jaroiva komentáře u knih
Nepřipadalo mi to až tak vtipné, ale poslouchala jsem to v rozhlasové verzi a moc se mi líbil hlas F. Mitáše, takže jsem to i doposlechla, kam až bylo namluveno, tj. první a druhou část. Třetí část (asi třetina knihy) už nebyla k dispozici načtená, možná si těch chybějících 60 stránek ještě dočtu očima, zatím jsem to jen proletěla letmo, a moc mě to taky nezaujalo.
To už se mi víc líbila "Stará dáma vaří jed".
Dostala jsem se jen k povídce Spěte sladce, ale líbí se mi. Klasická stará dobrá detektivka, konec tak trochu veselý, tak trochu drsnější, za vším hledej ženu!
Ani v rámci žánru mi to nepřipadá žádný zázrak. Je to sice o chlup lepší (vtipnější) než Odstíny, řekla bych, ale to není pro knížku rozhodně žádná pochvala.
Opět sbírka skvělých povídek, jak jinak? U R. Dahla si to ani jinak představit nedovedu. Pobavil mě jako vždy.
"Ať už chcete jednu sardinku nebo dvacet, musíte otevřít celou krabičku".
Je to krátké, tak jsem to po otevření dojela celé, ale nejsem cílová skupina ani dostatečně sjetá, abych to dokázala ocenit.
Ještě pořád nechápu, co na té Temné věži je. I když tohle je lepší než Pistolník, nejsem z knížky nějak zvlášť nadšená.
Trochu se mi začíná ujasňovat situace, ale zatím jen mlhavě.
Poslouchala jsem jako audio. Kdybych to měla číst, asi bych hodně přeskakovala a možná ji přeskočila skoro celou a dala si raději další díl.
Skoro se mi zdá, že bych o nic moc nepřišla, kdybych přeskočila celý díl a přečetla si jen anotaci.
Místy byly některé pasáže dost vtipné, např. celá (O)Detta, ale nezdálo se mi, že by se někam moc posunul děj.
Rozhodně ale zatím s Temnou věží nekončím a jsem plná očekávání, že se to nějak rozjede...
Krátké a vtipné povídky, spíš bych řekla možná dlouhé vtipy. Pobavily, a až na jednu povídku (Dobrá trefa), která mě spíš rozladila, bych všechny hodnotila jako dobré.
Podvůdek byl spíš víc milý než vtipný. I Petr a Marta.
Nemohu jinak, než dát 5* a doporučuji.
EDIT:
u jiné její knížky je psáno "anekdotické povídky" - to je naprosto přesné označení!
Většina povídek prošla kolem mne, aniž by mě nějak zasáhla.
Trochu mi asi vadila ta východní atmosféra, která mi nějak nesedí ke sci-fi.
Možná proto se mi nejvíc líbila povídka Pašo, kde se aspoň nějak lpí na tradici. Tam se mi taková "východnost" hodila. Ale kromě toho jsem se nad touto povídkou dokázala i víc zamyslet, situace Paši, který už nepatří ani tam ani zpět, mne oslovila.
Flétnová dívka obsahovala zajímavý nápad a dobře vyústěný konec.
Ostatní povídky bych hodnotila jako průměrné.
Celkově pro mě taková průměrná kniha se zajímavou atmosférou a nepříliš zajímavými příběhy.
Po dočtení jsem se musela podívat, jaké je autor národnosti, protože z toho dýchá takový ten správně suchý anglický humor.
Lehce hororový nádech a zajímavá atmosféra. Ale samozřejmě, některé povídky jsou lepší než jiné.
Nejvíc hororové pro mě bylo líčení "prodejní akce" v povídce Výprodej elektrospotřebičů. Šmejdi!
A nejvíc se mi líbila povídka Předpovědi bankovního automatu (trochu mi připomněla Jáchyme, hoď ho do stroje!). Ale líbí se mi opravdu ten nápad. Kdyby banky přidaly k lístečku z bankomatu třeba horoskop, možná bych z bankomatu i vybírala. :)
Jak to už tak u souborů povídek bývá, některé povídky jsou lepší, jiné horší. Jako celek se mi ale soubor líbí.
Nejvíc mě pobavila Zavírací hodina a titulní Nečekaná variace.
Po mnohostránkových knihách Hry o trůny je to příjemná změna, ale stejně stále netrpělivě čekám na ty Vichry zimy. Dočkáme se?
Podobně jako Descartův důkaz existence boha přesvědčí ty, kteří jsou už o Jeho existenci přesvědčeni a nepřesvědčí ty, kteří o jeho existenci pochybují, tato kniha potěší ekonomické nadšence a naopak ekonomické "odpůrce" asi nenadchne.
Sama nemám ráda ekonomické bláboly, ale protože Tomáš Sedláček je pro mě jediný současný ekonom, který hlásá vtipné a trefné myšlenky, rozhodla jsem se podívat na to, jak vidí ekonomii on.
Bohužel, ani jeho přednes mě nepřesvědčil o tom, že by ekonomie nebyla jen nezáživnou omáčkou, snažením se o vědecké uspořádání neuspořádatelného bez valného hmatatelného výsledku.
Oceňuji snahu o popularizaci této nudné disciplíny, ale jak se zdá, pro mě ani sebelepší zpracování nepřeváží nezáživnost samotného tématu. Moje matematická duše považuje i tuto knihu za nezáživnou omáčku bez výrazné nosné myšlenky. Oslovily mě jen krátké kousky, které se dotýkaly problematiky teorie her, která je zde však z tohoto ekonomického pohledu dostatečně zamlžena, aby nebyla tak jednoznačná, jak by si matematický čtenář přál.
No, nevím, co k tomu napsat... vůbec jsem se nemohla zezačátku začíst, vlastně tam nebylo nic z toho, co mě v knihách baví, jen samé bojůvky, bojové strategie, hry na vojáky, sny a virtuální hry, prostě kdyby mi někdo řekl, co to obsahuje, nikdy bych to nečetla, že je to nuda, nuda, šeď, šeď...
A přesto jsem se potom nějak nemohla odtrhnout od čtení. Ale stejně netuším, čím mě to dostalo.
Poslední Enderův test byl prostě opravdu překvapivý. Pak už to ani tak zajímavé nebylo. Nevím, jestli číst další díl. Může být pokračování taky tak fascinující?
Začala jsem číst, ale brzy jsem skončila. Tento styl humoru mi nějak nepřipadá vtipný (nemám moc ráda ani Švejka) a vojenské téma bez humoru mi připadá jako spíše čtení pro muže, kteří byli na vojně. Vzhledem k tomu, že jsem přečetla jen malou část knihy, raději ani nehodnotím.
Tonička opět ve formě. Ale já stejně nejvíc žeru Fígly. Ti mě prostě vážně baví. Jdu na další knihu.
Tak tohle bylo teda fakt Maso!
Je škoda, že anotace knihy je jeden velký spoiler.
Naštěstí nejsou v knížce žádné příliš naturalistické scény, takže mi nebylo při čtení špatně. Pach masných trhů znám velice dobře a vím, že do tržnic, kde bývá maso obvykle uprostřed, aby bylo v létě nejlépe chlazeno, se můžu vydávat jen na zeleninové okraje. Takže smrad minimálně druhé třídy tržnice jsem si dovedla opravdu představit víc než dobře. Třetí třídu jsem si raději už ani nepředstavovala.
Ne, že bych se po přečtení chtěla stát vegetariánem, ale předpokládám, že si teď nějakou dobu budu dávat setsakramentsky pozor minimálně na čerstvost masa, které jím, možná víc i na jeho původ a možná na chvíli zařadím spíš víc vajíček... Ještě že mám dnes na oběd jen rybu, nějaká flákota masa by mi asi nechutnala.
Nečekaným překvapením pro mě bylo užití slova porážka a myslím, že v budoucnu budu sdělení, že je někdo poražen, chápat poněkud rozdílně (třeba takové hlášení, že "fotbalisté porazili soupeře 2:0", získává zcela jiný rozměr).
Kromě absurdity totalitního řízení společnosti ukazuje kniha i nesmyslnost a naivitu společnosti založené na sluníčkovém vidění světa.
Tahle knížka asi nemůže na člověku nezanechat stopy.
Už se v tom plácám čtvrtým dnem a jsem teprve někde u 70% knihy. Doufám, že se to v té poslední třetině už nějak zvrátí k lepšímu. Zatím jsem jen zaznamenala, že výtah byl značky KONE, nějaký další product placement, ale samotný děj se mi nějak vleče a motá a navíc je přerušován nezáživnými popisy snů. Jako pátá kniha série hovořící o čísle 5 a mnou čtená taky v tomto pátém pořadí (jak jdou po sobě), ode mne ale určitě 5 hvězdiček nedostane.
Edit:
Tak tedy dočteno, poslední třetina už ubíhala líp. Vzhledem k tomu, že první dvě třetiny považuju spíš za lepší nosič reklamy tj. lepší než reklamní leták, asi tak na úrovni nějakého pěkného katalogu, dávám 33%, všechny (obě) udělené hvězdy jsou zejména za tu poslední třetinu.
U první povídky jsem měla pocit, že pořád nedokážu udržet pozornost, nakonec se to ale nějak vystříbřilo, že mě to i bavilo. Ale u druhé jsem nedokázala udržet pozornost až do konce. Pro mě zatím skoro nejhorší knížka, co jsem od Vondrušky četla, záživností srovnatelná asi tak s Tajemstvím abatyše z Assisi, možná ještě horší.
Zřejmě je čas dát si s Vondruškou přestávku, nebo minimálně na chvíli opustím Jiřího Adama a dočtu si zbytek Oldřichů z Chlumu. Už se mi stýská po Otovi :)
Velhartické pastorále patří k nejlepším příběhům, které jsem zatím od Vondrušky četla. Ze série s Jiřím Adamem z Dobronína rozhodně zatím nejlepší příběh. Nebyl tu ani kousek nutného nudného rozjezdu, jak obvykle bývá, všechny postavy byly pro příběh nějak podstatné.
Vražda v lázních - Vondruškovský Standard, jen škoda, že zločin řešil tentokrát Jiří Adam sám bez Petra nebo Rozárky.
Přečetla jsem půlku a stačilo, nějak nemám potřebu dočítat knížku jen proto, abych ji prostě dočetla.
Běžně mě neuráží sprostá slova, ale pokud je tímto stylem psaný celý text, začíná to být únavné. Spíš jsem ale alergická na reklamy, i když u některých jsem si nebyla úplně jistá, jestli je to product placement nebo ne, ale např. gauč z Ikei, předpokládám, že product placementem byl.
Trochu mi to připomnělo komixy, které vyráběli mí spolužáci na základce, kteří si podobné střílečky s vyhřezlými vnitřnostmi užívali. Tehdy mi to jako puberťačce připadalo taky vtipné. A kdyby se jednalo o dílo 14letého výrostka, tak bych ohodnotila tak 4*.
Věřím, že pro cílovou skupinu chlapců (možná i holek) 13-15 let to může být zábavné čtení. I když i tak bych raději sáhla po nějaké videohře, kde se můžu vyřádit.
Jdu se raději vrátit k dalšímu dílu Takeshiho Kovacse (od R. K. Morgana)
zatím mi připadá tahle knížka asi nejslabší ze série, nebo jsem neměla zrovna tu správnou náladu... pořád je ještě ale na 4 hvězdičky. Možná nejsou vlkodlaci v tomto žánru pro mě tak lákaví