pracovní, milostné rodinné nebo vztahové. Poslouchala jsem jako audioknihu a skvělá interpretka Zdeňka Žádníková Volencová povýšila mé hodnocení na 4.... celý text

Cestopisy I. 1980, Karel Čapek

“Člověk by měl všechno vidět a ke všemu se vztáhnout, všeho se aspoň prstem dotknout. Celý svět přejet dlaní. Ta radost člověče, když vidíš nebo hmatáš, cos dosud neznal. Každý rozdíl ve věcech a lidech rozmnožuje život." Nechápu, že jsem jako milovník cestování i laskavé češtiny ještě neotevřela cestopisné knihy K. Čapka. Byla jsem nadšená při čtení Španělských listů a protože jsme se v létě podívali na corridu, nasáli atmosféru měst a vesniček slunné Andalusie, zařadila jsem tento literární skvost i do Čtenářské výzvy. Mého literárního i cestovatelského ducha potěšily i Italské listy, zápisky z Anglie, Skotska i Walesu. Je fajn vzít si ke čtení Google mapy a fotky v nich zveřejněné a cestovat po neznámých místech i jen tak “prstem po mapě“.... celý text