Janina2609 komentáře u knih

"Sice si nemůžeme vybrat, co se nám přihodí, ale můžeme se rozhodnout, co si z toho vezmeme."

Koho zajímají pojmy jako filosofie, fenomenologie, existencialismus apod. nechť s chutí sáhne po této osvěžující, dá se říct i populárně naučné knížce. Přiblíží problematiku laikům jako jsem já a odborníky, myslím si, neurazí. Čtivou formou přibližuje přátelství i politické spory Sartra, Camuse, Merleau-Pontyho na pozadí světových událostí i vztah Sartra a Beauvoirové. Dočtete se tu i o Havlovi Patočkovi i jeho výsleších StB.
Zcela náhodně čtu současně Vianovu Pěnu dní, knížky se krásně doplňují.

5 28.07.2023

Ke čtení této surreálně hravé romanci se vracím po několika letech (čtenářská výzva) a jsem za to ráda. V minulosti jsem totiž knihu absolutně nepochopila, nelíbila se mi. Léta běží, čtenář literárně zraje a dnes mám na knihu úplně opačný názor. Hravý, bláznivý popis věcí a událostí, lehkost života proti těžkosti nemoci, chřadnutí, odcházení (smršťující se pokoj, vybledlé barvy)vytvářejí příjemný kontrast.
Příběh vychází ze života autora-trumpetista Vian hrál po skončení války po sklepních klubech v Paříži a za jejich bary míchal bizarní koktejly a chrlil zábavné, senzační či surreálné romány podle toho, jakou měl zrovna náladu. Přítel existencialistů, který v Pěně dní láskyplně paroduje Sartra a Beauvoirovou.
Doporučuji k přečtení současně s knihou
V existencialistické kavárně.

10 28.07.2023

"Musím také připomenout, že my Francouzi zbožňujeme cizinky. Jakmile potkáme trochu hezkou Rusku, Italku, Švédku, Španělku nebo Angličanku, okamžitě se do ní zamilujeme. Všecko, co pochází z ciziny, nás nadchne, látky na kalhoty, klobouky, rukavice, pušky a ženy."

Velice čtivé povídky, v kterých vždy nějaká postava vypráví krátký příběh asi na 3-4 stránky.
Přesto, že jsou povídky kratičké, tak vás jazyk a styl jakým jsou napsané, přesně přenese do atmosféry Francie 19. století.

2 25.07.2023

"Tímto způsobem mi nevěřící mladá žena, moje maminka, dala to, čemu se dříve říkalo duše, a vybavila mě tak nejlepším vnímavým vypravěčem na světě."

Zajímavý náhled do spisovatelské laboratoře polské spisovatelky. Její eseje poučí, pobaví a nechají nahlédnout třeba do jejího vztahu ke knihám, čtení a literatuře od jejího útlého dětství. Čtivé jsou i statě o motivaci spisovatelů ke psaní a typech vypravěčů. Ocenila jsem i kapitolu Případ Dušejková, kde autorka nastiňuje, jak vznikala její románová postava. Ke konci knihy jsem některé části přeskakovala (někdy jsem netrpělivý čtenář), ale to knize neubírá na konečném hodnocení.

"Literatura vytváří svět s ohromujícím ontologickým statusem, odvádí nás tak od sebe samých a umožňuje nám účastnit se zkušenosti, kterou bychom jinak nezískali. Pokaždé, když otevíráme knihu, odehrává se mezi okem a povrchem papíru zázrak, něco naprosto neobyčejného."

4 13.07.2023

Tak tohle mě tak strašně nebavilo.
Knihu ani nehodnotím, jistě má tento světoznámý příběh mnoho fanoušků, bylo by to nefér.
Dočetla jsem jen díky čtenářské výzvě, teď honem rychle pro Kinga.
Myslím, že si už žádnou knihu od Austenové nikdy nepřečtu.

"Líbila se jí představa publika, které měla uspokojovat. Milovala tu okamžitou odměnu, hřejivou a plnou nadšení, kterou ji poskytovali, kdykoli se objevila. Potřebovala jejich pozornost. Jejich lichotky. Dávali jí pocit, že je jedinečná. Že je někdo, kdo si zaslouží zájem."

Skvěle podaná hrozivá, ne zcela nemožná záležitost-hrozba sociálních sítí a jejich vliv na děti, dokonce i někdy s přispěním vlastních rodičů. Uvědomujeme si to všichni, ale po přečtení této knihy jsem ráda, že já i moje děti trávily dětství úplně jiným způsobem. Velice čtivá forma psaní (kdo zná autorku, ví), knížku přelousknete za dva dny.

15 11.07.2023

"Skočil jsem do auta a vyrazil na čele tiché a mohutné rázové vlny. Věděl jsem, že musím dopředu, protože o krok za mnou spěchá strach."

Kniha povídek, ze kterých deprese přímo tryská. Navzdory, nebo možná právě proto, mě všechny příběhy i jejich postavy neskutečně bavily. Možná také proto, že se ocitám ve stejné věkové kategorii jako hrdinové, často mě pokouší (vlivem současných událostí okolo mě) životní úzkost (nebo možná krize středního věku?) a nutí k zamyšlení nad svým bytím. U některých povídek jsem knihu musela dokonce odložit a prostřídat s jinou, kapánek veselejší (Bizarní povídky od Tokarczuk - taky ne úplně veselé počtení, ale já ty hodně veselé moc nemusím). Autor skvěle popsal vnitřní pocity a emoce, souhlasím s názorem, že nejlepší povídky jsou ty nejdelší. S udělenou cenou nemám nejmenší problém.

5 10.07.2023

Operette morali (Morální dílka), v níž Leopardi své filozofické názory vyjádřil formou krátkých satirických dialogů, drobných komedií a esejů. První tři texty byly zveřejněny ve Florencii v časopisu Antologia v lednu 1826, knižně byly vydány v r. 1827.
Nejvíce mě zaujaly:
Země a Luna- rozhovor dvou planet o lidských neřestech a přírodních zákonitostech.
Fyzik a Metafyzik- filozofický dialog o žití a prožití života i jeho konci.
Úplně nejvíc mě ale bavil filozofický rozhovor Slunce s Koperníkem, ještě z dob, kdy ve světě vládl názor na geocentrický systém uspořádání vesmíru. Se Sluncem zde hovoří i První hodina dne, kdy je Slunce už unavené a přeje si, aby "Země ráčila dělat to, co Slunce v minulosti" a Slunce tehdy nevyšlo.
V tu chvíli byl Poslední hodinou dne povolán Koperník, aby přesvědčil Zemi, že se má dát do běhu. Od té doby (s jistou nadsázkou)
byl tento systém nahrazen heliocentrickým, vznikl tzv. Koperníkovský obrat.

V eseji najdeme vtipné dialogy plné poučení, líbilo se mi třeba srovnávání lidských slabostí s planetami:
"Myslíme si o sobě (a budeme si to vždy myslet), že jsme nejpřednější a nejdůležitější ze všech zemských tvorů, každý se považuje za nějakého císaře celého vesmíru, poroučí planetám...hvězdy, planety i Vaše slovutná výsost, to všechno je stvořeno jen kvůli němu."

"Ostatní planety jakmile uvidí, že se Země namáhá stejně jako ony, už nebudou chtít zůstat takové holé, maličké, pusté a ponuré a jenom Země aby byla nakrášlená: budou chtít taky svoje řeky, hory, živočichy a obyvatele. A už bude hrozit další převrat ve vesmíru."
Vtipné, plné krásných filozofických myšlenek.

2 05.07.2023

"Tak jako nadměrný pocit uspokojení zvěstuje blížící se chaos, předchází pocit bezpečí brzké ráně osudu."

Soubor povídek a jedna lepší než druhá. Autorka má zjevně velkou představivost a díky jazykové dokonalosti textu donutí pracovat i čtenářovu fantazii. Líbí se mi časový rozsah povídek - z minulosti i z budoucnosti - z toho vyplývají i dvě mnou nejlépe hodnocené - Zelené děti a Transfugium. Ale vlastně i ty z přítomnosti jsou skvělé (Srdce).
I když zdánlivě jednoduchá kniha, tak po přečtení ve vás něco zanechá a to je fajn.

8 25.06.2023

"Heliodor prý v řečtině znamená sluneční dar. A on je pro mě opravdu darem slunce v mrazivém pekle Sibiře. Zachránil mi život a já ho za to budu až do smrti milovat a ctít."

Kniha je koncipována jako deník protifašistického a protikomunistického bojovníka Pravomila Reichla psaný v době 1921-2002, kdy jej našla dcera Karla Vaše, bolševického prokurátora vykonstruovaných soudních procesů.
Knihu rozhodně doporučuji všem k přečtení, srozumitelně připomene hrůzy komunistické doby a je velmi čtivá, stěží se od ní odtrhnete.
Dočetla jsem ji náhodou v den výročí smrti Heliodora Piky (21.6.49), na které měl Vaš zcela zásadní vliv.
Autor si touto knihou u mě spravil reputaci, tato kronika doby se mi líbila mnohem víc než Mlýn na mumie.

"Vaš viděl v gulagu tu strašnou moc nad životem a smrtí, jakou dává svým nohsledům bolševický režim, a pochopil, že chce být taky takový: všemohoucí bůh ve svém maličkém vesmíru. Proto utrpení jeho víru v komunismus nezlomilo, ale naopak posílilo. Nenávidí sám sebe, proto nenávidí všechny ostatní."

8 23.06.2023

"Násilí, nebo nic.
Je čas jít domů.
Znovu.
Znovu bez pochopení, znovu s vyplýtvanými slovy."

Útlá knížka na téma gaslightingu mě naprosto pohltila. O násilí , hlavně fyzickém, v rodinách a manželstvích toho jistě četl nebo slyšel každý dost (bohužel je navenek mnohdy nepoznané), ale psychický teror formou manipulace a naprosté ztráty vlastní identity je snad ještě zrůdnější. Nejhorší na tom je, že základy týrání jsou tyranům a bohužel i obětem dány již v útlém dětství působením jejich nejbližších.
Právě toto všechno skvěle vystihl autor, který v Srpnech výborně popisuje Danieliny pocity jako oběti v období několika let. Četla jsem s hrůzou, kam až takováto manipulace povede...
Líbí se mi název knihy, kdy jsou proti sobě postaveny obvykle prosluněné a pohodou naplněné měsíce oproti Danielině nejhorší části roku, kdy jí bývá nejhůře.

"Možná je pro Danielu utěšující si ten den přiznat, že na své ambice nestačí, že je přesně taková, za jakou ji Štěpán má."

9 23.06.2023

"Jablka rozrážející mraky..."

Útlá kniha povídek o ženách s různým životním údělem a přesto mají cosi společného.
Některé příběhy mají hloubku a přinášejí zamyšlení nad všedními okamžiky života, autorka umí krásně vystihnout náladu postav.
Stejně jako Čekání na spoušť příjemné čtení, ale jen na 4 hvězdy.

4 11.06.2023

"Jestliže je život jednotlivce ve srovnání s minulostí naší planety opravdu tak krátký, jen pouhé mžiknutí oka, jak se říká, pak i v případě, že jsme nádherní od narození až do smrti, budeme nádherní pouze na okamžik."

Knížka psaná formou dopisu matce tvoří nahodilé, zdánlivě nesouvisející vzpomínky na dětství a drsný život americko-vietnamského mladíka, jemuž od malička říkají Pejsek. Líčí v ní obyčejné chvíle trávené s matkou či babičkou ve vietnamské komunitě, popisuje drsné či intimní chvíle v době dospívání. Autor poukazuje i na otázku lidských práv a barvy pleti:

"Ten den mi došlo, jak nebezpečná může barva být. Že kvůli určitému odstínu můžou chlapce srazit k zemi a dát mu na srozuměnou, že se provinil. Přestože barva není nic než obraz světla, to nic má své zákony a chlapec na růžovém kole se musí obeznámit především se zákonem gravitace."

Zpočátku mi nevyhovoval trochu chaotický styl, ale nádherná poetická spojení a slovní obraty autora, který se zřejmě s Pejskem ztotožňuje, ve mně zanechalo poměrně hlubokou stopu.

Kniha je zvláštní, bolavá, ale strašně krásná.

"Celou tu dobu jsem si říkal, že jsme se zrodili z války  ale mýlil jsem se, mami. Zrodili jsme se z krásy.
Ať nás nikdo nemá za plody násilí  násilí plodem pouze prošlo, ale nedokázalo ho zkazit."

10 08.06.2023

"Začalo to tím, že mi zemřela matka. A pak už nejsem k zastavení..."
Tohle je přesně kniha ze života sendvičové generace, jejíž příslušníci jsou vystaveni vysoké zátěži. Péči o děti musí skloubit s péčí o seniory, do toho všeho potřebují stihnout své vlastní zaměstnání a také partnerský život. 
Zvládat dlouhodobě toto zatížení je velmi náročné a obtížné. Vzniká vysoké riziko rozvoje psychických onemocnění, zdravotních potíží, sociální exkluze anebo partnerských a rodinných problémů - vše autorkou krásně zpracováno.
Dobře se četlo, Veronika dle mého názoru něco mohla dělat jinak, nejsympatičtější postava Michal-bez něj by mohlo být daleko hůř.

15 02.06.2023

"Osmkrát padneš, podeváté vstaneš"

Tohle úsloví, které v knize pronesla To-Seng své snaše, hlavní hrdince Jong-Suk, přesně vystihuje život henjo-potapěček z výhradně ženského spolku na korejském ostrově Čedžu.

Příběh je nejen o přátelství, nenávisti, vině a odpuštění, jak se dočtete na obálce knihy, ale dozvíte se podrobnosti i o masakru na Čedžu v roce 1948, při němž zemřelo až 30 tisíc lidí.

Tahle kniha mě naprosto pohltila, je tak krásná, ale tak smutná
Doporučuji všem k přečtení.

15 14.05.2023

"Ona totiž neměla šanci..."

Taková povrchní sladkobolná romance. Použila jsem knihu jako odpočinek mezi náročnějšími kousky. Neurazí ani nenadchne.

4 05.05.2023

"Prej Králové Šumavy.Tak říkají těm, kdo vodsaď utekli a pomáhali utíkat, jenže zdrhnout nebo umřít je hrozně jednoduchý. Těžký to má ten, kdo tady po nich zůstane, kdo si vyžere až do dna všechnu bolest a táhne ten svůj vozejk tím smradlavým bahnem dál. Protože tady není těžký umřít, ale žít tak jako ony všechny. Skutečné Královny Šumavy."

Zprvu jsem se nemohla do knihy začíst, vadilo mi přeskakování děje i množství postav. Mám moc ráda Šumavu, snad proto jsem nechtěla knihu odložit. S dalšími přečtenými stránkami jsem ale přicházela příběhu na chuť. Závěr lehce překombinovaný a hvězda dolů za Kramného.

4 30.04.2023

"Přijela jsem do Kolumbie jako bych jela na Slapy."

Příjemný rozhovor Vladimíra Kroce s Eliškou Krausovou-Chavez, který vznikl v období pandemie. Dozvíte se něco o rodině Krausových, Eliščině vycestování do Kolumbie (i proč zrovna tam), o počátečních útrapách, lásce, stesku i kariéře. Na obálce knihy je uvedena zmínka o krásném jazyce a stylu, kterým se Eliška Krausová vyjadřuje, zcela s touto poznámkou souhlasím.

2 30.04.2023

"A kolem nich je Skleněný pokoj, místo zasvěcené rozumu a rovnováze, věčný prostor zarámovaný přímkami, v němž se světlo mění v hmotu a prostor v hmatatelnou substancí, prostor, který popírá samu existenci času."

Příběh o brněnské vile a její minulosti se od první stránky hodně příjemně četl. Ačkoli ,dle autora, postavy nejsou skutečné, máte dojem, že takhle nějak to bylo. Stylizace textu vás snadno přenese do děje, nejednou jsem měla pocit, že stojím u onyxové stěny. Líbilo se mi zakomponování skutečných známých osobností do děje. Mám ráda Brno, zatím jsem ale neměla možnost vilu si prohlédnout. Po přečtení nebudu váhat ani vteřinu.

8 24.04.2023

"Lidi ještě žijí v temnu. Válka je probudí. Z toho mračna budou pršet hromy..."

Román z prostředí donských kozáků za carského Ruska mě vlastně vůbec nepřekvapil ani nezklamal. Podle doporučení čtenářů jsem dostala přesnou dávku příjemného čtení, knihu rozhodně doporučuji k přečtení a těším se na další díly.

2 20.04.2023