jankor komentáře u knih
Některé pasáže čtivější (běžné mladické historky), některé méně čtivé, hodně francouzských a literárních textů a úvah, nějaké historické a politické pasáže.....celkem vzato to pro mě nemělo ten správný spád, čím dál častěji jsem přeskakovala, asi nebyla ta správná doba a nálada. Tady jsme se nepotkali.
Kniha je psaná spíš jako povídková, bez drastických scén, takovým lehce historickým slohem, ne dokumentárním..... autor je nábožensky založený a je to poznat. Přesto popisuje smutná léta 20. století jak je sám prožil a to je kostra knihy. Název knihy je dost zavádějící, Berchtesgaden je téma dost okrajové. Čtivá pro mě byla část o osvobození, jinde jsem i přeskakovala. Text je drobný a čte se pomalu. Pominu překlepy. Dost mi to stylem připomnělo knihu Bez poslední kapitoly Josefa Knapa. Doporučuji těm, kdo mají biografie rádi.
Čtení to bylo poměrně rychlé, takový výčet rodinných poměrů, situace, průběh odboje, koncentrační tábor. Ta část o odboji se mi četla nejhůř, byla hodně nahuštěná. Ano, byl to příšerný stres tenhle život žít, ale přesto jsem se neubránila myšlenkám, že mě překvapuje, jaké detaily a časovou posloupnost si paní, které by bylo už 100 let pamatuje. Bohužel všechny další generace už tohle těžko přijímají a neumí si to představit. A bude hůř....Já jsem se narodila cca 20 let po válce a zdá se mi to jako beletrie, co teprve ty děti?
Překvapilo mě, když jsem objevila tuto sběratelskou záležitost, koupila jsem ji kdysi manželovi jako recesi.......a protože recepty nevyhazuji, vylovila jsem a snad někoho potěší. Fotky jsou samozřejmě úúúúsměvné :), takové amatérské, prostě porevoluční boom....ale recepty jsou naprosto normální a vůbec ne nechutné apod. jak se píše v jiných recenzích .Doporučuji jako retro - recesistický dárek :) a skutečně je vidět, jak se pohled na ženskou péči o tělo změnil (ale kdo ví, co zase bude za pár let). Proti gustu....... :):)
Já jsem byla tak zvědavá.....krásná hodnocení....a pak jsem byla zklamaná, prokousala jsem se sice, ale pořád jsem vyhlížela konec a možná bych byla ještě zase zvědavá, jak dopadlo zfilmování, pro srovnání....ale mě kniha neoslovila, lituji. Můj názor.
Tak jsem dočetla knihu, na kterou jsem byla zvědavá, protože až dosud jsem zhruba věděla jen to, že to byla kontroverzní osobnost .Nejdřív chci uvést, že mě ta kniha bavila a ještě víc tak první dvě třetiny, pak to hodně skáče v čase. Teď jsem si přečetla komentáře a porovnávám......myslím, že není správně napsat, že zemřela chudá, i když žila nakonec osamoceně, je třeba dočíst i doslov. Samozřejmě, že dnes je jiná situace co se týká ceny jejích děl. K její (jeho) "tajemné" sexualitě si troufám říci, že je jasné, že většinová osobnost to nebyla, ale nenarodila se v době, kdy by mohla s pravdou ven. Obrovské překvapení pro mne bylo, že je zde celkem podrobně popsána rodina Jindřicha Heislera a to mohu říci, protože jsem taky z Chrasti. Je vidět, že p. Štráfeldová skutečně pátrala v archívech. Ztotožňuji se s názorem, že kniha je spíše obrazem určitého uměleckého období, než vyloženě životopisem Toyen. Naopak na rozdíl od mnoha zde uvedených názorů mi vadila v knize "ta druhá", jejímiž úvahami autorka kapitoly proložila. Takže celkem vzato - tento životopis určitě doporučuji k přečtení, je to kniha hodná uznání, i když beletrizovaná.
Rozhodně doporučuji přečíst, bude se určitě líbit, .....ale! protože už jsem četla Kyselé třešně, dám o * míň. Tato kniha je dějově míň nabitá a ten překvapivý konec je tam jakoby mimochodem zmíněn a vše velmi rychle ukončeno. Je to stejné jako u Mornštajnové - kdy čtete "Hanu to nepřekonalo". Já to mám tak, že co se odehrává za 2SV a těsně po ní, mě baví, i když je to smutné :(, ale jak to jsou 50. léta a politika, tak mě to bere míň, nevím proč. Tenhle příběh rodiny Francových, vlastně je to detektivka, mohl být v jakýchkoli jiných kulisách se stejným vyústěním, přišlo mi, že jde o příběh rodinných vztahů, podkres 50.let je "populární" téma. Ale opakuji, doporučuji rozhodně přečíst :).
měla jsem jako malá dvě takovéhle knížky a bavily mě, neuměla jsem číst
jedna z nejlepších knih o holokaustu, docela bych ráda viděla i seriál, koho toto téma zajímá, neměl by vynechat...přesto, že je to téma bolestné, dá-li se to o těchto knihách říci, je to zatraceně dobré čtení.....
(SPOILER) nějak mi to hlava nebrala.....Rebece se manžel přizná, že je prokazatelně vrah, ale ona jako by to nevzala na vědomí, přece de jure to je prostě vrah, nevěděl, že je oběť nemocná...a nastane štastný život? .tohle nebyl můj šálek kávy co do obsahu, jinak celkem čtivé a jazyk dobrý
Všechno zde bylo asi řečeno. Nelze hodnotit obsah, na to 5 hvězd nestačí. Hodnotit zpracování tématu lze slovy "zbytečně se v ničem nepatlá", rekapituluje věcně, ale mě se chce napsat, že by to zasloužilo víc prostoru. Mám stejné pocity jako po přečtení Hanina kufříku, bylo to tak a tak a tak, a možná to tolik nebudí emoce. A při všem tom smolném životě přihrál tolikrát zmiňovaný vesmír paní Erice do cesty dost známých osobností, aspoň že tak měla kliku. Ale byly to příšerné válečné a poválečné útrapy, které se musely na osobnosti podepsat, na to slava nejsou...... za to zpracování za mě 4 *.
Tak.....mám hodně podobný názor jako SBH. Mými slovy: první třetina - vykreslení postav šlo, druhá třetina vůbec nevím o čem byla, spíše o ničem a konec trochu ožil, ale slabota a závěr mě ničím nepřekvapil. Donutila jsem se knihu dočíst a oceňuji text, ale asi je to spíš pro skalní fandy JA......já jsem se spíš napálila.
Šikana na vojně byla, to jsou nepříjemné vzpomínky, muži by mohli vyprávět, ale raději vzpomínají na kamarády, politika škoda slov - byla a je smutná. Obojí ale dokresluje obraz té doby.Kniha jako taková je pěkná skládačka, zvědavost s počtem odečtených stránek stoupá. Doporučuji přečíst, zápletka je jako puzzle. A dovolím si nesouhlasit s Osicí, mě doslov zaujal a brala jsem ho jako pochvalu autorovi.
Červená knihovna podle obvyklého scénáře s důrazem na úúúúžasný sex, ale celkem čtivě napsaná, kdyby to nebyla autorka Slavíka, nesáhla bych po ní. Ale je fakt, že u knih, kde ostatní píšou, že ukápla slzička, mě většinou nekapou, ale tentokrát ukápla. Je to samozřejmě ovlivněno věkem a osobní situací a náladou. Strhávám hvězdu za klišé.
Byla jsem zvědavá, tyhle knížky ráda čtu. Tahle kniha spojuje pro mě dvě témata: těžký život naplněný nekonečnou prací a život v Sudetech se všemi zvěrstvy, která válka přinesla.. První co mi začalo vadit, bylo vysvětlování příbuzenských vztahů, ve kterých jsem se začala ztrácet a to neustálé přemýšlení nad tím, kdo je kdo, šlo celou knihou, vždycky s tím, čí příběh byl zrovna hlavní. Ale četlo se to celkem dobře, i když některé pasáže mohly jít víc do hloubky. Komu se líbilo Heřmánkové údolí, asi nebude úplně zklamán, ale dávám o hvězdu míň.
Já jsem tu drobnou knížku četla někdy v 70. letech a mě moc bavila, bylo mi tak 13 a ty hrdinky byly starší než já, tak už to pro mě bylo zajímavé, jak randí :) ...... Mamka si ji koupila asi v tom roce 1965 a tu dobu znala, tak jí to asi přišlo normální, jak žily. Dnes je to trochu úsměvné, ale to mi nevadí. Od Majerové jsem četla jako holka i Robinsonku, a tenkrát se nad Majerovou neohrnoval nos. Však ona to byla taky ženská z masa a kostí :) (A koho by zajímalo, jaká byla Majerová nymfomanka, tak ať si přečte knihu Boženy Neumannové Byla jsem ženou slavného muže, to je dobrá drbárna)
Byla jsem zvědavá, 1. díl se mi četl hezky, ale další díly mohly být klidně i samostatné, kdyby v nich nebyly vzpomínky na Willa. Dala jsem o hvězdu míň, děj byl pro mě ve trojce předvídatelný, spíš jsem čekala, jestli to nebude překvapivě jinak. Nebylo.
Tak zrovna teď čteme Honzu s vnukem před spaním.....rozhodnutí padlo poté, co jsem konstatovala, že čteme všechno možné (od dinosaurů po roboty), jen ne klasické pohádky o princeznách a vzpoměla jsem si, že právě z téhle knížky jsem byla jako dítě naprosto unešená. A zajímavost : děda Jenda, manžel a syn Honzové a navíc moje mamka, tchyně, švagrová a já jsme Jany :) - vnuka už nechtěli, je to Adam .... Český Honza ode mne 5*.
Byla jsem hodně zvědavá na tuto knihu.....během dvou odpolední jsem ji přečetla a držela mě, ale to držení mělo sestupnou tendenci. Marýnu jsem přečetla jedním dechem, Fany bych i oželela. Ale vždycky mě zamrzí, když najdu hrubky a říkám si, kde to jsme, když ani knížky nejsou bezchybné, stačí, když musíme poslouchat redaktory v TV, jak například neumí používat číslovky. Přesto dám 5* a doporučuji všem, kdo si chtějí uvědomit, jak žily naše babičky a prababičky.
S dojetím....schraňuji po obou synech, dnes jsou sice k mání luxusnější deníčky, ale to jsou MOJE poklady :) .....