Janina2609 komentáře u knih

“Byl jsem si jistý, že stejně jako já dobře vědí, že žádná naděje neexistuje. Jenom cesta. Převoz. Jedním směrem. Na druhý břeh. Mlha. Vítr. Proudy. Konečnost. Nekonečno. Nejistota. Láska. Smrt.”
Knihy Jaroslava Rudiše čtu ráda (v češtině) a toto velmi netradiční putování vlakem po střední Evropě po stopách dávné lásky se mi moc líbilo. Není veselé, přítomnost tragiky a smrti nutí k zamyšlení, zanechává zvláštní tíživou až existenciální atmosféru. Dějová linka je jednoduchá a díky nekonečnému proudu vyprávění a náhlých záchvatů historie Wenzela Winterberga-vitálního téměř stoletého starce, kterým “unavuje” svého převozníka mezi dvěma světy-se dozvíme i něco z historie.

12 15.04.2022

“Nač je ti svoboda? Na svobodě ti poslední zbytek víry zaroste hložím. Raduj se, že jsi ve vězení, tady máš čas pomyslet na duši…”
Asi autobiografický a tím i autentický popis jednoho dne v gulagu. Dobře se četlo, bavilo, líbila se mi, i přes tu všechnu bídu života, naděje na konci románu.

12 13.04.2022

“Hlavně se už neprojevovat, schovat se a tiše si žít. Jenže jak bych tohle mohla, když mě můj vnitřní neklid táhne ven? Vymykám se všemu, co by se mezi slušnými lidmi mělo s s tím se na venkově obtížně žije.”
Knížka se mi moc nelíbila, čekala jsem trochu děje, popisy bylin mě od půlky nebavily, dočetla jsem jen ze zásady a s trápením.

6 03.04.2022

Vůbec se mi nelíbil styl psaní a vlastně ani ten příběh. Ano, chování takovéto “matky” je odsouzení hodné, ale nějak jsem tomu všemu neuvěřila.
A co bylo vůbec nejhorší- rádoby vtipná přirovnání…jedno za všechny: “Každodenní atmosféra byla dusivá jako utajované skutečnosti, nudná jako oba televizní programy a ohyzdnější než ruské vagony v metru.”
Takovými větami se to v textu jen hemží, naštěstí jen v první polovině knihy. Druhá půlka docela ujde, formou i obsahem. Naštěstí rychle přečteno (asi bude brzy zapomenuto) a dávám dvě jisté + jednu váhavou hvězdu.

1 15.03.2022

“Člověk dokáže překonat i tu nejtěžší realitu. Přítomnost se sice nezmění, ale pokud se změní naše myšlení, je smysl této židle nepochybně veliký.”
Velmi příjemné čtení. Čtyři krátké povídky spojuje zajímavý nápad- možnost podívat se na krátký čas do minulosti, aniž by se ovlivnila přítomnost a tím se vyrovnat s budoucností.

10 14.03.2022

“Kdo ví proč tu vodu pouští, možná proto, že voda očišťuje, třeba chce smýt něco, co smýt nejde.”
I když povídky úplně nevyhledávám, líbí se mi přesně tento styl, kdy do sebe zapadnou příběhy postav až po několika kapitolách. Příjemné čtení, ale na plný počet nedosáhne.

5 13.03.2022

“Starý člověk se buď smíří, že je tím, čím je, tím žalostným úbytkem sebe sama, anebo se nesmíří. Ale co má dělat, nesmíří-li se? Nezbývá mu než dělat, že není, čím je. Nezbývá mu než vytvářet namáhavým předstíráním všechno to, co už není, co je ztraceno; vymýšlet, vytvářet a předvádět svou veselost, vitalitu, kamarádskost. Vyvolávat svůj mladistvý obraz a snažit se s ním splynout a zaměnit se s ním. V té primářově komedii vidím sám sebe, svou vlastní budoucnost. Budu-li mít ovšem dost sil vzepřít se rezignaci, která je určitě horším zlem než tato smutná komedie.”(Symposion)

Zábavná povídková kniha o láskách se skvělými slovními obraty a zajímavými myšlenkami. Povídky se mi líbily úplně všechny. Knihy M. Kundery jsou pro mně vody neprobádané, tato byla příjemným překvapením.

4 09.03.2022

“Je dítětem rozluky od stolu i lože, trpkosti , nesplatitelných dluhů a výživného: vyzná se v pravidlech diplomacie.”
Působivost této krátké novely spočívá v koncentraci silných emocí, přímočarost, s jakou vyzní příběh čtyř hlavních postav je až děsivá. Hlavní nití příběhu je ztráta životních jistot, které vedou k nezhojitelným hlubokým ranám. Démony uvnitř postav vyvolá z dřímoty podnět vycházející z jejich dětství…válka matky s otcem, ukrytý rasismus, týrání otcem..
Pro mne první autorčina kniha, rozhodně si přečtu další.

12 06.03.2022

“ V neděli 21.dubna 2013 ve 22 hodin a 27 minut se naplnil zlatý sen všech generací hráčů a fanoušků plzeňského hokeje…”
Kronika plzeňského hokeje od jeho počátků až do získání extraligového titulu s mnoha fotografiemi, vzpomínkami, statistikami a výsledky doplněné rozhovory s některými hráči a trenéry. Povedená publikace se kterou se příjemně vzpomíná na zlaté časy.

1 05.03.2022

“Našel si jen stupínky, po kterých kráčel vzhůru. Své sny nejen snil. Každý den udělal něco pro to, aby je splnil.”
Zatím jsem nečetla žádnou knihu od Oty Pavla a těžko říct, zda bych, nebýt letošní čtenářské výzvy, po nějaké jeho knize sáhla. Ale tato povídková kniha mě mile překvapila. Mám ráda sport a díky krásně a emotivně napsaným povídkám očima profesionálního novináře jsem se dozvěděla o slavných českých sportovcích (o některých jsem neměla tušení a bavilo mě si o nich hledat více informací).
Děkuju za tuto příležitost.

8 05.03.2022

Album hokejového fanouška přináší malý zlomek dochovaných dokumentů a fotografií, které dokládají historii v Plzni populárního sportu. Přináší vzpomínky na okamžiky, které dokázaly vyvolat výbuchy euforie nebo smutku.
Kniha mapuje začátky plzeňských bruslařů od r.1870, vznik prvních kluzišť ve městě, otevření zimního stadionu a první postup hokejistů do nejvyšší soutěže na zač 50.let.
“Čekání na zlato-ligový titul- od r.1951 až do r. 2006, kdy je napsána tato kniha, stále pokračuje…

1 28.02.2022

“A hned se na jevišti objevila židle, kterou před sebou tlačil malý okatý hošík s dřeváčky na bosých nohou. Uklonil se, způsobně pozdravil obecenstvo a šibalsky zakoulel očima. Obecenstvo bylo překvapeno. Tohohle chlapce ještě neznali. Ale hned si všichni povšimli, že je jakoby Spejblovi z oka vypadl. Inu ano, vždyť je to Spejblův synek, Spejblík, jak se mu nějaký čas říkalo, než se vžilo jeho dnes tak slavné jméno Hurvínek.”

Knížka mého mládí vydaná v r.1957 v Plzni, kde se společně s nejslavnější českou loutkou Matěje Kopeckého, českého loutkáře a buditele, zrodil neméně slavný Spejbl. Před sto lety působilo v Plzni vlastenecké loutkové Divadlo feriálních osad, kde právě Kašpárek a později po nástupu malíře a prof. Josefa Skupy i Spejbl, s velkým věhlasem a oblibou vystupovali.
Příběhy těchto dvou kamarádů jsou ještě z doby, kdy na světě ještě nebyl Hurvínek, ale na konci poslední kapitoly je zmíněn datum 2.5.1926, kdy v Plzni skončilo představení a na scénu vstoupil nový pomocník a přinesl taťuldovi židli…

3 28.02.2022

“Snažit se, jak nejlépe umíme. Zasadit dnes jabloň, i kdybychom věděli, že zítra bude konec světa.”
Kniha s jednoduchou zápletkou se zpočátku tváří jako vtipný trochu potrhlý příběh, ale s postupujícími stránkami v něm objevíte množství hlubších myšlenek. Každý si životem nese více či méně svoje úzkosti, objevuje se tu laskavost a spousta dalších lidských vlastností. Hezky se četlo, ale přeci jen u mne nedosáhne na plný počet.

11 28.02.2022

“To že jsem toho směl tolik napsat o stromech je dar. Protože jenom ten, kdo stromy zná, je dokáže chránit.”

Pokud jste zvídavými milovníky přírody, bude vás zajímat třeba povídání o sekvojích nebo vliv jmelí, mechů a lišejníků na vývoj lesa. Dozvíte se jak zákeřný a vynalézavý je buk v našich přírodních podmínkách nebo jak daleko zanese semena stromu sojka, veverka nebo myš.
Zajímá vás jaké dárečky nám prinášejí ve svém peří poutníci jako jsou třeba hrdličky nebo drozdi stěhující se k nám ze severozápadních oblastí? Autor má na mysli importující fenomeny jako jsou paraziti, nové druhy semen stromů a plevelů.
Chcete vědět v jakém lese, jehličnatém či listnatém, vám stoupne tlak a proč je nám v listnatém lese lépe než mezi jehličnany?
Rádi byste věděli proč nechodit do lesa po setmění, kdy neprobíhá fotosyntéza?
Zdají se octomilkám sny?
Pokud ano, přečtěte si tuhle nádhernou naučnou knížku o lese doplněnou krásnými fotografiemi.
Po přečtení zajímavostí o stromech si uvědomíte následující: “Ony velké rostliny nemají běžný mozek, jejich pohybové možnosti jsou velmi omezené a zájmy zcela jiné než ty naše. Není potom divu, že každý školák sice ví, že se jedná o živé bytosti, avšak i přesto se ke stromům chováme jako k věcem. Když polínka vesele praskají v kamnech, je to mrtvé tělo buku či dubu, které právě vzplálo. Anebo papír knihy, kterou držíte v ruce: je vyroben z nastrouhaných, přímo k tomu účelu pokácených a tudíž zabitých smrků a bříz…”

15 24.02.2022

“Zapomeň na to, co bylo: Začíná nový zápas.”

Kdysi dávno jsem četla Modlitbu za Owena Meanyho a strašně se mi líbila. Čtvrtá ruka je psána v podobném duchu, líbila se mi také, ale už ne tolik. Myslím si, že ani první jmenovaná by dnes, s odstupem času, ode mne nezískala plný počet, stejně tak jako Čtvrtá ruka. Výstižný je závěr anotace knihy-je o druhé šanci a ochotě ke změně:
“Žil docela spokojeně(…) a říkal si, že na profesionálním nezdaru záleží právě tak málo jako na profesionálním úspěchu. Hlavní je, jak si uspořádáte život.”

2 20.02.2022

“Jelikož naše zjevy, ta naše část, která se jeví, jsou tak pomíjivé ve srovnání s tou druhou, neviděnou částí nás, která se rozpíná do šíře, to neviděné může přežít, nějak se zachovat jako součást té či oné osoby, nebo dokonce strašit na některých místech po smrti… možná-možná.”
Po přečtení Cunninghammových Hodin a zhlédnutí stejnojmenného filmu se mi Paní Dallowayová četla mnohem lépe, byla jsem na způsob psaní tzv. správně naladěna. Jinak bych se asi, na mne v příliš impresionistickém textu, dost zásadně ztrácela. Díky výše uvedeným jsem knihu dočetla a snad i pochopila co “ tím chtěl básník říct”.

3 14.02.2022

“Teď už ho to vůbec nebavilo být na celém světě sám. Míťovi se zastesklo po přátelích a po tatínkovi a po mamince.”
Mám doma 1. české vydání z roku 1947 (1942 Kodaň). Útlou knížku četl můj tatínek, já i moje děti, a i když už je poměrně osahaná a nese známky plísně, díky ČV jsem se vrátila na chvilinku do dětství.

2 14.02.2022

“Jo, jo Kusejr…to byl ten jeho mimořádně běžný talent. Všechno, o čem hovořil, rozmělňoval. A rozmělňoval, až to dokonale rozmělnil a nezůstalo z toho nic.”

10 povídek zarámovaných a propojených monologem autora-vypravěče, který objasňuje nakladatelské redaktorce způsob, jakým kniha vznikla. Jeho původním záměrem bylo vytvořit společně s přáteli text-appeal o abiturientském večírku absolventů pomocného gymnázia (tj. gymnázia navazujícího na pomocnou školu). Jednotlivé povídky pak skicují možnosti pomocných životů a zaměstnání, v nichž to účastníci večírku "někam dotáhli".

Skvělé čtení z r.1966 plné osobitého a groteskního humoru, spojení prózy s (ne)divadlem, hra s jazykem (ne-komunikace připomínající Ionesca) a vyjadřující absurditu života v komunistické společnosti (podobnost s prózou V. Havla).
Nejlepší povídky Och Kusejr, to byl talent! Jámy čili Džémy; Blb…vlastně všechny.

1 12.02.2022

“Možná ze mě mluví dětinský optimismus, ale lidstvo je schopno působivých činů, když dá hlavy dohromady.”
Nejsem příliš fanouškem sci-fi ani fyziky a jelikož knihy s touto tematikou nemám načtené, nemohu proto srovnat, jestli je kniha z tohoto hlediska dobrá nebo ne.Tak tedy pocity…
Dobrodružná cesta vesmírem, setkání s přátelským inteligentním mimozemšťanem prolínání časových rovin…děj příjemně plynul a bavil.
Pasáže s technickými údaji nepřekážely, překousala jsem je celkem bez problémů.
Příběh vyzněl pozitivně a vlastně jako poselství, aby si lidstvo vážilo své planety a toho co má kolem sebe.
Myslím, že si přečtu i Marťana.

16 11.02.2022

“…Měl by dětem přivézt opravdická jablka-ať s nimi zahrají divadlo a pak se dosyta najedí. Ať se najedí všichni: nejenom Anče s Vasjou, ale i hubený kluk v papírovém úboru i vytáhlý režisér…”

O povolžských Němcích , přiznám se, jsem toho moc nevěděla, díky této “pohádkové” knize se mi dostalo informací tak akorát. Příběh Bacha a jeho celoživotní svázanost s řekou, Kláry a dalších vesničanů netušících, co se děje ve velkém světě, je díky autorčině stylu a skoro nekonečné slovní zásobě velice čtivý. V celém příběhu i v závěrečném epilogu (škoda, že ne v samotném ději) sledujeme dopady revoluce a bolševizace.
Líbily se mi i čtyři vložené scény přerušující plynulý tok vyprávění, kdy autorka nechává nahlédnout do myšlenkových pochodů generálního tajemníka strany týkajících se osudu povolžských Němců. Tzv. vůdce v těchto scénách sice odsoudí k smrti všehovšudy jednoho kapra, kterého mu kuchař připraví k večeři, i bez líčení krvavých detailů se však autorce podaří vykreslit psychologii jednoho z nejhorších diktátorů lidských dějin i atmosféru všudypřítomného strachu, která za jeho vlády panovala. Výstižně zároveň zachycuje, jak mohly mít pouhé úvahy jednoho muže osudový dopad na celá národní společenství.

V neposlední řadě oceňuji i prvky magického realismu, který umocní (a vlastně i umožní) závěrečnou, možná až tragickou, scénu celého románu.

Ale Zulejka se mi líbila víc…

9 11.02.2022