jaroiva
komentáře u knih
Průvodce domácností starého mládence
Patrick Jake O
Není to úplně můj šálek humoru, ale docela se to dá.
Zápletka: Umění příběhu
Amy Jones
Krátká knížka plná spoilerů.
(Nebojte se, autorka upozorní, že bude spoiler, ale pro mě by byla škoda si nepřečíst kousek už tak dost krátké knihy).
Nemám úplně ambice něco svého napsat, nikdy mě nelákala ani literární věda, ale tahle knížka mě prostě něčím zaujala a nejsem jí zklamaná. Po jejím dočtení mám chuť si přečíst pár těch zmiňovaných známých děl, která jsem ještě nečetla. Většinu jsem naštěstí četla, a ty vyspoilerované všechny.
Jde sice o literární teorii, ale zdá se mi moc pěkně zpracovaná (možná mi spíš připadá jako zajímavá diplomová práce na téma Zápletka v literatuře). Navnadila mě k přečtení i nějaké další z knih tohoto ranku, jako např. Kingovo O psaní.
Je určitě lepší mít už něco načteno, než se pustíte do psaní, ale i do čtení této knížky. Teprve pak bude lépe pochopitelné, o čem autorka mluví.
Kosmonauti na pokraji smrti
Karel Pacner
Možná kdybych předtím nečetla Šamárka (Kritické momenty kosmonautiky), tak mě to bavilo víc.
Ale jo, můžu i tuto knihu doporučit. Z těch dvou podobných ale spíš hlasuju pro Šamárka.
Občas jsem narazila na nějaké divné slovní spojení, asi chyba korektury (kdyby to byla překladová literatura, tak to pochopím jako špatný překlad, když se mluví o oranžovém džusu, "sklonil jim poklonu", "ocitli se v nebezpečí života"...).
Někdy se mi zdálo, že se část odstavce zbytečně opakuje, jako by šlo o slepenec více článků, které se snaží nějak pospojovat do knihy a někdy je potřeba kus zopakovat. Jindy zas zvláštní návraty v čase po delším kusu knihy. Ne, že by to znemožňovalo orientaci, ale párkrát jsem si řekla, že vždyť tohle už říkal...
Jinak ale po faktické stránce obsahuje spoustu informací a kdo ještě tyto informace neznal, bude nadšen.
Určitě mě to bavilo víc než Velmistři špionáže, takže zkusím ještě i nějakou další knihu autora.
Grandhotel
Jaroslav Rudiš
Poslechla jsem na Vltavě, ale nějak nevím, o čem to vlastně je. Už (teprve) druhá kniha od autora, kterou jsem zkusila, a ani jedna se mi nelíbila (a to má Winterbergova cesta dobré hodnocení, ale tu jsem nedočetla). Takže asi J. R. nebude "mým" autorem. Nerozumím, co chce sdělit.
Snoubenky smrti
Jean Christophe Grangé
Vlastně mě to moc nebavilo, až ke konci, kdy se vyjasnilo, kdo je pachatel, a začalo to dávat smysl, mi to přišlo už lepší. Ale to bylo pro mě málo na tu celkovou délku knihy.
Hovory k sobě – ohlédnutí za psychoterapií
Irvin D. Yalom
Jak která povídka. Ale celkově bych lépe hodnotila ostatní knihy, které jsem od Yaloma zatím četla.
Housle v kravíně
Bohumil Kos
Královsky jsem se bavila. Připomnělo mi to trochu příhody Jirky od Cromptonové. Prostě lumpárny malýho kluka. Oproti Jirkovi tu jen není celá parta kluků, kteří se ještě podporují v nepravostech. Ale jak se zdá, on si vystačí i sám.
Doporučuji skvělou audioverzi.
Měli jsme štěstí
Georgia Hunter
Mě to ale tááák nebavilo.
Když jsem tak ve třetině konečně pochopila, že je to vlastně příběh těch šťastných (měli jsme štěstí), kteří to všechno přežijí a opět se shledají, ztratilo to už náboj úplně.
Chápu, že pokud jde o příběhy rodiny podle skutečných událostí, není děj asi tak zajímavý jako - byť smyšlené v konkrétních případech, přesto však pravdivé - osudy těch, kteří nepřežili/nesetkali se/neměli to štěstí. Taky dokážu pochopit, že pro autorku je zajímavý osud její rodiny. Pro mě ale ne, rozhodně ne natolik, aby mě to bavilo skoro 500 stránek.
Poslechla jsem to ale do konce, protože to byla první audiokniha na zkoušku vypůjčená z knihovny. Půjčila jsem si ji 10. 8. a jak normálně spasu audioknihu za den, za dva, tak tohle se prostě táhlo v souladu s obsahem. Takže mi taktak stihla výpůjčka nepropadnout.
Svět ve stínu démonů: Věda jako svíčka v temnotě
Carl Sagan
Je mi líto, že jako první píšu tohle, ale snad se najde někdo s opačným názorem, co hodnocení trochu vylepší.
V první polovině knihy se autor trefuje do vybraných (pokud možno co nejpitomějších) teorií, které kde sesbíral, že někdo hlásá (ať už aby se zviditelnil nebo jim i věří), např. únosy lidí mimozemšťany, stavby na Marsu, únosy lidí mimozemšťany, kruhy v obilí, únosy lidí mimozemšťany, UFO, únosy lidí mimozemšťany, atd.
Dále se vymezuje vůči přehmatům historických elit a vůči církvi. Opět vybírá kontroverzní témata jako např. čarodějnické procesy (je to v podstatě podobné jako únosy lidí mimozemšťany). Vědu kriticky zhodnocenou nám Sagan předkládá jako všelék proti všem neduhům moderní civilizace (on se opít rohlíkem nenechá, to ne!), přičemž rezolutně odmítá duchovní hodnoty.
O možnostech např. placebo efektu se zmiňuje jen velmi okrajově, aby nestihl sám sobě protiřečit. Zato si opět vybírá objekty, do kterých se dá strefovat lépe. Cituji:"Star Trek ignoruje vědecká fakta!".
V tomto duchu je bohužel psaná celá kniha. Vysvětluje, že (dnes už) zjevné nepravdy jsou nesmysly.
Ke konci ještě trochu pláče nad americkým vzdělávacím systémem, protože v mezinárodních srovnáních znalostí vychází USA bídně.
Jediná část, která mě oslovila, bylo vyprávění o zvídavém dětském pohledu na otázky vesmíru a světa. A pak pasáže o Křovácích nebo kmenech, které se živí lovem a předávají si po generace své know-how stopařů.
Z celé knihy na mě dýchla mírně arogantní nadřazenost autora, který kromě vědy neuznává nic jiného. Ve vědě byl možná eso, ale neměl se raději pouštět do knih o filozofii nebo snah o morální ponaučení. To mu moc nevyšlo.
Jo, a nesmím zapomenout zmínit, že v knize se hovoří také o nedůvěryhodnosti svědectví o únosech lidí mimozemšťany.
Nedoporučuji např. věřícím lidem, ani vědeckým skeptikům. Ti už zde popsané dávno vědí a nemají se tudíž co nového dozvědět.
Ready Player Two: Nová hra začíná
Ernest Cline
Čas od času se najde nějaký druhý díl, při jehož čtení začínám přemýšlet nad tím, co se mi to vlastně líbilo na tom prvním dílu. Vždyť je tam všechno to, co se mi v tom prvním dílu líbilo. Tak jakto, že to teď nefunguje?
Tady je zklamání o to větší, že RPO patří k jedné z mých srdcovek. Koupila jsem si vlastní papírový výtisk, který oprašuji v poličce TOP knih, četla jsem ho dvakrát, viděla jsem pak i film, i ten se mi líbil, i když má trochu jiný náboj. Lidi, mě ta jednička opravdu bavila! A díky ní jsem se setkala se zajímavými lidmi, takže kniha, která do jisté míry změnila můj život.
A dvojka? Do poloviny knihy poměrně nuda, Wade na zabití, naprosto nesnesitelná postava. K tomu občas nějaké klišé a opakování předešlého.
V polovině mě to začalo i bavit, ale zápletka se z původního spíš sci-fi u RPO změnila na béčkové young adult se speciálním zaměřením na agitku v oblasti rovnoprávnosti ras, pohlaví i sexuální orientace. Ono to bylo ale i v prvním dílu (tam se to objevilo ale až na konci), tak jaktože mi to tam nevadilo a tady se mi otvírala kudla v kapse?
Boje o 7 "viteálů" byly spíš zdlouhavé a zbytečně bylo kousků 7. Vůbec nic by s dějem neudělalo, kdyby se 2-3 kousky ubraly.
Takhle bych to pořád ještě brala jako průměr, na nějaké 3*. Ale ke konci se už autor asi dočista splašil a začal vršit jednu pohádku na druhou... Z Young Adult se najednou stala dětská literatura, mi připadalo. On to jako má promyšlené, všechny konce svázané. Jen to už není dospělé čtení.
Dokonalý (nesnesitelný) hrdina, který v tomto dílu už sám nic nevymyslí, spíš je ostatním na obtíž v postupu... No ... jestli bude ještě třeba třetí díl, tak to asi už bude spíš leporelo a předčítat to budou dětem rodiče.
Kandidát na zklamání roku.
Verschluss: Příběhy z alternativního Československa
Karel Drexler
Zpočátku jsem měla dojem, že to je trochu jako styl P. Stančíka. Takže jsem začala hledat, kdo je skutečným autorem.
(snad jsem našla správně: Pavel Obluk, David Šenk, Dalibor Vácha)
Druhá půlka už mi nepřipadala jako Stančík, celkově mě ale kniha bavila. Nejvíc mě zaujala povídka Dým nad Mnichovem (David Šenk).
Nechápu zdejší nízké hodnocení. Dala bych víc, abych to trochu posunula, ale na 100% to zas není, protože se mi nelíbily úplně všechny povídky.
Dámy bez deštníku
Marie Vosiková
Většina povídek mi připadá průměrná, ale ty, co mě zaujaly, vynahradily ten zbytek.
Na můj vkus dost poetické.
Kosenie: Poviedky zo sveta série Žatva smrti
* antologie
Fajn návrat do světa smrtek, ale jako vždy u povídek, některé slabší, některé zajímavé. OK. Ráda jsem si zavzpomínala na trilogii, ale už to nebyl ten wow efekt jako u trilogie.
Sedm manželů Evelyn Hugo
Taylor Jenkins Reid
Kolem knihy jsem nedůvěřivě kroužila. Mátl mě rozpor mezi vysokým hodnocením a štítky jako romantika, LGBT, které opravdu nevyhledávám, k tomu nálepka bestseller... Hlavně to LGBT mě odradilo od koupě knihy. Ale když se pak objevila audioverze, tak (opět po nějaké době váhání) nakonec zvítězila zvědavost.
A chytlo mě to od začátku. Autorka výborně popisuje "úpadek" hollywoodského stylu života, pozlátko reflektorů, úlohu bulvárních plátků a to, jak se vyrábějí z nevýznamných hvězdiček oskarové hvězdy. V této části byla kniha naprosto uvěřitelná a realistická. V první půlce mi připadalo, že přímo vybízí k tomu, aby si člověk srovnal své priority, uvědomil si, co je pro něj samotného důležité. Co hledáme ve vztazích? K čemu "používáme" nebo využíváme své partnery?
Kdyby bývalo bylo o dva, tři manžele méně, myslím, že by to knize neuškodilo. Případně by si Evelyn mohla vzít některého dvakrát, jak se to občas hvězdám stává...
Hodně se mi líbil styl dialogů. Musím říct, že mě kniha opravdu mile překvapila.
Ke konci už trochu klišovité, celou dobu jsem čekala, čí že to bude dcera... Takže konec mi připadá už spíš průměrný.
LGBT linka mě až tak nerušila, i když mi připadá, že je toho poslední dobou až moc. Ale budiž, sem to sedělo.
Takže suma sumárum bylo překvapení příjemné.
V posledním tažení
Nina Lykke
Stárnoucí doktorka si stěžuje na příkoří, která ji v životě potkala. Nedá se říct, že by na to měla nějaký úplně pesimistický pohled, přesto mě její problémy moc nezajímaly a hlavní hrdinka mi nijak k srdci nepřirostla. Otrávená paní se snaží nějak popasovat s životem.
Přesto, že by mi měla být věkem relativně blízká, její pohled na svět mi připadal prostě starý. Podle názorů mi připadala tak minimálně o 10 let starší, než bylo inzerováno.
Nevím, komu je kniha určena, ale mně očividně ne.
Umění být zdráv
Věra Keilová
Nevím jistě, ale asi u nikoho jiného mi zatím tak nepřipadalo, že by papouškoval jen názory někoho jiného a nepřidal k tomu něco svého navíc.
Hodně citovaných knih jsem sama četla, takže informace, které byly v nich a které J. Vojáček zmiňuje, pro mě nejsou nové. Přestože s mnoha myšlenkami souzním, z úst Petra Gelnara (poslouchala jsem audio) slovy autora jsem tomu moc nevěřila.
Mluví o pravohemisférových věcech levohemisférovým jazykem a proto mi kniha nesedí, je pro mě těžko stravitelná.
Mluvit s chladnou věcností o otázkách duše a pocitů na mě působí odtažitě a tak se mi kniha jako celek zkrátka nelíbí, i když obsahuje třeba informace, nad kterými by stálo za to se zamyslet.
Než se stihnu rozloučit
Tošikazu Kawaguči
Pro mě lepší než předešlý díl. Trochu jsem měla podezření, že se změnil překladatel. Ale koukám, že ne.
Už to není tak překvapivé jako první díl, ale pořád ještě mě baví si opakovat, že někdy nezáleží tak úplně na tom, co nastalo, jako na tom, jaký k tomu zaujmeme postoj.
Zmenšující se muž
Richard Matheson
Škoda, že tak velkou část knihy zabrala titulní novela. Bývalo by stačilo, kdyby měla tak třetinový rozsah. Pak by se mi líbila víc. Nápad byl dobrý, ale strašně zdlouhavé popisy byly spíš zbytečné.
Ostatní povídky byly údernější. Ne všechny se mi líbí, ale v tom kratším rozsahu se dají přežít i slabší kousky, aby si člověk mohl vychutnat ty třešničky.
Za mě jsou nejlepší Duel a Tlačítko. Přičemž Duel nedoporučuju číst kardiakům nebo hypertonikům... je to adrenalin, vemte si předtím prášek na tlak.
Tlačítko mi trochu připomnělo výborný humorný thriller Ruperta Holmese, který zatím bohužel nestihl vyjít česky - Murder your employer. Také doporučuji.
Všichni žijem' v blázinci
Radkin Honzák
Protože mě zaujal vtipný styl psaní R. Honzáka v knize Haiku..., chtěla jsem si přečíst něco, kde mu to nebude kazit učitelský výklad jiné autorky.
A tato kniha mě v tomto (ani v jiném) smyslu nezklamala.
Moc příjemná audiokniha, nabitá odkazy na další čtivo, takže po přečtení této jedné se mi fronta knih, které chci přečíst, zase ještě prodloužila o další minimálně 4 knihy.
Vtipné a příjemné vyprávění mě bavilo od začátku do konce.
Je vidět, že pan doktor ví, o čem mluví, ale zároveň dokáže běžnému laickému publiku zprostředkovat pohled na svůj obor z nadhledu, bez zbytečného házení odbornými termíny, takže je text přístupný všem a dokáže poskytnout informace a názory stravitelnou formou.
