jaroiva komentáře u knih
Tentokrát mě asi víc bavila druhá, čistě historická část.
Určitě je ale kniha zajímavá právě spojením části psycho-teorie a historického přehledu.
Doporučuji.
Koupila jsem si audioverzi jen kvůli Daně Černé, coby interpretce. Jinak by mě kniha minula. A musím říct, že mě to od začátku vtáhlo.
Jediná nepříjemnost je, že jsem až na konci zjistila, že to je teprve první díl.
Víc se mi líbil Půlnoční klub. Tohle bylo trochu slabší a prostě béčkové, odpovídající očekávání, nastavenému stylem obálky.
Pořád dokola čtu stejné pasáže a vůbec to nevnímám. Humor mě asi míjí. Nedočítám, nehodnotím.
Pro doplnění informací po přečtení "Žraloka" nebo "krabice Brillo" od Dona Thompsona je to pěkné, ale Thompson se mi líbil víc.
A mně se to líbilo. Sice bych měla jisté výhrady k jednomu z koncových kousků (jsem trochu alergická na "povinné" americké korektní prvky, zasazené do příběhu, ale díky tomu, že je to celkem staré, tak tam aspoň není pitomý product placement)
Tohle se mi zrovna trefilo do nálady. Takže i když to není žádná "literatura", opravdu mě to bavilo. Sally mi trochu připomněla Ufňukanou Uršulu z Ohnivého poháru. A jako oddechové čtení to bylo moc příjemné.
Nemusím všechno dočíst, že? Vydržela jsem cca do půlky.
Čekala jsem (i podle anotace), že půjde o "senzační" rodinnou ságu. Ono je to ale psané spíš jako článek do Wikipedie. Takže obsahuje zajímavé a obsáhlé informace, ale poskládané tak, že to mě, která se normálně o kabelečky a botičky moc nezajímám, brzo přestalo bavit. Spousta faktů, poskládaných za sebou, bez náznaku nějakého příběhu.
Na tohle zkrátka nemám buňky, čtu to pořád dokola, vracím se v textu, a pořád nechápu, o čem to vlastně je.
Nebudu hodnotit, fakt jsem se snažila, ale jako by to bylo svahilsky.
Brownovi jsem to věřila, Berrymu ne. To je asi tak můj hlavní pocit z této knihy.
Je to psané čtivě, chvílemi mě to i bavilo, ale je to takové naivní a spíš bych to doporučila mladším čtenářům, kteří ještě budou ochotní nechat se trochu zblbnout.
Zpomalte své kroky, ulehněte do zvlhlé trávy v podzimním zamlženém šeru a užijte si tuto knihu. Nebo se zaposlouchejte do její výborné audioverze.
Úplně jiné, než dnešní uspěchané knihy, plné akčních hrdinů.
Toto je syrově vykreslená atmosférická kniha, poeticky psaná náladovka. Děj je tu spíš jen hrubě načrtnutý, víc jde o pocit, který vyvolává styl psaní.
Nelíbilo se mi to. Nemám ráda tohle téma. Připadá mi trochu laciné. Navíc se nejednalo o nějaký starý nevyřešený případ, samotná oběť 2117 tak nějak zvláštně naroubovaná na Asadův případ... To mi nesedělo.
Samozřejmě nesměla chybět Ikea, McDonald a další product placement, což tentokrát neakceptuju.
Přesto jsem nedokázala včas skončit a vydržela jsem do konce. Bylo to dostatečně čtivé. Druhá půlka mě už sice bavila, ale samotný konec už byl předvídatelný, co už asi vymýšlet.
Doufám, že Chlorid sodný bude zas lepší.
Už jsem myslela, že narazím na pravou pětihvězdičkovou Reacherovku, od začátku mě to chytlo a bavilo.
Dlouho jsem žádného Childa nečetla a už jsem mezitím zapomněla, že při otevírání dveří se dozvíme celou technologii konstrukce zámku.
Tentokrát mi ale tato rozvláčnost nevadila.
Jen ke konci už došel dech nebo Childovi chyběl ještě kus nápadu v zápletce. Zkrátka konec mě moc nepřesvědčil. Asi už byl splněn počet stránek a mohl skončit.
Knihy Dr. Honzáka mě baví hlavně díky jeho inteligentnímu humoru, spoustě odkazů na další knihy a celkovému velmi pozitivnímu ladění.
Pokud mu psaní nekazí nějaký spoluautor, vždycky mě dokáže zaujmout.
U této knihy jsem si zprvu říkala, že to vlastně ani není pro mě, první polovina mi připadala nezajímavá z důvodu, že jsem se necítila potrefená popisovanými problémy. Postupně se ale objevovalo víc a víc věcí, které se mě týkaly a minimálně má smysl, abych se nad nimi zamyslela.
Takže můžu říct to, že jsem opět nadšena a není to poslední knihou, kterou jsem od autora četla (resp. v tomto případě poslouchala).
Přátelé i mudlovští šmejdi, tak tohle bylo maximální překvapení!
Původně jsem si říkala, co může takový "mladý cucák" vykládat zajímavého, že má kniha tak vysoké hodnocení.
Ale dostal mě hned od začátku vtipný styl a poutavé vyprávění historek ze zákulisí natáčení i popisu osobních postojů.
Občas jsem se musela zasmát nahlas. Barvité líčení piškuntálií, které prováděli kluci "na place", mi minimálně zvedlo koutky úst pěkně vzhůru.
Poslouchala jsem audioknihu, a tu mohu také doporučit. Radek Škvor načetl knihu excelentně, jeho interpretace se skvěle hodila k ladění knihy. Což je částečně způsobeno tím, že Draca daboval, ale nejen proto se mi to líbilo.
Musím říct, že jsem si knihu od začátku do konce užívala a klidně bych snesla ještě pár kapitol. Takže doporučuji a musím dál plný počet.
V zásadě se mi to líbilo, ale nevyhovoval mi způsob, jak se střídaly časy. Někde proběhlo rychle dvacet let, pak se zase vrátil čas někam do minulosti. Jednotlivé kousky se mi líbily, jako celek jsou ale na můj vkus nějak divně seřazené.
Nevím, jestli bych to jako knihu neodložila, ale jako audiokniha mě to bavilo. Prvotní zmatenost překonala příjemná interpretace, takže jsem vydržela až do doby, kdy mě to začalo bavit. Jakmile se slova ujal "Frantz", nastal obrat o 180 stupňů a poslední část už byla fakt dobrá. Takže zas jednou hodnotím víc podle konce než podle začátku a dá se říct, že i doporučuji.
Líbilo se mi to, ale nepřipadá mi to jako humor. Audio mě spíš rozbrečelo.
Ale vůbec bych netipovala autora tohoto věku, spíš bych tipla tak o generaci staršího.
No, Růženka... Poslouchala jsem audio, takže mě nemohly uchvátit obrázky, a samotný text mě uchvátit nestihnul. Je to krátké na kousek odpoledne. Neurazilo, nenadchlo. OK.
Ani jsem si nestihla všimnout, jak je to dlouhé.
Sice je vyprávění pozvolné, ale nenudí, i když se tam vlastně ani moc neděje. Už se stalo a "jenom" se to rozpitvává.
Moje první od autorky, a určitě ne poslední.