JAnlauf
komentáře u knih
Muž bez tváře
Peter May
To bylo dobré, hodně dobré. Petera Maye jsem znal z jeho novější tvorby jako dobrého, ale poněkud naivního vypravěče, který čtenářům servíroval jednodušší příběhy s bizarními zápletkami (Akta Enzo) nebo naopak uplakané příběh plné zoufale ztrápených a nekonečně smutných lidí (Ostrov Lewis). A pak jsem si přečetl (poslechl) Muže bez tváře. Ten příběh sice nebyl dokonalý, ale byl daleko dospělejší a konec nebyl naprosto předvídatelný, ani úplně bizarní. A navíc zde chyběly dlouhé a detailní popisy pitvy (které už v jeho knihách přeskakuji). Peter May jak ho neznám.
Zároveň mě to nutí k zamyšlení, proč píše autor v pozdějším věku naivní "rodinné" detektivky, nebo příběhy se zápletkami jak z béčkového hororu, když dříve uměl i literaturu pro dospělé. Ale pravda je, že starší knihy (a filmy) na mě obecně působí o poznání dospěleji nebo spíš vyspěleji. Naopak současná tvorba působí naivně, povrchně, často dětinsky... Taková je asi dnes doba a takovou si žádá i kulturu.
Píseň slonů
Wilbur Smith
Dobrá kniha, řadím ji k tomu lepšímu, co Wilbur Smith napsal. Dějově zajímavé, jen konec byl na můj vkus trochu useknutý, jakoby autor s dokončením spěchal. Pokud se však na děj díváme jako na dobrodružný příběh z prostředí současné Afriky, pak nemám, co bych knize vytknul.
.................................................................................................................
Knihu mám rád, bohužel s odstupem času začínám vnímat, že jsou vlastně dva způsoby, jak celý příběh chápat.
První je ten zjevnější a autorem zřejmě zamýšlený: Krásný a smutný příběh o devastaci Afriky, kde hrdinové, osvícení milovníci přírody, statečně čelí bezpráví a dalšímu drancování.
Druhý už vyznívá méně lichotivě: Velký bílý muž se vydal do africké divočiny, která je nyní po letech evropského kolonialismu v žalostném stavu. Místo pušky je vyzbrojen kamerou, avšak stejně jako Evropané před sto lety ochotně poučí místní domorodce i celý svět, jak v Africe správně žít. Ačkoliv... tu pušku nakonec vezme do ruky taky. Samozřejmě, že dr. Armstrong a jeho přátelé tak činí s těmi nejlepšími úmysly (a já vůbec nezpochybňuji přínos podobných lidí ve skutečném světě). Jen si uvědomuji, že i kolonizátoři v 19. stol. šli do Afriky (z pohledu té doby) s víceméně dobrými úmysly.
........................................................................................................
Nechci se zde pouštět do historických soudů, jen vidím určitý paradox v námětu celé knihy, takže příběh, jakkoliv skvělý a se sympatickými hrdiny, má ve výsledku trochu hořkou příchuť. Zvlášť když si uvědomíme, že devastace Afriky stále pokračuje a řešení dnes není o nic blíž, než před třiceti lety, kdy kniha vznikla.
Noční brána
Peter May
Závěrečný příběh série je takový... Zvláštní.
Zajímavá zápletka, zajímavé prostředí. Bohužel jsem však úplně nepochopil motivaci některých postav, navíc řada z nich v příběhu zmizí tak nějak do ztracena, i když by člověk čekal, že pro rozuzlení budou klíčové. Dobrá polovina knihy se navíc odehrává v době druhé světové války, což nemám moc rád (to střídaní časových linek). Čtení to bylo zajímavé, ale můj celkový dojem je poněkud rozpačitý.
Kritik
Peter May
Druhý díl ze série, ovšem tento se nedá číst bez skleničky vína v ruce. Tentokrát se Enzo se svou partou vydá do světa francouzských vinařů a stejně jako v případě prvního dílu je i tento pěkně napsaný, ale plný stereotypů a místy až trochu naivní. Příjemná dobrodružná oddechovka po těžkém dni, ke které se rád občas vracím.
Výjimeční lidé
Peter May
Oblíbená kniha, ale hodnocení bych rozdělil na dvě části.
Příběh soukromého detektiva, který odhaluje příběh dávné vraždy pomocí bizarních hádanek a indicií, to vše v atraktivních kulisách francouzské současnosti i historie. Tady nemám, co bych vytkl.
A pak je tu samotný styl vyprávění. Malebný, ale trochu naivní, prokreslený, ale plný klišé a stereotypů, inteligentní, přesto místy až dětinský. Na druhou stranu zde vystupují celkem sympatické postavy a i když jsou to ztělesněné stereotypy, docela mi přirostly k srdci.
Knihu bych tedy popsal spíš jako příjemnou dobrodružnou oddechovku po těžkém dni, než detektivní thriller. Občas se k ní rád vrátím.
Posel slunce
Wilbur Smith
Zajímavý příběh. Docela dlouho jsem se na něj těšil a... Knihu jsem dočetl s rozpačitým pocitem, že to bylo pěkné, ale možná mi trochu uniklo, co tím autor chtěl říct. Podle anotace jsem čekal klasický dobrodružný příběh, ale spíš to byla fantazie o zmizelé říši a podobnosti osudů lidí vzdálených od sebe dlouhá staletí. Přesto doporučuji.
Šelma
Wilbur Smith
S odstupem času asi nejslabší kniha, kterou jsem od autora četl. Hlavní hrdinové jsou kombinací všech dobrých vlastností, padouši jsou zlí až do morku kostí. Příběh je v podstatě taková červená knihovna v kulisách béčkového akčního filmu z 80. let., takže to ve výsledku působí spíš jako karikatura, než reálný příběh. Mám rád akční příběhy, mám rád autorovy hrdiny na hraně superhrdinství, ale v tomto případě už je to moc.
Řeka bohů II
Wilbur Smith
Moje nejoblíbenější kniha. U žádné jiné se mi nestalo, aby se mi tak přesně trefila do vkusu a i když mám rád i jiné autorovy knihy, tato je pro mě výjimečná. Proto ji raději nechci hodnotit, nebyl bych objektivní.
Lord Mord
Miloš Urban
Dobrá kniha. Všechnu chválu, kterou zde sklízí, si jistě zaslouží, jen to nebyl úplně můj vkus. 19. století mi nikdy nepřirostlo k srdci a v příběhu jsem si nenašel ani žádnou sympatickou postavu (hlavního hrdinu nevyjímaje), byť o to mi u Miloše Urbana ani nejde. Přesto vřele doporučuji.
Sedmikostelí
Miloš Urban
Další autorova kniha, která mě velmi potěšila. Do hry se tentokrát (bohužel) vloží i trochu nadpřirozena, ale jinak je to opět architektura, gotika, mystika a podivuhodné postavy se svou vlastní, někdy těžko pochopitelnou, logikou. Opravdu jsem se bavil, autorovi díky :)
Pošťák
David Brin
Dobrá kniha, snad si troufám říct, že zapomenutý skvost postapo sci-fi :)
Postapo mám opravdu rád a i když je to otázka vkusu, Pošťáka řadím spolu s prvními dvěma Fallouty, filmem Den poté (1983) a Threads (1984) k tomu nejlepšímu, co žánr nabízí. Příběh je relativně jednoduchý, ale do značné míry originální (rozhodně nápaditější, než klasické náměty: "jdi tam, nevím kam, přines to, nevím co", nebo "přežij válku a pak stejně umři"). Literárně nejde o žádný skvost, ale jednoduchý styl vyprávění mi k danému příběhu pasuje líp, než květnaté popisy a hluboká podobenství. Kniha byla také zfilmována, ale s původním příběhem nemá film mnoho společného (byť netvrdím, že je vyloženě špatný).
Zajímavý postřeh zde zmínil KapitánSmrt, a to že v tomto příběhu hrají tzv. prepeři opačnou úlohu, než bývá zvykem, protože právě oni mohou za definitivní rozklad společnosti po relativně mírné válce.
Santiniho jazyk
Miloš Urban
Za poslední dobu nejlepší kniha, kterou jsem četl. Ale jak sleduji komentáře, asi nesedne každému. Spíš než k románům Dana Browna bych ji přirovnal k Foucaultovu kyvadlu od Umberta Eca. Příběh je plný Santiniho, barokního mysticizmu a pitoreskních postaviček, řídících se svou vlastní logikou. Už dlouho se mi nestalo, že bych si knihu užíval od první do poslední stránky.
Ostravská mystéria
Marek Skřipský
Zajímavé mysteriózní příběhy s příjemnou atmosférou a dlouhým seznamem historických a technických chyb.
Povídky jsou poměrně jednoduché, místy až naivní, ale nemohu jim upřít příjemně temnou atmosféru. Bohužel také obsahují spoustu historických chyb (organizovaní nacisté hned po první světové válce, navíc v Ostravě?), stejně jako technických nesmyslů (cyklostyl není kopírka, tak to prostě nefunguje). Ve výsledku tak vše působí trochu lacině a odbytě, zvlášť pokud se autor prezentuje jako historik. Asi nejvíc však bije do očí, že se v textu neustále zaměňuje hermetika (tajné nauky) za hermeneutiku (výklad textů, respektive práce s prameny). Rovněž je očividné, že autor má rád zbraně a jejich popisem nešetří, což také neocením, a aby byl výčet úplný, amazonka Hanička je místy trochu otravná. Ale abych jen nehanil, kromě výše uvedeného jsou ty příběhy celkem dobré a čtení mě bavilo.
Abych to shrnul, celkově jsou to příjemné oddechovky a hezky se to četlo (poslouchalo), jen je škoda těch odbytých reálií. Za poměrně originální námět a atmosféru však dávám 4 hvězdy.
Atlantis ve světle moderní vědy
Zdeněk Kukal
Vynikající kniha pro všechny "hledače Atlantidy", bohužel mi připadá, že trochu zapomenutá. Jedná se zřejmě o nejkompletnější shrnutí teorií o Atlantidě a o reálných možnostech jejího nalezení/zkoumání, přičemž se autor nepouští do žádných fantastických teorií (díky za to!!!), ale dívá se na Atlantidu jako na seriózní téma. Nechybí ani kompletní text Platónových dialogů Timaios a Kritias, prakticky jediných původních textů o Atlantidě.
Jediné, co bych autorovi trochu vytknul, je že se v textu často odkazuje na Platónovu dataci Atlantidy do doby cca 9000 let př.n.l. Pokud bychom opustili tento údaj, pak Platónova Atlantida dostává daleko reálnější obrysy, protože jinak na ní vcelku nic fantastického není, zvlášť když porovnáme Platónův text s jeho současníky (např. Hérodotovy Dějiny, kde autor popisuje reálný svět, přitom fantazií z dnešního pohledu zrovna nešetří).
Faraonův písař
Alexej Pludek
Krásná kniha. Příběh nemá jedinou ústřední zápletku, text je hodně popisný a má oproti dnešní literatuře daleko pomalejší spád. Kniha je plná krásných obrazů, ale i zajímavých myšlenek o životě a smyslu lidského konání, které platí dnes stejně jako v době písaře Aniho.
Za sebe bych knihu doporučil spíše dospělým čtenářům, je to trochu "těžší čtení", respektive nedá se to hltat po sto stránkách denně. Pokud vám ale není historie a doba nejstarších říší úplně cizí, určitě stojí za přečtení!
Strach
Jozef Karika
Spíš než strašidelnou to má takovou podivně mrazivou, tíživou atmosféru ve které se mísí dávné tragédie a nová nebezpečí, před kterými není úniku. Příběh není zrovna dlouhý, ale je pěkně prokreslený a má celkem zajímavý (typicky Karikovský) závěr. Trhlina to není, ale i tak hodnotím Strach vysoko.
Leopard loví v temnotách
Wilbur Smith
Jeden z nejlepších Smithových románů. Příběh je napínavý od začátku do konce a lze ho číst i bez znalosti předchozích dílů. Časová osa knihy je celkem příjemně vyvážená, nic není uspěchané (podle mě autorova největší slabina). Afrika (skoro)současnosti je mi milejší, než např. 19. století, a Smithova znalost reálií posouvá knihu na úplně jinou úroveň. Jen popravdě nechápu, jak se Craig Mellow může po událostech minulého dílu dál přátelit s Tungatou. To jediné mi v příběhu trochu skřípe, jinak opravdu skvělé.
Na Leopardí skále
Wilbur Smith
Zajímavá autobiografie, doplněná o několik raných povídek jako bonus na závěr. Život jako z románu je skvělý podtitul, protože uvedené zážitky skutečně připomínají autorovy romány. Zda je vše skutečnost, nebo je v tom i trocha fantazie, to asi nepoznáme, ale mně to nevadí. Konečně spisovatel by měl být trochu snílek.
Některé kapitoly svého života autor zcela vynechává, což je jeho svaté právo, a tak spíš než o kompletní autobiografii jde o vybrané epizody z jeho života.
Pokud máte Smithovy příběhy rádi, určitě si knihu přečtěte. Mnohé napoví, mnohé objasní a popsané dětství v Africe mu vyloženě závidím.
Mráz
Bernard Minier
Skvělá kniha. Příběh obsahuje spoustu klišé, ale celkově je to pěkně namíchané a má to skutečně mrazivou atmosféru. Francouzi to zkrátka umí. Zároveň je to první a podle mě nejlepší část série, každý další díl je pak vždy o něco slabší, ale i tak stojí za přečtení.
Syndrom E
Franck Thilliez
Námět skvělý, málokterá kniha má tak mrazivý příběh. Trochu mi však vadila autorova "lyrika" a nekonečná ztrápenost hlavních postav, ale Francouzi to mají zřejmě rádi. Za sebe určitě doporučuji!
