jaroiva komentáře u knih
Ona píše dobře, ale je drsná. Na ženskou až moc. Inu, "Slaughter".
pozor, jen pidi SPOILER: klidně si mohla odpustit nechutnosti typu ukousnutých jazyků. Myslím, že i bez toho by to bylo dostatečně napínavé.
Jinak se mi ale líbil překlad. Místy překvapivé kousky textu, a šlo o překvapení příjemné.
(audiokniha)
Tohle jsem si nechtěla vybrat ke čtení. Zase jsem nečetla anotaci! Vybrala jsem si v knihovně audioknihu podle obrázku...
No, tedy, bylo to něco úplně jiného, než jsem čekala.
Tím, že to začalo v současnosti, jsem nebyla varována, kam to bude směřovat.
Životice od Karin Lednické jsem četla, takže jsem se pak už bála, kam to sklouzne, ale autorka si udržela beletristickou linku, za což jsem ráda. Druhé Životice už bych číst nechtěla.
Jaksi jsem nebyla tak napjatá jako u prvního dílu. Nevím proč, ale už to nemělo ten "drajv".
Melancholické, minimalistické, ajťácky vesmírně nábožensko-filozofické minipovídky.
Danielův styl mě baví. A ani tato sbírka mě nezklamala. Ono je to sice psané poměrně úsporně, ale povídky mají vždy myšlenku. To se cení.
Tak mám zas co mazat z fronty.
Celkem čtivá i zajímavá kniha, ale notně prošpikovaná reklamním obsahem.
Tohle už pro mě přesáhlo míru, kterou chci číst. Že pachatel praští někoho plechovkou fazolí Heinz, to ještě celkem beru, ale když je někomu na místě činu tak špatně, že "měsíc nebude jíst velkou polévku značky Heinz", to už bylo přece jen přehnané. Nesměla samozřejmě chybět IKEA.
Takže jsem sice došla na konec, ale autora už dále sledovat nebudu.
K Bradburymu jsem si stále nenašla cestu. Líbilo se mi pár sci-fi povídek, ale jeho 451°F moc ne.
Tohle je pro mě trochu lepší než 451°F. Ale zatím taky nejsem úplně nadšená.
Ale jo, standardní Fieldsová, čtivá a poměrně napínavá.
Sice brzy zapomenu, o čem to bylo, ale jako konzumní čtivo je to dobré.
Trochu mi to připomnělo McBainovku Dokud vás smrt nerozdělí, takový víc rozvedený tento příběh. Tento příběh jsem viděla jen zfilmovaný s Columbem místo 87. revíru. A jako takový se mi moc nelíbil. V tomto směru se mi Fieldsová líbí víc.
Líbí se mi, jak autor píše, i ten pomalý styl. Jen mě ruší McDonald´s a jiný product placement. Ani IKEA nechyběla.
Tento příběh mi ještě víc připadal, jako by patřil do série s Katheryn Danceovou. I když byl ve své podstatě hodně podobný prvnímu. Tak uvidíme, jak se vyvine "Rudá polňačka".
Nevím přesně čím, ale připomínalo mi to něčím Mechanický pomeranč. A tady se ukazuje, jak moc jazyk pomeranče ublížil knize.
Tohle mi nakonec vychází na zlatý střed. Žádné velké nadšení, styl humoru mi neseděl, ale v zásadě se to dalo. Vzhledem k datu vzniku to podivno respektuji.
Tohle je tak bezútěšné. Moje nenáviděné padesátky ve své esenciální podobě.
Vezme to za srdce. Pro mě snad o to víc, když se vypráví s nadhledem a trochu vtipem.
Tak jo, jdu si koupit ještě ten druhý díl. První díl mě zaujal. Není to ani tak thriller, spíš psychologicky vyšetřovací krimi.
Vyšetřovatelka mi trochu připomněla Katheryn Danceovou, ale bez těch superschopností, používá prostě normální "konverzační" vyšetřovací metody.
Od Bradburyho mám raději spíš povídky. Jeho nejslavnějších 451 stupňů mě nijak neuchvátilo a neuchvátila mě ani tato knížka. Nejsem takový poetik - romantik. Možná už nechápu, na co s nostalgií může vzpomínat jeho generace. Raději si zas přečtu nějakou tu sci-fi povídku, ty mě i bavily.
Jsem nekritická, protože Marcus du Sautoy je můj oblíbený autor.
Myslela jsem si původně, že to bude víc o logice, ale je to zase spíš "jen" samá matematika. To mně nevadí, ale někoho by to mohlo možná zklamat. Tak s tím počítejte.
Kniha nemá ambice vás něco nového naučit, nebo jestli má, tak se jí to u mě nepodařilo. Je spíš určena k pobavení nad zajímavými poznatky o světě a vesmíru.
Jako taková se mi líbila, ale protekla, a většinu zase zapomenu.
Už v několikáté knize mě ale zaujala např. otázka nakolik je přirozená homosexualita. Tady možná i já postupně měním názor. Ale jen pomalu :).
Vesmírné poznatky posledních let už jdou trochu nad rámec mé představivosti. Přestože to celkem spásám v různých knihách, kvantová fyzika, horizont událostí a částicově/vlnové vlastnosti fotonů jsou na mě už za horizontem chápání. I tak si o tom ráda opakovaně přečtu, třeba mi to jednou docvakne na místo.
Celé moc pěkné, líbilo se mi to víc než Debutantka. Má to spád od začátku, bavilo mě to.
Bohužel, motiv pachatele patří k mým K.O. kritériím u knížek. Takže to je důvod, proč strhávám hvězdičku. Jinak ale musím doporučit. Oproti Debutantce je to podle mého strukturovanější a zábavnější. Možná by se mi líbilo trochu víc komorníka.
Budu se těšit na případný další díl.
Seriál jsem neviděla, ale nemohla jsem nepostřehnout věhlas kolem tohoto díla. Od autorky jsem četla zatím Alias Grace a to se mi v zásadě líbilo. Dystopie je můj poměrně oblíbený žánr, tak jsem si Služebnici nechala až v pořadí později jako sázku na jistotu.
O to víc se divím, že se mi líbila míň než Grace. Příběh na mě působil ploše, nedůvěryhodně, nepřesvědčivě. Částečně zážitek asi pokazil i horší překlad než u Grace (např. lily of the valley nebude asi lilie z údolí), ale překlad nebude tím hlavním důvodem, proč se mi nepodařilo do knihy ponořit hlouběji.
Měla jsem pořád pocit, že jen z povzdálí sleduji, bez navázání vřelejšího vztahu s postavami. A na konci už jsem byla ráda, že "zápisky" končí.
Do Svědectví se už s velkou pravděpodobností pouštět nebudu, to nechám znalcům literatury, kteří čtou výhradně oceněné knihy.
Pro mě jde o velmi působivé dílo. Horory a zejména duchařinu vůbec nevyhledávám a ani od Kinga se mi tahle poloha nelíbí. Občas mě baví magický realismus.
Ani tady mě ale nezaujala duchařská část. Mnohem víc mě uchvátily velmi reálně popsané vztahové zápletky.
Líbí se mi, že je knížka částečně akční, částečně napínavá, označení thriller sedí.
Mnohem víc než nereálné mytologické mystery mi kniha brnkla na strunu přemýšlení o tom, jak si ničíme přírodu a jak se chováme ke svým starým přátelům a známým.
Taky mě baví české prostředí, mám ho mnohem raději než pořád dokola americké. I ta česká mentalita je prostě jiná a tady se to autorce podařilo zachytit dost věrně.
Poslouchala jsem jako velmi povedenou audioknihu, která mě chytla od začátku na udičku hledání pravdy o ztraceném klukovi, ale postupně mě držela na úplně jinou návnadu. Konec jsem už vnímala hůř, protože se mi v průběhu otevřely nějaké mé vlastní frustrace, které jsem myslela, že už mám vyřešené. No, asi nemám.
Takže pro mě bylo na knize mnohem víc než nějaká "trapná duchařina" :).
Pěkně děkuju, teď abych si to zpracovala :D.
A pak se budu těšit na další autorčinu knihu.
Knížka je jak dvě.
První půlka napínavé hledání spadlého letadla, druhá půlka návrat do "radostí".
Víc mě bavila první půlka, té bych dala tak 6 hvězdiček a doporučuji, druhá půlka průměrné 3*.
Ale jo, je to místy zase vtipné, zima leze za nehty...