Janina2609 komentáře u knih

“Mrázek se svými společníky dokázal v letech 1991-1994 vytáhnout a nikdy nevrátit sedmi českým bankám 1 141 300 000 korun.”
Poctivě zpracované téma a moc pěkně napsané. Body i za odvahu autora psát o podobných tématech a kontroverzních lidech.
Přečteno v rámci ČV.

5 30.01.2022

“Místa, která jsme znávali, nenáležejí jen světu prostoru, kam je pro usnadnění umisťujeme. Byla jen úzkým výsekem mezi souvislými dojmy, vytvářejícími náš tehdejší život; vzpomínka na určitý obraz je pouhý stesk po určité chvíli; a domy, cesty, aleje jsou, žel, prchavé jako léta.”

Dlouho jsem se, pod dojmem recenzí čtenářů, rozmýšlela, zda vůbec tuto knihu začít čist z důvodu její poměrně náročné stylizace textu. Román mě ale naprosto uchvátil. Je sice pravda, že jsem musela číst v absolutním klidu a ničím nerušena, i pouhá myšlenka odvedla pozornost jinam a často jsem se vracela na začátek složitého souvětí. V tom je ale krása a pro mne nádherný zážitek ze čtení.
Líčení přírody v první části, lásky a žárlivosti v části druhé a nakonec chuť vypravěče cestovat, záliba v umění …našlo by se toho jistě víc. Určitě sáhnu, když ne po všech sedmi, tak alespoň po druhém díle tohoto rozsáhlého románu.

9 29.01.2022

“Ti, kdo vědí, nebo si myslí, že vědí, chtějí, aby lidé někam směřovali, něčeho si nevšímali, a naopak si něčeho všímali daleko víc, než je nutné, jsou obvykle za scénou, velmi dobře platí, mají k dispozici sociální sítě a jsou opravdu vlivní.
Tvít, tvít.”
Pokud se chcete dozvědět něco o neuronech, jejich synapsích, drahách, neurotransmitorech, zajímají vás vědecké studie nebo třeba výsledky průzkumu míry lhaní 816 španělských starostů a starostek obcí nad 2000 obyvatel od 7/18 do 1/19, co je emoční infekce v digitálních médiích nebo třeba zjistit vliv negativních zpráv ve sdělovacích prostřecích a zároveň máte rádi humor Františka Koukolíka, tak je tato kniha přesně pro vás.
50 více či méně humorně-vědeckých krátkých zamyšlení autora-neuropatologa přiblíží data z předních světových odborných časopisů.

1 23.01.2022

Hned po prvních stránkách této knihy (vybrala jsem ji na základě ČV a dosud neměla bohužel ani ponětí o Virginii W.) na mě autor přenesl pocit, že tahle kniha nebude prvoplánová a bude na dýl. A byla.
Hodiny jsou emotivní, depresivní, srdcervoucí… Vše co hrdinky prožívají budete prožívat společně s nimi, všechnu bolest, neštěstí i nechuť k životu. Bravurně vykreslené postavy, prostředí i pocity, autor si pohrává s psychikou čtenáře.
U Hodin se vám nestane, že byste si po čase řekli ”o čem že to bylo?”.
Kniha se mi dostala doslova pod kůži a navzdory smutku a bolesti v ní vyjádřené se mi moc líbí její závěrečné, vlastně pozitivní poselství:
“Útěchu nám může poskytnout jediné-tu a tam nějaká hodina, během níž náš život navzdory obecné nepřízni osudu a planým nadějím propukne naplno a poskytne nám všechno, o čem jsme kdy snili, ačkoli všichni víme, že po těchto šťastných hodinách nevyhnutelně přijdou docela jiné, mnohem temnější a obtížnější. Ale přesto pečujeme o svou obec, vítáme každé nové ráno a především doufáme, že se nám těch blažených hodin dostane co nejvíc. Jen samo nebe ví, proč to tak milujeme.”

8 23.01.2022

“Podívám se na svý ruce a vidím, že to nejsou ruce, ale křídla, takový krásně černý a lesklý, úplně stejný, jako mají ty vrány u nás na stromě.”
Při čtení cítíte stupňující se strach, bezmoc, nespravedlnost a zhmotnění fyzického zla.
Je tu krásně zobrazena vůle učitelů pomoci, ale díky jedné neskutečně nemateřské matce a jejímu vyhrožování stížnostmi učitelům a zákazem návštěvy “zušky “ (opět psychické týrání) vše končí naprostou bezmocí a spěje k tragédii.

20 22.01.2022

“Úpěnlivý pohled dožadující se pravdy. Jakou pravdu může říci té uplakané dívčině? A jakou pravdu je vůbec schopna snést dětská duše aniž by došla úhony?
Pravda.
Komu prospěje pravda, která je pouze nemilosrdná a zraňující. Existují životní situace, kdy pravda ublíží člověku nadosmrti a kdy nejlepším řešením je milosrdná lež.”
První kniha od autorky a určitě ne poslední. Příběh s propleteným dějem několika silných žen mne zaujal, styl psaní velmi příjemný. Pokud se mi nechce přestat číst a těším se na večer, kdy zas knížku otevřu, tak musím dát 5 ⭐️.

21 12.01.2022

“Osamělost nevzniká tím, že by člověk kolem sebe neměl lidi, nýbrž spíše tím, že jim nemůže sdělit věci, které se mu jeví jako důležité, nebo že považuje za platné myšlenky, které jiní považují za nepravděpodobné.
Ví-li člověk více než jiní, osamí.
Osamělost však není nutně v protikladu ke společnosti, neboť nikdo totiž nepociťuje společnost více než osamělý jedinec a společnost vzkvétá jen tam, kde je každý jedinec pamětliv své svéráznosti a neidentifikuje se s ostatními.”

Tato kniha, stylizovaná jako články do vědeckých časopisů nebo přednášky obsahuje osobní filozofické postřehy a názory na určitá témata z pohledu analytické psychologie a ačkoli jsou téměř stoleté, jsou neskutečně svěží, aktuální a opravdové. Jung je tak aktuální i v naší době.
Líbila se mi část, kdy autor popisuje rozbor Joyceova Odyssea, stať o manželství, o smrti a duši nebo o psychologii v Picassových obrazech.
Některé části byly náročnější, připadají mi i možná vlivem údajné epilepsie či neurózy autora únikem z reality, ale celkově mne kniha velmi mile překvapila a oslovila.

5 12.01.2022

“A tak mě ten pocit přepadl zas, třebaže jsem se ho pokoušela co nejvíc potlačit. Že tohle všechno podnikáme moc pozdě, že kdysi na to byl možná vhodný čas, ale my jsme ho propásli, a že na tom, jak teď uvažujeme a plánujeme, je cosi směšného, ba dokonce hanebného.”
Já nevím…trochu mě to připomnělo Čapkovo R.U.R. Ne snad hrozbou vítězství techniky nad člověkem, ale právě tou ochranou lidskosti v každém z nás, na jejíž vytrácení ve společnosti autor upozorňuje. Jen můj pocit…
Začátek knihy byl pro mne pouhou sociologickou studií do duše a pocitů adolescentů, ne a ne do knihy proniknout, ale poslední třetina…klobouček.

9 02.01.2022

Klasika, mistrné dialogy, exotické místo činu, zápletka…skvělé. Nejsem moc příznivcem detektivek, ale toto nelze neocenit.

9 31.12.2021

“Dětství z nich vyvane, jako když se otevře okno a zafouká vítr, v jednu chvíli tu bylo, a náhle není, připomíná to déšť, jenž se spustí v noci, pořádný liják, který odplaví prach a písek a který obnaží to, co bylo dosud skryté.”
Smutný a mrazivý příběh, co chytí za srdce a opravdu zabolí. Přečetla jsem ho skutečně “jedním dechem”. Probudil ve mne emoce, zanechal zvláštní smutek… neskutečně a překvapivě mne tato kniha zasáhla.
Líbí se mi styl psaní autorky-její poznávací znamení-použila ho i v předchozích Němcích, strohost a zároveň popis situací vás vtáhne do děje a snadno se ocitnete na popisovaných místech.
Kniha má spád a děj plyne přesně tak jak má, srovnání dětství-dospívání-dospělost…prostě to nemá chybu.
Dala bych víc než 5 ⭐️

20 30.12.2021

“Beze slova vstala, z kapsy sukně vylovila krabičku cigaret a postavila se k otevřenému oknu.”
První polovina knihy se četla hůře pro velké množství postav, jmen a často zdánlivě nesouvisejícím dějem. Druhá polovina to ale vynahradila, vše do sebe krásně zapadlo a pro mně to znamenalo krásně strávený předvánoční den se skvěle napsaným příběhem (pravda, i když trochu syrovým a drsným, jak skvěle popsáno v předchozím hodnocení).

9 24.12.2021

“Reklama sestávala ze tří obrovitých, napohled průsvitných hracích karet, podél vitráží, které budou nejspíš působit velmi efektně, budou-li večer osvětlené: král měl na sobě kaštanový župan, kluk červený rolák a královna černé plavky.”
Stejně jako Lolitu jsem měla problém tuto knihu dočíst. Mám ráda vykreslení psychologie postav, ale tady to bylo tak nějak zdlouhavě, nepříjemně. Nabokov se mým oblíbeným autorem určitě nestane.

2 15.12.2021

“A potom jsem si uvědomila, že děti nikdy nemáme, jenom je přijímáme.”
Silné téma, překvapivý závěr. Styl vyprávění- střídání postav jako vypravěče mne zpočátku rušilo při čtení, ale později to příběhu dodalo nový rozměr -vhlédnutí do přemýšlení a jednání všech aktérů.

11 03.12.2021

“Strašně se na Vikiho těší. Hrozně moc. Vždycky když ho neviděla několik dní, tak je to stejné. Od toho dne, kdy to skončila s Jiřím má pocit, jako kdyby se všechno zlepšilo. Soustředí se jenom na natáčení. Nepije. Neopila se s ostatníma ani jednou.”
Jednoduchá a zároveň hluboká sonda do starostí jedné neúplné rodiny, důsledků chyb ve výchově, porušených vztahů a špatné komunikace...to vše ve stylu Petry Soukupové, tak jak to mám v jejích knihách ráda. Mimochodem Hana je příšerná.

14 03.12.2021

“Když jsem byl v největším srabu, koukal jsem po lidech, co tlačej vozíky v hypermarketu, a záviděl jsem jim všem, že možná mají svoje trable, ale nejsou tak hotoví, tak jako já, všichni se snaží to nějak ustát a ...dneska koukám na lidi a na všechno jinak, beru je, jaký jsou, je mi to jedno, a jestli si někdo myslí, že je to moje prohra, ústup nebo co, tak ať si to klidně myslí...”
Další příjemná Hajíčkova kniha, tentokrát zasazena do konce 80. a průběhu let 90., na které máme mnozí z nás stále živé vzpomínky. Opět krásně vykreslené pocity hlavního hrdiny- muže, který se snažil změnit svět - věřil ve vyšši cíl, ideál, chůzi proti proudu, aby posléze zjistil, že se musí snažit v dnešním světě spíše obstát a brát ho takový, jaký je.
Můj oblíbený autor opět nezklamal.

4 28.11.2021

“Vy myslíte, že myšlenka nepotřebuje srdce? Právě láska jí oplodňuje. Podejte ruku kleslému člověku, abyste ho zvedli, nebo nad ním hořce plačte hyne-li, ale neposmívejte se. Milujte ho, pamatujte v něm na sebe sama s jednejte s ním jako se sebou-pak budu vaše věci číst a skloním se před vámi.”

Román o lásce z dob romantického Ruska ukazuje neromanticky důsledky špatné výchovy mladého člověka. “Ztracený” Oblomov si na jednu stranu získal mé sympatie svou upřímností a laskavostí, chvílemi jsem ale byla až nervózní z jeho nečinnosti a promrhání životních příležitostí. Postava Olgy naproti tomu představuje umělecky nejkrásnější a nejdokonalejší typ ženské postavy ruského románu.
Kniha je poměrně dlouhá, obsahuje bohatě líčený děj s mnoha odbočkami, čte se ale velmi dobře. Není asi pro málo čtivé nebo netrpělivé čtenáře. Je ale bezvadná pro náročné čtenáře, kteří v dlouhých sychravých podvečerech nespěchají za kamarády nebo večer do postele.

7 21.11.2021

“Byla překrásná noc, jaké snad bývají, jen když jsme mladí, milý čtenáři. Nebe bylo takové hvězdné, takové jasné nebe bylo, žes na ně hleděl a musel se bezděky ptát, mohou-li opravdu žít pod takovým nebem všelijací zlostní a náladoví lidé.”
Lyricko poetický až infantilní příběh zamilovaných v podmanivě vylíčené atmosféře Petrohradu. Snílek-vypravěč se stejně tak jako Nastěnka utápí v bouřlivých vodách lásky a přátelství, nechybí nezbytný pláč a rozmarnost ženské hrdinky.
Popis vnitřních pocitů nese autobiografické prvky autora, který sám sebe vnímá jako podivína a snílka.
Útlá knížka pohladí po duši.

9 15.11.2021

“Neschovávají se jen terapeuti, při lhaní byla přistižena spousta pacientů na terapeutické pohovce. Možná jsme příliš důvěřiví. Jsme tak zvyklí na to, že nám pacienti platí za to, abychom poslouchali jejich pravdu, že jsme zřejmě naivní ve vztahu k možnosti, že nám lžou.”
Zajímavý náhled do průběhu analytické terapie a supervize, práce se sny, do vztahů mezi terapeuty navzájem a jako bonus napínavý děj s detektivní zápletkou.

4 14.11.2021

“V narůžovělém soumraku před ní ležely tisíce začátků, tak jako tisíce zákoutí tohoto města, které masky zbožňuje a miluje. Kam ty začátky vedou? K neznámým bezejmenným novým objevům nebo jen k půvabným opakováním, z nichž se člověk probouzí s kocovinou, že promarnil to nejcennější co má - čas. Ale vždyť nezbývá než ho promarnit...”
Nádherný hluboký citlivý příběh na mne zapůsobil ani ne jako milostný, ale spíš jako oslava života ženy trpící nevyléčitelnou nemocí s tušením blízkosti smrti. Lillian dar života nebere tak samozřejmě jako ostatní a rozhodne se své zbývající dny skutečně prožít. Utíká od místa, které jí drásavě připomíná její nemoc a pod vlivem nepředvídatelných událostí si uvědomuje konečnost lidského života.

18 12.11.2021

“Když člověk poslouchá, zaslechne hlasy těch, po kterých touží. Když se pozorně dívá, zahlédne, co je žádoucí.”
Opět spokojenost, pokračování Honu na ovce nezklamalo. Autor inspirován Kafkou a Hessem (Stepní vlk) - jak už tu někdo trefně poznamenal-souhlasím-působivě namíchal čtivý příběh, který mne dokázal zcela pohltit.
Ovčí mužík z fantasy hotelu
U Delfína získal plný počet ⭐️

5 06.11.2021